23.2.2015 vznikl na naší planetě Zemi druhý energetický bod, kde došlo k trvalému propojení mezi samotným Vesmírem a vnitřní Zemí.

Toto místo se nachází v Rusku v Moskvě a je jim:
Chrám Nanebevzetí Panny Marie v Moskevském Kremlu, zvaném Uspenskij soubor.

Nanebevzetí Panny Marie katedrála - pravoslavný kostel se nachází na náměstí s katedrálou z moskevského Kremlu , katedrála patriarchální patriarchy Moskvy a celé Rusi (od roku 1991).
Uspenskij sobor v Moskvě (rusky Успенский собор в Москве) je jeden z největších pravoslavných chrámů zasvěcený svátku Zesnutí Panny Marie(Bohorodičky), který se nachází na Chrámovém náměstí v moskevském Kremlu. Byl postaven v letech 1475—1479 pod vedením italského stavitele Aristotela Fioravantiho. Je to jeden z nejvýznamnějších a nejdůležitějších chrámů v Moskvě, zároveň to je nejstarší plně zachovalá stavba v tomto městě. První kamenný chrám na místě dnešního byl postaven na počátku 14. století, za vlády knížete Ivanа I.. 4. srpna 1326 byl na místě původně dřevěného kostela založen chrám z bílého kamene zasvěcený Zesnutí přesvaté Bohorodice na pokyn kyjevského metropolity Petra, který sám krátce nato přesídlil do Moskvy.
Uspěnský chrám byl v letech 1326—1327 prvním kamenným kostelem v Moskvě. Byl to jednolodní chrám, se čtyřmi pilíři, třemi apsidami a třemi přístavbami, postavený po vzoru georgijevského chrámu v Jurjevě-Polském. Kostel byl postaven ve slohu charakteristickém pro toto období: zdivo z hrubě opracovaných kvádrů bílého kamene se spojovala s hladkostěnnými částmi architektonické výzdoby. Za vlády Ivana III. kostel přestal vyhovovat statutu katedrálního chrámu sílícího centralizovaného ruského státu. K demolici určený kostel se pravděpodobně přestal udržovat a velmi zchátral, o čemž nalézáme záznamy v letopisech.
Realizace stavby nového chrámu na tu dobu ohromných rozměrů, byla svěřena ruským stavitelům Krivcovovi a Myškinovi. Roku 1472 započatá stavba však nebyla dokončena, poté co byla krátce předtím dokončená klenba kostela narušena zemětřesením, jež se v Moskvě podle záznamů odehrálo 20. května1474. Ivan III. pozval z Itálie architektа Ridolfa Fioravantiho, zvaného Aristotele, který zcela rozebral zbytky stavby a vztyčil současný chrám podle ruských předloh z12. století (Uspenského chrámu ve Vladimiru) s prvky tehdejší současné severoitalské architektury. Kostel byl vysvěcen 12. srpna 1479, v předvečersvátku Panny Marie, metropolitou Gerontiem.
Kostel dostal podobu stavby o šesti sloupech, pěti kupolích a pěti apsidách. Postaven z bílého vápence v kombinaci s cihlou (z cihlového zdiva jsou vytvořeny klenba, oblé plochy, východní zeď nad oltářovými apsidami, hranolové sloupy na východní straně skryté za oltářní branou. Ostatní oblé sloupy jsou rovněž z cihel, jsou však vyloženy vápencem). Prvotní výzdoba chrámu byla vytvořena v období let 1482 až 1515. Na dekoraci se podílel věhlasný ikonopisec Dionisij. V letech 1642—1644 byl chrám znovu vyzdoben, přičemž původní malby se nezachovaly.
