První pročištění - Borotín

Vzpomínám si, jak jsem před časem, byl postaven před první své čištění. Tehdy to nebylo nic příjemného a byl jsem z toho docela nervózní, ale to není ten správný výraz. Bylo to očištění od rituálu šesti křížů. Od té doby se toho mnoho změnilo. Přišly energie modrobílého plamene a to už byla radost s tím pracovat a na každé napojení jsem se těšil. Pak přišlo totéž s vašimi prostory a ty jsme mohli na tyto energie modrobílého plamene napojovat. Setkal jsem se za tu dobu s mimořádně krásnými a dojemnými příběhy od vás. Vše to bylo vždy jakýmsi pohlazením a odměnou za to vše. Po nějakém čase jsem se dostal k Shambhale a následně jsem byl schopen přijat a vytvořit zde něco co není běžné a to byla a je služba Shambhala 30 dní s očištěním, kde projde každý třicetidenním hlubokým pročišťováním. Vše jsem si potřeboval vyzkoušet a tak jsem vytvořil skupinu dvaceti bytostí, které se přihlásily, a já je tímto provedl. V té době se již do všeho zapojila i Radka a tím se mi mnoho věcí ulehčilo. V průběhu času, kdy jsme tuhle celou skupinu pročišťovali a samozřejmě s tím i mnoho jiných, jsem pochopil a přijal, že je možné v tomto jednom dlouhodobém a hlubokém pročištění pročistit vše a jít do ještě větší hloubky. To bychom se nenaučili a nedostali bychom se až do tohoto bodu, kdyby zde nebyla právě ona skupina dvaceti účastníků, kteří nám podávali pravidelné informace a my se tak mohli nad mnohými věcmi zamýšlet. Trávili jsme celé dlouhé večery tím vším a bylo to sice vyčerpávající období, ale krásné. Bylo obohacující a bylo hezké sledovat, jak se ti, kdo se přihlásili a postupovali krok za krokem, dále měnili a rostli.

Díky to tomu všemu a mnohému dalšímu jsme se dostali až právě po projekt Borotín pod Shambhalou. Je to pro nás sice závazek, přesto jsme tohle spustili a nemáme v úmyslu od toho odstoupit, protože víme, že takto se pomalu mohou věci v nás a kolem nás měnit. Každý, kdo dokáže vnímat, to bude moci v čase pozorovat jak se co mění.

Když přišel onen první večer, kdy jsme měli provést první čištění, osobně jsem byl v naprostém klidu, protože něco z toho již přece jen mám za sebou. Plně jsem si uvědomoval a uvědomuji, že podobné věci se neodpouští. Mám nyní na mysli, že si nikdo nemůže myslet, že ti z druhé strany vám odpustí tu „čistku“, kterou se chystáte provést anebo provádíte. Setkal jsem se s tím mnohokráte a tak vím. Vím ale také, že vždy pro podobné účely dostaneme silnější a lepší ochrany. Nepochybuji, že tomu tak je i nyní. Útokům jako takovým a to různého druhu a ze všech možných stran, jsme vystavováni poměrně často a tak nějak jsme si zvykli. Kdysi jsem se hluboce zabýval otázkou, jak je možné, že máme ochrany a přesto k nám věci přichází. V čase jsem to vše nejen pochopil, ale bylo nám to také docela podrobně vysvětleno.

Než jsme s Radkou začali, zapálil jsem tentokráte větší počet svíček než obvykle a udělali jsme si ochrany. Usedli a prošli jsme prvním pročištěním všech veřejných prostor a míst Borotína. Mé očekávání se naplnilo, věděl jsem, že to nebude běžné pročištění, protože té různé havěti zde bude mnoho. Pokud bych to dělal sám, trvalo by to vše nepochybně poměrně déle, ale Radka toto pročištění stejně jako další prováděla se mnou a tím se čas podstatně zkrátil.

Nezjišťoval jsem, kolik jsme zrušili entit, či jiné havěti, protože to pro mne nebylo vůbec důležité a vím, že se zde budou dlouhodobě objevovat znovu a znovu, a že tohle je a bude běh na dlouhou trať.

