Jak pracovat s duchovní naukou.

Několik rad, jak postupovat:

• Mít zcela pozitivní přístup k novému poznání i textu, tedy mít radost ze všeho, čemu hned napoprvé rozumím a co vyciťuji jako možné. Při prvém čtení pochopím, že hmotná úroveň je jen součástí mnohem širší existence bytí a že duchovní učení dává odpovědi na všechny naléhavě otázky a problémy současnosti, na něž jen úzce materialisticky zaměřená věda neumí odpovědět. Při druhém a dalším čtení otevřou se mi souvislosti všeho se vším a budu vnímat i to, co je mezi řádky, tedy napojím se na duši a ducha univerzální nauky.

• Pokud něčemu hned neporozumím či se mi to nezdá možným, vytvořím si k takovému problému postoj zcela neutrální a přijmu tento názor jen jako hypotetický, možný a s důvěrou a trpělivostí čekám, až mi čas přinese více informací. Takový postoj si podržím do té doby, než získám více informací pro přijetí či odmítnutí názoru. Musím si být vědom, že pracuji s mentální, myšlenkovou sférou a že jakékoliv myšlenkové nepřijetí, odmítnutí, negace, posměch, staví v této sféře zábrany, zdi a uzavírá dveře k poznání.

• Důležité je úsilí hledajícího – výsledek poznání je úměrný našemu úsilí, tj. námi vynaložené energii.

• Pokud si některé pojmy a výroky zdánlivě protiřečí či zdají se nepřesné, je to proto, že názvosloví v této oblasti čeká na sjednocení. Duchovní věda se dnes otevírá všem, kteří mají zájem a aktualizuje se z mnoha starých textů a písem různých národů i kultur. Dalším důvodem je pozitivní rys rozporuplnosti, který nutí hledajícího dopátrat se aktivně skutečné pravdy.

• Ke každému problému existuje klíč, na každou otázku existuje odpověď – jen je třeba položit správnou otázku a ptát se na to podstatné a hlavní. Dotaz pokládáme v duchu, můžeme přímo oslovit své nejvyšší Já. Několikrát během dne otázku zopakujeme, tj. posílíme ji energeticky. Pak už jen trpělivě a s důvěrou čekáme na odpověď, nenaléháme, dříve či později přijde sama. Musíme být bdělí, může přijít z kterékoliv strany – ve snu, prostřednictvím neznámých lidi, přes událost, objeví se v knize, která se nám pocitově nabízí, apod. Odpověď si nevynucujeme, jakmile budeme k odpovědi zralí, tak se k nám dostane. Musíme nechat pracovat zákony a nerušit jejich činnost naší negativní energií vytvářenou nedočkavostí, pouhou zvědavostí, nedůvěrou. Na odpovědi pracuje zejména zákon polarity, karmy, analogie a synchronicity. Nerozumím-li odpovědi, požádám v duchu o objasnění.

• Je nezbytné přistoupit k duchovnímu učení s počáteční důvěrou a vírou. Víra znamená připustit možnost něčeho. Jde o stejnou důvěru a víru, jako když přelaďujeme různé stanice rozhlasu, také očekáváme, že se na ně naladíme. Až získáme první zkušenosti s vědomou vnitřní duchovní prací, přejdeme od víry ke zkušenosti, jistotě a vědění. Jako se člověk musí učit chodit a mluvit, budeme se učit  duchovně pracovat. Dnes je o tom mnoho odborné literatury, stačí vybírat si s láskou, poprosit své vyšší Já o vedení a pak si vybereme to správné. K duchovním naukám je třeba přistupovat především duší a duchem, ne zevním rozumem, který je spojen jen s hmotnou oblastí života, ale s citem a intuitivně. Pro lidi vědoucí bylo toto univerzální učení vždy posvátným.

