Bohatsví

z téhož pramene jako poselství

o „neosobním životě“.

I.

      Ty, jemuž jsem dal hojnost toho, co svět nazývá bohatstvím, poslyš moje zvláštní poselství k tobě.

      Ty – kdo jsi Ty, že máš býti blaženější, než tvoji bratří?

      Kdo jsi ty, že požíváš takovéto výsady, mezitím co miliony tvých bratří zřejmě strádají?

      Položil jsi sobě někdy tuto otázku?

      Zodpověděl jsi ji někdy uspokojivě?

      Nebo domníváš se snad, že jsi tak učinil a že nevděčíš za tuto tak zvanou blaženost nikomu jinému než sobě samému?

      Domníváš se, že tomu tak jest?

      Uvidíme!

      Nedivil jsi se někdy, proč jsi se zrodil v těchto zvláštních poměrech?

      Nedivil jsi se někdy, proč právě tyto životní okolnosti tě obklopují?

     Nedivil jsi se někdy, proč právě ty jsi byl nadán určitými schopnostmi, vlastnostmi a duševní silou, kdežto tvoji bratří a sestry, ba ani tvoji rodiče nebyli tak šťastně obdařeni?

      Dospěl jsi k nějakému uspokojivému závěru?

      Nikoliv?

      Tedy poslyš!

      J á   j s e m   za toto vše zodpověden. Toto vše jsem učinil já.

      Já jsem vyvolil prostředí, do kterého jsi byl zrozen. Já vytvořil jsem všechny okolnosti, které tě v životě potkaly, postavil jsem tě do nich a dal ti příležitost, všechny tyto zkušenosti prožívati. Já jsem to byl, který tě přivedl tam, kde se dnes nalézáš.

      Ty sám ze sebe jsi neučinil ničeho. osobnost, kterou nazýváš sebe samu, je jen automatem, kterým pohybuji dle svého záměru.

      Já!

      Kdo jsem já?

      Já, který mluvím s takovou jistotou a autoritou?

      Buď klidným a věz,

      Já jsem ty, tvé pravé Jáství.

      Jsem ona čistší, vyšší nadpozemská část, která tě povznáší, když čteš, která stojí v pozadí, naslouchá, posuzuje a zdůrazňuje pravdu těchto slov tvému svědomí. Ta tebe od počátku vedla a učila tě celé pravdě, kterou dnes znáš.

      Není to ona osobnost, kterou světu ukazuješ a o níž se domníváš, že je tvojí podstatou, není to ona pyšná sobecká maska jáství, jež tě po celá leta klamala.

      Já jsem tvé pravé Jáství, to Něco v tobě, o kterém víš, že tě tak vytvořilo, jakým vskutku jsi. Stále tě inspirovalo, varovalo, káralo, pobádalo a přes všechny svízele, překážky, utrpení a nezdary dále a dále vedlo, dokud jsi nejasně, polovědomě postupně se nenaučil spoléhati se na ně, aniž bys určitě věděl toho příčinu.

      Ano, já jsem to „Něco“, tvé božské Jáství, ukryté hluboce ve tvé lidské osobnosti, téměř potlačené jejími světskými ideami, sobeckými přáními, bláhovou pýchou a ctižádostí, přes to však stále hledající a toužící dosáhnouti vědomí mé existence, mé   p r a v é   totožnosti.

      Ano, moje dítě, toto něco jsem Já, Já, který od začátku jsem dlel v tvém nitru, klidně očekávaje tohoto okamžiku.  Ale i po dobu očekávání byl jsem to zase jen Já, který tě po celý čas vedl, vnukal ti každou myšlenku, který byl příčinou, že jsi činil vše, co já jsem chtěl. Předvídal jsem výsledek každé myšlenky a činu a používal jsem je k tomu, aby případně přivedly tebe a jiné ku vědomému, konečnému poznání Mne. 

      A jestli jsem dovolil, abys v sobě živil tyto světské ideje, povoloval těmto sobeckým přáním, a stále více a více se vychloubal, ano abys i dosáhl vrcholu všech svých ctižádostivých snah, stalo se tak pouze proto, aby ses naučil poznávati prázdnotu všeho a se probudil ke skutečnosti, že je zde ještě něco jiného, něco, po čem tvá duše touží.

