X. Dobro a zlo

          V zahradě Eden, kde ses nacházel před tím, než jsi zahájil své pozemské poslání, rostl strom, jehož ovoce se nazývá vědění dobra a zla.

          V době, kdy jsi přebýval v zahradě, jsi byl ještě zcela neosobní, protože jsi dosud neochutnal toto ovoce. Jakmile jsi podlehl touze, pozemskému činiteli mé vůle, jejíž hlavní funkcí je, aby tě nutila jíst toto ovoce, v ten okamžik jsi začal jíst a v tu chvíli jsi padl, čili byl jsi přinucen vystoupit ze svých Edenických poměrů (jako kuře ze skořápky nebo růže z poupěte), a zjistil si, že ses dostal do zcela nových a neobvyklých podmínek. Protože nyní, místo toho, abys ovládal nižší říše a dostával od nich vše, co jsi potřeboval, tak jsi naopak musel obdělávat půdu, aby ti přinesla plody, a potem na svém čele sis musel vydělávat na svůj chléb.

         Když jsi vzal na sebe toto pozemské poslání, vyvstala nutnost, abys plně vstoupil do veškerých podmínek pozemského života,  a tím abys vyvinul mysl a dokonalé tělo, které by byly schopné vyjádřit mou Ideu na Zemi – což je pravým důvodem a příčinou tvého vstoupení do těchto snových podmínek.

        Takže když jsi padl, čili vystoupil ze svého neosobního neboli Edenického stavu, tak jsi naprosto podlehl vábení tohoto snového světa. A od tohoto okamžiku tím, že jsi dovolil touze, aby tě zcela ovládala, jsi již nebyl schopen vidět skutečnost čili duši věcí, protože ses oblékl do fyzického těla, pozemského obalu s lidským mozkem, který působil jako závoj na tvé duševní vědomí, a tímto zamlžil tvůj zrak a zatemnil tvou mysl, že do ní nemohlo proniknout světlo pravdy, a tvým lidským chápáním bylo vše falešně zkresleno a překrouceno.

          V těchto snových podmínkách jsi všechny věci viděl nejasně, jako skrze mlhu, a vlivem této mlhy, která všechno zahalovala, jsi nemohl vidět věci v jejich skutečnosti, ale pouze v jejich mlhavém zjevu, který ti však připadal jako samotná skutečnost těchto věcí.

         Tak tomu bylo se vším, co jsi viděl svým snovým zrakem, s věcmi jak živými, tak neživými, dokonce i s tvým vlastním JÁ a tvými dalšími JÁ ve tvém okolí.

         Když jsi takto přestal vidět duši věcí, ale jenom jejich mlhavé stíny, začal sis postupně myslet, že tyto stíny jsou skutečnou hmotou, a že svět okolo tebe je složen a naplněn takovou podstatou.

         Tato mlha byla pouze výsledkem toho, že světlo pravdy se stalo  neviditelné pro tvou lidskou mysl, jejíž intelekt, podobně jako nedokonalá čočka, všechno pouze zamlžil a pokřivil, a způsobil, že se to všechno zdálo jako skutečnost, a takto udržoval tvé vědomí ve stavu, ve kterém se neustále zaobíralo těmito nesčetnými iluzemi tvého snového světa.

         Takže intelekt je výtvorem touhy a je jí zcela ovládán, a ne, jak se mnozí domnívají, duševní schopností. Jinými slovy, tato mlha byla tedy zamlžená čočka tvého lidského intelektu, který – jelikož byl ovládán touhou – nesprávně zobrazoval a vysvětloval tvému vědomí každou představu, ideu a podnět, které jsem vyvolal v nitru, nebo přivolal z vnějšku v průběhu procesu mého probouzení tvého vědomí k tomu, aby poznalo mou Ideu v nitru, která neustále usiluje o svůj vnější projev.

         Avšak toto všechno jsem dělal záměrně prostřednictvím působení touhy, abych tě vědomě přivedl do středu pozemských okolností.