• Duchovní učení je velmi obsáhlé a je otevřené, není uzavřené do dogmat. Vždy přichází něco nového, doplňujícího, upřesňujícího. Je to neustálý proces boření starých představ a tvoření nových. Je dobré učit se od těch, kteří říkají: netvrdím, že je to tak, jak to říkám, je to jen má úroveň poznání, také se stále učím. Vše si musíš prověřit svou vnitřní duchovní prací, abys také sám ze sebe věděl.

• Dobré je naučit se za vše, co k nám přichází, poděkovat, neboť pracujeme s vědomými duchovními silami, bytostmi jiných úrovní existence.

•  Do procesu poznávání zapojujeme nejen rozum, ale i pocitovou a intuitivní část naší osobnosti, tím si budujeme vnitřní smysly.

•  Vše nové a dokonalejší k nám přichází vždy tak, že boří naše stereotypní zvyklosti; nové probíhá často jako bolestný proces.

•  Je dobré mít stále na paměti smysl učení se duchovním vědám: poznáním zákonů, jimiž se řídí vše stvořené a pochopením, že jedině podřízením se jim lze zlepšit život a osud jednotlivce i lidského společenství a to lépe dobrovolně a hned, než s donucením přes osobní, společenské a přírodní katastrofy; pak už víme, že nastupujeme cestu vývoje vědomou a přebíráme svůj osud a odpovědnost za něj do svých rukou.

•  Jsou lidé, pro které je lehčí poznávat nejprve jednotlivé a konkrétní a od toho přecházet k obecnému a teoretickému – ti ať začnou číst Základní duchovní pojmy částí praktickou, je to pro ně snazší. Jsou lidé, pro něž je přirozenější začít u obecného a teoretického a po té dojít ke konkrétnímu – ti ať začnou částí teoretickou.

Z evangelií: Světlo se nestaví pod poklop.
Co slyšíte v skrytu, to hlásejte na střechách.
Všichni lidé jsou povoláni ke spáse, to je k duchovnosti.

Pythagoras: Zvířata jsou příbuzná s člověkem a člověk je příbuzný s bohy.

Jakob Lorber: Na všech světech vědí mudrci skrze jim se zjevující vyšší duchy,

že v dalekém tvůrčím prostoru existuje svět, na němž jsou lidé Božími

dětmi a že duše, oprostivši se ve svém světě od svého těla,

může na onom šťastném světě vstoupit do těla, avšak

do těla hrubohmotného.

Od toho okamžiku, když někdo projeví vážně toto přání, ukáže

se mu navlas vše, co mu bude na tomto světě přestát. Tato Země

v celé nekonečnosti jediná má určení nosit Boží děti pro plození

a výchovu podle věčného řádu Boží lásky.

Pravda může vykvést jedině tehdy, zakotví-li v lidské duši

nejvážnější úsilí o sebepoznání. Všechna ješitnost a nepravdivost

pochází z nedostatku poznání sama sebe jakožto složeniny

těla smrtelného, duše individuální a ducha věčného.

Hledáme-li pravdu, musíme si uvědomit, že není mimo nás.

To, co hledáme, je naše pravá podstata, naše vlastní skutečné Já.

S poznáváním sebe sama poznáváme i podstatu všeho ostatního,

neboť vše souvisí se vším.

Pravda závisí na poznání jednotlivce. Každý má dle své znalosti

poznání a je-li jeho úmysl poctivý, má ze svého hlediska pravdu.

O absolutní pravdě může hovořit pouze člověk,

Který zná a ovládá zákony mikrokosmu a makrokosmu.

Ten, kdo miluje pravdu a kdo ji poznal, je také obrněn proti každé lži

A pozná ji, kdyby byla vyslovena těmi nejsladšími výrazy.

Lidé žízní po pravdě, ale neumějí ji hledat.

Kdo není vnitřně připraven, nemůže přijít ke světlu a tedy ke pravdě.

Moudrost závisí na zralosti, čistotě a dokonalosti každé bytosti.

Moudrost je určitý vývojový stupeň vlastního já.