23.4.2015 vznikl na naší planetě zemi osmý energetický bod, kde došlo k trvalému propojení mezi samotným vesmírem a vnitřní zemí.

Toto místo se nachází v Egyptě v Luxoru a je jim:
chrám Amenhotepa III. v Luxoru

Luxor  je egyptské město, které se nachází v Horním Egyptě, 777 km jižně od Káhiry. V hlavním městě guvernorátu Luxor žilo v roce 2010 477 777 obyvatel. Luxor se nachází na místě starověkých Théb a je často označován jako „největší muzeum světa pod otevřeným nebem“, neboť se zde nacházejí staroegyptské chrámové komplexy Karnak a Luxor. Na západním břehu řeky Nil se nachází thébská nekropole, jejíž součástí jsou další chrámy, monumenty a hrobky. Tisíce zahraničních turistů, kteří ročně přijíždějí do města obdivovat starověké památky, přispívají velkou měrou ekonomice současného města.

Historie

  Luxor byl ve starověku znám jako Théby, hlavní město Egypta v období Nové říše a slavné město boha Amon-Rea. Město bylo starověkými Egypťany nazýváno Vaset nebo také „Ta Ipet“, což znamená „Svatyně“. V pozdější době ho Řekové přejmenovali na Théby. Město bylo rovněž známo jako „město sta bran“ či „jižní Heliopolis“. Samotné město Heliopolis se nacházelo na severu země a bylo zasvěcené slunečnímu bohu Re. Dalším často používaným názvem byl „Niut“, což znamená jednoduše „Město“. Tento výraz byl používán pouze pro tři egyptská města, dalšími byla města Mennofer a Heliopolis. V souvislosti s Luxorem se užíval i název „Niut reset“ (Jižní město), neboť byl nejjižněji ze všech zmíněných. Současný název Luxor pochází z arabského názvu al-Uksur, což v překladu znamená „Hrady“.
Město získalo na své důležitosti na začátku 11. dynastie, kdy se z něj stávalo prosperující město proslulé svojí vysokou životní úrovní a luxusem. Rovněž se stalo centrem vědění, umění, náboženství a politické vlády. Za vlády Mentuhotepa II., který znovu sjednotil Egypt po období První přechodné doby, získala země opět stabilitu a s ní začal růst vlivu tohoto města. Výpravy faraonů Nové říše do Kuše, která se nacházela na území dnešního severního Súdánu,Kanaánu, Fénicie a Sýrie přinášely Thébám značné bohatství, čímž se staly jedním z nejbohatších měst tehdejšího známého světa. Théby rovněž hrály hlavní roli při vyhnání Hyksósů z Horního Egypta a v období od 18. do 20. dynastie získaly moc politickou, náboženskou a vojenskou.
Město již ve starověku přitahovalo cizince z Babylonie, Mitannie, Kanaánu, Byblosu, Týrosu, Kréty či Anatolie. Politický a vojenský vliv města klesl během Pozdní doby, kdy se moc přesunula do měst v severním Egyptě - Naukratisu, Sau a nakonec Alexandrie.
Přesto zůstaly Théby až do dob řecké nadvlády náboženským hlavním městem Egypta.[1] Hlavním bohem byl Amon, který byl uctíván společně s jeho manželkou bohyní Mut a jejich synem Chonsem, bohem měsíce. S růstem Théb rostl i význam boha Amona, který začal být spojován se slunečním bohem Re, čímž vznikl nový „král bohů“ Amon-Re. Jeho chrám v Karnaku, který se nachází několik kilometrů severně od Luxoru, byl nejdůležitějším chrámem Egypta až do konce antiky.
V 7. století před naším letopočtem bylo město napadeno a zničeno asyrským králem Aššurbanipalem, který dosadil na trůn svého syna, libyjského prince Psammetika I.[1] Město bylo v troskách a klesl tak i jeho význam. Přesto ho později během svátku opět navštívil Alexandr Veliký a zúčastnil se zdejších slavností v karnackém chrámu. Luxor zůstal duchovním místem i za nadvlády Římanů, kdy do města přicházeli křesťanští mniši, kteří zakládali kláštery mezi zdejšími starověkými monumenty včetně chrámu královny Hatšepsut, místa, které se dnes nazývá Dér el-Bahrí („Severní klášter“).   

