Správné myšlení VIII
Jestliže chceš něco získat klamem a nepoctivostí, přitáhneš si k sobě lidi nepoctivé, podvodníky, kteří nakonec si nějakým způsobem vzájemně ublíží. Poctiví i nepoctiví duchové scházejí se dle zákona zcela přirozeného: vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Jakmile myšlenku myslíš, vysíláš ji. Ale myšlenka vyslovená nebo zašeptaná v soukromí, působí větší silou, než pouze myšlená. Hovoří-li spolu dvě či více osob o společném zájmu, tu vysílají větší množství síly. Nesouhlasí-li, či se hádají nebo hněvají, oné záležitosti škodí. Nemáš tedy hovořit o svých úmyslech s osobou, u níž předpokládáš nesouhlas, nedůvěru, závist. Podobně myšlenky beznadějné, malomyslné, myšlenky nemohu, uvedou tě do spojení s lidmi, kteří si pouze vzájemně pomáhají, aby se zničili.
Nemař sil hledáním pomocných pramenů prostřednictvím svého těla. Nechť to za tebe vytvoří tiché a houževnaté rozhodnutí tvé mysli; vytrvej a upevni a udrž svou mysl v tomto stavu. Čím lepší je tvoje nálada, když v noci opouštíš své tělo a když vstupuješ do jiného stavu bytí, tím lepší jsou myšlenky či osobnosti, se kterými se v tomto bytí setkáváš, aby podporovaly tvůj úmysl. Nemáš-li úmysl, setkáš se pravděpodobně s jinými, kteří též ho nemají. Duch nebo myšlenka jsou neustále v činnosti, ať tělo spí či bdí. Spánkem se jenom vyměňuje jedna existenční forma za druhou. Když se probudíš, tu se doslova zmocňuješ svého těla, abys ho používal k účelům pozemského života. Dobrá vůle každé osobnosti je skutečnou, živou a působící silou, která k tobě přitéká, když na tebe myslí. Podobně činí ve špatném smyslu vůle zlá osoby jiné. Proti tomu můžeš čelit s úspěchem jedině tím, že vyšleš na obranu myšlenkový útvar přátelství a všeobjímající lásky. Myšlenka dobra je mocnější prvek a dovede prvek zlý odstranit, rozpustit. Je tedy nebezpečno činit si z lidí nepřátele, ať již příčina k tomu byla dobrá či spravedlivá.
Jak přivábíme zdar. Obavy a pochybnosti odpuzují zdar. Přilákat zdar může vše, co je příbuzné s ním, zdárné myšlenky, přesvědčení a víra ve zdar a snaha po něm. Nejprve musíme zvítězit ve svém nitru, ve svých myšlenkách, pak teprve může přijít zdar zvnějšku, neboť vnější je vždy odzrcadlením vnitřního. Naše vnitřní vědomí musí být přesvědčeno o hojnosti a nevyčerpatelné studnici Stvořitele, jehož jsme dětmi, a kterou pro nás přichystal. Málokdo tuší, že existuje neomezené světlo a neomezená síla plynoucí kolem nás, pro naši potřebu. Nesnáz není v oné síle a hojnosti, potíž je v nás, v síle proudu, který jsme schopni čerpat, v síle žárovky, kterou jsme schopni svítit. Mnozí rdousí ony zásoby tísnivými myšlenkami o chudobě, nedostatku, pochybnostmi, strachem, obavami. To vše zahrazuje přítok božských sil. Proud hojnosti teče k mysli otevřené a očekávající, teče k víře a důvěře. Nechce téci ke skrovné, pesimistické, nevěřící, bojácné, ztrápené mysli. Musíme držet proud otevřený anebo se odřízneme od zásob. Zásoba věčně existuje, je jen na nás, abychom byli na zdroj napojeni. Své přesvědčení a víru musíme dát do všech myšlenek, do všeho jednání a cítění.
Edison kdysi řekl, že všichni vědci cítí, že kolem dokola všechno je hrou věčného ducha. Odborník udělá ze svého ducha magnet, aby přitáhl věc, které chce dosáhnout. Myslí na ní, veškerou energii a pozornost obrací k ní, sní o ní, žije jí. Ví, že vše se řídí zákonem přitažlivosti. Většina lidí je ztracena v houštině nesprávného myšlení. Nepostoupí kupředu, protože nejsou vší svou mocí obráceni ke svému cíli; často ani neví, jaký cíl mají. Duševní zákony jsou jasné a prosté: myšlenka strachu přitahuje strach a naplňuje jej, myšlenka nenávisti přitáhne nenávist, žárlivost žárlivost, chudoba chudobu, atd. Jak myslíme, tak se máme. Můžeme stvořit jen to, na co soustřeďujeme své síly, svou pozornost. Všechny dobré věci, kterých člověk ke svému vývoji potřebuje, jsou jeho dědictvím. Naše duševní rozpoložení nás vede ke světlu nebo nás udržuje v temnotách nevědomí.
