Láska k místu.
Borotín je místem, kde žiji od narození, cítím k tomuto místu jistý patriotismus a vždy jsem byla za sebe moc hrdá na to, že jsem ustála různé životní zkoušky a zůstala zde. Že jsem nemusela nakonec kvůli práci odejít do Prahy, odkud bych se pravděpodobně jen těžko vracela, že jsem dostala od rodičů dům, který mohu postupně upravovat podle svých představ, že mám partnera, který je ochoten se mnou toto místo sdílet. Jednoduše jsem upřímně ráda, že zde mohu žít.
Přesto ale … Je to již pěknou řádku let, co se mohu rozhlížet po tomto světě, a protože mi nejsou věci lhostejné, přidala jsem se před 12-ti lety do řad zastupitelů. Tehdy jsem se začala seznamovat s tím, jak funguje vedení obce. Přijímala jsem to jako stav, který je jakýmsi způsobem dlouhodobě ustálený a uzpůsobený přemíře všech předpisů a zákonů. Seznamovala jsem se postupně s tím, v čem je obec jako taková limitována a v čem má určitou volnost v rozhodování. Mám to veliké štěstí, že i díky práci na stavebním úřadě mám přehled o mnohých právních předpisech, jejich změnách a za dlouhý čas si umím udělat i obrázek o tom, jak a kterým směrem se vyvíjí. Nechci zde psát o tom, jak máme špatný právní systém a že v každoročně schvalovaném množství novel a nových předpisů se dnes neorientují již ani erudovaní právníci. Stav je jaký je a je platný pro všechny stejně.
V prvním volebním období jsem sledovala dění obce z pozice řadového zastupitele, v dalším pak jako místostarostka. Měla jsem pak úžasnou příležitost seznámit se mnohými starosty podobných obcí co do velikosti a vybavenosti. Práci pro obec jsem sama v sobě vnímala jako poslání a stala se pro mne srdeční záležitostí. Ráda jsem jí věnovala opravdu hodně svého času. Rozhlížela jsem se kolem sebe a zamýšlela se nad tím, jestli se naše obec ubírá tím správným směrem a to hlavně ve smyslu rozvoje a hospodaření. Sama pro sebe jsem si vyhodnocovala, co bych udělala jinak. Přicházely nápady a myšlenky, nicméně vnímala jsem, že není snahou obce některé zažité věci měnit a to spíš proto, že už tak je jiných starostí dost.
Chtěla jsem časem pro porovnání a inspiraci vědět více o fungování a vedení v podobně velkých obcích, tak jsem si udělala ten čas a několik jich navštívila. V každé z nich se mi dostalo vlídného přijetí a odpovědi na mé mnohé otázky ohledně všeho co s fungováním obce souvisí (infrastruktura – vodovod, kanalizace, komunikace; hospodaření v lesích; kultura; spolky; škola; zaměstnanci; pracovní příležitosti; služby pro občany; investice do rozvoje atd.). Nejen tam, ale všude kudy při svých různých cestách projíždím či procházím, se rozhlížím po tom, jak obec vypadá a to nejen základní uspořádání, rozvojové lokality, ale hlavně upravenost veřejných prostranství i staveb. Zajímá mne ona kultura obce, která návštěvníka upoutá na první pohled.
Postupně se začal víc a více měnit můj pohled na rodnou obec, která je pro mne stále krásná, ale přesto …. má mnoho rezerv, díky kterým se stala minimálně průměrnou ve srovnání s obdobnými sídly. Jsem přesvědčena, že nejen já, ale i mnoho dalších lidí zde žijících, vidí, že některé věci by se měly řešit jinak anebo začít vůbec řešit. Protože nelze vše napsat jednou větou či krátkým odstavcem, připojuji se ke Kájovu textu a dávám především sama sobě slib, že zde na stránkách uvedu postřehy a náměty ke změnám, které mohou být podnětem k zamyšlení i pro ostatní občany. Chci věřit, že se zde najdou lidé, kteří budou otevřeni tomu, zamyslet se nad věcmi. Věřím, že se věci mohou během příštích let změnit výrazně k lepšímu, že se zde bude dobře žít i za 20 let, a že budou mít důvod zde zůstávat a vracet se sem i naše děti.
S Láskou pro Borotín Radka
9.1.2019
Rozesláno emailem
Vážení a milí spoluobčané Borotína,
předně každému z Vás přeji v roce 2019 mnoho správných rozhodnutí a dnů plných štěstí a zdraví. Dovoluji si touto cestou oslovit nebo spíš informovat ty, se kterými jsem v minulých dobách byla prostřednictvím mailu v nějaké souvislosti v kontaktu. Většina z Vás jistě ví, že jsem se v minulých letech podílela v řadách zastupitelů na dění naší obce. V loňském roce jsem se rozhodla v komunálních volbách již nekandidovat.
