Správné myšlení IV
Člověk, který po celý svůj život nevěřil v naprosto nic a zamítal jakékoli představy o posmrtném životě a domníval se, že tělesnou smrtí vše skončí, dopadne nejhůře, protože duše takového člověka se ocitne v představované nicotě, v naprosté tmě a osamělosti; jen si je vědoma, že žije, ale nemůže se vyprostit z tohoto žaláře a této tmy, nenalézá východisko. Náš posmrtný život záleží na naší víře za tělesného života, na našich představách. Duše lakomce, který myslel jen na svoje peníze a poklady, bude poutána po smrti k těmto hmotným věcem pouty neviditelnými, neroztržitelnými třeba i po celá staletí. Bude trpět muka, když jeho peníze budou marnotratnými dědici rozházeny, když jeho poklad najde člověk cizí. Pobyt duše v těchto rovinách je dočasný a když se vybil vliv oněch celoživotních autosugescí, čili jejich energetická mocnost, tu teprve se duše probouzí ze svého klamného zdání; tím však ztratila mnoho času, třebaže věčnost je nekonečná. Za jiných okolností může duše lidská pokračovat rychleji ve svém vývoji a vtělit se nanovo, neboť postup a vývoj je možný jedině v lidském těle (napracování karmy čili transformace energií z negativních v pozitivní) a nikoli v mezidobích mezi vtěleními. Člověk si tak vytvoří svou nadějí nebo strachem po smrti skutečné nebe nebo peklo; jsou to však neskutečné dočasné myšlenkové říše, z nich duše nakonec odchází do jí příslušných oblastí. Každá lidská duše si tvoří svůj osud sama podle toho, jakou měla víru, dokud byla na zemi. Každému se totiž stane spravedlivě dle jeho víry a představy.
Chce-li člověk křtít, tu nesmí křtít jen rukou a vodou, nýbrž též vírou pomazání. Rodiče, kteří stojí v pomazání této smlouvy a kteří se smlouvou oděli, tito rodiče také mají pomazání ve svém semeni a plodí děti ze svých vlastností tělesných i duševních. Pravá víra rodičů má velký vliv na jejich děti. Pravá víra je síla, duch a život. Víra je lidskou vůlí spojit se s Bohem a přijmout do své vůle vůli boží, Jeho Slovo a Sílu. Bůh nezahazuje žádnou duši, když se sama nezahodila. Každá duše je sama sobě soudem. Nevědomost je příčinou našeho utrpení, tak se již Buddha pět set let před Kristem vyslovil. Ona je příčinou, že lidský duch, jehož úkolem a cílem je vrátit se ke Stvořiteli, ze kterého vyšel (moudřejší o zkušenost z hmotné dimenze a silnější, když ovládl hmotu svým duchem), musí bloudit miliony let v různých oblastech vesmíru (mnohé jsou příbytky boží), musí se stokrát a tisíckrát vtělovat do nových a nových těl lidských, než se může vrátit do předem určeného cíle. Kdo žije svými myšlenkami v nejvyšších sférách života a v božské bytosti, ten ujde všem klamům a sugescím, které by ho jinak na cestě vývoje ohrožovaly; neboť jedinou reálností a skutečností je Bůh.
Zákon klidu. Současný svět je naplněn neklidem a shonem. Myšlenky lidí jsou v neustálém pohybu. Lidé spěchají a mnozí se už ani nedokáží zastavit a uvést se do klidu. Při spěšné práci se mnohé opomene, vznikají chyby, škody, úrazy. Klidu a odpočinku nás učí celá příroda; doba činnosti se střídá s dobou odpočinku: noc a den, zimní období. Klid je nutný i pro člověka, nejen spánek, ale i klid, kdy odpočívá naše tělo a kdy odpočívá i naše činnost myšlenková. Shon a spěch jsou totiž jedy, jimiž lidé otravují nejdříve svoje duše, pak také svá těla. Jan Amos Komenský: všeliké kvaltování toliko dobré pro hovado jest.
Všechny velké vynálezy, nápady a inspirace obdrželi lidé právě v takovém stavu uvolnění, kdy nechtěli myslet na nic a kdy svoje nitro de facto přeladili k otevření a naslouchání vysokým duchovním proudům. Kdo chce pěstovat vyšší stupeň duševní činnosti, kdo se chce spojit se svým vyšším vědomím, musí se naučit tělesné a duševní relaxaci, čili odstranění všeho napětí a uvedení se do klidu v rovině tělesné i psychické. Člověk zapomene na hmotný svět, ponoří svou mysl do nitra a jakoby naslouchal, dá svým myšlenkám volný běh, jen je pozoruje. V takové chvíli je člověk ve svém nitru sám sobě celým světem. V takových chvílích může se dostavit blahodárná inspirace z vyššího vědomí. Je to jako bychom vypnuli ve svém vědomí svůj běžný program a naladili se na jiný program, na vyšší frekvenci. Jen je třeba uvést se myšlenkově do naprostého klidu a pod boží ochranu.