      Ano, „požehnal“ jsem tě, dav ti vše, po čem jsi v minulosti někdy toužil a čeho jsi´s žádal tak silně, že jsi mne   p ř i n u t i l   ti to dáti. Nebo přání je vykonavatelem mé vůle a opatřuje tě vším, čeho si přeješ, přeješ-li si toho jen dosti usilovně, abych byl přinucen ti je vyplniti. Ale prokázaly se tyto věci, o kterých jsi se domníval a očekával, že budou ti požehnáním vskutku takovým? Oblažili tě skutečně a je nyní tvé srdce klidné?

      Jestliže ne, proč?

      Je to pouze proto, že jsi opomenul uznati   m n e ,  své pravé Jáství, jako dárce a nepoužíval nikterak těch věcí k mé službě, nýbrž pouze k uspokojení svých vlastních, sobeckých radostí.

      Dovolil jsem, aby ses kochal a těšil z celého srdce z takových prázdných radostí, dávaje tobě okoušeti jednu po druhé, poskytoval jsem ti možnosti, abys našel v nějakém novém přeludu, pocitu neb vyplnění přání to Něco, po čem jsi toužil, avšak čehož, žel, jsi nikdy nenašel, ba ani záblesku, čehož jsi nikdy nepostřehl. Jen tenkráte snad, kdy v hodinách nejkrutších výčitek a lítosti odvrátil jsi se od světa svého jáství, který jsi vytvořil kol sebe, kdy obrátil´s se ve svém srdci k vnitřnímu ideálu, jen tehdy postřehl jsi  z d e   nejasně moji přítomnost.

      Pak, ó, drahý synu, udělil jsem ti vskutku tohoto požehnání a jest jím v pravdě, neb je tobě pravým důkazem, že jsem ti nakloněn.

      Ale toto požehnání není tím, zač je považuješ. Skutečné požehnání tkví v těch vlastnostech, které jsem v tobě vyvinul a schopnostech, jimiž jsi dílo vykonal, když jsem ti vyplnil přání po získání bohatství. K tomu bylo potřebí odvahy k vítězství, vytrvalosti k dosažení cíle, překonávání všech vrozených chyb a nedostatků stavících se ti v cestu. Toto vše je má vůle, která se v různých obdobích projevovala a jíž použití jsem tě učil, abych později mohl v tobě a tebou a s tvým svolením projeviti svou vůli duchovním způsobem, tak jako jsi ji zde projevoval světským způsobem.

      Jinými slovy, úplné dosažení, nechť peněz, moci neb slávy, vědomostí, v umění, literatuře aneb hudbě, vědě, filosofii neb náboženství může býti dosaženo jen stálým plněním mé vůle, a proto práce, obchod, věda, náboženství, umění neb řemeslo jsou jen vedlejšími čili zevními prostředky, jichž používám, abych vyvinul v tobě   v ě d o m é   užívání mé síly.

     Můžeš se domnívati, že je to tvá vůle, která takto jedná, avšak, pokud budeš se považovati za oddělena ode mne a budeš používati této vůle jen k  svému potěšení, bude to přirozeně sobecká vůle a to je příčinou, proč nepřináší ti žádného trvalého nebo zřejmého dobra, nýbrž, když vyprchal půvab novoty, jedině svízel, neštěstí a žal. A tak přirozeně nemůžeš mne poznati a uznati, že vše, co činíš aneb máš, aneb trpíš, je výsledkem činnosti mé vůle, takto působící v tobě a tebou, aby se vyplnil můj záměr.

      Ale přichází čas, kdy něčemu z toho porozumíš. Proto ti přináším toto poselství a dařím tě svou zvláštní přízní.

      Budeš se možná ptáti, proč já, všemohoucí, nejvýš dobrý a nejmoudřejší Bůh, rozdělil jsem tak nestejně své požehnání, hmotné statky, inteligenci, dávaje menšině hojného přebytku a většině tak uboze málo.