Když se přesvědčuješ, jak nedokonalým jsi tvorem, nermuť se nad tím. Zajisté též shledáš, že jsi jedním z chrámů božích, o kterém duch neustále pracuje, aby jej vystavěl v nádheře stále vzrůstající. Ptáš se: Jaký je cíl života?V jistém smyslu nemůžeš si sám vlastní cíl určit. Zákon karmický tvůj život stanoví, řídí a provádí. Veškeré bolesti a nesnáze tě zahánějí z nepravé cesty, abys byl poslušný zákona. Čím víc se staneš citlivějším, tím jasněji budeš chápat zákon, který tě odvádí od bolestí všech.
Jsou všeobecné zásady hodící se pro všechny a jsou také zákony osobní, které se hodí pro každou osobu individuelně. To proto, že každý z nás je stvořen z různých kombinací elementů dle toho, jaký prvek přibíráním a vývojem věků vstoupil do našeho ducha, aby jej utvořil. Musíš knihu svého života otevírat stránku za stránkou, kapitolu za kapitolou. Nikdo ji nemůže číst, cítit a myslit za tebe jako ty sám. Každý muž a každá žena jsou určeni osudem mít jisté množství nedostatků, dokud jejich duch tyto nedostatky nepřemůže, neboť je v povaze ducha s chybami zápasit. Lidské pokolení bude se v budoucnu ze zlých a hrubých tvarů a forem zvedat.
Hmotná mysl proti mysli duchovní. Každá lidská bytost má vyšší Já a nižší já. Mysl ducha vzrůstá po mnoho věků, mysl těla je od včerejška. Vyšší Já je naplněno povzbuzujícími myšlenkami, návrhy a tužbami; jsou mu poskytovány od Nejvyšší moci. Ale nižší neboli zvířecí já považuje to vše za pouhé šílenství a vidění. Vyšší Já tvrdí, že jsou pro nás určeny vyšší možnosti a síly, než jaké posud člověk užívá. Nižší já praví, že můžeme pouze žíti jako všichni lidé před námi. Vyšší Já touží po osvobození z obtíží pozemských omezeností, bolestí a neschopností těla. Nižší já praví, že jsme se k tomu narodili, že jsme zrozeni ke zlu, k utrpení a že musíme trpět jako ti před námi.
Duch je síla a tajemství. Je to neustále působící a měnící se síla, která je za všemi věcmi a která v jistém smyslu tvoří veškeré formy hmoty. Schopnosti uvažovat, vidět a posuzovat ve světle vědomostí říkáme duchovní rozum.Jestliže tuto schopnost a sílu poznáváme a víme, že existuje, tak se jí uvádíme do zdraví, štěstí a věčného míru mysli. Protože jsme touto silou stvořeni, přitahujeme ji více a více do sebe a činíme z ní součást své bytosti. Tím se nám dostává více a více vědomostí.
Běžný rozum z hmotného světa vycházející, je částí, kterou si tělo přivlastnilo a kterou vzdělalo; posuzuje vše jen z hlediska hmotného, světského. Zdá se mu, že je z tvé bytosti vše a proto v tělesné smrti vidí konec celé tvé bytosti. Duchovní mysl vidí v těle nástroj ducha a ví, že po smrti žiješ jako dříve, jenže pro fyzické oko neviditelně. Duchovní mysl považuje hmotu za hrubší či hutnější výraz ducha a za menší část toho, co existuje. Duchovním rozumem je míněn jasnější duševní názor o věcech a silách, které jsou stejné v nás i ve vesmíru a o nichž lidé jsou většinou v naprosté nevědomosti.
Dokud jsme nad hmotnou myslí nezvítězili, vzpírá se duchovní mysli, je s ní ve válce. Hmotná mysl nemiluje změn a chce se neustále pohybovat po jediné životní koleji a v jediné myšlence, jako to vždy činila; užitek každého umění vidí pouze v tom, že lze jím vydělávat peníze; drží se představy, že je příliš stará, aby se něčemu učila; říká, že tak musí stále být. Ale když už se duchovní mysl počne v člověku probouzet, tu již nic její probouzení nemůže zastavit, jen pozdržet. Proto máme žádat takový stav mysli, aby v ní převládala mysl duchovní. Značí to, že tělo se stane ochotným pomocníkem ducha. Pak nebude třeba žádného úsilí, aby bylo potřeno nepřátelství hmotné mysli. Svatost znamená celistvost neboli společnou činnost ducha a těla, čili dokonalé ovládnutí těla duchem.
Nemáš se nazývat bídným hříšníkem, ani tak nazývat jiného, neboť tím z myšlenky učiníš skutečnost.