Klid je podmínkou zdárného života a každého úspěchu. Kdo se naučil být za všech okolností klidným, ten také vždycky zvítězí nad ostatními, kteří klidu pozbyli. Člověk klidný vždy dominuje svému okolí, lidé bezděčně vycítí, že klid doprovází rozvaha a tím také správné posouzení všech věcí. Je třeba se vycvičit k vyrovnanosti, odnaučit se podléhat různým náladám. Spěch je počátek chyb a chyby přinášejí mrzutosti a neklid a vyrušují nás z duševní rovnováhy, odnaučíme se tedy spěchat, nastolíme duševní harmonii s během času. Není třeba mrzet se nad každou maličkostí. Každým donucením se ke klidu získáváme zdroj síly.
Mnozí lidé svou přirozeností oddávají se snění ve bdění, též se tomu říká, že staví vzdušné zámky. Ale jak víme, myšlenka a představa je tvůrčí síla a mnohé takové vzdušné zámky přenesly se i do světa hmotného. Někteří lidé tohoto stavu snění ve bdění používají ale nesprávně, negativně. Místo, aby se oddávali představám štěstí, blahobytu, zdraví, spokojenosti a síly, budují si vzdušné zámky, které obsahují chorobné výplody, inspirované obavami, strachem před budoucností a nebezpečím. Snění ve bdění je opravdová magická chvíle, která to, co si představujeme, přináší ve skutečnosti. Tak si lidé přitahují vše, ať je to dobré či špatné. Ovládat své myšlenky a směrovat je pozitivně, je velmi důležité a člověk se to musí neustále a trpělivě učit.
Myšlenka jako velká síla přemáhá všechny síly ostatní a tedy i fyzické, které jsou hierarchicky pod ní. Je magnetem, který přitahuje podobné síly. V rodinách, kde po léta a generace vládnou myšlenky dobré a spravedlivé, musí být vždy požehnání a zdar. Tam, kde vládnou myšlenky zlé, následují různice, hádky a nespravedlnost, což se projeví i zevně nezdarem, nemocemi apod. Po delší době hromadění v takových domech či rodinách může dojít i k náhlým výbuchům či požárům, protože astrální látky ohně se tam nahromadily neustálými hněvy a různicemi. Hněv je podstaty ohnivé a je to oheň ničivý, kdežto oheň lásky jen hřeje a je blahodárný; je to oheň boží lásky na rozdíl od ohně božího hněvu.
Užitek zapomínání. Podle svého druhu jsou myšlenky lehké, ty se udržují nahoře, nebo těžké, ty se udržují dole. Mají mnoho obdobných vlastností jako plyny a vůně a jednou budou i myšlenky předmětem lidského bádání. Myšlenky lze vědomě přenášet, ony to také činí i samy od sebe dle svých zákonů. A také se udržují na věcech, které jsou kolem nás, nebo které nosíme. Proto i věci mají svoji paměť. V nových šatech se cítíme dobře, ve starých šatech či ve vetešnictví se cítíme stísněně. Lépe je vše staré haraburdí z bytu odstranit, odlehčí se nám. Proto ani nemáme do svého obydlí uvádět lidi, kteří nám nepřejí, mohou snadno porušit harmonii našeho bytu.
Síly myšlenek se dá pozitivně využít, když mnoho lidí v určité době žádá o odstranění krize, zabránění válce, epidemii apod. Před lety byla založena Liga lidí dobré vůle. Každého večera po 21 hod. nejméně 5 min. vysílala do vesmíru v plném soustředění svých členů toto poselství: Přeji všem bytostem mír, blaženost a požehnání boží.Opakujme tuto větu a představujme si, jako bychom vysílali světelný proud, který se šíří do dálky. Kdo chce, může se připojit i dnes.
Každý, kdo chce mít úspěch, musí naprosto zapomenout a vypudit ze své mysli všechny myšlenky neúspěšné, špatné a všechen strach. Strach před budoucností ochromuje celé lidstvo a tomu je nutno čelit. Myšlenky či vzpomínky na zármutek, strasti, bídu, na utrpěné ztráty, nás poškozují jako jedy. Zároveň si jimi přitahujeme znovu jim podobné. Zároveň se spojujeme vibračně se všemi lidmi podobně myslícími, to už je síla velká, tím jsme ztrženi do proudu utrpení a tím naše strasti nemají konce. Můžeme si představit, že veškerá tato negativa sbalujeme do ranečku a prudkým pohybem to vše odhazujeme do nějaké propasti či řeky a v duchu si řekněme: nechť se vše rozpustí v univerzu, kde nikomu a ničemu neškodí. Pak se zhluboka nadechneme a vydechneme a řekneme si: teď jsem zbaven starého břemene, které pro mne již neexistuje. A více se k těmto myšlenkám a způsobu myšlení nevracíme.