      Můžeš se tak ptáti, neb toto je záhada, kterou jsem dal tobě i ostatním k rozřešení.

      Ale přes to, že jsem tě uschopnil, abys třeba jen částečně rozřešil tuto záhadu, ačkoliv ji dokonale neznáš, chci ti přece nyní odhaliti některé z jejich zdánlivých tajemství.

II.

      Věz, můj synu, že nedávám nikomu ničeho, dokud si této věci nezasloužil. Zasloužiti znamená, že někdo stane se schopným přáti si něčeho tak silně, že konečně dosáhne ode mne, svého nejsilnějšího, nejdokonalejšího, niterného Jáství, dostatečné životní síly a energie, aby jednak vynutil si změnu okolností a podmínek, jednak přiměl jiné inteligentní bytosti k tomu, aby opatřili mu nutných prostředků k uskutečnění těchto věcí.

      Tak se stalo, že někdy v minulosti, buď  v tomto životě neb v předešlých, došel jsi až k tomuto bodu, že jsem ti mohl inspirovat ideu vlastnictví majetku.

      Mohl jsem tak učiniti, neb tvoje duše rostla a sílila tak, že mohl jsem povzbuditi a rozvíjeti v tobě určité duševní kvality a vlohy, kterých jsem potřeboval k   s v é   službě.

      Tak jsem vštípil do tvé mysli ideu o vlastnictví, blahobytu a bohatství. tato idea dle obvyklého přirozeného postupu zapouštěla své kořínky do zemské půdy. Tyto kořínky, totiž odhodlání, vytrvalost, odvaha, činnost, spořivost, nepřipouštějící nikdy jiné možnosti než úspěchu, neuznávající nezdaru, razily si přes všechny překážky cestu hluboko do nejúrodnější půdy. Současně razil si cestu k světlu i malý oddének ideje a počínal se zjevovati na povrchu tvého mentálního a hmotného života. Tento oddének, který byl základem ideí o bohatství, jakmile byl pevně zakořeněn, rychle rostl a brzo stal se mohutným, rozvětveným stromem.

      Tento strom je zevním projevem tvého dnešního života. Podstata a druh stromu je tvůj charakter. Jeho listy jsou tvé peníze, jeho plody značí význam, jaký přikládáš vlastnictví těchto peněz. Jsou-li kořen, kmen aneb větve porušeny nebo chory, je to následkem nějaké překážky, poruchy ve vývinu stromu nebo jeho choroby, jež na konec, nebude-li jim zabráněno, neb nebudou-li odstraněny, strom zničí.

      Je v tvém stromě, synu můj, nějaká porucha, hniloba neb choroba? Jsou zde nějací červi, provrtávající se k jeho srdci?

      Pronikněmež až k základům světských poměrů, a vizme obratně vypracovaný systém  zákonných method a zchytrale zavedenou ochranu zákona! Pátrejme pod krunýřem sobeckosti a seznáme lidské smýšlení a názory o právu silného! Vnikněme do trhlin a záhybů, do temných míst v tvém životě, jež jsou pečlivě před světem ukryty! Popatřme neohroženě do všech těchto míst a zkoumejme, nejsou-li zde nějaké začátky hniloby:

      Dosáhl jsi všeho tohoto bohatství naprosto čestným a správným způsobem? Byla snad nějaká část toho vytěžena po obchodnicku, nemilosrdně, což jest sice se stanoviska mého, tvého pravého Jáství? Byla část toho získána podvodem, spáchaným na tvých přátelích neb společnících?

      Zneužil jsi snad k tomu důvěry ti věnované? Neohlásil jsi bez potřeby úpadek a nevyrovnal jsi své skutečné dluhy na procenta? Nezacházel jsi drsně se slabšími? Neklamal jsi úmyslně? Nepotlačoval´s v sobě všemožně káravá hlas, který v okamžicích klidu a osamělosti tě napomínal a obviňoval?

      Ach, mé drahé dítě, můžeš říci dle pravdy, že žádné bohatství, jež ti náleží, není takto poskvrněno?

