Ohlédnutí:

Ano, už zde máme vlastně podle kalendáře březen a zdálo by se, že na hodnocení, jaký byl onen předešlý rok, je již trochu pozdě. To je však, milý člověče, jen úhlem pohledu každého jednoho z nás. Prapůvodně jsem si ani nemyslel, že zde ještě vstoupím a budu na těchto stránkách pokračovat. Ne, není to nedostatkem času, protože toho máme všichni stejně a je jen na nás samotných komu či čemu jej budeme věnovat. Důvody proč jsem váhal, jsou v podstatě dva základní. Tím prvním je, že bych musel opět zaplatit provoz stránek a říkám si proč to dělat. Tím druhým důvodem je jakési přesvědčení a zjištění, že věci, myšleno řekněme prožitky a to jakéhokoliv druhu, jsou nepřenosné a v podstatě nesdělitelné. Pokud nejsme připraveni, nemáme víru a vůli cokoli měnit, pak nám kdokoliv může vyprávět cokoliv a nás to nikam neposune. A z druhé strany pokud jsme připraveni a máme víru a vůli, pak do našeho života vstoupí přesně to, co do něj vstoupit má. Nic kolem nás, jak již bylo mnohokráte sděleno, není náhoda. Za náhody považujeme jen věci, které si neumíme vysvětlit. A vysvětlit si je neumíme proto, že si dlouhodobě neklademe ty správné otázky. A jaké že to jsou otázky? No přece ty „těžké“, ty, na které uvnitř sebe sama máme a známe odpovědi, ale pokud bychom je vyslovili a dočkali bychom se odpovědi, nelíbilo by se nám to a tak vlastně podvědomě, vědomě si tyto otázky neklademe.

Na začátku roku jsem zde napsal pár řádků jako vstup do tohoto nového roku a pokud jste jej nečetli či četli je jedno, doporučuji si to přečíst velmi pozorně znovu. Napsal jsem, že dobře už bylo, a že systém již nelze transformovat, že jsme se dostali za onu hranici, kdy to ještě bylo možné a i o tom jsem před časem v různých článcích psal. To, co v současné době probíhá a čeho, pokud budete mít štěstí, budete svědky, je jen počátek. O tom však až někdy jindy v čase. Až přijde ten čas, který ještě nenastal, protože vše má svůj čas.

Nadpis však je ohlédnutí a tím je myšleno podívat se zpět, jaký to byl čas, ten minulý rok. Ano, žít bychom měli v tom tady a teď, přesto nebo právě proto bychom si měli uvědomit, že nebýt toho co bylo, nenacházeli bychom se v dané chvíli právě tady a teď.

Z jistého pohledu jsem zde v loňském roce nenapsal žádný „duchovní“ článek a přesto vše, co zde bylo v loňském roce napsáno, bylo větším duchovnem, než si kdo umí představit. Napsali jsme zde s Radkou řadu článků, všechny měly jednoho společného jmenovatele a tím byl Borotín. Strávil jsem veškerý svůj čas v řádu několika měsíců tímto tématem a věřil jsem, že se něco pozmění a že se někteří zdejší občané probudí, přidají se a budou mít zájem věci měnit. No nestalo se a proč tomu tak bylo, je v dané chvíli již zcela jedno, protože to jde mimo mě. Slíbil jsem v některém z článků, kde jsem se zabýval ekonomikou a kde jsme s Radkou sledovali některé stavby jako sakrální zdi, dotační stavba školy a další akce, že se k nim vrátím a že je budu bedlivě sledovat. Dobré na každém našem rozhodnutí je to, že pokud bylo opravdu naše, že se můžeme v čase rozhodnout jinak. Říká se tomu svobodná vůle. Došel jsem k závěru, že čas, který jsem tím vším trávil, nebyl a není adekvátní výsledkům a proto se těmito věcmi v dané chvíli, pokud zde budu na stránkách, nebudu zabývat. To jistě neznamená, že tyto věci nesleduji, jen nemám v dané chvíli již potřebu tomu dávat zde prostor. Pokud bych se dále zabýval například akcí, jako byly sakrální zdi, musel bych pravděpodobně podat slušně řečeno na příslušné orgány podnět pro prošetření, protože z mého pohledu zde došlo pravděpodobně k obohacování. Všechno co jsme k daným věcem zveřejnili, bylo následně překvalifikováno a změněno a vedení vědomě neříkalo pravdu ani na zastupitelstvech a nakonec si věci obešly zase jinak ale po svém, tak aby dosáhli svého. Jak bylo již řečeno, věci byly pravděpodobně jinak a jakákoliv hloubková kontrola by s největší pravděpodobností zjistila, že tomu tak bylo a obec by dotace nedostala. Není mým záměrem obec takto poškozovat, a pokud chtějí odpovědní činitelé tak dále postupovat ať tak činí, ale vesmírné zákony se obejít nedají. A na to každý jeden z nich jednoho dne přijde sám. V jejich životech či dokonce v životech jejich blízkých se mohou dít ony náhody, které nejsou nikdy náhodou. To je vesmír, to jsou zákony, které platí bez výjimky pro každého jednoho z nás. Články se docela četly v okolních obcích a zaznamenával jsem jen střípky, které se ke mně občas dostaly či dostanou a pověst z tohoto pohledu Borotín neměl moc valnou. „Starý“ starosta se zbavil starostování a opět by bylo otázkou, proč se nechal vůbec zvolit, když to za pár měsíců položil, nicméně už v té době jsem slyšel, že on to prý v létě předá „Karlovi“. Máme tedy nového starostu, který se o toto místo na počátku období neucházel, ale to je každého věc. Z mého pohledu „chudák“ který vešel do jámy lvové a vše to nějak na něj spadlo. Nicméně a opět jen z mého pohledu nezměnilo se doposud nic, pokud tedy nebudeme počítat, že konečně po roce, kdy se děti musely učit v naprosto nevyhovujících podmínkách, se konečně nastěhovaly do tříd. Jak celá akce modernizace školy dopadla se zatím neví, protože výsledky ještě nebyly zveřejněny. Nicméně jedna věc bude ekonomická a ta pravděpodobně zdaleka nebude odpovídat tomu, co bylo prezentováno, a druhou věcí pak bude otázka co se školou za pár let. Starosta je tedy vyměněn, voda zapáchá pravidelně chlorem ale úplně stejně jak zapáchala, díry na cestách jsou větší a větší, pomalu se člověk nemůže dostat ani autem domů, stromy tedy zeleň, která omezuje průjezdnost ulic je větší než byla a podobně. Ponechme však Borotín ať si žije svým životem, protože nakonec je to jako s naším státem či naší vládou. Máme přesně takovou vládu, jakou si zasloužíme.

