moji andělé

5.6.2015

Nepřehlédněte I

Milý čtenáři – přicházím za tebou v danou chvíli s vědomím, že informace, kterou se zde zrovna rozhoduji zveřejnit, je poněkud zvláštní. Nicméně, pochází ze stejného zdroje jako vše doposud a tak já osobně nemám pochybnosti o její pravdě a podstatě. Přivedlo mne to zde, protože mám potřebu ji zde sdělit, abyste i vy sami mohli vnímat spousty změn se kterými se můžete osobně setkat a stát se tak svědky ve svém životě ojedinělých věcí a událostí.
Nadcházející období tří dnů, můžeme a budeme svědky mnoha změn na naší planetě zemi. Změny se dotknou naprosto všech a přesto to všichni nemusí v danou chvíli na sobě vnímat. Naše planeta země zaznamená jistý posun a přijde zde více Světla a Lásky.
Je velmi pravděpodobné a také pochopitelné, že se celá řada věcí v podobě informací mezi nás ani nedostane, protože budou jako mnoho jiných utajovány a po dlouhá desetiletí zkoumány. Vědci však nemohou nikdy odhalit jak a proč se tak skutečně stalo, protože popírají to, co je zjevné. Nicméně naše planeta země a celý náš podvesmír zaznamená něco zcela mimořádného a zvláštního. Mohou to pozorovat všechny vnímavější bytosti. Nepochybuji, že to každý z vás sám na sobě nějakým velmi pozitivním způsobem zaznamená.
Tak jako vše, má také svoji druhou stránku, tak i tyto události budou mít také druhou stranu mince. Více Světla a Lásky přitahuje také mimo jiné více tmy a i s touto se můžeme setkat. Nemám v úmyslu zde strašit a to žádným způsobem. Z druhé strany jsem však slíbil, že budu v rámci možností zveřejňovat to, co zveřejnit je v dané chvíli možné, protože je to pro nás ještě v jistém ohledu přijatelné a pochopitelné. V následujících třech dnech se objeví také více „negativních“ událostí kolem nás a to všeho druhu. Setkají se s tímto jevem naopak bytosti, které jsou více „labilní“ a nebudou schopny se s věcmi vyrovnat. Ne, nejde a nepůjde o žádné rozsáhlé katastrofy. V tomto období, které začne v pátek v pozdních odpoledních hodinách a bude končit v pondělí v podvečer, bychom se měli v rámci možností vyvarovat konzumaci alkoholu. Pokud se tomu neumíme zcela vyhnout, měli bychom toto mít opravdu pod kontrolou. Důvod je jednoduchý a byl v podstatě pro pozorného čtenáře již sdělen. Více Světla, se kterým se po tuto dobu setkáme, k nám přitáhne také větší tmu a to v různých formách a podobách. Tato tma na nás může v daném období jaksi zaútočit jen a pouze právě na základě alkoholu. Vzroste počet sebevražd. V tomto období bude zcela běžné, že se setkáte s nějakou Světelnou bytostí pocházející z našeho vesmíru. Budou zde působit v daleko větší míře, než kterýkoliv jiný den, v celé naší pozemské historií. Zaznamenáme větší sluneční aktivitu a stejně tak jistě i jiné události kolem nás. Nic po tomto období nebude stejné a navždy zde pro ty, kteří chtějí a jsou připraveni pozměnit své životy, zůstane více Světla a Lásky. To samozřejmě neznamená, že nám budou padat pečení holubi do huby, ale mnoho věcí, za kterými jdeme a po kterých z duchovního pohledu toužíme, bude jednodušších.
Přeji vám, každému, abyste se v tomto období sami přesvědčili a setkali osobně s více Světlem a Lásky.
Tato informace pochází z toho nejčistšího Světla a přichází v Lásce k nám, ke každému z nás, kdo je chce přijmout.
S Láskou a v Lásce Kája a Míla.