Co jsou duchovní dary? Ve vesmíru je jen jeden Duch, jedna síla, ale jejich různé projevy jsou bezčetné. Pohybují větrem, mořem, lavinou a zemí na její dráze; hýbou semenem, aby rostlo, rostlinou, aby kvetla; barví ptačí peří a dávají křídlům sílu. Jejich nejvyšší výraz je v člověku, protože v něm je této síly nejvíce soustředěno. Duchovnost znamená největší činnost rozumovou, největší předvídavost, největší sumu ducha nebo síly shromážděné v jedné osobě a nejmoudřejší užívání této síly. Duchovní dary znamenají všechny talenty, všechnu moc a všechny metody k použití těchto sil. Má-li někdo dar nalézat léčivé vlastnosti v bylinách, je to dar duchovní. Když použijeme hmotný lék, nemáme se jen spoléhat na něj, nýbrž na jeho sílu duchovní a především na vlastní duši nebo sílu, aby postavila tělo mimo dosah nemoci. Dar léčení myšlenkou je dar duchovní. Jsou dva druhy lékařů. Jedni ošetřují nemoc pacientů a druzí ošetřují jejich těla. Jedni udržují na živu nemoc, druzí tělo.
Člověk, chce-li mít úspěch, musí neustále ve své představě žít, pohybovat se, myslit a jednat, jakoby již toho cíle dosáhl – jinak k tomu nedospěje nikdy. To, co nejvíc očekáváš, musíš stále myslit, neboť jedině tvoje myšlenky k tobě přitahují svoje hmotné důsledky. Řekneš-li: toho nikdy nedosáhnu, pak sám si stavíš tu největší překážku. Jsou však metody spravedlivé i nespravedlivé, jimiž lze pozemských statků nabýt. Jsou způsoby moudré a nemoudré, jak získáváme to, co potřebujeme. Každá duše je sobě vlastním prorokem; je též prorokem své vlasti, anebo by jím byla, kdyby proroctví nebyla zavrhována. Mysl nebo duch žije jaksi napřed. Je kolem nás zdánlivě skutečný svět fyzický, ale zároveň je kolem nás i skutečný svět neviditelný, je přesným napodobením našich myšlenek nebo ideálů každého člověka. Každá událost ve světě hmotném vyrostla z myšlenek, předchází ji událost ve světě neviditelném. Duchovní smysly ji zaznamenají dříve, než se projeví ve hmotě. Někdy ti bleskne hlavou, že toto jsi již činil; skutečně svým fyzickým tělem provádíš ve hmotě to, co jsi již před tím provedl v říši duchovní svým duchovním tělem. Veškeré věci a události nemají původ v tomto světě, ale ve světě duchovním.
Naši přátelé, nepřátelé a vlivy našich příbuzných na náš osud. Dle zákona lidé stejného smýšlení a stejných cílů jsou k sobě přitahováni. Stejní tvoří jakýsi cech, společenství, vzájemně se podporují, tělesně se ani nemusí znát. Změníme-li způsob svého myšlení, své cíle a životní hodnoty, připojíme se automaticky k lidem jiným, stejného smýšlení a bývalé přátele budeme odpuzovat. Tedy naši přátelé a nepřátelé se postupem doby mění podle toho, jak sami duchovně pokračujeme. Bývalí druhové odpadávají, noví se objevují.
Nepřátelské myšlenky jsou neviditelné jedy, které nás otravují, oslabují naši duševní činnost, dochází ke zviklání naší víry. Neměli bychom nikdy mluvit o svých plánech a úmyslech s těmi, kteří, ačkoli je považujeme za své přátele, nesouhlasí s námi; a stačí, aby nesouhlasili jen ve svých myšlenkách! Stýkáme-li se navíc často s lidmi, kteří jsou našimi zjevnými či skrytými nepřáteli, utrpíme vždycky nějakou škodu. O svých plánech musíme raději pomlčet, nemáme je nikomu svěřovat, ani nejlepšímu nepříteli, máme je uchovat ve svém nitru jako tajemství. V zachování takového tajemství spočívá velká duševní síla, která se stupňuje, čím déle tajemství uchováváme. Utajení plánů je takovým paladiem, které nám dopomůže k vítězství. Jestliže jsme si vymyslili provést nějaký plán a počali jsme žádat Nejvyšší Moc o jeho splnění, tu je naší povinností o tom nejlépe přede všemi lidmi pomlčet. Pozorujeme-li, že jsou v našem okolí lidé, kteří pochybují o možném dosažení našeho úspěchu, tu žádejme opět Nejvyšší sílu, aby byli cestou smírnou a bez jakýchkoli poruch odstraněni z naší blízkosti. Jejich špatný vliv na nás bude pak zlomen a znemožněn.
Musíme střežit své myšlenky, jsme-li v nějakém shromáždění lidí. Myšlenky jsou skutečné síly či věci, které vycházejí z našeho nitra a zavěšují se na okolní předměty, mají tvar z astrální látky. Střezme se na veřejnosti myslit na své tajné plány. Víme, že myšlenky lze číst. Někdo jiný vystihne náš plán či vynález a předejde nás v jeho provedení. A my budeme oloupeni o ovoce své práce třeba mnoholeté. Karma čili lidský osud je výsledkem mnoha příčin a sil a uplatňuje se v plné míře jen u lidí duchovně nevyvinutých. Kdo již zákony mikro a makrokosmu zná, může je použít ke zlepšení svého osudu. Sem patří zejména celá oblast správného myšlení.