V duchovním světě je nevyčerpatelná zásoba všech dobrých vlastností. Stačí jen, abychom o ně žádali. Kdo žádá, obdrží. Myšlenky, které bezděčně vysíláme proti těm, kteří nám ublížili či ubližují, jsou jako meče, ale dvousečné, jedním ostřím tepeme nepřítele, ale zároveň druhé ostří se obrací proti nám. Vše, co vysíláme, vrací se k nám. Celé ovzduší je naplněno takovými neviditelnými bitvami. Naproti tomu myšlenky dobré vyslané na nepřítele jsou sebeobranou, jedinou zbraní a brněním, kterým se můžeme chránit. Svolávejte na hlavy svých nepřátel požehnání boží a přejte svým nepřátelům vše dobré a to dobré se k vám zase vrátí. Dobro stojí vždy nad zlem a dobrá myšlenka je vždy silnější než zlovolná. Nepřišli jsme na zemi soudit ani trestat, ale milovat. Písmo praví: Pomsta náleží Mně! A Bůh vyrovnává odměny i tresty každému podle své nejvyšší moudrosti. Karma je vševládnoucím a naprosto spravedlivým zákonem. Dříve či později každého si najde. Nám stačí radikálně zapomenout na nepřátelství či ještě lépe vyléčit jej nejlepším lékem a to je odpuštěním a láskou.
Zákon modlitby. Všichni staří národové přes různost svých náboženství, považovali modlitbu za nezbytnou součást lidské činnosti; vzhlíželi k modlitbě jako k nejmocnějšímu prostředku podpory, ochrany a zdaru. Modlitba je myšlenkové spojení člověka s vyššími neviditelnými silami a člověk pudově se k těmto silám obrací, protože jsou obsaženy v jeho nitru. Proto náboženství je pro člověka pramenem útěchy, síly a podpory v dobách dobrých i zlých. Dnes se většina lidí nemodlí, oddává se jen světským a tělesným požitkům, na duchovní zapomněla. Jen v době neštěstí a utrpení vrací se člověk k onomu prameni posily, který jedině nikoho nemůže zklamat.
Člověk se totiž nemá spoléhat na prostředky lidské, nýbrž vždy jen na moc boží. Každý člověk je tvorem a skutečným synem božím a v nitru má část onoho božského Ducha, který je přítomen v celém vesmíru. Kdyby to každý činil, vedlo by se každému dobře a ze všech zkoušek by vyšel bez pohromy. Příkladem toho je biblický Job. Základním projevem Boha je sám život. Bůh se projevuje tím, čemu říkáme život. Pramenem života je neviditelné božství. Proto lidská věda nikdy nenalezne příčinu života, pokud zůstane v zajetí hmoty. Doba moderní, která se vyznačuje technickými vymoženostmi, přinesla hlavně na západ dříve nebývalý materialismus a bezvěrectví. Dříve tomu bylo jinak. Z dob, kdy se národové uměli ještě modlit, máme nejkrásnější umělecké památky. V umění musí být harmonie čili soulad a původem nejvyšší harmonie je zase Bůh. A protože současní lidé ve své většině odpadli od Boha, vznikl z toho nesoulad, který vidíme v umění výtvarném, stavitelství, slyšíme v hudbě, která odpuzuje každého člověka harmonicky cítícího. Je znamením doby, že vládne disharmonie.
Modlitba je poměrem člověka k Bohu. Naznačuje vždy, že člověk je vůči Bohu nepatrným práškem, neboť v modlitbě prosíme o něco, čeho nemůžeme dosáhnout jinak, než s pomocí Boží anebo děkujeme za to, co nám Nejvyšší Moc poskytla. Člověk se může modlit o statky světské i o statky duchovní a modlí-li se správně, obdrží je. Bůh chce, abychom splnili dobře své pozemské úkoly a k tomu potřebujeme i prostředky hmotné, ale nesmíme zapomínat, že se máme modlit také za statky duchovní, pak nám bude dáno obojí. Ke každé modlitbě máme připojit slova: Je-li to vůle Boží. Pak nikdy nenarazíme a budeme vždy jednat v souladu s vůlí boží a to má pro nás velký význam. Nejvyšší moudrostí je znát vůli boží a řídit se jí.
Správná modlitba za hmotné statky musí znít ne přímo za hmotný statek, ale za schopnost, abych mohl peníze vydělávat a v tom je velký rozdíl. Věci hmotné jsou jen výsledkem duševní činnosti, myšlenky, která je silou nejvyšší. Někteří lidé se ani modlit nedovedou. Těm radí zasvěcenci, aby prosili Boha o milost. Ti se mají modlit o schopnost, aby se modlit dovedli. A v tom právě je ta milost. Kdo se umí modlit správně v duchu a v pravdě, jak praví Písmo, je vždy vyslyšen. Ve hmotném světě působí síly pozitivní i negativní. Člověk nemá proti zlým silám jiné obrany, než modlitbu. Častá a pravidelná modlitba vytváří okolo modlícího se člověka ochranu a též naváže se a upevní spojení s vyšším duchovnem a neviditelné vlivy vyšších bytostí mohou se k nám přiblížit a poskytnout podporu, sílu, odhodlanost a zdar. Člověk, který se nemodlí, o tyto výhody přichází. Je vydán na pospas zlým bytostem, jejich silám, myšlenkám i vlivům.