 

Nepřehlédněte II

Rád bych navázal na poslední článek a dokončil poslední povídání, nicméně mne –  nás - to dnes vede k tomu, abychom zde zaznamenali alespoň pár informací, které lze v danou chvíli zveřejnit, v návaznosti na události, které byly započaty právě v pátek, 6 února a to, v odpoledních hodinách. Započaty, není přesný výraz, protože nás doprovázely delší dobu a nebylo to vždy příjemné, když na nás opět útočila temnota a to ve formách, které bychom opravdu nečekali.
Již původní sdělení, které bylo v krátkém článku „Nepřehlédněte“, bylo dlouho zvažováno, zda jej opravdu zveřejnit či nikoliv, protože jsme ani my sami nevěděli, co se vlastně vše bude dít a zda to vše, může skutečně být tak, jak jsme to přijali. Informace, sdělení a vize, které nás provázely, byly natolik vážné a našimi slovy by se dalo říci „neuvěřitelné“, že jsme sami do poslední chvíle nevěděli, jak se máme zachovat. Ano, informace k tomuto datu a věcem, které by se měly odehrávat, tedy základní, ne všechny, jsme měli delší dobu a každý den, jsme zpracovávaly nové a nové. Byly dny, kdy jsem popravdě začal pochybovat, zda se mi to vše, jen nezdá a říkal si, proč se toto vše děje. Naštěstí, mne Míla v pravou chvíli vždy podržela a já zase ji, když zapochybovala ona. Bylo a je to vše, přece jen již něco jiného, než zde pracovat „jen tak s anděly“.
Jak jste však mohli zaznamenat, tak nakonec jsme přece jen krátký článek k tomuto tématu napsali a byl to první článek, který Míla bez jediné připomínky, zveřejnila. A to jsem se opravdu divil, protože zrovna zde, jsem zapochyboval já, že by to vůbec chtěla takto zveřejnit. Nicméně stalo se a přišel pátek.
Den, kdy měla Míla pro změnu zase přijet za mnou. V práci jsem se snažil, abych skončil o něco dříve a vše stihl tak, jak jsem měl v plánu. Celé dopoledne jsem stále zachytával nějaké nové poznatky a popravdě, mi v tom chvílemi nebylo zrovna nejlépe, protože jsem měl docela obavy a pochyby, zda jsou věci tak, jak je přijímám. Domů jsem se dostal včas a tak jsem vše docela dobře stihl a s Mílou si vyměnil ještě pár zpráviček po telefonu. Čekala mne na nádraží, kde jsem přijel já s malým zpožděním. Venku nebylo zrovna to odpoledne moc vlídné počasí a bylo vidět že Míla je docela zmrzlá. Měli jsme v plánu splnit to, co jsme všem těm našim bytostem jak nahoře, tak i dole slíbili, ale přesto jsme se ještě domluvili že si dáme někde kávu, než vstoupíme do kostela, který nám byl předurčen. Měli jsme provést určitý slib, který jsme již každý sám za sebe, v jisté formě, po tom všem, co se kolem nás dělo, učinili dříve, to však údajně nestačilo a kvůli temnotě, to muselo být stvrzeno v kostele a to ne jakémkoliv. Tento kostel nám byl ukázán v našich vizích. Téměř týden jsme jej hledali a stále si potvrzovali, zda se jedná o ten správný. Cestou ke kostelu jsme si dáli ještě kávu, protože teplo prý vypadá jinak, říkala Míla. Samozřejmě, že jsme se bavili jen a jen o tom všem, co se nám za poslední týden s tímto vším, přihodilo. Možná se bude zdát, že zde píšeme v hádankách, ale nemůžeme napsat a popsat vše, jak to bylo, protože ……ještě nedozrál čas, aby toto vše, bylo pochopeno a osobně si myslím, že plně to mohou pochopit až nové generace, které po nás, přijdou protože přece jen, budou oproti nám, na trochu jiné úrovni. Našli jsme kostel a docela jsme se už v průběhu týdne zabývali tím, zda bude či nebude otevřen a jak se zachováme, když bude, jak je to zvykem u kostelů přes