Abych však věci uvedl na pravou míru. Nelituji jediné minuty, kterou jsem do toho všeho investoval, protože mne samotného to někam posunulo a mnohé mi to dalo. Dále však nemám potřebu investovat svůj čas těm, kteří jsou hluší, slepí a nemají zájem.

Zbylý čas daného období jsme pak plně již věnovali sobě sama a zvelebovali jsme ten kousek země, který nám byl svěřen do péče. Myšleno samozřejmě těmi shora. S klukama jsme si v daném roce opravdu mákli, protože jsme zpracovali bezmála 9 tun cementu a adekvátní počet štěrku a písku cca 35 tun a k tomu pár tun kamene. A aby toho nebylo málo tak jsme zakoupili dva kamiony palivového dřeva, které jsme taktéž museli zpracovat. Jen škoda, že jsme těch zhruba 80 skutečných kubíků, ne prostorových metrů, museli dovést z jiných lesů než těch zdejších. Nicméně v dané chvíli rozhoduje cena, a pokud se cizí dokážou dostat na zajímavou cenu, je zvláštní, že zdejší obec to neumí, přitom na m3 vytěženého kalamitního kůrovcového dřeva dostane od státu, pokud se nepletu, za rok 2019 něco kolem 500Kč. Doufám, že zdejší bývalý starosta v roli správného lesního hospodáře o to žádá, samozřejmě za předpokladu, že obec těžila kůrovcové dřevo. Pokud se tak nečiní, pak jako obec přicházíme o značnou finanční částku. Bohužel zde v obci jsou lesy a hospodaření v lesích jedno velké tabu, jako mnoho jiných věcí, které by měly být věcmi veřejnými, tak se pak nesmí nikdo divit jaké zvěsti o hospodaření v lesích kolují.

Potkala nás také s Radkou jedna „mimořádná“ událost protože jsme si na úřadě v Chotovinách řekli ANO a tím jsme se stali právoplatnými manželi. Před Bohem, ale tím skutečným Bohem, ne tím, o kterém se mluví v kostelích, jsme si své ANO řekli již dávno před tím, ale bohužel nemůžeme popírat to, v jaké době žijeme a tak to byla opět z jistého pohledu nutnost. Jasno jsme oba měli v tom, proč to chceme a mimo společných důvodů jsme měli jistě každý ještě své osobní důvody. Jasné také bylo, že to nebude na zdejším úřadě a proto jsme plně využili služeb obecního úřadu v nedaleké obci, kde jsem se osobně opět mohl setkat s tím, že věci mohou fungovat i jinak.

Loňský rok mi (nám) tedy dal mnohé a já jsem vděčný za každý jeden den, za každé poznání. Přál bych upřímně každému, aby žil tak spokojený, šťastný a naplněný život, jaký žijeme my zde jako celek. Bohužel vstoupil mi do života i den, kdy jsem se musel rozloučit se svým otcem, který pro mne opravdu mnohé znamenal. A i zde bych si dovolil poznámku, že bych přál každému dítěti, aby alespoň z malé části měl otce, jako jsem měl já. O tom všem ale až někdy jindy.

S Láskou a v Lásce Kája

13.3.2020