V rodinách velmi často si někteří příbuzní, blízcí či vzdálení, osobují jistá práva na náš život, na naše záměry a počínání. Dobře cítíme, že těchto práv nemají, že nám jen škodí. Je třeba zdůraznit, že takové tyranství, a nemusí být ani vyjadřováno slovy nebo skutky, je tím prudší, když pouze v myšlenkách nám odporují. Zákon tiché myšlenky je mocnější nežli všechna slova, všechno slovní napomínání. Výtky nevyslovené působí na nás mocněji, nežli vyslovené. Pedagogika dnes tyto zákony nezná, jednou s nimi i ona bude pracovat při výchově dětí. Je pravdou, že rodiče jsou často zkušenější než děti, ale mnohdy jde o pravý opak. Jsou-li naši příbuzní vtělenými duchy nižšího řádu, pak jejich názory jsou klamné a mylné a jejich vliv nám působí nezdar a neštěstí. Nemáme-li jistotu, požádejme nejvyšší moc o vnuknutí. Je-li duch syna nebo dcery vyššího řádu, než u rodičů a příbuzných, pak se jejich názory spolu nesrovnávají a pak je člověk ve své činnosti bržděn a omezován. Pak je dobré pomáhat si silou myšlenky, např.: prosím Nejvyšší sílu, abych byl uveden do vhodnějšího myšlenkového prostředí. Prosba musí být denně asi pět až deset minut pronášena, nejlépe před usnutím. Při tom nesmíme mít žádné nepřátelské myšlenky proti komukoli.
Též rodiče mají právo použít zákon myšlení, mají právo na svou další činnost, jsou-li např. svými dětmi odkazováni do koutka. Lidský duch je moc nade vše činná. Duch udržuje svoje tělo jenom potud, dokud má tělo před sebou jistý úkol, jistou práci. Kdo nic nedělá, tu jeho duch ustane v udržování svého těla ve zdraví a následuje úpadek tělesných sil a konec hmotného těla dříve, než člověk počal užívat ovoce své celoživotní práce. Nejvýhodnější je práce, která nás přibližuje k přírodě, protože tím poznáváme moudrost boží a tím je naše víra posilována. Navíc takový koníček odvádí pozornost od pochybných zábav. Nikdy bychom si neměli říkat: Jsem již stár a nemohu pracovat. To by bylo největší chybou. V takovém případě duch brzo opustí své tělo, které takovými myšlenkami oslabujeme.
Štěstí a radost. Nebojuji svého boje, zpívám jen hlasitě svou píseň. Život měl by být jasným zpěvem radosti, místo zpěvem zármutku, radostnou slavností a nikoli útrapami a strastí. Náš život je určen k tomu, aby byl o mnoho bohatší, větší a radostnější, než je dnes. Již žití samo o sobě je přece zázrakem.
Hlavní příčina naší nespokojenosti a neštěstí spočívá v tom, že se nikdo nechce spokojit s tím, co má. Malých, prostých věcí nepovažujeme za nic. Stále vyhlížíme za velikými věcmi, které nás mají obšťastnit. A jakmile se ocitnou v našich rukách, zmizí půvab, který jim propůjčovala naše obrazotvornost. Mnozí ani nevědí, kam jejich snahy a touhy směřují. Jak pak mnozí nespokojenci mohou udat rozumný důvod své nespokojenosti? Mnozí prohledávají celý svět kvůli tomu, čeho vůbec nelze najít, co je pouze vedlejším ziskem šlechetného činu. A toho vedlejšího zisku nelze se domoci bez vykonání šlechetného činu.
Štěstí se podobá vodě: nelze ho nahradit ničím jiným. Všeobecným názorem je vyskytující se falešné mínění o povaze štěstí, že spočívá ve věcech, které lze koupit za peníze. Ale ještě nikdy štěstí nebylo koupeno za peníze. Štěstí rodí se ze správného života, je dítětem správného myšlení, jednání, ochoty pomáhat druhým. Sobecký život nikdy neposkytuje pravé štěstí, lakota a závist nedosáhnou štěstí nikdy. Všechny náhražky člověka neuspokojí a trvá touha ještě po něčem jiném. Polovina neštěstí vzniká tím, že se lidé zbavují požehnání, které mohou získat z toho, co je jejich majetkem, poněvadž závidí jiným a přáli by si míti, co těmto náleží. Polovina lidí se domnívá, že štěstí spočívá v majetku, v jeho udržování a v tom, že se dáme obsluhovat jinými. Ale ono spočívá v dávání a v tom, že jiným sloužíme. Štěstí je cosi, co osvobozuje, jsouc uvolněno našimi činy a myšlením. Trošku se osvobodí, kdykoli pomůžeme nějaké jiné osobě, podáme pomocnou ruku a dodáme odvahu těm, kteří klesají pod svým břemenem. Trošku se osvobodí obětmi, jež přineseme pro druhé. Sbíráme štěstí podobně jako včelka med: kdo koná nejvíce činů, jež přinášejí štěstí, ten ho okusí nejvíc. Každý šlechetný čin, každé nezištné jednání, ochota pomoci jiným, každá lidstvu věnovaná služba, obětavá myšlenka, vznešená snaha, těžká práce konaná s láskou, přinášejí sebou určitou míru štěstí, která přesně odpovídá nezištnosti a dobré vůli jednotlivého činu.