      Ano, já vím a rozumím - -

      Miláčku můj, jestli jsi trpěl a litoval a snažíš-li se nyní poskytnouti náhrady, stalo se to proto, že jsi naslouchal mému hlasu a počínáš nyní poznávati a toužiti, abych tě v tvém životě svým vlivem vedl.  

      Jestli však popíráš a hlasitě prohlašuješ, že nic z řečeného se tebe netýká a jestli dosud odpíráš naslouchati mému slaboučkému, tichému, mdlému hlasu lásky v sobě, hlasitým povykem téměř přehlušenému, který se v tvém srdci nyní ozývá, pak věz, miláčku, že přes to musíš trpěti. Tvé srdce bude svírat úzkost a bol, zakusíš smutek, kterým tě musím sevříti, abych očistil tvoji duši od pýchy, svévolnosti a samolásky, tě nyní ovládající. Jen takto budeš moci probuditi se i ty k uvědomění si mé lásky a tak naučiti se naslouchati a poznávati můj hlas, který se vždy o to snaží, aby ukázal ti správnou cestu života.

      U mnohých, velmi mnohých tvých bratří neuznal jsem dosud za vhodné, vštípiti jim touhu po získání bohatství.

      U jiných se tato idea zakořenila a projevovala se pouze pocitem hybné síly přání, jež jest mým podněcovatelem. Nyní jsou nutkáni přáním ku přemýšlení a snažení a počínají postřehovat i prostředky k nabytí bohatství. A opět jiní chystají se k tomu, aby dosáhli očividných výsledků. 

      Ale u všech používám pouze ideí bohatství a silného podnětu přání jen k vyvíjení duševních vlastností a mentální schopnosti oněch duší tak, aby mně na konec plně umožnily projev své pravé podstaty, mne, Boha ve svém nitru, aby jimi byla moje vůle projevena na zemi jako je na nebi.

      Ty, požehnaný, v jehož nitru jsem dal dozráti mé myšlence o blahobytu ve formě peněz a majetku, uznáš-li mne, Boha, za svého vůdce v tomto případě, budeš jako můj správce schopen a pohotov vědomě se mnou spolupůsobiti při použití tohoto bohatství k mé službě a věz, že brzo, velmi brzo si uvědomíš, že jsem v tobě a že nemusíš obraceti se k žádné jiné autoritě, abys se o této velké skutečnosti přesvědčil. Neb já způsobím, že poznáš mé vedení a postupně uvědomíš si můj plán a účel použití a rozdělení všeho, co jsem ti dal.

      Ty, který jsi již postřehl můj hlas ve svém nitru a snažíš se mne uspokojiti tím, že dáváš část svého bohatství kostelům a chrámům, knihovnám neb na vědecké výzkumy, dobročinné účely, útulky a jiné podniky, domnívaje se, že na tento způsob můj hlas může býti umlčen a že zžírající touha v tvém srdci může býti takto uklidněna, věz:

      že všechny tyto skutky jsou marné, neb nikdy takto nemohu býti uspokojen. Snažíš-li se, abys se mi zavděčil a dáváš-li mi však pouze část svého bohatství, jež celé mně a nikoliv tobě náleží, pak můj hlas ozve se jen ještě naléhavěji.

      Hle, mé dítě, vždyť jsem s tebou spokojen. Což nejsi tím, čím jsem tě udělal Já sám? Což jsem to nebyl Já, který dovolil a způsobil, že jsi takto jednal?

      A jestli jsem to byl, který ti dovolil, abys se pokusil o to, mne si nakloniti, používaje svého bohatství tímto způsobem, stalo se tak pouze proto, že to bylo vše, co jsem mohl učiniti, abys mně porozuměl v oné době, kdy zamýšlel jsem v tvém nitru se tobě projeviti.

      Jestli ve snaze, abys se mi zalíbil, přitahuješ k sobě mnohé, žádajíc tě, abys ze svého přebytku dal na ten neb onen dobročinný účel neb podnik k dobru lidstva a praví-li ti tvůj t.zv. obchodní rozhled, že to, co věnuješ, nebude použito vhodně neb moudře k těmto účelům a odmítneš-li žádost z tohoto důvodu, pak věz, že byl jsi i zde mnou veden, abys odmítnul. Já jsem tak za tebe volil, právě tak jako jsem za tebe rozhodl, abys dal na jiné účely a to vše proto, aby mého cíle bylo dosaženo.