         Během toho, co tato falešná vidina vyvolaná touhou způsobovala mnoho omylů,  potíží a utrpení, a jak jsi postupně ztrácel důvěru ke svému JÁ – ke Mně,  neosobní bytosti v nitru, – jsi  nakonec skutečně na Mne zapomenul, a to za  tím účelem, abys nevěděl kam se máš obrátit ve své bezmocnosti. Avšak pouze díky toho, že sis takto přestal pamatovat na svůj Božský stav, a že jsi soustředil veškeré své vědomí na tyto pozemské okolnosti, jsem mohl vyvinout tvou lidskou mysl, vůli a všechny tvé schopnosti, a vybavit tvé tělo sílou a mocí, které by Mi umožnily dokonale projevit mou Božskou Ideu na Zemi, což se nakonec musí nevyhnutelně USKUTEČNIT.

        A takto, prostřednictvím omylů, potíží a utrpení, touha po úlevě od těchto těžkostí způsobila, že v tvé mysli vznikla idea zla, a stejným způsobem, když tyto potíže neexistovaly, ti vnukla ideu dobra.

        Všem zdánlivým podobám věcí a okolností jsi přisuzoval tyto kvality dobra nebo zla – podle toho, jestli uspokojovaly, nebo neuspokojovaly touhu mého vyslance, ve skutečnosti mé lidské já, čili tebe ve tvé lidské osobnosti.

        Všechny tyto životní okolnosti a zkušenosti, do kterých jsi vstoupil, a které  někdy uspokojovaly zdánlivé dobro a někdy se nelíbily zdánlivému zlu, byly pouze událostmi, které byly vytvořeny touhou za tím účelem, aby v tobě probudili určité duševní schopnosti, které by ti umožnily poznat pravdy, které jsem v té době chtěl - JÁ v nitru - vtisknout do tvého vědomí. Zdánlivé zlo bylo negativním aspektem ovoce tohoto stromu, které tě svým pěkným vzhledem a svou sladkostí při prvém ochutnání neustále lákalo k tomu, abys je jedl, zcela se jim nasytil a plně si ho vychutnal, jinými slovy, dokud se neprojevily jeho škodlivé účinky a nestaly se prokletím, které tě  zbavilo tvých iluzí, což sloužilo k tomu, aby ses obrátil neboli byl přinucen k pokornému návratu ke Mně, tvému pravému JÁ, a JÁ jsem prostřednictvím nového vědomí, které takto vzniklo, byl potom schopen vyčlenit podstatu tohoto ovoce a zahrnout ji do duševní substance a tkáně.

        Zdánlivé dobro bylo pozitivním aspektem ovoce, které - když se mohlo navenek projevit díky tomu, že  jsi poznal a následoval jeho podněty – ti umožňovalo se radovat z jeho příjemných a přirozených účinků, a přijímat vnější výhody mé láskyplné inspirace a mého vedení.

        Toto ty, které bylo prováděno touhou těmito všemi zkušenostmi, byla pouze tvá lidská osobnost, kterou pravé ty vycvičovalo, vyvíjelo a připravovalo tak, aby se mohla stát dokonalým nástrojem k tvému použití při vyjadřování mé Ideje, která neustále usiluje o to, aby projevila svou dokonalost v těle.

        To vše jsi vykonal nejenom tím, že jsi nutil svou lidskou osobnost, aby jedla, ale také tím, že ses živil  ovocem takzvaného stromu poznání dobra a zla tak dlouho, dokud jsi nespatřil a nepoznal veškeré takzvané zlo, a dokud jsi v důsledku jeho prožívání a svého života v jeho přítomnosti  neobjevil uvnitř něho zárodek takzvaného dobra, který jsi odtrhnul, vyňal ven a ukázal jeho pravou podobu; takže od tohoto okamžiku jsi věděl, že dobro a zlo nemají skutečnou existenci, a že jsou pouze relativními pojmy, které popisují vnější okolnosti pozorované z rozdílných hledisek, čili že jsou pouze různými vnějšími aspekty ústřední vnitřní pravdy, jejíž skutečnost byla právě to, co ses snažil poznat, čím si chtěl být a  co ses snažil projevit.