Kostel byl mnohokrát poškozen požáry, následně obnovován a restaurován. Po požáru roku 1547 dal Ivan IV. pokyn k vyzdobení vrcholu kostela pozlacenými listy z mědi. Relikvie metropolity Petrа byly přeloženy ze stříbrné urny do zlaté. Roku 1624 byla klenba chrámu rozebrána, neboť hrozilo její zřícení a znovu vystavěna podle nového nákresu s přidanou železnou armaturou se zabudováním dodatečných podpůrných oblouků. V únoru 1548 se zde konala první korunovace ruského panovníka v dějinách. Velkokníže moskevský Ivan III. nechal korunovat tzv. čapkou Monomachovou svého vnuka Dmitrije na velikého knížete "Moskvy a Vladimiru a vší Rusi". Roku 1547následovala první carská korunovace Ivanа IV. Roku 1625 bylo do chrámu přeneseno roucho Páně, poslané jako dar caru Michailu Fjodorovičovi perským šáhem Abbásem I. Na počest této události byl v ruské církvi ustanoven svátek «Uložení roucha Páně» (10. července podle juliánského kalendáře).
 

Chrámy Kremlu
Na území Kremlu se nachází sedm chrámů: Uspenský (chrám Nanebevzetí Panny Marie), Archandělský, Blagoveščenskij chrám (chrám Zvěstování Panny Marie), Chrám dvanácti apoštolů, Chrám rizopoloženija (chrám Uložení roucha Panny Marie), Verchospasskij chrám a Zvonice Ivana Velikého, která je taktéž chrámem. Většina z chrámů je zpřístupněna veřejnosti a za prohlídku rozhodně stojí.

Uspenský chrám (chrám Nanebevzetí Panny Marie)
Tento chrám má hned několik nej. Je to největší, nejdůležitější, nejvelkolepější kremelský chrám a zároveň nejstarší zcela zachovaná památka Moskvy a jedna z největších kupolovitých staveb v Rusku. Byl postavený pod vedením italského stavitele v letech 1475–79 na žádost Ivana III. Už dříve na jeho místě stál jeden dřevěný a jeden kamenný chrám. Italský stavitel Aristoteles Fiovaranti nejdříve rozebral původní kamenný chrám a dal se do stavby veledíla, a to podle vzoru chrámu ve Vladimiru (město Vladimir 200 km východně od Moskvy bylo do té doby hlavním centrem, po dostavbě chrámu se náboženské centrum přenáší do Moskvy). Chrám poté sloužil ke korunovaci ruských carů, jmenování metropolitů a požehnání vojevůdcům před jejich válečnými taženími.
V dnešní době slouží chrám jako muzeum. V jeho interiéru si můžeme prohlédnout zastřešený, krásně vyřezaný trůn cara Ivana IV. Hrozného (1533–84), tzv. Monamachův trůn, ztvárňující výjevy ze života knížete Vladimíra Monamacha z Kyjeva. Za povšimnutí rozhodně stojí výzdoba, nástěnné malby (většina z nich je malovaná na zlatém podkladě z roku 1640) a sloupy s obrazy mučedníků. Jedná se o symbolické zobrazení, protože mučedníci jsou pokládáni za nosné pilíře víry. V chrámu mimo jiné najdete mnoho modliteben (malé kapličky se špičatou střechou), za bohatě zdobeným ikonostasem se schovává kaple sv. Petra a Pavla, hlavní oltář a svatyně s relikviemi významných metropolitů. O tom, že v chrámu bylo pohřbeno mnoho představitelů ruské církve, svědčí náhrobky metropolitů a patriarchů umístěné u stěn chrámu (vpravo a vlevo od vchodu ze západní strany).
 

Něco málo o samotném Moskevském Kremlu
Moskevský Kreml představuje nejstarší část Moskvy, v současnosti jde o hlavní politické, kulturní a duchovní centrum města, které je oficiálním sídlem prezidenta Ruské federace.