Modlitba je tedy nutná pro každého, kdo chce pokročit ve svém vývoji a kdo tak nečiní, bude k tomu okolnostmi donucen. Komenský: Právě proto tě Bůh navštívil nouzí, abys v nouzi Boha hledal. Čím je člověk citlivější, tím více podléhá vlivům všeho viditelného i neviditelného a tím více bude potřebovat takového pozvednutí svých myšlenek k Bohu, aby byl v Jeho ochraně. Čím je člověk zbožnější, tím se stává citlivějším, aby mohl poznat a vidět vyšší světy a tím je také v ochraně stále mocnější. Motlitbou se člověk blíží k Bohu a neznaboh se od Boha vzdaluje. Pravá motlitba je zvláštní schopnost, která nám byla dána z milosti boží.
Ve skutečnosti se modlí celá příroda se vším živým i zdánlivě neživým. Vše touží a směřuje k vyšším stupňům vývoje. Vše se musí jednou vrátit zdokonaleno a očištěno k Bohu. Je to touha po Duchu božím, který je skryt za závojem přírody a tato touha je modlitbou. Kdybychom měli otevřený vnitřní sluch, slyšeli bychom její znění, které podle indických svatých knih jmenuje se velký tón Kong. Je slyšet částečně jako velké F na klavíru, v šumění velkých řek, v příboji mořských vln, v hukotu velkoměst za noci. Je to modlitba přírody. I tajemná hudba sfér čili hřmění planet, jak se řítí prostorem, patří k této všeobecné modlitbě.
Jenom člověk ve své zpupnosti, zaslepen svým rozumem, se nemodlí! Ale to je jen zdánlivé, neboť i nitro člověka se stále modlí oním tajemným tónem, jenže vnější člověk o tom neví. Je to zvláštní, jemný a nepřetržitý šumot, který slyšíme uvnitř, když si ucpeme obě uši. Je to šumot vnitřního ohně života a kdo by vytrvale naslouchal, uslyší brzy něco zcela jiného. Závěrem lze říci, že co žije, se také modlí. Modlitba je touha a touha po dokonalosti je všude a ve všem. Je lhostejné, k jaké formě boží vysíláme své motlitby. Kdo byl vychován v křesťanství, měl by se modlit modlitbu doporučenou Ježíšem Kristem, Otčenáš. Můžeme se modlit i vlastními slovy. Modlitba chladná je ale bez účinku, též vyslovovaná jen mechanicky. Jen posvátné mantry indické lze opakovat mechanicky a přece mají velké účinky. Též žalmy Davidovy jsou tak prodchnuty duchovní silou, že už jen jejich pouhé opakování přináší velký užitek.
Nejvyšší a nejčistší myšlenkou je modlitba, která, je-li správně projevena a doprovázena pravým citem a oddaností k Bohu, vniká do nejvyšších světů a přináší vždy dobro. Nesmí být zištnou a bezohledně sobeckou, jejím cílem musí být dobro bližního a dobro obecné. Pak je skutečným pozvednutím duše k Bohu. O tom může člověka přesvědčit jen vlastní zkušenost. Myšlenky a představy kladné přinášejí člověku užitek v podobě zdraví, blahobytu, spokojenosti, pevné vůle, dobře vykrystalizovaného charakteru a úspěchy v jakémkoli počínání, pokud se nepříčí zákonům božím a lidským a pokud směřují k dobru. Myšlenky negativní či záporné obsahují bídu, nemoci, utrpení, nezdar, vše zlé a nešťastné.Představy vždy přitahují vše, co obsahují. Již pouhý strach z nemoci tuto přitahuje, nebo alespoň oslabuje organizmus. Trvalý úspěch může mít opravdu jen člověk upřímný, poctivý, hlouběji založený. Pravda vede ke štěstí, lež ke zkáze. Ta se nemusí dostavit hned, ale třeba v době nejméně očekávané. Lež se vždy vymstí a ničí nakonec toho, kdo ji užívá. Bůh je věčná pravda. Každou žádost směrovanou vzhůru po vertikále je třeba končit dodatkem: Aby tím nebyl nikdo poškozen čiDěj se vůle Tvá, ne má.
Modlitba musí být vroucí a musí být pronášena s citem čistým a bez nepřátelské myšlenky proti komukoli.Modlete se za své nepřátele, učil Kristus. To je také nejlepší obrana proti negativním vlivům od lidí, o nichž víme, že by nám chtěli uškodit. Prostě a vroucně modlit se za takové osoby, přát jim vše dobré a prosit Boha, aby je dovedl na správnou cestu. Při tom musíme takové osobě z plna srdce odpustit. Taková modlitba pak působí na nepřítele jako ostrý meč, zcela ho odzbrojí. Taková modlitba vyhlazuje nepřátelství a smiřuje a to i v případě karmickém.