........................................................................................................................................................................................
Nemař sil hledáním pomocných pramenů prostřednictvím svého těla. Nechť to za tebe vytvoří tiché a houževnaté rozhodnutí tvé mysli; vytrvej a upevni a udrž svou mysl v tomto stavu. Čím lepší je tvoje nálada, když v noci opouštíš své tělo a když vstupuješ do jiného stavu bytí, tím lepší jsou myšlenky či osobnosti, se kterými se v tomto bytí setkáváš, aby podporovaly tvůj úmysl. Nemáš-li úmysl, setkáš se pravděpodobně s jinými, kteří též ho nemají. Duch nebo myšlenka jsou neustále v činnosti, ať tělo spí či bdí. Spánkem se jenom vyměňuje jedna existenční forma za druhou. Když se probudíš, tu se doslova zmocňuješ svého těla, abys ho používal k účelům pozemského života. Dobrá vůle každé osobnosti je skutečnou, živou a působící silou, která k tobě přitéká, když na tebe myslí. Podobně činí ve špatném smyslu vůle zlá osoby jiné. Proti tomu můžeš čelit s úspěchem jedině tím, že vyšleš na obranu myšlenkový útvar přátelství a všeobjímající lásky. Myšlenka dobra je mocnější prvek a dovede prvek zlý odstranit, rozpustit. Je tedy nebezpečno činit si z lidí nepřátele, ať již příčina k tomu byla dobrá či spravedlivá.
Jak přivábíme zdar. Obavy a pochybnosti odpuzují zdar. Přilákat zdar může vše, co je příbuzné s ním, zdárné myšlenky, přesvědčení a víra ve zdar a snaha po něm. Nejprve musíme zvítězit ve svém nitru, ve svých myšlenkách, pak teprve může přijít zdar zvnějšku, neboť vnější je vždy odzrcadlením vnitřního. Naše vnitřní vědomí musí být přesvědčeno o hojnosti a nevyčerpatelné studnici Stvořitele, jehož jsme dětmi, a kterou pro nás přichystal. Málokdo tuší, že existuje neomezené světlo a neomezená síla plynoucí kolem nás, pro naši potřebu. Nesnáz není v oné síle a hojnosti, potíž je v nás, v síle proudu, který jsme schopni čerpat, v síle žárovky, kterou jsme schopni svítit. Mnozí rdousí ony zásoby tísnivými myšlenkami o chudobě, nedostatku, pochybnostmi, strachem, obavami. To vše zahrazuje přítok božských sil. Proud hojnosti teče k mysli otevřené a očekávající, teče k víře a důvěře. Nechce téci ke skrovné, pesimistické, nevěřící, bojácné, ztrápené mysli. Musíme držet proud otevřený anebo se odřízneme od zásob. Zásoba věčně existuje, je jen na nás, abychom byli na zdroj napojeni. Své přesvědčení a víru musíme dát do všech myšlenek, do všeho jednání a cítění.
Edison kdysi řekl, že všichni vědci cítí, že kolem dokola všechno je hrou věčného ducha. Odborník udělá ze svého ducha magnet, aby přitáhl věc, které chce dosáhnout. Myslí na ní, veškerou energii a pozornost obrací k ní, sní o ní, žije jí. Ví, že vše se řídí zákonem přitažlivosti. Většina lidí je ztracena v houštině nesprávného myšlení. Nepostoupí kupředu, protože nejsou vší svou mocí obráceni ke svému cíli; často ani neví, jaký cíl mají. Duševní zákony jsou jasné a prosté: myšlenka strachu přitahuje strach a naplňuje jej, myšlenka nenávisti přitáhne nenávist, žárlivost žárlivost, chudoba chudobu, atd. Jak myslíme, tak se máme. Můžeme stvořit jen to, na co soustřeďujeme své síly, svou pozornost. Všechny dobré věci, kterých člověk ke svému vývoji potřebuje, jsou jeho dědictvím. Naše duševní rozpoložení nás vede ke světlu nebo nás udržuje v temnotách nevědomí.
Když se přesvědčuješ, jak nedokonalým jsi tvorem, nermuť se nad tím. Zajisté též shledáš, že jsi jedním z chrámů božích, o kterém duch neustále pracuje, aby jej vystavěl v nádheře stále vzrůstající. Ptáš se: Jaký je cíl života?V jistém smyslu nemůžeš si sám vlastní cíl určit. Zákon karmický tvůj život stanoví, řídí a provádí. Veškeré bolesti a nesnáze tě zahánějí z nepravé cesty, abys byl poslušný zákona. Čím víc se staneš citlivějším, tím jasněji budeš chápat zákon, který tě odvádí od bolestí všech.