Nic zvláštního jsem ten večer nezaznamenal, co by vybočovalo z nějakého pro mě normálu. Před druhým pročištěním jsem šel ven, bylo kolem osmé. Sedl si na chvíli na zápraží a koukal do prostoru do míst, kde sousedům roste vzrostlý starý strom. Výška snad nějakých dvacet metrů. Najednou jsem na samotném vrcholu v koruně uviděl světlo. Byl to takový zářivě žlutý kruh o průměru snad jeden metr a vycházel právě z té koruny. Zprvu jsem si říkal, že někdo posvítil baterkou, ale to by nešlo, ten pohled když na něj občas někdo zasvítí baterkou znám. Tohle světlo vycházelo zevnitř stromu. Trvalo to dvě možná tři vteřiny ne déle, takže to ale přesto byla dost dlouhá doba na to, abych věděl, že se mi to nezdálo.

Hlavou mi proletěly v té chvíli různé myšlenky a nebylo jich zrovna v té chvilce málo. Na chvíli jsme se díval do těch míst, té koruny stromu a říkal si, co to bylo, „blbnu“ nebo jsem to fakt viděl. Když jsem tak pochyboval, co že to bylo, spíše pochybovala jen moje mysl a nechtěla připustit, že to bylo, co jsem si myslel, objevilo se ono světlo ještě na stejnou dobu znovu na malinko jiném místě.

Měl jsem pocit, který se zde asi popsat nedá. Samozřejmě hezký. Šel jsem dovnitř a Radce říkal, tomu neuvěříš co jsem viděl a popisoval jsem ji toto vše. Její odpověď byla ve smyslu a ty se snad něčemu divíš. Ne, vlastně jsem se nedivil, to byla jen moje mysl, která toto vše chtěla dostat do jiného stavu a nepřipustit tak, že se to stalo, že jsem byl u toho a že jsem to prožil a viděl. Radka se ptala, proč jsem tak smutný a já ji říkal, že jsem chtěl, aby to viděla také, odpověděla, měl jsi to vidět přece jen ty.

Přišel čas druhého pročištění a já se chystal přece jen o trochu dříve, protože jsem si z nějakého důvodu chtěl zjistit, kolik že jsme jen zničili entit a podobně.

Když jsem si udělal ochrany a zeptal se na to, musel jsem se usmívat, protože mi bylo sděleno, že na tom přece nezáleží, kolik jich bylo. Říkal jsem, že na tom opravdu nezáleží, jen přesto jsem se chtěl zeptat pro svou osobní zkušenost, nebo jak to nazvat.

Nakonec mi bylo sděleno, že jich bylo tisíce. Ne, nedivil jsem se tomu číslu, a nikterak mne nezaskočilo. Došli jsme pak k závěru, že počet entit nepřesáhl deset tisíc a dále jsem bližší počet nevyzvídal. Na duše jsem se už ani neptal. Co však vím, je, že zde byly také nějaké časoprostorové brány. Nebyly zde Šediváci, tedy stále se bavíme jen o veřejných prostorách, protože jiné nejsou čištěny.

Posléze jsme Borotín opět společně s Radkou pročistili a tentokráte se počty pohybovaly jen ve stovkách. Přesné číslo jsem také nezjišťoval a ani dále zjišťovat již nebudu, protože to pro mne osobně důležité opravdu není.

Každý sudý den budeme všechny veřejné prostory pročišťovat přesně tak, jak jsme se zavázali a jak jsme to s Radkou slíbili. Věřím, nepochybuji, že dříve či později se někdo z občanů Borotína přihlásí, a že jednoho dne a není kam spěchat, bude Borotín jako celek čistý.

Nemám v úmyslu zde psát o každém pročištění, jen tohle jsme považoval za vhodné, aby zde byla informace o tom, že věci běží, že jsme tu a věnujeme se tomu co jsme slíbili.

S Láskou a v Lásce Kája

17.10.2016