IX. Edenská zahrada

Pokud se stalo, že jsi nedosáhl jasného pochopení toho, co bylo právě teď uvedeno, neodkládej to jako něco, čemu nelze porozumět, protože v každém řádku se skrývá význam, který ti mnohonásobně odplatí tvé úsilí, které je nutné k jeho objasnění.

        Toto poselství slouží k tomu, aby tě podnítilo k uskutečnění toho, čím jsi - k uskutečnění tvého pravého JÁ. Jeho účelem je, aby sis znovu uvědomil Mne, své Božské JÁ, a to takovým způsobem, že  se již nikdy nenecháš oklamat oním druhým já, o kterém ses domníval, že jsi to ty, a které tě tak dlouho vábilo k sobě tím, že tě živilo svými neuspokojujícími rozkošemi smyslů, svým myšlenkovým rozptýlením a emočními prožitky.

        Před tím, než k tomu může dojít, je nutné, abys důkladně poznal toto domnělé druhé já; toto já, které jsi vytvořil tím, že sis o něm myslel, že je skutečné a oddělené ode Mne, a potom ho udržoval při životě tím, že jsi mu poskytoval sílu k tomu, aby tě takto lákalo a klamalo. Ano, toto samo sebou vytvořené já se svou naprosto sobeckou pýchou, ctižádostí a domnělou mocí, svou láskou k životu, k majetku, k tomu, že je jinými považováno za moudré a dobré, -- není nic jiného než tvá lidská osobnost, která se zrodila jenom proto, aby zemřela až se s ní přestaneš ztotožňovat, a jako taková nemá větší skutečnost a trvalost než jakou má list, sníh nebo mrak.

          Ano, budeš přiveden k tomuto přízemnímu osobnímu já, aby ses s ním setkal tváří v tvář, a spatříš dokonalým zrakem veškeré jeho nečisté sobectví a lidskou ješitnost; a potom zjistíš – ale pouze když se obrátíš ke Mně a požádáš Mne v prosté víře a důvěře – že jsem to JÁ, tvá nekonečná, neosobní část, který neustále přebývám v nitru, a který tě takto upozorňuje na všechny tyto iluze osobnosti, která tě po dlouhé věky ve vědomí oddělovala ode Mne, tvého velkolepého, Božského JÁ.

         K tomuto uskutečnění zcela jistě dojde, pokud jsi schopen rozpoznat, že toto poselství je ode Mne, a pokud ses odhodlal, že toto uskutečnění chceš dosáhnout. Tobě, ve kterém jsem vyvolal takové odhodlání, odstraním jednou veškerou iluzi a ty Mne doopravdy poznáš.

         Procvičování tvé mysli na těchto řádcích s abstraktním obsahem ti neuškodí. Naopak, to je právě to, co tvoje mysl potřebuje. Protože dokud nejsi schopen pochopit smysl mého sdělení, když k tobě přichází zvenčí, a které ti je předkládáno ve formě idejí, které jsou zde v těchto řádcích obsaženy, nebudeš schopen chápat a správně si vyložit mou ideu, když ti ji vnukám z nitru. Tvou mysl takto připravuji k POUŽITÍ, ne však aby získala více pozemských vědomostí, ale abys mohl přijmout a předat navenek mé nebeské poznání těm, které za tímto účelem k tobě přivedu.

          S prosbou směřující ke Mně, svému vlastnímu pravému JÁ, svému otci na nebesích, za to, aby se toto uskutečnění mohlo naplnit, čti pozorně to, co následuje.

          Během naší úvahy o procesu rozvoje mé Ideje jsme dospěli k bodu, kdy tvoje JÁ JSEM, které se projevilo ve tvém nesmrtelném duševním těle neboli v myšlenkovém obrazu vytvořeným mým myšlením, je připraveno vzít na sebe hmotnou formu - formu vhodnou k pozemskému vyjádření mých vlastností.

          Tato proměna z mentální na smrtelnou formu se odehrála stejným způsobem a procesem jako veškeré myšlení a tvoření, a je doslovně popsána v Bibli, kde je řečeno, že JSEM „stvořil člověka z prachu země  a vdechnul do jeho nozder dech života, a člověk se stal duší živou“.

           Mám ještě vysvětlovat dále? – že oživující síla uvnitř mé Ideje (tvé duše) pokračovala v přitahování různých prvků životní podstaty (prachu) k této Ideji, a v patřičném časovém okamžiku začala atom za atomem, buňku za buňkou přetvářet a tvarovat do hmotné skutečnosti podle vzoru myšlenkového obrazu, který tvoří tvé duševní tělo, a tak vytvořila pozemský vnější obal, dá-li se to tak říct – až se nakonec  tvá smrtelná forma skutečně začala projevovat psychickým smyslům, avšak ještě ne tomu, čemu se říká fyzické smysly. Načež ty – moje vlastnost, když bylo nyní veškeré bytí připraveno na tento cyklický okamžik, jsi vdechnul dovnitř této formy a potom přes její nozdry (z nitra) dech života, a ty ses potom poprvé objevil na Zemi jako lidská bytost – živá duše (má Idea nyní schopna se vědomě vyjádřit prostřednictvím vhodného pozemského prostředku), která obsahovala uvnitř tvého JÁ veškeré mé vlastnosti, veškeré mé síly a veškeré mé možnosti.