U moskevského Kremlu jsou velmi výrazné vnější zdi postavené z neomítaných červených pálených cihel, které jsou vysoké 5 až 19 metrů, dlouhé 2235 metrů, jejích tloušťka dosahuje 3,5 až 6,5 metru, a posílené dvaceti věžemi, nejvyšší – Trojická – měří 79 metrů. Půdorysem je nepravidelný trojúhelník, jehož plocha má 277 000 m2 (cca 27 hektarů). Jedná se o jeden z největších hradních komplexů na světě. Uvnitř se nacházejí nejvýznamnější ruské kostely, například Uspenskij sobor(Nanebevzetí Panny Marie) z 15. století, Blagověščenskij sobor (Zvěstování Panny Marie) a Archangelskij sobor (Archanděla Michaela) s hrobkami ruských panovníků. Kromě těchto kostelů se v Kremlu nacházejí rovněž významné paláce, například Velký kremelský palác, dokončený roku 1849 a Těremský palác se soukromými komnatami carů. V několika palácích jsou vystaveny umělecké a historické poklady Ruské říše, shromážděné v průběhu celých staletí. Moskevský Kreml je největší evropská obývaná pevnost. Borovický vrch, místo kde je dnešní Kreml postaven, byl obýván Slovany již od druhého tisíciletí př. n. l. V 11. století místa, kde se řeka Neglinnaja vlévá do řeky Moskvy obýval kmen Krivičů (Кривичи), který zbudoval tam první malé opevnění. Podle Ipatjevské kroniky první písemní zmínka o Moskvě je datována rokem 1147. Od této doby se dá mluvit o vznikuMoskvy jako takové. První hradební zeď byla postavena v roce 1156, její délka činila 850 metru, opevněna plocha uvnitř pak kolem 3000 m2. Toto rozsáhlé rozšíření, v té době ještě „Moskevského hradu“, provedl kníže Jurij Dolgorukij. V roce 1238hrad byl zničen při nájezdu Mongolů. Od roku 1264 hrad začal sloužit jako sídlo moskevských knížat.
Takové hrady a tvrze odpradávna v Rusku se jmenovaly detinec. Slovo kreml se začalo používat až od 14. století. První písemné doklady, ve kterých se moskevský hrad jmenuje Kreml pocházejí z roku 1331.
První zmínky o kamenných stavbách v Kremlu pochází z první poloviny 14. století, poté co metropolita Alexej roku 1360 přesunul svoje sídlo z Kyjeva do Moskvy. V tomto období, z příkazu Ivana Kality, začala vznikat v Kremlu řada chrámů, jako hlavní, ve kterém byli později korunováni ruští carové, byl postaven chrám Nanebevzetí panny Marie (Uspenskij sobor, Успенский собор) založený v roce 1327a výrazně přestavený a rekonstruovaný v 15. století. Většina z těchto chrámů byla postavena v rusko-byzantském architektonickém slohu (s jednou centrální a několika po obvodu rozmístěnými zlatými kopulemi) z vápence.
Z vápence byla také postavena masivní kamenná obvodová zeď, která nahradila původní dřevěnou za vlády Dmitrije Donského v letech 1366–1368. Tato zeď měla chránit Kreml před nájezdy Tatarů, především chána Toktamyshe. Po smrti Dmitrije jeho poručník, metropolita Alexis založil klášter Zjevení (archanděla Michaela, Чудов монастырь); na konci 14. století se Dmitriovu synovi Vasiliji podařilo dojednat mír s Tatary a mohl tedy pokračovat ve výstavbě chrámů, příkladem budiž chrám Zvěstování panny Marie (Blagověščenskij sobor, Благовещенский собор) z roku1405, na jehož výzdobě se podíleli Theofanés Řek, Andrej Rublev nebo Prokor. Ivan III. si v roce 1475, po sjednocení Ruska, uvědomil, že jeho sídlo, Kreml, není hodné panovníka jeho významu v podobě, v jaké se nacházel. V této době byly vápencové obvodové zdi v havarijním stavu a i další budovy bylo třeba opravit. Ruští stavitelé, které Ivan