         V průběhu věků, které potom následovaly, obrazně řečeno, ses postupně zbavoval jedné vrstvy lidského vědomí za druhou, rozptyloval jsi mlhu, do které zahalil tvou mysl intelekt, a který samotný si prosvětloval tím, že sis ho podmaňoval, ovládal a zduchovňoval, a to vše jsi prováděl až do přítomnosti, kdy si skrze stále se ztenčující zbylé vrstvy začínáš občas v krátkých záblescích uvědomovat a vnímat Mne samotného - jedinou velkou skutečnosti uvnitř všech věcí.

         Po celou tuto dobu, ty, vševědoucí, tvé neosobní JÁ JSEM, jsi toto vše konal vědomě a úmyslně, ne však jedině za účelem získání vědomosti o pozemských podmínkách a věcech, jak tvůj intelekt tak hlasitě a autoritativně prohlašoval, ale proto, abys mohl sklízet to, co jsi zasel během dlouhých věků v minulosti, a mohl projevit mou dokonalou Ideu na Zemi, tak jako ji nyní projevuješ v neosobním stavu, svém nebeském domově.

        Nezapomeň, že TY jsi velké neosobní JÁ, které toto vše koná, které neustále mění svou vnější podobu, ale které JE uvnitř věčně stejné.

        Nekonečné střídání ročních období – jaro se svou rušnou setbou, léto se svým hřejivým, poklidným dozráváním, podzim se svou bohatou sklizní, zima se svou chladnou, tichou hojností, rok po roce, život za životem, století za stoletím, věk za věkem – je pouze vydechnutím mé Ideje, když  ji vydechuji navenek skrze Zemi a skrze tebe, mou vlastnost, a skrze všechny moje ostatní vlastnosti během procesu, při kterém se rozvíjí do stavu vnějšího projevu dokonalost mé povahy.

         Ano, konám to tvým prostřednictvím, protože ty jsi JÁ v projevu, protože jedině skrze tebe, mou vlastnost, mohu vyjádřit sebe sama, mohu BÝT. JÁ projevuji SEBE SAMOTNÉHO.

        JSEM v tobě, tak jako je dub v žaludu. Ty jsi Mnou, tak jako je sluneční paprsek sluncem. Jsi mou součásti, která je v projevu. Ty, jedna z mých Božských vlastností, se věčně snažíš vyjádřit mou dokonalost skrze tvou smrtelnou osobnost.

       Stejně tak, jako umělec vidí ve své mysli dokonalý obraz, který chce namalovat, ale jeho ruka není schopna přesně zobrazit pomocí hrubých nástrojů, jako je štětec a barvy, skutečné kvality a dojmy, které vidí, tak i ty Mne vidíš uvnitř sebe samotného a víš, že jsme jeden a tentýž, ale stále ti je bráněno nedokonalostí pozemského materiálu tvé lidské osobností, s jejím zvířecím tělem, s její smrtelnou mysli a sobeckým intelektem, abys Mne dokonale vyjádřil.

         A přesto jsem stvořil tvé tělo, mysl a intelekt, abych vyjádřil sebe samotného skrze tebe. Tvé tělo jsem vytvořil podle obrazu mé dokonalosti; mysl jsem ti dal, abych tě poučil o Mně a mých dílech; intelekt jsem ti dal, abys rozuměl mé Ideji, když ji vnuknu do tvé mysli. Ale ty jsi byl tak rozptýlen lidskými součástmi tohoto těla, mysli, intelektu a jejich vnějším používáním, že jsi na Mne zapomněl, na výjimečnou skutečnost v nitru, jejíž Božskou přirozenost se neustále snažím tobě a skrze tebe projevit.

          Blíží se doba, kdy vnější používání tě nebude již rozptylovat, a moje skutečnost ti bude odhalena v tvém nitru v celé nádheře její dokonalosti.

          Když se ti však takto odhalím, nebudeš potom více požehnán, pokud to, co ti odhalím, se nestane pro tebe chlebem života, a pokud nebudeš žít a projevovat život, který ti bude odhalen.

zpět na úvod ........... další kapitola .......... XI. Použití