Každé vědomí viny, jakékoli, oslabuje naši duchovní energii při modlitbě. Ale prosbou a pokorou lze se právě tak očistit jako jakýmkoli obřadem náboženským nebo magickým. Jenomže každý není schopen takové čisté prosby a modlitby, k nimž je třeba velké víry. Kdo má víru, dovede vykonat v tomto směru vše. Církve správnou a pravou metodu neznají, zapomněly jí a doporučují věřícím pravý opak toho, co je správné. Provádějí a doporučují nekonečné modlitby, které mají jen malý nebo žádný účinek. Držme se rady Krista: Modlíce se, nečiňte tak mnoha slovy. Pak následuje modlitba Otčenáš, kterou Kristus doporučil. Bůh jako bytost či vědomí vševědoucí ví o všem, nemusíme tedy Bohu dlouho vykládat, v jaké jsme tísni. Ale i modlitba Otčenáš byla dána Kristem jen pro lidi nezasvěcené, pro zevní uctívače Boha, neboť nejsvrchovanější modlitbou je mystická koncentrace, přímé napojení na božské vibrace, čili naprosté zastavení těkavé mysli s jedinou představou vnitřního božství. Tato vnitřní koncentrace umrtvuje zevního světského člověka, ubíjízevní lidské já, aby se mohl projevit božský člověk vnitřní. Člověk vnitřní je Ježíš Kristus, který sídlí v každém člověku neprojeveně. Odumírání zevního člověka děje se zvolna, trvá mnoho let a s ním pokračuje zároveň probouzení se božského vědomí, vyšších vnitřních smyslů, osvícení Duchem svatým a znovuzrození mystické.
Zákon klidu. Současný svět je naplněn neklidem a shonem. Myšlenky lidí jsou v neustálém pohybu. Lidé spěchají a mnozí se už ani nedokáží zastavit a uvést se do klidu. Při spěšné práci se mnohé opomene, vznikají chyby, škody, úrazy. Klidu a odpočinku nás učí celá příroda; doba činnosti se střídá s dobou odpočinku: noc a den, zimní období. Klid je nutný i pro člověka, nejen spánek, ale i klid, kdy odpočívá naše tělo a kdy odpočívá i naše činnost myšlenková. Shon a spěch jsou totiž jedy, jimiž lidé otravují nejdříve svoje duše, pak také svá těla. Jan Amos Komenský: všeliké kvaltování toliko dobré pro hovado jest.
Všechny velké vynálezy, nápady a inspirace obdrželi lidé právě v takovém stavu uvolnění, kdy nechtěli myslet na nic a kdy svoje nitro de facto přeladili k otevření a naslouchání vysokým duchovním proudům. Kdo chce pěstovat vyšší stupeň duševní činnosti, kdo se chce spojit se svým vyšším vědomím, musí se naučit tělesné a duševní relaxaci, čili odstranění všeho napětí a uvedení se do klidu v rovině tělesné i psychické. Člověk zapomene na hmotný svět, ponoří svou mysl do nitra a jakoby naslouchal, dá svým myšlenkám volný běh, jen je pozoruje. V takové chvíli je člověk ve svém nitru sám sobě celým světem. V takových chvílích může se dostavit blahodárná inspirace z vyššího vědomí. Je to jako bychom vypnuli ve svém vědomí svůj běžný program a naladili se na jiný program, na vyšší frekvenci. Jen je třeba uvést se myšlenkově do naprostého klidu a pod boží ochranu.
Klid je podmínkou zdárného života a každého úspěchu. Kdo se naučil být za všech okolností klidným, ten také vždycky zvítězí nad ostatními, kteří klidu pozbyli. Člověk klidný vždy dominuje svému okolí, lidé bezděčně vycítí, že klid doprovází rozvaha a tím také správné posouzení všech věcí. Je třeba se vycvičit k vyrovnanosti, odnaučit se podléhat různým náladám. Spěch je počátek chyb a chyby přinášejí mrzutosti a neklid a vyrušují nás z duševní rovnováhy, odnaučíme se tedy spěchat, nastolíme duševní harmonii s během času. Není třeba mrzet se nad každou maličkostí. Každým donucením se ke klidu získáváme zdroj síly.
Mnozí lidé svou přirozeností oddávají se snění ve bdění, též se tomu říká, že staví vzdušné zámky. Ale jak víme, myšlenka a představa je tvůrčí síla a mnohé takové vzdušné zámky přenesly se i do světa hmotného. Někteří lidé tohoto stavu snění ve bdění používají ale nesprávně, negativně. Místo, aby se oddávali představám štěstí, blahobytu, zdraví, spokojenosti a síly, budují si vzdušné zámky, které obsahují chorobné výplody, inspirované obavami, strachem před budoucností a nebezpečím. Snění ve bdění je opravdová magická chvíle, která to, co si představujeme, přináší ve skutečnosti. Tak si lidé přitahují vše, ať je to dobré či špatné. Ovládat své myšlenky a směrovat je pozitivně, je velmi důležité a člověk se to musí neustále a trpělivě učit.
