Volby podruhé.

Volby jsou bezesporu známé téma, vždyť každý rok v naší vlasti máme minimálně jedny. Letos nás čekají ty do evropského parlamentu. Nicméně volby do obecních zastupitelstev jsou přece jen něco jiného. Oproti ostatním, kde hlasujeme zpravidla o lidech, které známe jen z médií a billboardů, víme o nich jen to, co se dočteme z předvolebních letáků a hesel, se volby do zastupitelstva obce týkají každého obyvatele té které obce přece jen víc a přímo. V tu chvíli totiž ovlivňuje každý svým hlasem to, co se bude dít příští čtyři roky.

Postup při volbách, stejně jako podmínky pro podání kandidátních listin včetně lhůt, jsou dány zákonem a dalšími závaznými předpisy. Platí pro všechny stejně. Předpis pak také stanoví limit pro počet zastupitelů v obci podle počtu obyvatel zde trvale hlášených. Pro obec nad 500 do 3000 obyvatel to pak podle počtu obyvatel vychází na 7 až 15 členů zastupitelstva. Počet 15 je tak horní limit a neznamená to, že by počet nemohl být nižší. O počtu zastupitelů na další volební období rozhodují hlasováním zastupitelé před koncem volebního období. U nás je léta zažito, že obecní zastupitelstvo má 15 lidí. A slovo „zažito“ je docela výstižné a nikdo se myslím dlouhodobě nezamýšlel nad tím, zda je to dobře nebo ne. Tak, jako vše, má i tento počet svá pro i proti. Díky takovému počtu se může angažovat širší okruh lidí a bude jistě v zastupitelstvu zastoupení jak více věkových skupin, tak větší pravděpodobnost zastoupení lidí z různých částí obce. Lze tak předpokládat větší množství názorů, pohledů a nápadů. Zároveň při tomto počtu zde bude více různých profesí a tudíž lidí, s různými předpoklady, možnostmi a kontakty. Dalo by se tedy říci, že to vše lze využít ve prospěch fungování obce.

S počtem 15-ti členů je dále spojena možnost volby rady obce. Starosta, rada i zastupitelstvo pak mají zákonem dány pravomoci a povinnosti. U nás se tedy dlouhodobě drží zastupitelstvo v maximálním možném počtu právě kvůli radě. Rada však ještě před několika lety u nás byla jen pojmem a svou funkci plnila spíš sporadicky. Za posledních deset let se to postupně změnilo a dnes je v mnoha ohledech „využívána“ a funguje.

Z mládí si ještě matně pamatuji, že i v naší obci se mluvilo v souvislosti se zastupitelstvem o politických stranách. Mohu se plést, ale myslím, že v době po revoluci ještě i u nás byli někteří členové zastupitelstva zároveň členy nějaké strany. Dnes, a to platí dokonce už mnoho volebních období, kandidují občané jako nezávislí kandidáti. Říká se tomu, že jde každý sám za sebe a předpokládá se, že podle svých zkušeností a možností bude hájit spravedlivě zájmy všech ostatních občanů Borotína. Pokud se rozhlédnete napříč naším politickým spektrem (myslím tím na úrovni krajů a vlády), skutečně lze připustit, že musí být přece lepší jít každý sám vlastní cestou bez závazků vůči programu a myšlenkám nějaké politické strany. Jenže ona ta politika je, byť v jiné podobě, i v každém z nás a tedy i u nás. V prvopočátku to byla jistě hezká myšlenka a vize, že budeme každý sám za sebe, budeme mít hodně kandidátních listin a při volbách bude z čeho vybírat. Zájem máme přece všichni také stejný a tím je blaho a rozvoj naší obce. V tomto směru tedy úžasný přístup! Ale to, co se zpočátku zdálo být výhodou, má dnes již z mého pohledu neblahé následky. Tak, jak se vyvíjela společnost a nálada v ní, postihlo to i jednotlivé obyvatele naší obce. Sami zastupitelé jsou taktéž jen lidmi, takže je to nevyjímaje. Starosti a problémy vlastní, včetně jejich řešení, jsou pak samozřejmou prioritou každého z nich. Do voleb šli převážně proto, že je někdo oslovil a vyzval je. Netroufám si vůbec odhadnout, zda jsou zde jednotlivci, kteří do toho vstoupili o svém vlastním zájmu bez oslovení, ale podle zkušeností z předchozích let si myslím, že ne. To ovšem má pak dopad na fungování obce.

Ne nadarmo se říká, že v jednotě je síla. Jenže být jednotní, to znamená zde v našem případě mít jednotný postoj a vizi. Znamená to sjednotit se na společných hodnotách a prioritách pro obec. Teprve pak se při vzájemné podpoře můžeme posunout dále a vlastní čas a úsilí vynaložit účelně ve prospěch všech. Takže v tomto směru se dnes přikláním k tomu, že by pro obec bylo mnohem lépe, kdyby zde vzniklo nějaké hnutí nebo sdružení lidí, kteří by měli skutečný zájem o dění kolem sebe, každý podle svých možností by přispěl k tomu, aby se vytvořil koncept rozvoje obce do budoucna. Jedině skupina lidí se společnou myšlenkou a cílem může dosáhnout změn, když se společně vzájemně podporují. To, co je zde dnes u nás, je úplná rozpolcenost a rozdrobenost obyvatel. Sice mohou říkat, že jim všem jde o to jedno společné, ale co to je? Umí to konkrétně pojmenovat? A co pro to dělají?

Situace u nás, a můžeme ji klidně označit jako „politickou“, je vláda jednoho muže, a to dlouhodobá. Ta by mohla mít nesporně své obrovské výhody, ale stejně tak úskalí. Situace u nás by se tak z dlouhodobého hlediska dala přirovnat ke království. Starosta, coby vládce, tak má obrovskou moc řídit toto území a vést lidi. V případě, že by měl vizi, plán, harmonogram priorit pro rozvoj a k tomu zdroj prostředků, kterým právě u nás jsou například lesy, mohl by za celá ta desetiletí vybudovat nedobytnou soběstačnou „pevnost“, kde by všichni lidé byli spokojeni. Já jsem hluboce přesvědčena, že tomu tak v minulosti opravdu bylo, že ona vize, plán, vůle a chuť ho realizovat, zde u nás byly. Někde se to ale pokazilo a dnes je stav, jaký je. Ten stav samozřejmě nevznikl ze dne na den a stejně tak nebude jeho náprava krátkodobou záležitostí. Základem všeho ale bude přiznat si, že změna je nutná, že věci ve stavu v jakém jsou nyní, nejsou správně. A o co konkrétně vlastně jde? Především o infrastrukturu (vodovod, kanalizace a cesty), hospodaření obce, služby a vlastní fungování úřadu.

Troufám si říci, že současní zastupitelé, a to jak nově zvolení, tak staronoví, ani rámcově netuší nic o tom, jak obec funguje, o čem svým zvednutím ruky rozhodují a nesou za to odpovědnost, z nedostatku informací nemají vůbec tušení o finanční stránce obce a mnohém dalším. Měli by se začít ptát a chtít vidět podklady a vysvětlit vše, čemu ze své pozice nemohou rozumět.

Tím vším jsem chtěla říci, že někdy méně může znamenat více. Menší počet členů zastupitelstva složený z lidí se zájmem, může fungovat mnohonásobně lépe než roztříštěné patnáctičlenné. Skupina lidí se selským rozumem a chutí věnovat tomu svůj čas bude mít jistě lepší výsledky než dav jednotlivců.