Luxorský chrám
je rozsáhlý staroegypský chrámový komplex ležící navýchodním břehu řeky Nil ve městě Luxor. Byl založen přibližně roku 1400 před naším letopočtem.  V Luxoru se nachází šest velkých chrámů; čtyři na západním břehu a zbylé dva chrámy, Karnacký a Luxorský, leží na východním břehu.
Chrám v Luxoru je zasvěcen thébské trojici bohů -  Amonovi, Mut a Chonsovi. Komplex začal vznikat za vlády faraona 18. dynastie Amenhotepa III., který zde nechal vystavět svatyni s rozsáhlým sloupovým nádvořím. Tyto stavby však tvoří pouze zadní část současné podoby chrámového komplexu. Svůj současný vzhled získal chrám až o sto let později za vlády Ramesse II., který zde nechal postavit další sloupové nádvoří, mohutný pylon či obří obelisky.
Před vchodem do Luxorského chrámu se nachází pozůstatek aleje sfing, která sloužila jako tříkilometrová procesní cesta mezi Luxorským a Amonovým chrámem v Karnaku. Alej byla původně lemována stovkami sfing, různými rostlinami a stromy. V Před samotným chrámem dříve stála zeď, kterou nechal postavit stejný panovník, avšak v dnešní době již není příliš patrná. Stejný osud měla i římská pevnost nacházející se na východní straně chrámu, ze které se dochovaly pouze malé části. Jednou z mála zachovalých římských památek je Hadrianova kaple, která se nachází před vstupem do samotného chrámu. Císař ji nechal v roce 126 našeho letopočtu zasvětit Sarápidovi. Dominantou samotného Luxorského chrámu je čtyřiadvacet metrů vysoký a pětašedesát metrů široký pylon Ramesse II. .  Před levou částí pylonu se nachází dvacet pět metrů vysoký obelisk z růžové žuly.

Za vysokými zdmi pylonu se nachází první sloupové nádvoří, které nechal zbudovat Ramesse II. Na jeho jižní stěně zobrazují reliéfy slavnosti u příležitosti zasvěcení. Druhé sloupové nádvoří o rozměrech 52 x 46 metrů je obklopeno dvojitou řadou sloupů. Pod tímto nádvořím našli archeologové starobylé úložiště soch, které zobrazovaly podoby bohů a králů. První z nich pocházejí z období vlády Thutmose III. a v současné době jsou vystavené v Luxorském muzeu. Za nádvořím se nachází zastřešený chrám, na jehož začátku je menší hala s dvaatřiceti sloupy.
Následuje sál čtyř sloupů, kde se dříve nacházel obětní stůl. Za touto místností se nachází svatostánek určený pro člun boha. Velká žulová schránka byla věnována chrámu Alexandrem Velikým. Před svatostánkem se po levé straně nacházejí dveře, které vedou do další chrámové místnosti, kde jsou k vidění reliéfy místa zrození. V důsledku vlády faraona Achnatona jsou však dosti poničené. Při ranním světle lze spatřit reliéfy zobrazující zrození krále Amenhotepa III. nebo boha Thovta s hlavou ibise, který jako posel Amon-Rea oznamuje královně-matce, že porodí božské dítě

Amenhotep III. - jméno znamená  - Amon je spokojen byl egyptský faraon  18. dynastie vládnoucí v letech 1388–1351/1350 př. n. l.
Amenhotepovo trůnní jméno znělo - Nebmaatre  - Pán pravdy je Re.

Memnonovy kolosy nezničila zemětřesení, neublížily jim nilské záplavy či písečné bouře, žár slunce ani mráz noci, přečkaly vandaly i lupiče. Již déle než 33 století trůní obě kamenné sochy na západním břehu Nilu: sedící giganti z rudého křemence, vysocí okolo 18 metrů, ruce s dlaněmi položenými na kolenou, nohy těsně u sebe, špička malíčku velká jako hlava dospělého člověka.
Kdysi se za nimi zvedal ten největší svatostánek, jaký kdy na svou památku nějaký faraon postavil - Královský chrám Amenhotepa III.

Když v roce Amenhotep 1351 př. n. l. umírá, po dlouhé chorobě a – jak dokazuje jeho mumie , táhne se chrám v délce více než půl kilometru od východu k západu. Vlajkové stožáry ještě převyšují mohutnou vstupní bránu s Memnonovými kolosy. Dvůr za ní vede k druhé věžové bráně, postavené z nepálených cihel a omítnuté bílýmvápnem. Před ní stojí čtyři zlatem pobité vlajkové stožáry z cedrového dřeva – archeologové na nich stopy zlata nalezli – a dvě sedící gigantické, dobrých 15 metrů vysoké sochy z kvarcitu, zobrazující faraona. Před třetí branou trůní na černých žulových podstavcích další pár kamenných strážců – tentokrát z alabastru. Kdo mezi nimi projde, dostane se posléze do nitra vlastního chrámu. Kolonády z více než patnáctimetrových sloupů lemují dvoranu, vydlážděnou pískovcovými deskami. Z ní kněží uzavřenou halou přicházejí k nejposvátnějšímu místu chrámu. Jako každý egyptský svatostánek je také chrám Amenhotepa III. místem, kde sídlí bohové. Ale faraon zasvětil stavbu zcela mimořádné příležitosti, svému svátku sed, který zde v přítomnosti bohů oslaví celkem třikrát; před každou reprízou nechá komplex rozšířit. Nad průběhem rituálů bdí jako jeho osobní ochránkyně Sachmet, přítomná v mnoha sochách.