Myšlenka jako velká síla přemáhá všechny síly ostatní a tedy i fyzické, které jsou hierarchicky pod ní. Je magnetem, který přitahuje podobné síly. V rodinách, kde po léta a generace vládnou myšlenky dobré a spravedlivé, musí být vždy požehnání a zdar. Tam, kde vládnou myšlenky zlé, následují různice, hádky a nespravedlnost, což se projeví i zevně nezdarem, nemocemi apod. Po delší době hromadění v takových domech či rodinách může dojít i k náhlým výbuchům či požárům, protože astrální látky ohně se tam nahromadily neustálými hněvy a různicemi. Hněv je podstaty ohnivé a je to oheň ničivý, kdežto oheň lásky jen hřeje a je blahodárný; je to oheň boží lásky na rozdíl od ohně božího hněvu.
Užitek zapomínání. Podle svého druhu jsou myšlenky lehké, ty se udržují nahoře, nebo těžké, ty se udržují dole. Mají mnoho obdobných vlastností jako plyny a vůně a jednou budou i myšlenky předmětem lidského bádání. Myšlenky lze vědomě přenášet, ony to také činí i samy od sebe dle svých zákonů. A také se udržují na věcech, které jsou kolem nás, nebo které nosíme. Proto i věci mají svoji paměť. V nových šatech se cítíme dobře, ve starých šatech či ve vetešnictví se cítíme stísněně. Lépe je vše staré haraburdí z bytu odstranit, odlehčí se nám. Proto ani nemáme do svého obydlí uvádět lidi, kteří nám nepřejí, mohou snadno porušit harmonii našeho bytu.
Síly myšlenek se dá pozitivně využít, když mnoho lidí v určité době žádá o odstranění krize, zabránění válce, epidemii apod. Před lety byla založena Liga lidí dobré vůle. Každého večera po 21 hod. nejméně 5 min. vysílala do vesmíru v plném soustředění svých členů toto poselství: Přeji všem bytostem mír, blaženost a požehnání boží.Opakujme tuto větu a představujme si, jako bychom vysílali světelný proud, který se šíří do dálky. Kdo chce, může se připojit i dnes.
Každý, kdo chce mít úspěch, musí naprosto zapomenout a vypudit ze své mysli všechny myšlenky neúspěšné, špatné a všechen strach. Strach před budoucností ochromuje celé lidstvo a tomu je nutno čelit. Myšlenky či vzpomínky na zármutek, strasti, bídu, na utrpěné ztráty, nás poškozují jako jedy. Zároveň si jimi přitahujeme znovu jim podobné. Zároveň se spojujeme vibračně se všemi lidmi podobně myslícími, to už je síla velká, tím jsme ztrženi do proudu utrpení a tím naše strasti nemají konce. Můžeme si představit, že veškerá tato negativa sbalujeme do ranečku a prudkým pohybem to vše odhazujeme do nějaké propasti či řeky a v duchu si řekněme: nechť se vše rozpustí v univerzu, kde nikomu a ničemu neškodí. Pak se zhluboka nadechneme a vydechneme a řekneme si: teď jsem zbaven starého břemene, které pro mne již neexistuje. A více se k těmto myšlenkám a způsobu myšlení nevracíme.
V duchovním světě je nevyčerpatelná zásoba všech dobrých vlastností. Stačí jen, abychom o ně žádali. Kdo žádá, obdrží. Myšlenky, které bezděčně vysíláme proti těm, kteří nám ublížili či ubližují, jsou jako meče, ale dvousečné, jedním ostřím tepeme nepřítele, ale zároveň druhé ostří se obrací proti nám. Vše, co vysíláme, vrací se k nám. Celé ovzduší je naplněno takovými neviditelnými bitvami. Naproti tomu myšlenky dobré vyslané na nepřítele jsou sebeobranou, jedinou zbraní a brněním, kterým se můžeme chránit. Svolávejte na hlavy svých nepřátel požehnání boží a přejte svým nepřátelům vše dobré a to dobré se k vám zase vrátí. Dobro stojí vždy nad zlem a dobrá myšlenka je vždy silnější než zlovolná. Nepřišli jsme na zemi soudit ani trestat, ale milovat. Písmo praví: Pomsta náleží Mně! A Bůh vyrovnává odměny i tresty každému podle své nejvyšší moudrosti. Karma je vševládnoucím a naprosto spravedlivým zákonem. Dříve či později každého si najde. Nám stačí radikálně zapomenout na nepřátelství či ještě lépe vyléčit jej nejlepším lékem a to je odpuštěním a láskou.
Zákon modlitby. Všichni staří národové přes různost svých náboženství, považovali modlitbu za nezbytnou součást lidské činnosti; vzhlíželi k modlitbě jako k nejmocnějšímu prostředku podpory, ochrany a zdaru. Modlitba je myšlenkové spojení člověka s vyššími neviditelnými silami a člověk pudově se k těmto silám obrací, protože jsou obsaženy v jeho nitru. Proto náboženství je pro člověka pramenem útěchy, síly a podpory v dobách dobrých i zlých. Dnes se většina lidí nemodlí, oddává se jen světským a tělesným požitkům, na duchovní zapomněla. Jen v době neštěstí a utrpení vrací se člověk k onomu prameni posily, který jedině nikoho nemůže zklamat.