den, přece jen zavřen. Přišli jsme před kostel a před vstupní bránou byla mříž, která samozřejmě byla zamčená. Neměl jsem z toho ten nejlepší pocit a to ani přesto, že oba jsme měli informace zhora, že se do kostela dostaneme. Našli jsme boční vchod, který byl přístupný. Vešli do kostela a působil na nás hezky. Byl tam klid, jen jedna paní seděla v lavici a modlila se. Celý kostel jsme si prošli a to velmi pozorně a docela podrobně. Pak jsme usedli co nejblíže k oltáři, přečetli a slíbili to, k čemu jsme se zavázali. Učinili jsme, co jsme učinit měli. Paní, která se tam celou dobu modlila, ve chvíli, kdy jsme usedli, se zvedla a odešla pryč. Věděli jsme, nebo spíše vnímali, že to nebyla náhoda, že ji k tomu někdo nějak vyzval a jak to pro nás nebylo důležité. Ve chvíli, kdy jsme slib uskutečnili, jsme oba vnímali, jak zvoní zvony. Ne, nebyly to zvony z kostela, ve kterém jsme byli a nebyly to zvony ze žádného kostela z okolí. Byly to zvony tam někde shora, byly to zvony nebeské. Byl to zvuk zvonů, jaký jsme zde na zemi, ještě nezaznamenali, na tom jsme se shodli. Zvuk zvonů by se dal přirovnat ke zvuku tibetských mís. Strávili jsme v kostele celou hodinu a když jsme odcházeli, tak jsme zaznamenali znovu ten zvuk zvonů. Otevřeli jsme dveře a ten zvuk nešel z venku, ani z toho kostela uvnitř, ty zvony zvonily z nebe.
A tak jsme se pak celí opravdu promrzlí, vydali zpět domů. Doma jsme si o všem ještě povídali. Já osobně, jsem možná byl v danou chvíli, tak trošku zklamaný, protože jsem očekával nějaké jasnější znamení, že to vše proběhlo, jak mělo. Zapomněl jsem podotknout jednu, asi v té chvíli velmi důležitou informaci, kterou zachytila jen Míla, když jsme slib učinili. Nejenže ve chvíli, kdy jsme slib četli, vnímala všechny mistry a duchovní bytosti, které si jen umíme představit, ale v době, kdy jsme vyslovili společně, že takto to bude a tak to slibujeme, zaslechla zcela jasně, znějící slova, třikrát po sobě, „Světlo zvítězilo“. Měl jsem v očích slzy, když mi to říkala a věřil jsem ji každé písmenko z těchto slov. Bylo to jakési poděkování, za to vše, čím jsme si opět museli v tom týdnu projít.  Míla také však očekávala ještě jiné potvrzení, ale nekonalo se. Nicméně, to nebylo zase až tak důležité, protože jsme věděli, že se to stalo. Věděli jsme to, protože jsme u toho byli. Byl to okamžik, kdy se mnohé změnilo a my jsme byli nejen u toho, ale byli jsme toho nedílnou součástí. Blížila se půlnoc a já si myslel, nebo spíše jsem doufal, že se třeba na obloze něco objeví. A objevilo se, přesně o půlnoci jsem zahlédl blesk, na který čekala Míla, že se udá po obřadu v kostele. Věděla, že ten blesk se objeví, jen jej očekávala již v kostele. Tak ji často archanděl Michael spousty důležitých věcí potvrzuje, když třeba zapochybuje. Ona jej nezahlédla, přesto ji stačilo, že jsem jej viděl já sám. V sobotu ráno, jsme vstali poměrně brzy na to, že jsme chtěli tento víkend jen odpočívat, venku však bylo tak nádherné slunečné počasí, že se nedalo polehávat v posteli. Toto jsem si osobně nemohl nechat ujít. Nevím, jak bylo na kterém místě, na našem území jinde a je mi to v podstatě jedno, zde však byl tak nádherný slunný den, jaký ještě v tomto roce nebyl. Nedalo nám to a šli jsme se projít. Navečer jsme zaznamenali ještě jakési nové informace a sdělení. Věděli jsme, že se o této půlnoci stane něco zvláštního. Věděli jsme, že vznikla naprosto nová energie, která doposud na této planetě zemi nebyla.