Jsou všeobecné zásady hodící se pro všechny a jsou také zákony osobní, které se hodí pro každou osobu individuelně. To proto, že každý z nás je stvořen z různých kombinací elementů dle toho, jaký prvek přibíráním a vývojem věků vstoupil do našeho ducha, aby jej utvořil. Musíš knihu svého života otevírat stránku za stránkou, kapitolu za kapitolou. Nikdo ji nemůže číst, cítit a myslit za tebe jako ty sám. Každý muž a každá žena jsou určeni osudem mít jisté množství nedostatků, dokud jejich duch tyto nedostatky nepřemůže, neboť je v povaze ducha s chybami zápasit. Lidské pokolení bude se v budoucnu ze zlých a hrubých tvarů a forem zvedat.
Hmotná mysl proti mysli duchovní. Každá lidská bytost má vyšší Já a nižší já. Mysl ducha vzrůstá po mnoho věků, mysl těla je od včerejška. Vyšší Já je naplněno povzbuzujícími myšlenkami, návrhy a tužbami; jsou mu poskytovány od Nejvyšší moci. Ale nižší neboli zvířecí já považuje to vše za pouhé šílenství a vidění. Vyšší Já tvrdí, že jsou pro nás určeny vyšší možnosti a síly, než jaké posud člověk užívá. Nižší já praví, že můžeme pouze žíti jako všichni lidé před námi. Vyšší Já touží po osvobození z obtíží pozemských omezeností, bolestí a neschopností těla. Nižší já praví, že jsme se k tomu narodili, že jsme zrozeni ke zlu, k utrpení a že musíme trpět jako ti před námi.
Duch je síla a tajemství. Je to neustále působící a měnící se síla, která je za všemi věcmi a která v jistém smyslu tvoří veškeré formy hmoty. Schopnosti uvažovat, vidět a posuzovat ve světle vědomostí říkáme duchovní rozum.Jestliže tuto schopnost a sílu poznáváme a víme, že existuje, tak se jí uvádíme do zdraví, štěstí a věčného míru mysli. Protože jsme touto silou stvořeni, přitahujeme ji více a více do sebe a činíme z ní součást své bytosti. Tím se nám dostává více a více vědomostí.
Běžný rozum z hmotného světa vycházející, je částí, kterou si tělo přivlastnilo a kterou vzdělalo; posuzuje vše jen z hlediska hmotného, světského. Zdá se mu, že je z tvé bytosti vše a proto v tělesné smrti vidí konec celé tvé bytosti. Duchovní mysl vidí v těle nástroj ducha a ví, že po smrti žiješ jako dříve, jenže pro fyzické oko neviditelně. Duchovní mysl považuje hmotu za hrubší či hutnější výraz ducha a za menší část toho, co existuje. Duchovním rozumem je míněn jasnější duševní názor o věcech a silách, které jsou stejné v nás i ve vesmíru a o nichž lidé jsou většinou v naprosté nevědomosti.
Dokud jsme nad hmotnou myslí nezvítězili, vzpírá se duchovní mysli, je s ní ve válce. Hmotná mysl nemiluje změn a chce se neustále pohybovat po jediné životní koleji a v jediné myšlence, jako to vždy činila; užitek každého umění vidí pouze v tom, že lze jím vydělávat peníze; drží se představy, že je příliš stará, aby se něčemu učila; říká, že tak musí stále být. Ale když už se duchovní mysl počne v člověku probouzet, tu již nic její probouzení nemůže zastavit, jen pozdržet. Proto máme žádat takový stav mysli, aby v ní převládala mysl duchovní. Značí to, že tělo se stane ochotným pomocníkem ducha. Pak nebude třeba žádného úsilí, aby bylo potřeno nepřátelství hmotné mysli. Svatost znamená celistvost neboli společnou činnost ducha a těla, čili dokonalé ovládnutí těla duchem.
Nemáš se nazývat bídným hříšníkem, ani tak nazývat jiného, neboť tím z myšlenky učiníš skutečnost.
Co jsou duchovní dary? Ve vesmíru je jen jeden Duch, jedna síla, ale jejich různé projevy jsou bezčetné. Pohybují větrem, mořem, lavinou a zemí na její dráze; hýbou semenem, aby rostlo, rostlinou, aby kvetla; barví ptačí peří a dávají křídlům sílu. Jejich nejvyšší výraz je v člověku, protože v něm je této síly nejvíce soustředěno. Duchovnost znamená největší činnost rozumovou, největší předvídavost, největší sumu ducha nebo síly shromážděné v jedné osobě a nejmoudřejší užívání této síly. Duchovní dary znamenají všechny talenty, všechnu moc a všechny metody k použití těchto sil. Má-li někdo dar nalézat léčivé vlastnosti v bylinách, je to dar duchovní. Když použijeme hmotný lék, nemáme se jen spoléhat na něj, nýbrž na jeho sílu duchovní a především na vlastní duši nebo sílu, aby postavila tělo mimo dosah nemoci. Dar léčení myšlenkou je dar duchovní. Jsou dva druhy lékařů. Jedni ošetřují nemoc pacientů a druzí ošetřují jejich těla. Jedni udržují na živu nemoc, druzí tělo.