      Toto bohatství sloužící zvláštnímu účelu jsem Ti vyhradil a zároveň tě vyvolil za svého vykonavatele při jeho rozdílení, jehož způsob ti v příhodný čas zjevím. Dále připravuji tvé lidské pochopení k tomu, aby mohlo porozuměti, že nepotřebuji tvého bohatství, nýbrž tebe.

      Chci, abys poznal, že ty a já jsme jedno, že já, tvé pravé Jáství musím nyní vládnouti; svévolnost a samoláska musí zahynouti a moje vůle a přání musí žíti a od tohoto okamžiku musí se ti státi vším, a nejhlavnějším. Proto připravuji tvoji mysl, abych mohl přímo k tvému duševnímu vědomí z nitra mluviti a oživuji tvé srdce, abys mohl si plně mou přítomnost v něm uvědomiti.

      Tedy miláčku, když ti pravím, že tě potřebuji celého; tvé srdce, duši, mysl, tělo, vše co jsi, vše co máš, vše več doufáš, že někdy se staneš neb budeš míti, pravím to proto, že potřebuji můj majetek – tebe, smrtelného výrazu mne samého.

      Nadešel čas, kdy musíš poznati, že jsme jedno, že není zde žádné oddělenosti ani různosti (vyjma, že bys ty sám ve své mysli se ode mne oddělil), pročež vše co máš neb jsi, vždy je a bylo jen moje. A nyní požaduji navrácení svého vlastnictví.

      Mé vlastnictví  m u s í  mi býti vráceno. Můj nárok musíš uznati.  M u s í š   vrátiti každý haléř, tvůj domov, pozemky, půjčky, obchod, tvé tělo, intelekt, srdce, neb dokud nepřineseš a nesložíš k mým nohám vše, a neřekneš: „Zde, Otče, vezmi  v š e ch n o  a použij toho. Jedině dovol, abych směl Tobě sloužiti. Poroučej a od tohoto okamžiku budu Tě poslouchati.“

      Dokud nepřijdeš v pravé pokoře ke mně s tak silným přáním dávati mně tak ochotně, jako bys dával sám sobě, dotud tvoje duše není takovou touhou prodchnuta mně sloužiti, dokud Tvé umdlené srdce nespočine tak v mé lásce, že stane se nutnou podmínkou Tvého života, dotud nemůžeš vstoupiti do mého království.    

      Dávno před tím řekl jsem jinému lidu: „Snáze projde velbloud uchem jehly, než bohatec vstoupí do království božího.“

      To zůstává pravdou až dodnes. Neb ten, jehož uznal jsem za hodna vyjadřovati ony duševní vlastnosti, jež nyní projevuji tebou, nemůže lehce se pokořiti, nemůže zříci se pyšné osobnosti, která tak dlouho panovala a jej vedla, nemůže projíti úzkou branou sebezapírání a sebeobětování.

      Já ti však pravím, že musíš toho dojíti, chceš-li vstoupiti do mého království.

      Řekneš, že to vše je pošetilostí, že nemůžeš vstoupiti do tohoto božího království zde na zemi. A kdyby Ti to bylo i možno, že bys musel napřed věděti, jak by se to prakticky osvědčilo a to nejen v úzkých stycích rodinných neb obchodních, nýbrž i v celé společnosti, která při rozsáhlých různých zájmech má tak velkou zodpovědnost.

      Vizme, není-li možno najíti toto království a v ně vstoupiti přímo již zde na zemi.

III.

      Poslyš a uvažuj! nepřeješ si zde na zemi štěstí, klidu, zdraví, lásky a plnosti života?

      Myslíš, že je nalezneš ve věcech obyčejného života?

      Nepostřehl jsi jejich bezpodstatnost?