Člověk se totiž nemá spoléhat na prostředky lidské, nýbrž vždy jen na moc boží. Každý člověk je tvorem a skutečným synem božím a v nitru má část onoho božského Ducha, který je přítomen v celém vesmíru. Kdyby to každý činil, vedlo by se každému dobře a ze všech zkoušek by vyšel bez pohromy. Příkladem toho je biblický Job. Základním projevem Boha je sám život. Bůh se projevuje tím, čemu říkáme život. Pramenem života je neviditelné božství. Proto lidská věda nikdy nenalezne příčinu života, pokud zůstane v zajetí hmoty. Doba moderní, která se vyznačuje technickými vymoženostmi, přinesla hlavně na západ dříve nebývalý materialismus a bezvěrectví. Dříve tomu bylo jinak. Z dob, kdy se národové uměli ještě modlit, máme nejkrásnější umělecké památky. V umění musí být harmonie čili soulad a původem nejvyšší harmonie je zase Bůh. A protože současní lidé ve své většině odpadli od Boha, vznikl z toho nesoulad, který vidíme v umění výtvarném, stavitelství, slyšíme v hudbě, která odpuzuje každého člověka harmonicky cítícího. Je znamením doby, že vládne disharmonie.
Modlitba je poměrem člověka k Bohu. Naznačuje vždy, že člověk je vůči Bohu nepatrným práškem, neboť v modlitbě prosíme o něco, čeho nemůžeme dosáhnout jinak, než s pomocí Boží anebo děkujeme za to, co nám Nejvyšší Moc poskytla. Člověk se může modlit o statky světské i o statky duchovní a modlí-li se správně, obdrží je. Bůh chce, abychom splnili dobře své pozemské úkoly a k tomu potřebujeme i prostředky hmotné, ale nesmíme zapomínat, že se máme modlit také za statky duchovní, pak nám bude dáno obojí. Ke každé modlitbě máme připojit slova: Je-li to vůle Boží. Pak nikdy nenarazíme a budeme vždy jednat v souladu s vůlí boží a to má pro nás velký význam. Nejvyšší moudrostí je znát vůli boží a řídit se jí.
Správná modlitba za hmotné statky musí znít ne přímo za hmotný statek, ale za schopnost, abych mohl peníze vydělávat a v tom je velký rozdíl. Věci hmotné jsou jen výsledkem duševní činnosti, myšlenky, která je silou nejvyšší. Někteří lidé se ani modlit nedovedou. Těm radí zasvěcenci, aby prosili Boha o milost. Ti se mají modlit o schopnost, aby se modlit dovedli. A v tom právě je ta milost. Kdo se umí modlit správně v duchu a v pravdě, jak praví Písmo, je vždy vyslyšen. Ve hmotném světě působí síly pozitivní i negativní. Člověk nemá proti zlým silám jiné obrany, než modlitbu. Častá a pravidelná modlitba vytváří okolo modlícího se člověka ochranu a též naváže se a upevní spojení s vyšším duchovnem a neviditelné vlivy vyšších bytostí mohou se k nám přiblížit a poskytnout podporu, sílu, odhodlanost a zdar. Člověk, který se nemodlí, o tyto výhody přichází. Je vydán na pospas zlým bytostem, jejich silám, myšlenkám i vlivům.
Modlitba je tedy nutná pro každého, kdo chce pokročit ve svém vývoji a kdo tak nečiní, bude k tomu okolnostmi donucen. Komenský: Právě proto tě Bůh navštívil nouzí, abys v nouzi Boha hledal. Čím je člověk citlivější, tím více podléhá vlivům všeho viditelného i neviditelného a tím více bude potřebovat takového pozvednutí svých myšlenek k Bohu, aby byl v Jeho ochraně. Čím je člověk zbožnější, tím se stává citlivějším, aby mohl poznat a vidět vyšší světy a tím je také v ochraně stále mocnější. Motlitbou se člověk blíží k Bohu a neznaboh se od Boha vzdaluje. Pravá motlitba je zvláštní schopnost, která nám byla dána z milosti boží.
Ve skutečnosti se modlí celá příroda se vším živým i zdánlivě neživým. Vše touží a směřuje k vyšším stupňům vývoje. Vše se musí jednou vrátit zdokonaleno a očištěno k Bohu. Je to touha po Duchu božím, který je skryt za závojem přírody a tato touha je modlitbou. Kdybychom měli otevřený vnitřní sluch, slyšeli bychom její znění, které podle indických svatých knih jmenuje se velký tón Kong. Je slyšet částečně jako velké F na klavíru, v šumění velkých řek, v příboji mořských vln, v hukotu velkoměst za noci. Je to modlitba přírody. I tajemná hudba sfér čili hřmění planet, jak se řítí prostorem, patří k této všeobecné modlitbě.