A také jsme věděli, že nad kostelem, ve kterém jsme provedli nejen slib, byl vybudován na Kristové mřížce nový energetický chrám, v modré neonové barvě. Bylo něco málo před půlnocí a tak jsme šli ven, abychom zaznamenali něco. Co uvidíme, o tom jsme sami neměli ani my přesnou představu. Nicméně, jsme nepochybovali již o tom, že věci které nám byly v průběhu posledních dnů sdělovány, se staly. Potvrzení nám přišlo opět v různých formách. To, co nám bylo dovoleno pocítit, poznat, pochopit a vidět, nás navždy změnilo. Změnilo naše pochybnosti a posílilo naši pevnou víru v anděly a všechny světelné mistry a průvodce.
Jak tomu všemu bylo a proč, není na tento článek a pokud se objeví o tom všem, bližší informace, tak až někdy v čase, v naší knize, kterou nepochybně napíšeme. V každém případě toto vše se stalo a věci na této planetě zemi, se jednou pro vždy změnily, posunuli jsme se dále.
V ten den, přesně o půlnoci, vznikla nová energie. Je to Energie Jednoty. V ten den, byl také jmenován Mistr energie Jednoty. V ten den se věci změnily a lidstvo jako takové, konečně poprvé v naší historií, může kráčet k opravdové Jednotě. K té jednotě, o které jsme snad staletí, možná tisíciletí, mluvili. Ne, že bychom k ní nekráčeli, to jistě ano, jen zde nebyla, musela být vytvořena tato energie a nyní zde je a proudí. V ten den Světlo opravdu zvítězilo a slavilo to celé nebe tam nahoře a slavila to celá vnitřní země, tam dole.
K čemu všemu bude přesně tato energie Jednoty sloužit, zatím nevíme. Co víme je, že bude působit na naše DNA. Víme, že děti, které se pod touto energií narodí, budou mít již pozměněnou DNA. Víme, že jednoho dne, až budou zbudovány další energetické chrámy, na konkrétních místech, bude kolem Kristovy mřížky vytvořena celistvá vrstva, právě z této energie a na zem již nevstoupí žádná duše, která nepřijme Jednotu, jako základ našeho žití a bytí. Samozřejmě, že toto může trvat hodně dlouho, ale o tom, jak dlouhý to bude proces, opět rozhodujeme jen my sami.  Nepochybně nám přijdou další informace a musíme zpracovat ty, které máme, abychom se v tom všem, lépe orientovali. Nicméně, jsou to pro mne osobně, tak „závažné“ informace a jsem k tomu mimo jiné veden, že to, co jsme mohli nebo můžeme zde předat, tímto předáváme. Jak se k informacím kdo postaví, je jen a jen jeho vlastní postoj.
Já s Mílou jsme postoj k tomu všemu zaujali a víme že už není TY nebo JÁ, ale že už jsme to MY.