      Myslíš, že můžeš býti vskutku bohatým a opravdově šťastným, když miliony tvých bratří žijí v bídě a chudobě?

      Nikoliv, mé dítě: má spravedlnost, která tě vede životem, vyžaduje, abys dříve se povznesl nad všechny klamné vidiny tohoto světa, očistil svůj zrak pohledem na bídu a strádání, pocítil ubohost pozemské lásky, zkusil hladu po pravém chlebu života, a zapomenutím sama na sebe, souže tvým bratrům, jej na zkoušku ochutnal – neb jen tak můžeš najíti pravého štěstí a onoho klidu, harmonie a lásky, po kterém tvoje duše touží. jen tehdy, když jsi toho všeho dosáhl, vstoupil jsi vskutku do mého království.

      Přišel jsem k tobě nyní, abych ti pomohl nalézti toto království, abys postřehl mou přítomnost, Mne, to něco hluboce v tvém srdci skrytého, co touží po nejvyšším, po dokonalém projevu, po pravém bohatství života, o kterém nyní víš, že všechny peníze světa nemohou ti je zaopatřiti.

      Já, Bůh v tobě, mluvím přímo z hlubin tvého srdce, z tohoto mého království, potíraje rázem všechny nahromaděné názory a domněnky světa a promlouvaje přímo ku tvé duši, neb přišel čas, kdy musíš jasně si uvědomiti božské poslání a pravý účel svého příchodu na svět, do tohoto života, do této osobnosti, jakož i vlastnosti a schopnosti, jichž jsi nabyl a jež tě opravňují ku spravování bohatství, mnou tobě svěřeného, avšak jen k tomuto účelu.

      Přišel čas, abys toto vše poznal, abys poznal Mne, jenž ti vštípil touhu po bohatství, jenž ti dal moc, abys je získal, jenž tě inspiroval, pobádal a řídil každé takové úsilí a konečně, jenž ti nyní vštěpuje přání, abys něčeho z tohoto bohatství použil k mé službě.

      Což nevidíš, že jsem to já, tvé pravé Jáství, ano, Bůh v tobě, jediný Bůh, kterého kdy poznáváš, Bůh, který nejen že dlí a jedná takto ve svém království, v tvém nitru, nýbrž i v nitru každého tvého bratra, budiž tento vznešený neb nepatrný, bohatý neb chudý, moudrý neb nevědomý, což nepostřehuješ, že jsem to Já, Bůh, který postupně vyvíjí tak vaše lidské osobnosti s jejich lidským tělem, myslí, intelektem, aby mohl případně jimi projevovati všechny své božské vlastnosti na zemi, jak je tomu i na nebi?

      Tak jsem řídil tvůj vývoj, abych mohl se tebou dokonale projeviti, jako rozvíjím růži napřed v pupenec, pak v poupě, jež na konec rozvine své lístky tak, že ji mohu projeviti něco ze své dokonalé vůně a krásy.

      Ale tebe jsem vyvolil, abys byl zároveň se mnou vědomým pracovníkem a vyjadřovatelem mých záměrů. Vyvolil jsem tě, abys byl prostředkem, kterým chci vnésti velkou radost a štěstí do tohoto světa zármutku, sklíčenosti, nespokojenosti a bídy. Vyvolil jsem tě, abys byl průlivem, kterým bych mohl rozlévati mnohá požehnání do srdcí a životů tisíců tvých bratří.

      Chtěl bys, můj synu, takto se mnou pracovati?

      Zamlouvalo by se ti, státi se takovým průlivem, sdíleti tuto radost a štěstí, účastniti se v jeho rozdílení se mnou s tvým pravým Jástvím?

      Přemýšlej! Přemýšlej, co by to znamenalo.

      Ty se ptáš, je to možné? Mohl bych se skutečně zúčastniti? Ano, a není ti ničeho jiného potřebí, než obrátiti se ve svém nitru s úplnou vírou a důvěrou na mne a dáti si ode mne ukázati cestu. Je jedině potřebí, aby sis mne   u v ě d o m i l,   zůstal mi věren ve svém srdci, a každou svou myšlenku, slovo a čin dal mnou ovlivňovati, abys nenaslouchal svévoli a sobeckosti, nýbrž jen mně, svému vyššímu Jáství, když ti budu sdělovati své záměry a projevovati nádherná vidění, která mám pro tebe uschována, jestli jen věrně mých návodů budeš následovati.