III. pozval, nejprve dokázali vyspravit zdi, ale již si nedokázali poradit s projektem takového rozměru, jakým byla celková přestavba zdí nebo oprava chrámu Nanebevzetí; jejich pokusy skončily pouze zřícením některých chrámových zdí. Když Ivan III. zjistil, že nemá dostatečně kvalifikované projektanty v Rusku, poslal pro architekty do Itálie. V roce 1475 přijel první italský architektAristotele Fioravanti, kterého získal Ivan III. za podpory metropolity Filipa na rekonstrukci chrámu Nanebevzetí. Na přání Ivana III. byl vzorem této stavby chrám Nanebevzetí veVladimiru. Chrám je postaven v rusko-byzantském stylu, podle umístění velké centrální zlaté kupole a čtyř menších umístěných v rozích, ale Fioravanti zanesl do stavebního postupu mnoho inovativních prvků. Vložil do základů mohutné dubové kůly, používá železné klenební spojníky a pro stavbu kopule používá cihly namísto kamene. Mezi lety 1485–1516 probíhala generální přestavba pevnostních zdí italskými pevnostními specialisty. Pracoval zde například Pietro Antonio Solari, který se proslavil rekonstrukcí hlavní vstupní Frolovské (později Vykupitelovy) věže v roce1491, na základech původní postavené Vasilijem Jermolinem, a dalších věží. Tato přestavba probíhala v duchu v Itálii již zastaralého pevnostního stavitelstvíquattrocenta, při které byl vápenec nahrazen neomítanými pálenými cihlami a zdi dostaly výrazná cimbuří v podobě vlaštovčích ocasů. Věže byly přidány až v 17. století. Tyto nové zdi se dochovaly dodnes; jejich délka je 2235 m, výška kolísá mezi 8 a 19 m a šířka je v rozmezí 3 až 6 m.
Novou stavbou, kterou Kreml doplnili italští architekti, byla Granovitaja palata (Грановитая палата), jejíž název pochází z názvu zvláštních řezaných (tzv. diamantový rust) z kamene obkladů východní fasády. Budovu začal stavět v roce 1487 Marco Frjazin a stavbu dokončil Solari. Na konci tzv. „italského období“ od roku 1505 do roku 1508 se v Kremlu stavěly dvě významné budovy: Archandělský chrám (Архангельский собор), který byl postaven Alevizem Novijem na základech původního chrámu z roku 1333, a zvonice Ivana Velikého. Zvonice byla dvoustupňová a vysoká 60 m, za panování Borise Godunova jí byla přistavěna ještě 21 m vysoká třetí část. Zvonice byla tak důmyslně zkonstruována, že přetrvala mnohé požáry a dokonce za války s Napoleonem i francouzskou nálož, která srovnala okolní stavby se zemí.
Po dokončení těchto staveb vyšel carský dekret, který nařizoval, že žádná další budova nesmí stát v blízkosti pevnosti. To způsobilo, že je Kreml oddělený od dnešního historického moskevského centra tzv. Kitaj-gorodu. V letech 1555–1560 po dobytí Kazaňského chanátu nechal car Ivan IV. na toto prázdné místo (dnešní Rudé náměstí) postavit architektemPostnikem Jakovlevem chrám Vasila Blaženého. V roce 1682 prožil car Petr Veliký ještě jako dítě v Kremlu velice traumatické okamžiky, když jen o vlásek unikl živ z moskevské rebelie (Strelecká vzpoura), z toho důvodu Moskvu neměl rad a později v roce 1712 přemístil sídelní město z Moskvy do nově postaveného honosného Sankt-Peterburgu Petrohradu a Kreml upadl v zapomnění až do 18. století. Ještě před přesunutím carského sídla z Kremlu do Petrodvorce proběhla poměrně rozsáhlá dostavba ozdobných věžiček nad stávající věže obvodových zdí. V 18. stol znovuobjevila moskevský Kreml, do té doby používaný jen pro korunovace carů, Kateřina Veliká a znovu sem přemístila