V neděli ráno, když Míla dělala něco v kuchyni a venku bylo počasí opět jako vyměněné, protože byl poměrně silný vítr a nevlídno, jsem zaznamenal, že máme kostel, ve kterém jsme byli, navštívit ještě jednou. Sdělil jsem Míle, že mám pro ni novinku a že ji vezmu na výlet. Podívala se na mne a říkala
„nechceš mi říct, že pojedeme v tomto počasí znovu do toho kostela“. A ano, jeli jsme, bylo poledne, nechtěl jsem to odkládat, abychom stihli trochu hezkého denního světla, protože jsme si chtěli, tedy u té příležitosti pár fotek udělat. Cestou jsme se zastavili ještě na čaj a ne náhodou, jsme vstoupili do kavárničky, kde na stěnách visely obrazy tohoto kostela. Strávili jsme tam poměrně dlouhý čas povídáním a pak jsme šli navštívit znovu to místo, kde to vše začalo. Opět jsme vstoupili bočním vchodem a vnímali jsme, že je vše, jakoby jiné. Ten pocit z toho místa byl úplně jiný. Opět jsme si vše prošli, pořídili si řadu fotek a bylo nám tam velmi hezky. Přesto že venku opravdu foukalo a bylo zima, nám oběma bylo teplo. Do kostela jsme se měli vrátit mimo jiné také, protože mě na tomto místě, měla Míla zasvětit do třetího a čtvrtého stupně Shambally. Také se tak stalo a ten prožitek byl naprosto mimořádný. Oba jsme opět slyšely nebeské zvony. Po chvíli jsem se ji ptal, zda to slyší, zda slyší to, co já. neskutečný „hukot“, jako by stovky lidí něco odříkávalo. Ano, potvrdila mi že to slyší a uvědomili jsme si, že jsou to modlitby. Když se pak Míla zasoustředila, přišlo ji, že je to Jeruzalém. Byla to přesněji řečeno zeď nářků a my jsme tam měli v danou chvíli, poslat energií a tak, jsme také tak učinili. Velmi dlouho jsme těmto „zvukům“ naslouchali a pak najednou, jako by někdo otočil vypínačem a bylo ticho. Pak jsme ještě dlouho seděli a potichu to vše, vnímali. Ty události posledních dní a cítili  jsme vděčnost. Vděčnost za to vše. Někdy mne mrzí, že se to nedá nahmatat, nedá se to natočit, někdy bych to chtěl ukázat všem, ale nejde to a musí to být v dané chvíli tak, jak to je. Domů jsme se vrátili až k večeru, protože jsme si ještě zašli na večeři a nechávali v nás doznívat vše, to co jsme za poslední dny prožili.. Ptali jsme se jeden druhého, co dále, co bude dále a my víme, že bude jen to, co si sami vytvoříme.
V pondělí bylo počasí opět jako vyměněné a všude bylo bílo. Napadlo hezkých pár centimetrů sněhu a já se tomu všemu už vůbec nedivil. Nehledali jsme v podstatě žádné důkazy o ničem, co se kde komu a jak v dané dny, přihodilo. Nepotřebovali jsme to, protože jsme věděli že jich máme víc než dost.
Nejsou zde zdaleka zveřejněny všechny události, ani naše pocity či prožitky. Jednoho dne, až přijde čas, vše napíšeme a sdělíme, až budeme k tomu vyzváni. Také se to vše, jistě objeví v knize, kterou nepochybně právě o tom všem, napíšeme, protože toto byly dny, kdy se některé věci zde na zemi, opravdu změnily a týkají se nás všech, každého jedince.
Napojit se na tuto energií Jednoty, v dané chvíli neumíte, chystáme pro vás však možnost, jak ji sami na sobě pocítit.
Zde, v tomto místě, své malé zavzpomínání ukončíme, protože je zde sděleno vše, co sdělit šlo.
Více není v tuto chvíli důležité.
Chceme tímto, zde na tomto místě, ještě jednou poděkovat všem úplně všem, kteří se jakýmkoliv způsobem na tomto podíleli.
Zvláštní blahopřání a poděkování si zde, mimo jiné zaslouží právě jmenování Mistru energie Jednoty.
S Láskou a v Lásce Kája a Míla

9.2.2015