      Ó, můj synu, kéž bys chtěl! Kéž bys mohl jen poznati slávu, která očekává vyplnění, jehož si tvé srdce s tak vroucí toužebností přeje!

      Pak skutečně budeš v nebi, již zde na zemi. A budeš naplněn takovou radostí, pokojem a klidem, že již při pouhé myšlence na uskutečnění, tvá duše otřásá pouty ji svírajícími.

      Pak bude život nepřetržitým, radostným zpěvem, neb slunce mé lásky bude neustále vyzařovati z mého srdce, osvěcuje a oblažuje tebe i všechny, se kterými se sejdeš.

      Každého dne půjdeme radostně za svou určenou prací neb povoláním, nechť je jakékoliv, přenechávajíce Mně vedení, vyčkávaje každého Mého slova, spoléhajíce úplně na Mou moudrost a soudnost, že věc, kterou konáme, je vždy správná a že vše, co podnikáme, nechť je to cokoliv, bude úspěšné.

      Jak by se ti, můj synu, líbilo takové společenství?

       Nebylo by to lepší než nyní, kdy trávíš většinu svého času ve starosti o podniky a obchody, neb o to, jak máš naložiti s přebytkem, příjmy a výdělkem tak, aby byly co nejvýhodnější? Není to lépe, než žíti stále v obavě, že přátelé a známí snad zamýšlejí tě získati pro nějaký plán pouze jim vyhovující a tě poškozující, pro nějakou pošetilou spekulaci, aby tě připravili o část tvých peněz?

      Ano, kdybys jen vstoupil se mnou do společenství, uznávaje mne za staršího vůdce a přenechávaje mně veškerou zodpovědnost, pak by jsi vskutku byl tohoto všeho zbaven. Na místě obtíží, starostí a pochyb, které na tebe tak naléhají, že nenechávají tě ani na okamžik na pokoji, shledal by jsi, že všeho toho jsi navždy prost. Život stal by se ti radostným, nepřetržitým celkem šťastných dnů,jež by tvoji duši úplně uspokojoval, protože by byl cele věnován práci pro blaho druhých.

IV.

      A nyní, můj synu, co pravíš?

      Co hodláš počíti?

      Ukázal jsem ti, kým a čím jsi, že nejsi ničím, že já jsem a ty že nejsi – že jsi pouze jedním z mých smrtelných výrazů, které jsem povolal do bytí, abych tebou projevil na zemi některé ze svých božských vlastností a vnesl radost, klid a dobrou vůli do srdcí a životů mnohých jiných podobných, avšak méně dokonalých projevů.

      Vše to jsem ti ukázal. Možná, že tomu nevěříš, ale to nic nevadí. Můžeš dle své vůle buď věřiti nebo ne. Ale nechť se rozhodneš jakkoli, věz, že jsem to já a ne ty, kdo tak určil. A jestli nevěříš, je to jedině proto, že jsem se ještě nerozhodl v tobě tuto víru vzbuditi, neb je nutno, abys dříve ještě zakusil mnohých zklamání a neúspěchů, útrap a bolestí, než budeš schopen, abys správně porozuměl mému záměru.

      Ale pamatuj si, můj synu! Slova, která zde pravím, jsou semena, jež do tvého srdce zasévám. Ona budou klíčiti a přijde čas, kdy jejich pravda jasně se zjeví tvému porozumění.

      Potom poznáš, že já jsem v tobě, že já jsem ty, že já, tvé pravé Jáství musí a bude panovati a že vše, co jsem ti řekl, bude jako květ rozkvétati ve všech činných projevech tvého života.

      Ty, který rozumíš a pociťuješ nutkání svého srdce spojiti se se mnou úplně, tobě, miláčku, slibuji, že brzo budeš účasten nebeské radosti, jež tě očekává.