Dlouhodobě se zájmem sleduji dění v naší obci, rozvoj kterým se ubírá a vůbec vše co s ní souvisí. Posledních 12 let jsem měla tu jedinečnou možnost přiblížit se mnohému víc a vidět, jak funguje vlastní vedení obce, ona úřednická část i ta jakási společenská. Díky své práci na stavebním úřadě jsem v průběhu let v různých souvislostech byla v kontaktu s mnohými z našich občanů a s upřímným zájmem sleduji jejich pohledy a názory na místo, kde žijeme.
Sama za sebe mohu říci, že mnoho věcí v naší obci by mohlo být jinak – lépe, a to jak pro lidi, tak pro místo samotné. Naše obec má několik stovek obyvatel, přesto se na vlastním směrování obce podílí jen zlomek z tohoto počtu, troufnu si říci několik desítek lidí. Nevnímám, že by lidé měli o cokoli zájem a snažili se dát najevo, jakým směrem by se měl rozvoj obce dát, co je pro ně prioritou, o co mají či nemají zájem. Občané se neúčastní ani schůzí zastupitelstva, přestože jsou veřejné. Několikrát jsem slyšela, že „to vzdali“. Patnáct zvolených zastupitelů pak rozhoduje o nich a za ně. Řadoví zastupitelé jsou zpravidla na plný úvazek zaměstnáni a najdou si tak akorát čas jednou za měsíc přijít na schůzi. Aktivní podíl na vedení obce se od nich vlastně ani nežádá. Starosta pak předkládá návrhy, na které bez přípravy nelze zpravidla reagovat a je tedy pouze hlasováno ano či ne.
Práce v zastupitelstvu přesto pro mne byla obohacující, nicméně pochopila jsem, že jeden člověk s odlišným názorem nemá šanci cokoli změnit. Mnoho věcí se mi zde nelíbí a vím, že by mohly být jinak, s mnohými postupy nesouhlasím, ale sama je změnit nemohu. Zjistila jsem, že převážná většina lidí nechce cokoli slyšet ani se nad věcmi zamýšlet. Možná se už dokonce přestali kolem sebe dívat. Zároveň ale vím, že tu jsou i tací, kteří vidí, slyší, jen jsou na to také sami.
Když se rozhlédnete kolem sebe, jak dnes lidé i u nás žijí, vidíte, že se izolují na svých pozemcích, ve svých domech a nestarají se o to, co se děje za plotem nebo dokonce na druhém konci vsi. Každý je zahlcen mnohými povinnostmi a starostmi a je rád za trochu volného času pro sebe a svou rodinu. Bylo období, kdy jsem to vnímala také jako možné řešení. Přesto je cosi někde uvnitř mne, něco, co mi nedá a nedá pokoj, abych to nechala být. Vím, že to jde upřímně od srdce, nikoli z rozumu, a vnímám to jako určité své poslání – ukázat ostatním, že věci mohou být jinak. Čas běží, rok za rokem ubíhá dál, a já chci své zkušenosti zúročit, své názory a pohledy předat dál, ukázat ostatním, že mohou při procházce Borotínem na věci nahlížet jinak. Že naše obec může být mnohem hezčí a lepší, pokud budeme chtít. To je důvod, proč píši tyto řádky. Nechci si v čase vyčítat, že přece jsem to vše dávno viděla a mohla ovlivnit. Obracím se tedy ke všem občanům Borotína a dávám Vám možnost poznat – přečíst si názory a nápady na dění kolem nás. Mám to štěstí, že mám zároveň obrovskou podporu ve svém partnerovi, a protože neumím jinak věci sdělit širokému okruhu lidí, vytvoříme společně články na různá témata s možností zapojení se všech příchozích v diskuzi u nich. Pokud tedy kdokoli budete mít zájem přečíst si naše postřehy, tak odkazuji na webové stránky: https://www.modrobilyplamen-cestakjednote.cz/borotin-2019.
Věřím, že se zde najdou lidé, kteří budou otevřeni tomu, zamyslet se nad věcmi. Věřím, že se věci mohou během příštích let změnit výrazně k lepšímu, že se zde bude dobře žít i za 20 let, a že budou mít důvod zde zůstávat a vracet se sem i naše děti.
S Láskou pro Borotín Radka
předchozí povídání ................PROČ
následné povídání .................. PROČ - podruhé.
prostor pro dikuzi zde ............Diskuze Borotín 2019