jeho zašlé moci. Nezůstalo jenom u přemístění, ale Kateřina sebou přivezla poměrně odvážné plány na přestavbu Kremlu. Tyto plány se týkaly přestavby zdí v klasicistním slohu, které ale, jak se shoduje mnoho odborníků naštěstí, [1] z velké části nebyly nikdy provedeny. Nicméně velký projekt spojený s reformou z roku 1763, která ustanovila Moskvu jako centrum soudu, proveden byl. Kateřina pověřila talentovaného klasicistního architekta Matveje Kazakova provedením budovy Senátu. Tato budova leží v do té doby nevyužité severovýchodní části Kremlu. Tato čtyřpatrová budova tvoří souměrný trojúhelník s dvěma vnitřními křídly a třemi nádvořími. Do východního vrcholu tohoto trojúhelníku Kazakov umístil výraznou rotundu, která sloužila pro shromažďování Senátu. Po dostavbě byla hradební věžička před Senátem z bezejmenné přejmenována na „Senátní“. Budova za dob komunismu sloužila jako sídlo Nejvyššího sovětu SSSR. V 19. století z příkazu císaře Mikuláše I. proběhla další výrazná přestavba budovy, která byla poškozena za francouzské okupace na začátku století, Velkého kremelského paláce (Большой Кремлёвский дворец). Tuto přestavbu řídil architektKonstantin Ton a na návrhu vnitřní výzdoby se podílel dvorní architekt Friedrich Richter. Tato přestavba vytvořila skutečnou dominantu Kremlu při pohledu přes řeku Moskvu. Během těchto prací také došlo k propojení Velkého paláce s palácem Těremským (Теремной дворец), Diamantovým palácem a s chrámem Zvěstování.
Poté opět Kreml začal ztrácet na významu až do doby nástupu komunismu na začátku 20. století.

A něco málo o samotné Moskvě
V první polovině 12. století se nalézal na západním okraji Rostovsko-suzdalského knížectví v místech dnešní Moskvy zemědělský dvorec bojara Štěpána Kučky, jenž byl podle řeky zván Moskva. Rostovsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij ve 12. století začlenil dvorec do knížecího vlastnictví.[4] Z roku 1147 pochází první písemná zmínka o Moskvě, Jurij Dolgorukij pozval svého spojence, novgorodsko-severského knížete Svjatoslava, na setkání, o kterém letopisec zaznamenal: „Přijď ke mně, bratře, do Moskvy.“ Roku 1156 kníže Jurij v souvislosti s posilováním obrany západní hranice suzdalského knížectví vybudoval v osadě pevnost, obehnanou dřevěnou palisádou, základ dnešního Kremlu. V počátcích byla Moskva jedno z míst, které mělo obranný charakter a sloužilo jako místo noclehu suzdalských knížat. Kromě toho se nacházela na průsečíku několika obchodních cest, což ji předurčilo pro roli významného ekonomického centra.
Budoucí význam Moskvy byl zapříčiněn jednak rostoucí mocí vladimirských knížat, která nakonec získala nad ostatními severoruskými knížaty převahu, jednak stěhováním obyvatelstva do severovýchodních oblastí z jihu sužovaného nájezdy kočovníků. V Moskvě se první usadil údělný kníže Daniil Alexandrovič (zemřel 1303), syn Alexandra Něvského a založil tím moskevskou větev rodu Rurikovců. Svou moc nad ostatními větvemi Rurikovců se snažila moskevská knížata zabezpečit i přenesením rezidence metropolity vší Rusi do Moskvy. Ruští metropolité sídlili od počátku v Kyjevě, metropolita Maxim však přenesl své sídlo do Vladimiru. Jeho nástupce Petr (v letech 1307–1326) vsadil na spolupráci s moskevskými knížaty a často pobýval v Moskvě. Metropolita Theognost (1328–1323) pak přesídlil natrvalo do Moskvy, kde nechal s podporou Ivana Kality a Simeona Hrdého vybudovat