Člověk, chce-li mít úspěch, musí neustále ve své představě žít, pohybovat se, myslit a jednat, jakoby již toho cíle dosáhl – jinak k tomu nedospěje nikdy. To, co nejvíc očekáváš, musíš stále myslit, neboť jedině tvoje myšlenky k tobě přitahují svoje hmotné důsledky. Řekneš-li: toho nikdy nedosáhnu, pak sám si stavíš tu největší překážku. Jsou však metody spravedlivé i nespravedlivé, jimiž lze pozemských statků nabýt. Jsou způsoby moudré a nemoudré, jak získáváme to, co potřebujeme. Každá duše je sobě vlastním prorokem; je též prorokem své vlasti, anebo by jím byla, kdyby proroctví nebyla zavrhována. Mysl nebo duch žije jaksi napřed. Je kolem nás zdánlivě skutečný svět fyzický, ale zároveň je kolem nás i skutečný svět neviditelný, je přesným napodobením našich myšlenek nebo ideálů každého člověka. Každá událost ve světě hmotném vyrostla z myšlenek, předchází ji událost ve světě neviditelném. Duchovní smysly ji zaznamenají dříve, než se projeví ve hmotě. Někdy ti bleskne hlavou, že toto jsi již činil; skutečně svým fyzickým tělem provádíš ve hmotě to, co jsi již před tím provedl v říši duchovní svým duchovním tělem. Veškeré věci a události nemají původ v tomto světě, ale ve světě duchovním.
Naši přátelé, nepřátelé a vlivy našich příbuzných na náš osud. Dle zákona lidé stejného smýšlení a stejných cílů jsou k sobě přitahováni. Stejní tvoří jakýsi cech, společenství, vzájemně se podporují, tělesně se ani nemusí znát. Změníme-li způsob svého myšlení, své cíle a životní hodnoty, připojíme se automaticky k lidem jiným, stejného smýšlení a bývalé přátele budeme odpuzovat. Tedy naši přátelé a nepřátelé se postupem doby mění podle toho, jak sami duchovně pokračujeme. Bývalí druhové odpadávají, noví se objevují.
Nepřátelské myšlenky jsou neviditelné jedy, které nás otravují, oslabují naši duševní činnost, dochází ke zviklání naší víry. Neměli bychom nikdy mluvit o svých plánech a úmyslech s těmi, kteří, ačkoli je považujeme za své přátele, nesouhlasí s námi; a stačí, aby nesouhlasili jen ve svých myšlenkách! Stýkáme-li se navíc často s lidmi, kteří jsou našimi zjevnými či skrytými nepřáteli, utrpíme vždycky nějakou škodu. O svých plánech musíme raději pomlčet, nemáme je nikomu svěřovat, ani nejlepšímu nepříteli, máme je uchovat ve svém nitru jako tajemství. V zachování takového tajemství spočívá velká duševní síla, která se stupňuje, čím déle tajemství uchováváme. Utajení plánů je takovým paladiem, které nám dopomůže k vítězství. Jestliže jsme si vymyslili provést nějaký plán a počali jsme žádat Nejvyšší Moc o jeho splnění, tu je naší povinností o tom nejlépe přede všemi lidmi pomlčet. Pozorujeme-li, že jsou v našem okolí lidé, kteří pochybují o možném dosažení našeho úspěchu, tu žádejme opět Nejvyšší sílu, aby byli cestou smírnou a bez jakýchkoli poruch odstraněni z naší blízkosti. Jejich špatný vliv na nás bude pak zlomen a znemožněn.
Musíme střežit své myšlenky, jsme-li v nějakém shromáždění lidí. Myšlenky jsou skutečné síly či věci, které vycházejí z našeho nitra a zavěšují se na okolní předměty, mají tvar z astrální látky. Střezme se na veřejnosti myslit na své tajné plány. Víme, že myšlenky lze číst. Někdo jiný vystihne náš plán či vynález a předejde nás v jeho provedení. A my budeme oloupeni o ovoce své práce třeba mnoholeté. Karma čili lidský osud je výsledkem mnoha příčin a sil a uplatňuje se v plné míře jen u lidí duchovně nevyvinutých. Kdo již zákony mikro a makrokosmu zná, může je použít ke zlepšení svého osudu. Sem patří zejména celá oblast správného myšlení.