          Takže nyní byly projeveny všechny různorodé prostředky pro pozemské vyjádření mé Ideje, a ty, který jsi byl jednou z mých vlastností, jsi přirozeně ovládal všechny tyto prostředky, to znamená, že jsi měl moc kterýkoli z nich, nebo když to bylo zapotřebí, tak všechny používat k úplnému a dokonalému vyjádření svých sil a možností, jinými slovy – mých vlastností.

         Tímto způsobem a výhradně z tohoto důvodu jste ty i tvoji bratři a sestry vstoupili do lidského projevu. Přestože jste byli v lidské formě, byl zatím váš projev tak naprosto neosobní, že jste, ačkoliv jste si byli sebe vědomí, stále hledali inspiraci a poučení u Mne v nitru.

        Takže, to byly počáteční podmínky, ve kterých ses probudil, když jsi vstoupil do pozemského projevu, a které se nazývají Edenickým stavem neboli přebýváním v zahradě Eden.

        Tento edenický stav představuje nebeské období neosobního vědomí, čili ten stav, ve kterém jsi byl ještě vědomě sjednocen se Mnou, i když jsi už byl uzavřen ve smrtelném vyjadřovacím prostředku.

       Nebudu ti nyní podrobně vysvětlovat, jak a proč nastala pro Mne nutnost, abych tě ( který ses nyní projevoval jako člověk neboli lidstvo ) „vyhnal“ ze zahrady Eden, pouze ti připomenu, jakou roli hraje touha v pozemském projevu a její vztah k mé vůli, jak vzbuzuje tvůj zájem o vnější věci a způsobuje, že zapomínáš na Mne v nitru.

       Pokud jsi to vyřešil a trochu porozuměl mému důvodu, potom snad chápeš, že bylo nevyhnutelné, abys ty (lidstvo) nejprve upadl do hlubokého spánku (jelikož jsi dospěl ke konci dalšího cyklu, který se nazývá vesmírný den),  abys byl ponechán ve snění i po tom, co ses probudil – avšak ve skutečnosti jsi spal a stále ještě spíš, a všechno od tamtoho dne až po dnešek, včetně všech zdánlivých pozemských událostí a podmínek, je pouze sen, ze kterého se zcela probudíš jedině tehdy, když si ty (lidstvo) znovu začneš plně uvědomovat Mne v nitru – a abys potom zjistil, že již navenek nejsi (ty – lidstvo) jeden, nýbrž dva; jedna část aktivní, rozumová, průbojná, nazývaná potom mužem, a druhá část pasivní, citová, přijímající -- děloha-člověk (womb-man), čili žena (woman).

       Chápeš rovněž, že bylo nutné, aby tyto zdánlivé pozemské vlivy byly využity k tomu, aby odtáhly tvé vědomí od čistě nebeských radostí a udržovaly ho v tomto novém snovém světě, aby se mohla vyvinout smrtelná mysl, pomocí které ses mohl, díky její vrozeným sobeckým sklonům, zcela soustředit na pozemské poslání svého smrtelného projevu.

        A rozumíš moudrosti tohoto vlivu, která  prostřednictvím hada sobectví (podoba, ke které jsem ho přinutil, aby se takto zobrazilo ve tvé mysli), vyvolala nejdříve ve tvé pasivní, citové, přijímající části – touhu, smrtelného činitele mé vůle, která měla poskytnout podněty a energii pro další a úplné vyjádření mých vlastností na Zemi.

       A nakonec chápeš, že bylo nezbytné, aby  tebe (lidstvo) touha zcela okouzlila, aby mohla být tvá nebeská čili neosobní povaha udržována ve spánku, dokud jsi ve svém snu svobodným, ale nevědoucím používáním mé vůle neochutnal a dosyta se nenajedl ovoce z tak zvaného stromu vědění dobra a zla, a dokud ses tímto jedením důkladně nenaučil rozlišovat a poznávat čím ve skutečnosti je jeho ovoce, a tak získat sílu k tomu, abys mohl takto dosažené vědění moudře a dokonale používat pouze k vyjádření mé Ideje.