      Mezitím neskládej ruce v klín. Musíš býti   t i c h ý,   naučit se mne znáti, uvědomiti se, že já, Bůh, jsem v tvém nitru. Musíš přemýšleti a meditovati o tom a o mých jiných zjeveních. Musíš pochopiti, že já, Bůh, jsem vše, co zde je, že jsem ti vše dal a že mohu také vše ti odníti.

      Musíš si zvyknouti na tuto pravdu a býti připraven vrátit mi opět vše k mé službě.

      Ale, drahý synu, neobávej se, vrátíš-li mi vše, že o to přijdeš, neboť já, Bůh, nejsem zevně stojící osobou. Jsem jen tvým vlastním, obdivuhodným, dokonalým Jástvím.

      Žádám tebe, abys nedával nikomu jinému ze svého bohatství než mně, svému pravému Jáství a to jedině proto, abych mohl já určovati, jak máš s ním naložiti. Místo abys je přivlastňoval sobě, budeš je přivlastňovati mně. Místo abys hledal svoji radost, budeš vyhledávati jen mou.

      Od toho času budeš spočívati ve mně a moje slova nechť spočinou v tobě, a tou měrou, jak to budeš plniti, můžeš žádati všeho, čeho si přeješ a dosáhneš toho.

      B u ď   k l i d n ý   -   a   v ě z   -   ž e   J á   j s e m   B ů h!

      Věz, že znám ještě jiné, obdivuhodné způsoby, jak bys mohl tobě Mnou svěřeného bohatství použíti – tyto jsem ti však dosud nezjevil. Různí se velmi od těch, jež jsem až dosud lidstvu ukazoval. Dlouho jsem tě tak připravoval, abys mohl se mnou spolupůsobiti při takovém používání bohatství.

      Jak by to na tebe působilo, kdybych viděl, že tvoji bratří, tisícové, statisícové jsou takto povznášeni pocitem mé přítomnosti ve svém nitru? Co bys tomu říkal, kdybys viděl, jak si ponenáhlu uvědomují vlastnosti a síly, jimiž i ty vládneš a jež, řídím-li je Já, povznesou tebe i je k takovým výškám, o nichž lidská duše dosud si ještě žádné představy učiniti nemohla? 

      Jak by to na tebe působilo, kdybys viděl, jak kolísaví, zoufající, nespokojení, slabí, choří lidé, všichni tito uvědomujíc si své božské dědictví, jak poznávají, že vše to, co náleží Mně a Otci – též i jim náleží, jak všichni, kteří se snaží tohoto dědictví získati, a za pokyn žádají, tohoto pokynu i dostávají?

      Jak by se ti zamlouvalo žíti ve společenství ve světě, kde by všichni stejně vyjadřovali moje nejvyšší vlastnosti a síly, kde každý by se snažil tak svou osobnost s jejími nedokonalými, sobeckými ideami, domněnkami a předpoklady omeziti, aby můj dokonalý život mohl býti vyjádřen? Nebyl by to krásný svět? nebyl by to skutečný ráj?

      Drahý synu, tento projev se chystá. Přes všechno opačné zdání uskutečnění tohoto ráje již mnozí zakusili. Brzo prožije jej ještě mnoho jiných a později všichni, zakusí moji občerstvující síly tak, jak ty jsi ji nyní zakusil, který jsi ji před jejím vnitřním projevem poznal v projevu zevním.

      Kdybys chtěl, drahý synu, urychliti toto uskutečnění, dávám ti tímto k tomu svoje svolení. Kdybys chtěl pomoci, umožniti, aby tisíce a tisíce tvých bratří došlo velkého probuzení, aby dosáhlo mých božských vlastností a sil, pak, miláčku, obrať se ve svém nitru na mne a snaž se vážně poznati můj účel. Modli se nepřetržitě, dokud ti požehnaný vše nezjeví.

    Pros a bude ti dáno. Hledej a nalezneš. Tluc a bude ti otevřeno! 

Autorisovaný překlad z angličtiny

O.Hanauskové

1 9 2 7

Nakladatelství – Zmatlík a Palička – Knihkupectví

Praha – Letná