Pokoření

      Sedmé Mysterium jest Mysterium pokoření.

      Dříve než povzbudím v tobě tvé vědomí, nechám tě zápasiti s pocitem oddělené existence. Až pocit oddělené existence bude překonán, pak můžeš si mne uvědomiti. A tento zápas rozvije orgán tvé mysli tak, že toto vědomí stane se pro tebe velkou radostí.

      Ale ku překonání svého pocitu oddělené existence musíš býti pokořen. Individualita, jež zdá se ti býti výhradně tvou vlastní, jest ve skutečnosti Má a nikoliv tvá. Pojem záslužnosti, který máš, přísluší pouze Mně a ne tobě.

      Co jsi, ode Mne oddělen?

      Věz, že není žádné takové osoby jako ty. Uvědom si, že existuji jen Já a Já sám, a že oživuji tvé tělo; že všechny věci, které tvé tělo koná, konám Já, já sám. Uvědom si též, že béřu veškerou zodpovědnost za to, co tvé tělo konalo, koná, neb bude konati, na sebe sama.

      Jinému věku předvedl jsem toto mysterium o Své zodpovědnosti za všechny věci symbolem kříže uče, že béřu pocit viny na Sebe a že očistil jsem jej na kříži; ale tobě dávám Mysterium pokoření, uče tě, že nejsi vůbec nikým a že jsem to Já, který žije v tvém těle.

     Nemůžeš míti žádné viny, ani žádné zásluhy.

      Nuže to, co se v tobě domnívá býti osobou, musí protrpěti pokoření za pokořením, až zemře, uvolňuje tím tvé tělo, aby mohlo býti mnou použito.

      Mnozí se modlí: „Pane, učiň nás pokornými“, ale když je navštívím pokořením, nepoznají Mé ruky.

      Pokoření jest nejtrapnější věcí, již Tvá pýcha může vytrpěti; ale musí ji vytrpěti, než může zemříti.

      Doufá tvá pýcha, že tvou osobnost zachová? Že získá si přízně aneb nabude moci? Doufá, že bude považována za „dobro“ aneb, že bude navždy žíti? Uvědom si, že není zde žádné naděje. V hlubokém pokoření zemře a zmizí a budu žít jen Já.

      Tvá osobnost nemůže si získati úcty, neb existuje jen ve své vlastní ješitné představivosti.

      Ale představivost tvé osobnosti byla dobrá pro tvé tělo, neb vyvinula orgán tvého mozku, který potom si uvědomí, že jest Já, jedna nekonečná osobnost.

      Domníváš se, že tvá osobnost dlí v tvém těle a že jest důležitější jeho. Ale zjevím ti potom, že pečuji o tvé tělo a že nadal jsem je hrdým pocitem osobnosti, abych je vyvinul a že, až tvé tělo bude tak zdokonaleno, že nebude již potřebovati tohoto hrdého pocitu, pak dopustím na tě hluboké pokoření. Potom hrdý pocit osobnosti, pokořen, zahyne. Potká-li tě tudíž nějaké pokoření, nechť tvá osobnost se chvěje, neb její konec jest blízký, tvé tělo nechť se však raduje, neb jeho osvobození jest nadosah.

      Domníváš se, že toužíš po vykonání nějakého dobra, aneb že chceš státi se lidstvu prospěšným ? Ale veškerá přání, ctižádost a snahy vyplývají z osobnosti a také s ní zahynou. Mnozí se modlí:“ Pane, udělíš-li mně bohatství, použiji největší části jeho k dobru druhých.“

      Což pomohl bys mi skutečně při zdokonalování a podporování lidstva? Znáš snad lépe než Já, čeho lidi potřebují a udělil bys jim co já zadržuji? Toto přání jest jednoduše řečeno tvá osobnost, jež se snaží o své uplatnění. Ale nechť jen to zkusí, nechť se zklame; nechť sklízí pokoření za všechnu svou námahu, nechť způsobuje pokoření i jiným, neb tak jí používám ku zdokonalení tvého, ba všech těl.

      Toto sedmé Mysterium jest těžko tobě pochopiti. Ale až protrpíš všechna pokoření, jež jsou ti ještě určena, bude tato nauka pro tebe radostná. Neb, hle, budeš prost domýšlivosti a tvé tělo stane jen nástrojem Mé radosti.

      Nemůžeš-li ještě těchto slov přijmouti, pak jest dobré, zavrhneš-li je. Tvá nynější pýcha je právě tak mým dílem, jako tvé ponížení. Pro tvé tělo, dokud těmto vlivům podléhá, jest dobré, když pýcha s ctižádostí a žádostmi je ovládá. Jakmile jejich úkol bude však vykonám, odvrhneš je a tvé vzkříšeno ze smrti tvé pýchy, mocné, aby Mne vyjádřilo.