V rodinách velmi často si někteří příbuzní, blízcí či vzdálení, osobují jistá práva na náš život, na naše záměry a počínání. Dobře cítíme, že těchto práv nemají, že nám jen škodí. Je třeba zdůraznit, že takové tyranství, a nemusí být ani vyjadřováno slovy nebo skutky, je tím prudší, když pouze v myšlenkách nám odporují. Zákon tiché myšlenky je mocnější nežli všechna slova, všechno slovní napomínání. Výtky nevyslovené působí na nás mocněji, nežli vyslovené. Pedagogika dnes tyto zákony nezná, jednou s nimi i ona bude pracovat při výchově dětí. Je pravdou, že rodiče jsou často zkušenější než děti, ale mnohdy jde o pravý opak. Jsou-li naši příbuzní vtělenými duchy nižšího řádu, pak jejich názory jsou klamné a mylné a jejich vliv nám působí nezdar a neštěstí. Nemáme-li jistotu, požádejme nejvyšší moc o vnuknutí. Je-li duch syna nebo dcery vyššího řádu, než u rodičů a příbuzných, pak se jejich názory spolu nesrovnávají a pak je člověk ve své činnosti bržděn a omezován. Pak je dobré pomáhat si silou myšlenky, např.: prosím Nejvyšší sílu, abych byl uveden do vhodnějšího myšlenkového prostředí. Prosba musí být denně asi pět až deset minut pronášena, nejlépe před usnutím. Při tom nesmíme mít žádné nepřátelské myšlenky proti komukoli.
Též rodiče mají právo použít zákon myšlení, mají právo na svou další činnost, jsou-li např. svými dětmi odkazováni do koutka. Lidský duch je moc nade vše činná. Duch udržuje svoje tělo jenom potud, dokud má tělo před sebou jistý úkol, jistou práci. Kdo nic nedělá, tu jeho duch ustane v udržování svého těla ve zdraví a následuje úpadek tělesných sil a konec hmotného těla dříve, než člověk počal užívat ovoce své celoživotní práce. Nejvýhodnější je práce, která nás přibližuje k přírodě, protože tím poznáváme moudrost boží a tím je naše víra posilována. Navíc takový koníček odvádí pozornost od pochybných zábav. Nikdy bychom si neměli říkat: Jsem již stár a nemohu pracovat. To by bylo největší chybou. V takovém případě duch brzo opustí své tělo, které takovými myšlenkami oslabujeme.
Štěstí a radost. Nebojuji svého boje, zpívám jen hlasitě svou píseň. Život měl by být jasným zpěvem radosti, místo zpěvem zármutku, radostnou slavností a nikoli útrapami a strastí. Náš život je určen k tomu, aby byl o mnoho bohatší, větší a radostnější, než je dnes. Již žití samo o sobě je přece zázrakem.
Hlavní příčina naší nespokojenosti a neštěstí spočívá v tom, že se nikdo nechce spokojit s tím, co má. Malých, prostých věcí nepovažujeme za nic. Stále vyhlížíme za velikými věcmi, které nás mají obšťastnit. A jakmile se ocitnou v našich rukách, zmizí půvab, který jim propůjčovala naše obrazotvornost. Mnozí ani nevědí, kam jejich snahy a touhy směřují. Jak pak mnozí nespokojenci mohou udat rozumný důvod své nespokojenosti? Mnozí prohledávají celý svět kvůli tomu, čeho vůbec nelze najít, co je pouze vedlejším ziskem šlechetného činu. A toho vedlejšího zisku nelze se domoci bez vykonání šlechetného činu.
Štěstí se podobá vodě: nelze ho nahradit ničím jiným. Všeobecným názorem je vyskytující se falešné mínění o povaze štěstí, že spočívá ve věcech, které lze koupit za peníze. Ale ještě nikdy štěstí nebylo koupeno za peníze. Štěstí rodí se ze správného života, je dítětem správného myšlení, jednání, ochoty pomáhat druhým. Sobecký život nikdy neposkytuje pravé štěstí, lakota a závist nedosáhnou štěstí nikdy. Všechny náhražky člověka neuspokojí a trvá touha ještě po něčem jiném. Polovina neštěstí vzniká tím, že se lidé zbavují požehnání, které mohou získat z toho, co je jejich majetkem, poněvadž závidí jiným a přáli by si míti, co těmto náleží. Polovina lidí se domnívá, že štěstí spočívá v majetku, v jeho udržování a v tom, že se dáme obsluhovat jinými. Ale ono spočívá v dávání a v tom, že jiným sloužíme. Štěstí je cosi, co osvobozuje, jsouc uvolněno našimi činy a myšlením. Trošku se osvobodí, kdykoli pomůžeme nějaké jiné osobě, podáme pomocnou ruku a dodáme odvahu těm, kteří klesají pod svým břemenem. Trošku se osvobodí obětmi, jež přineseme pro druhé. Sbíráme štěstí podobně jako včelka med: kdo koná nejvíce činů, jež přinášejí štěstí, ten ho okusí nejvíc. Každý šlechetný čin, každé nezištné jednání, ochota pomoci jiným, každá lidstvu věnovaná služba, obětavá myšlenka, vznešená snaha, těžká práce konaná s láskou, přinášejí sebou určitou míru štěstí, která přesně odpovídá nezištnosti a dobré vůli jednotlivého činu.
........................................................................................................................................................................................
dokončení tohoto nádherného textu ............