         Stejně tak snad nyní rozumíš, jak jsi nejprve následkem jedení tohoto ovoce a učení se poznávat dobro a zlo byl ve svém snu čím dál více zaujat tímto falešným pozemským stavem, a jak jsi k němu  čím dál více lnul, a jak po poznání nového a lákavého světa, který se ti takto odhalil, zaniklo vědomí skutečnosti, která se nachází za vším existujícím;  jak a proč došlo k tomu, že jsi zjistil, že jsi nahý – to znamená, že jsi nebyl oděn ani do své rozumové, ani do své citové části; a také proč ses začal bát a snažil ses přede Mnou skrýt, a tím jsi ve svém vědomí vytvořil pocit, že jsi ode Mne oddělen.

         Nyní možná chápeš, proč se toto všechno muselo stát, proč ty (lidstvo) si musel opustit Edenický stav neosobního vědomí a úplně přijít o své JÁ v pozemských iluzích tohoto snového světa, abys byl schopen vytvořit tělo a rozvinout v něm osobní čili sebe vědomí, které by bylo schopné plně vyjádřit mou dokonalost.

        Takto se zrodila tvá lidská osobnost, a od jejího zrození jsem tě nutil, abys ji živil, podporoval a posiloval tím, že jsem tě naplňoval žádostmi, nadějemi, přáními a veškerými různými projevy touhy, které jsou pouze lidskými složkami mé vůle, a které slouží pro přípravu a vývoj prostředku schopného dokonale vyjádřit mé vlastnosti na Zemi.

         A tak jsem vyslovil slovo, vyhnal tě ze zahrady Eden a oblékl tě do „pláště z kůže“, nebo jinými slovy, do fyzického těla, stejného jako měly ostatní živočichové. Protože nyní, abys mohl vstoupit do středu pozemských podmínek, do skutečné Země, Země pocházející z mé Ideje – ne tvé snové Země – za účelem, aby jsi zde urychlil mou Ideu do aktivního životního projevu, ty, moje vlastnost, musel jsi mít organismus a obal přiměřený k podmínkám, ve kterých ses ocitnul, a současně aby ses mohl projevovat ve svém snu.

           Tím, že jsem ti dál tento plášť z kůže, jsem rovněž poskytnul své Ideji vhodnou formu pro pozemský projev – dál jsem ti schopnost  se vyjádřit skrze konkrétní organismus prostřednictvím slov.

        V neosobnu se slova nepoužívají, čili nejsou potřebná. Ideje existuji a projevuji se samy o sobě. Prostě jenom jsou, jelikož jsou vyjádřením různých součástí mého bytí.

        Ale v těchto snových podmínkách, ve kterých každý projev v těchto počátečních fázích vnějšího bytí musí mít formu a látku, která by mohla být slyšena, viděna, dotýkána, čichána a ochutnávána, aby  mohl být jasně pochopen význam tohoto projevu, zde přirozeně musí být poskytnut organismus, který umožňuje, aby byl použit pro dvojnásobný účel – projevovat a rozumět tomu, co bylo projeveno.

         Jakmile se vyjevila má Idea po tvém vyhnání z Edenu, ty – jedna z mých Božských vlastností, který přebýváš uvnitř mé Ideje toho, jak se nachází tato vlastnost v projevu, který ses následovně usídlil v myšlenkovém obraze Mne samotného, a který ses nakonec projevil navenek v pozemské formě slov, když jsi byl mou vůlí v podobě touhy donucen projevit můj záměr – jsi se začal rychle „rozrůstat a množit se“.

         Při svém pátrání po nejpříznivějších podmínkách pro projevení

svých specifických vlastností ses postupně rozšířil po povrchu Země, přičemž jsi oživoval a probouzel inteligenci dřímající ve všech formách života, se kterými jsi přišel do styku, k plnějšímu a aktivnějšímu projevení jejich specifických součástí mé Ideje.

         Tak se vytvořily různé jazyky Země, každý obsahující mnoho slov a všechny zrozené z touhy v lidské mysli vyjádřit v pozemských výrazech nekonečné součástí mé Ideje, která stále v nitru usiluje o své vyjádření.

          Čím více se lidská mysl snažila takto vyjádřit „pomocí slov“ mou Ideu, tím horší a ubožejší byl výsledek.

           Jednou dojde k velkému probuzení – že všechna slova jsou pouze symboly jediné Ideje, a že všechny ideje jakékoli povahy jsou pouze součástmi jediné Ideje, mé Ideje toho, jak se JÁ sám nacházím v projevu – a že veškerá touha vyjádřit pomocí slov tuto Ideu bez vědomí mé vůle, která je výjimečným zdrojem inspirace, je neplodná. Stejně tak i veškerá touha vyjádřit tuto Ideu životními skutky bez zbavení se veškerého vědomí tvé lidské osobnosti – tvého osobního zájmu na prováděné činnosti a tvého úplného se soustředění na Mne – je marná a zbytečná a skončí pouze nezdarem, zklamáním a  pokořením.

zpět na úvod .......... další kapitola .......... X. Dobro a zlo