pět kamenných chrámů jako symbol prestižního postavení Moskvy. Theognostovi nástupci již všichni sídlili v Moskvě a Moskva se tak stala nejen politickým, ale i církevním centrem Ruska, což se odrazilo i na stoupajícím počtu obyvatel - v polovině 14. století jich v Moskvě žilo asi 30 000. Další dějiny Moskvy byly ovlivněny skutečností, že se jednalo o sídlo jednoho z nejvýznamnějších ruských knížat, který postupně sjednotil zemi. Zlatá horda v průběhu mongolské invaze (1238) vypálila město a zabila jeho obyvatele. Mongolové s tatary také vyplenili města Rjazaň, Kolomna, Vladimir, Kyjev a ruský stát se byl nucen podrobit jejich nadvládě. V roce 1380 porazil Dmitrij Donský na Kulikovském poli tatarské vojsko, čím ukázal, že Tataři nejsou neporazitelní, sama Moskva však na Dimitrijovo vítězství doplatila odvetnou výpravou chána Tochtamyše v roce 1382, při níž byla vypálena a vypleněna. Moskva nebyla nyní zpustošena Tatary poprvé, jako však dříve, i nyní se znovu vzpamatovala. Významnou změnu pro město představovala vláda Ivana III., na řece Ugře dosáhl roku 1480 definitivního vítězství a vymanění z tatarské moci. V roce 1472 se oženil s byzantskou princeznou Zóé Palaiologovnou, to se odrazilo na podobě města, kam Sofie pozvala architekty z Itálie. Ti postavili Uspenský, Archangelský a Blagověsčenský chrám, Kremlrozmnožili věžemi a hradbami. Kamenné stavby se začaly v té době množit, kamenný palác si postavil například metropolita Iona. Na počátku 16. století již okolí Kremlu mělo charakter evropského města, ostatní čtvrti však byly ještě převážně dřevěné. Roku 1478 připojil ke svému státu rozlehlé území Novgorodské země a v roce 1485 knížectví tverské. Pod Ivanem III. se město stalo hlavním městem ruské říše. V roce 1571 Krymští Tataři napadli a vyplenili Moskvu, spálili vše kromě Kremlu. V roce 1610, vstoupil do Moskvy polský generál Stanisław Żółkiewski, poté co porazil Rusy v bitvě Klušino. Po povstání vedeném Kuzma Mininem a Dmitrij Požarskim došlo u bran Moskvy k rozhodujícímu střetu mezi Polsko-litevskou armádou a Rusy. Polsko-lievská vojska byla rozdrcena a několik okupantů se ještě drželo za branami Kremlu, avšak po dlouhém obléhání se vzdali 26. října 1612. Město přestalo být hlavním městem Ruska v roce 1712 (s výjimkou období 1728-1732) po založení Petrohradu Petrem Velikým v blízkosti pobřeží Baltského moře v roce 1703.
Roku 1812 vpadl do země Napoleon Bonaparte, avšak jeho tažení zakončené okupací Moskvy skončilo debaklem. Napoleon byl poražen drsnou zimou a útoky ruských vojenských sil. Napoleon byl nucen ustoupit, tehdy zemřelo na 380 000 vojáků Grande Armée. Nedlouho po podepsání Brestlitevského míru, se z důvodu strachu z možné zahraniční invaze dne 12.3.1918 stala Moskva hlavním městem RSFSR. Moskevské metro bylo otevřeno v roce 1935. Po německé invazi (1941) se nacházel výbor obrany státu i generální štáb armády v Moskvě. Německá skupina armád byla zastavena a odehnána na okraji města v Bitvě před Moskvou. V roce 1980 hostila Moskva letní olympijské hry. V roce 1991 bylo město dějištěm neúspěšném pokusu o převrat (tzv.Srpnový puč) ze strany členů vlády proti reformám Michaila Gorbačova. Když byl SSSR rozpuštěn na konci tohoto roku, Moskva i nadále zůstala hlavním městem Ruska. V Moskvě bylo spácháno několik teroristických útoků islámských radikálů, například bombové útoky v Moskevském metru v roce 2004 a 2010.