Já Jsem
Já jsem život. Žiji ve všech tělech, inspiruje je neustále, aby plnila mou vůli.
Inspiruji sepsání tohoto poselství, jež jest určeno pro ty, kdož mohou je přijmouti.
Znám veškerá mysteria. Co jsem projevil v tomto spisu, má skrytý nebo vnitřní význam pro každého čtenáře. Jestliže tvé vnitřní srdce nepostřehne podivuhodné pravdy psaného, buď jist, že Tvůj mozek nepochopil smyslu.
Nemysli, že Slovo života není zajímavo. Chvěje-li se Tvé tělo při doteku toho, co jest nebeské? Proudí-li tvá krev rychleji a vytryskují-li slzy z očí tvých, když pozemské dojmy tě oživují, oč hlubší a mocnější budou proudy tě probíhající, položím-li já svou ruku na tvé srdce?
Nestrachuj se slova Života! Oloupí tě o pocit sebeuspokojení, zničí tvou samolibost, ukáže ti, že jsi mne nevědomky stále zavrhoval a pokoří tě až v prach.
Ale nestrachuj se, neboť jsi můj. Vzal jsem tě k sobě, ač o tom nevíš.
Strach jest nedostatek důvěry. Nedůvěřuješ-li mně, komu budeš důvěřovati? Chceš důvěřovati otci, matce, bratu nebo sestře? Vždyť se ti leckdy zdá, že se k obě sobecky chovají; ale věz, že přesto plní jen mou vůli. Zpozoroval jsi, že zrazují tvou důvěru, že od Tebe očekávají něčeho, čeho jim nemůžeš dáti? Nezazlívej jim toho! Pomáhají mi jen, abychom tě úplně oddaného, přivedli ke Mně.
Nemusíš Mne uctívati neb v tvém srdci jest to, co jest se Mnou zajedno. Uctíváš-li však upřímně nějakého boha aneb božského člověka, anebo něco nebeského, pozemského nebo pekelného, pak nevědomky uctíváš jen Mne. Máš nějaký ideál? Tím jsem Já. Máš nějakou lásku? Tou jsem Já.
Nemusíš věřit Slovu Života, ale pociťovati máš ve svém srdci mou přítomnost. Dal jsem ti přece mozek, abys se tázal, rozbíral a popíral. Nestrachuj se ho použíti! Neobávej se rozbírati, ano, i popírati.
Zde se dočteš, že jsem všemohoucí, a že vždy vykonám svou vůli. Nechť máš úmysl proniknouti do svatých mysterií mého zjevení, či posloucháš-li jiného popudu, odmítaje, nedbaje mého poselství, věz, že oba popudy vycházení ode Mne a že jsou ti vysílány proto, abys byl přiváben tím, co se ti nejlépe zamlouvá. Napadne-li tě myšlenka, že tento spisek není Mnou inspirován, pak buď jist, že také neznamená pro tebe ničeho autoritativního, nýbrž prostě to, zač právě jej pokládáš.
Horšíš-li se nad tím, že osobuji si autoritu nade vším, co se děje, věz, že i takové pohoršení jest božské a že vkládám je do tvého srdce, aby uskutečnilo mou vůli. Konám všechny věci dobře a bylo by dobré pro tebe, kdybys tohoto spisku nepřijímal jako od nějaké autority; za autoritu pokládej jen způsob, kterým Můj Hlas v tvém vlastním srdci mluví.
Ve všech spisech a přednáškách kteréhokoli jazyku ozývá se jen můj hlas. To, co tě nenabádá, není vůbec hlasem; mým jest jediné to, co tě nabádá buď k odporu, buď k podrobení se.
Žiji a miluji v tvém těle. Pravíš-li „Jsem“ nebo „Miluji“, pak jsem to Já, který mluvím. Pravíš-li „Mám“, nebo „potřebuji“, nebo: „věřím“; pak jest to sebevědomí, jež mluví ze sebe. Sebevědomí musí však se vším svým vlastnictvím, se svými žádostmi a domněnkami zemříti, Já jsem však na věky, nesmrtelný.
Máš tělo, ale nejsi Tvé tělo. Máš vědomí o své vlastní existenci, ale nejsi Tvé vědomí. Nejsi tělo, nejsi vědomí. Co jsi tedy? nemůžeš říci, co jsi. Ale nyní ti ukáži první mysterium. Ty jsi Já, Já sám. jsi se mnou zajedno. Ano, ty jsi Bůh Bohů, stvořitel světů, počátek a konec, všemohoucnost, trojjediná sláva, Život, Pravda a Láska, který jsi blahovolně připustil, aby učinili tvé tělo svým příbytkem. Tvé tělo jest mým chrámem, kde přebývám a jímž vyjadřuji Svou vůli.
V příhodnou dobu pocítíš všudypřítomnost: „Jsem“ a „Miluji“ ve svém srdci. Pak zvíš, že jsi Můj, že tvá ústa pronášejí Má slova, že tvé srdce bije na božský podnět, že Já žiji v tobě.
Snad se domníváš nyní, že jsi oddělená duše, ale pak uzříš nebesa otevřena ve svém srdci a uvidíš, že existuji jen Já sám a že není jiné duše nebo ducha kromě Mne.
Pravíš snad: „Což není nikoho jiného kromě Boha? Co jsem tedy já?“ Později nebudeš tak mluviti, neb toto mysterium bude ti zjeveno.
zpět na úvod .........pokrařování .......... II Všechno je dobré