Dobrý den Kájo, ráda bych začala tím, proč jsem vlastně do tohoto procesu vstoupila. Chtěla jsem se posunout dál na své duchovní cestě, protože už dlouhou dobu jsem trčela na místě. A jak to dopadlo? Co
jsem nakonec získala? A uvědomila jsem si to právě teď! Našla jsem SAMA SEBE! Pro mě je to momentálně to nejkrásnější, co mě mohlo potkat. Většina lidí hledá sebe sama, ne každému se to podaří, a taky si pod tím představuje každý něco jiného. Já jsem si UVĚDOMILA to, co jsem vlastně dávno věděla, že já jsem středem svého světa a všechno, co děje kolem mě je jen a jen o mně a především o vztahu, který mám sama se sebou.Chování druhých vůči mě, které se mi nelíbí, je pro mě nepřijatelné, jen vypovídá o tom, že se nemám dostatečně ráda. Pochopila jsem, že trestat se za špatné myšlenky, hněv nebo pomluvy je naprostý nesmysl. I když nic z toho není hezké, teď to beru jako upozornění, že některá část mého já potřebuje moji pozornost, léčení, útěchu a hlavně lásku, lásku a lásku. Bez ní je život naprosto nesmyslný, stejně jako hledání lásky u těch druhých.
Celý proces rozhodně nebyl jednoduchý. Bylo to jak na houpačce, euforii střídal strach, pochybnosti, zpočátku i co se týče očistného procesu a ne vždy bylo snadné dostat se zpět do pohody. V první polovině procesu se nic moc nedělo, pokud nepočítám, že mě bolelo kde co, byla otrávená, protivná, unavená, ospalá, upocená, a kdo ví, co ještě. Vlastně, až jsem se pustila svých očekávání, jak by to mělo probíhat, že by mě mělo být čím dál líp a ne opačně, nečekala jsem přesně ve 22.00, kdy začínalo čištění, narovnaná jak prkno, ve střehu, co se začne dít a zkoumat důkladně každý svůj případný pocit, ale naopak klidně jsem lehla s tím, že když se bude něco dít, tak bude, když ne, tak nebude a když usnu, tak co, teprve se všechno dalo do pohybu. To co jsem pochopila za posledních 14 dní mi připadá až k neuvěření a tím posledním čištěním to zdaleka neskončilo. Uklízím v sobě, uklízím kolem sebe. Zjistila jsem že většinu věcí vůbec nepotřebuju, hlavně v 55. letech vypadat na 30!
Mnohem důležitější než věci jsou lidi. Rodina, přátelé, kamarádky - sdílet s nimi svůj život.
Jsem ráda, že jsem proces dokončila, a to i díky Vám, Vašim povzbuzujícím slovům. Proto s potěšením a hlubokou vděčností přijímám Vaši další nabídku. Přiznám se, že bych taky někdy chtěla dělat pro druhé to, co děláte Vy pro nás.
Děkuiji Vám, paní Radce, ostatním účastníkům procesu, když mi bylo špatně, tak mě uklidnilo, že jsou na tom podobně a vlastně děkuji i sama sobě, bez mého přičinění by to nešlo. Mám Vás ráda a teď už i sama sebe.
S vděčností Jarka