Jenom člověk ve své zpupnosti, zaslepen svým rozumem, se nemodlí! Ale to je jen zdánlivé, neboť i nitro člověka se stále modlí oním tajemným tónem, jenže vnější člověk o tom neví. Je to zvláštní, jemný a nepřetržitý šumot, který slyšíme uvnitř, když si ucpeme obě uši. Je to šumot vnitřního ohně života a kdo by vytrvale naslouchal, uslyší brzy něco zcela jiného. Závěrem lze říci, že co žije, se také modlí. Modlitba je touha a touha po dokonalosti je všude a ve všem. Je lhostejné, k jaké formě boží vysíláme své motlitby. Kdo byl vychován v křesťanství, měl by se modlit modlitbu doporučenou Ježíšem Kristem, Otčenáš. Můžeme se modlit i vlastními slovy. Modlitba chladná je ale bez účinku, též vyslovovaná jen mechanicky. Jen posvátné mantry indické lze opakovat mechanicky a přece mají velké účinky. Též žalmy Davidovy jsou tak prodchnuty duchovní silou, že už jen jejich pouhé opakování přináší velký užitek.
Nejvyšší a nejčistší myšlenkou je modlitba, která, je-li správně projevena a doprovázena pravým citem a oddaností k Bohu, vniká do nejvyšších světů a přináší vždy dobro. Nesmí být zištnou a bezohledně sobeckou, jejím cílem musí být dobro bližního a dobro obecné. Pak je skutečným pozvednutím duše k Bohu. O tom může člověka přesvědčit jen vlastní zkušenost. Myšlenky a představy kladné přinášejí člověku užitek v podobě zdraví, blahobytu, spokojenosti, pevné vůle, dobře vykrystalizovaného charakteru a úspěchy v jakémkoli počínání, pokud se nepříčí zákonům božím a lidským a pokud směřují k dobru. Myšlenky negativní či záporné obsahují bídu, nemoci, utrpení, nezdar, vše zlé a nešťastné.Představy vždy přitahují vše, co obsahují. Již pouhý strach z nemoci tuto přitahuje, nebo alespoň oslabuje organizmus. Trvalý úspěch může mít opravdu jen člověk upřímný, poctivý, hlouběji založený. Pravda vede ke štěstí, lež ke zkáze. Ta se nemusí dostavit hned, ale třeba v době nejméně očekávané. Lež se vždy vymstí a ničí nakonec toho, kdo ji užívá. Bůh je věčná pravda. Každou žádost směrovanou vzhůru po vertikále je třeba končit dodatkem: Aby tím nebyl nikdo poškozen čiDěj se vůle Tvá, ne má.
Modlitba musí být vroucí a musí být pronášena s citem čistým a bez nepřátelské myšlenky proti komukoli.Modlete se za své nepřátele, učil Kristus. To je také nejlepší obrana proti negativním vlivům od lidí, o nichž víme, že by nám chtěli uškodit. Prostě a vroucně modlit se za takové osoby, přát jim vše dobré a prosit Boha, aby je dovedl na správnou cestu. Při tom musíme takové osobě z plna srdce odpustit. Taková modlitba pak působí na nepřítele jako ostrý meč, zcela ho odzbrojí. Taková modlitba vyhlazuje nepřátelství a smiřuje a to i v případě karmickém.
Každé vědomí viny, jakékoli, oslabuje naši duchovní energii při modlitbě. Ale prosbou a pokorou lze se právě tak očistit jako jakýmkoli obřadem náboženským nebo magickým. Jenomže každý není schopen takové čisté prosby a modlitby, k nimž je třeba velké víry. Kdo má víru, dovede vykonat v tomto směru vše. Církve správnou a pravou metodu neznají, zapomněly jí a doporučují věřícím pravý opak toho, co je správné. Provádějí a doporučují nekonečné modlitby, které mají jen malý nebo žádný účinek. Držme se rady Krista: Modlíce se, nečiňte tak mnoha slovy. Pak následuje modlitba Otčenáš, kterou Kristus doporučil. Bůh jako bytost či vědomí vševědoucí ví o všem, nemusíme tedy Bohu dlouho vykládat, v jaké jsme tísni. Ale i modlitba Otčenáš byla dána Kristem jen pro lidi nezasvěcené, pro zevní uctívače Boha, neboť nejsvrchovanější modlitbou je mystická koncentrace, přímé napojení na božské vibrace, čili naprosté zastavení těkavé mysli s jedinou představou vnitřního božství. Tato vnitřní koncentrace umrtvuje zevního světského člověka, ubíjízevní lidské já, aby se mohl projevit božský člověk vnitřní. Člověk vnitřní je Ježíš Kristus, který sídlí v každém člověku neprojeveně. Odumírání zevního člověka děje se zvolna, trvá mnoho let a s ním pokračuje zároveň probouzení se božského vědomí, vyšších vnitřních smyslů, osvícení Duchem svatým a znovuzrození mystické.
...........................................................................................................................................................................................
pokračování článku .........
