Duchovní dovolená

V minulém článku jsem se zmínil o tom, že jsem poslední týdny věnoval více času jiným věcem, které pro mne byly důležité a zde jsem odváděl jen to nejnutnější. To vedlo mimo jiné také k tomu, že jsem ne všem věcem zde věnoval tolik pozornosti jako dříve a stalo se, že dva účastníci, kteří prošli napojením na modrobílý plamen Květu života a nezanechali ani po emailových výzvách žádnou zprávičku, měli i nadále možnost cokoliv kdykoliv dopsat, protože nebyly jejich komentáře uzavřeny.

Včera večer jsem již chtěl dát věci do pořádku a odebrat jim možnost dále se vyjádřit a v podstatě je vyřadit. Stalo se tak u Hanky, která nereagovala do dnešního dne ani na mé emaily. Na požádání samozřejmě může kdykoliv do konce roku pokračovat dále a rád ji vyhovím pokud věci vysvětlí a bude mne kontaktovat na email.

Stejným způsobem jsem chtěl postupovat u Michaely, která taktéž prošla již napojením na modrobílý plamen Květu života a nereagovala ani na mé emaily.

Je to samozřejmě každého věc, jak se kdy kdo zachová, přesto osobně si myslím, že by člověk měl dát vědět, že končí nebo odchází a podobně, protože druhá strana si pak dělá starosti a stojí ji to čas.

Náhody nepochybně nejsou a k mému překvapení zanechala Michaela na své stránce a to zrovna den před tím než jsem se chystal ji „vyřadit“ krásný vzkaz, který mi nepochybně udělal radost a je v podstatě námětem dnešního povídání.

Text celého příspěvku – cituji:

Omlouvám se že jsem se tak dlouho neozvala, ale prostě jsem nemohla.
Byla jsem nucena podstoupit duchovní „dovolenou“ :-)
Znovu jsem si ověřila že cesta náročná a žádná sranda :-D v květnu jsem prošla 30 denním intenzivním čištěním shamballou. Bylo to obden, byl to nářez :-D. Týden po ukončení jsem absolvovala seminář kvantové vlny pana Jiřího Lexy ( Skvělý člověk, skvělá zkušenost) a další týden nato prošla napojením na modrobílý plamen květu života.. Byl to dohromady takový nářez, že cca od toho 17. června do dnešního dne se mi jen při slovu "duchovno" dělalo zle :-D :-D :-D...nebyla jsem schopná vůbec komunikovat o těchto věcech, jen jsem "přežívala" Občas upravila vodu, nebo použila léčivou energii ve výjimečných případech.Muselo to ve mně vše nějak rozležet :-D Byla to prostě přesně na den tečka za náročným rokem během kterého jsem byla "ládovaná " informacemi a poznatky :-D Ale začíná to být skvělé, cítím že se zase "vracím" už jsem schopná o tom i psát jupííí!!! i děti si prošli očistu v podobě neštovic, kluk to měl ošklivé s velkým bolákem pod paždím, který pomalinku mizí...začíná se mi stávat že se zhmotňují myšlenky..třetí oko se projasňuje....vím že jsem udělala zase krůček dál. Je to přesně 14 dní co jsem šla po cestě domů a přemýšlela nad vším a najednou koutkem oka zahlédla že něco padá, letmo vidím něco bílého a vzápětí jsem si uvědomila...peříčko... nakročila jsem že ho chytím a natáhla dlaň a to pírko samo přistálo doprostřed mé dlaně..krásné malé bělostné spadlo jakoby odnikud....andělé mi dali znamení že začíná nová etapa....od toho dne se vracím pomalu z "hybernace"
Moc děkuji Kájo za to že jsem vás potkala...
Vracím se a jsem připravena s obnovenými silami pokračovat dále :-)

Obsah a sdělení je tak zajímavé a poučné, že mi to nedá, abych se tomuto malinko nevěnoval. Nic z výše či níže napsaného není namířeno proti dané bytosti, vše to slouží jen jako ukázka toho, jak se věci mají a z čeho bychom se měli vyvarovat a proč.

Jsem vděčný nejen za tento text Michaely, ale i za to, že se jak sama říká vrací s obnovenými silami a je připravena pokračovat dále.

Vše má ve vesmíru svůj řád a vše má svůj důvod a my si jen tak žijeme a přežíváme a jednoho dne, kdy jsme toho konzumního života kolem sebe plní a neuspokojuje nás, začínáme hledat něco jiného. Začínáme hledat a toužíme po změně. Máme představu nebo si myslíme, že když jsme se celá desetiletí potulovali po tomto světě a byli jsme součástí „stáda“, kde jsme nevyčnívali z řady a nechali se řídit mocnými a dělali jen to co se po  nás chtělo a jak se po nás chtělo, že můžeme najednou cokoli změnit jako mávnutím kouzelného proutku. A myslíme si, že je to v podstatě jednoduché a že věci jen tak změníme. Každý jsme již mnohokráte zkoušeli nepochybně mnohé věci od maličkostí až po ty složitější změnit a tak víme, že jednoduché to není a většinu z těch věcí jsme nikdy ani nedotáhli do konce a vzdali to, protože…..

Málokdy jsme to něco dotáhli dokonce a je jedno z jakého důvodu a to jsme ještě nechtěli měnit sami sebe. Když se rozhodneme změnit sami sebe, protože si začínáme uvědomovat, že tak by to mělo být a začneme to nazývat „duchovní cestou“, na které  mimo jiné jsme každý od narození, tak si teprve začneme uvědomovat jak je to těžké a jak je to složité.

My jsme se ale rozhodli a protože si myslíme, že to opravdu chceme, tak do toho jako do jiných věcí jdeme po hlavě a myslíme si, že když tomu dám všechen čas a bude ono duchovno jen jediným mým tématem, že se něco změní rychleji a že za pár dní, týdnů, nebo měsíců se něco radikálně změní.

Ne nezmění, takto to opět nefunguje.

My jsme opět schopni číst všechno, co nám jen přijde pod ruku a nese to nějaký líbivý duchovní nádech a stejně tak jsme schopni vymést každý seminář, který hovoří o duchovnu a prezentuje se, jako že po absolvování z nás budou jiní lidé a podobně. Brouzdáme po internetu a celé noci hledáme cokoliv o duchovnu. Navštívíme stovky stránek začteme se denně do stejného množství článků a stejně žádný nedočteme a říkáme si k tomu se vrátím a honem hledáme ještě něco zajímavějšího. Prosedíme hodiny denně za počítačem, sledujeme fecebook a jsme schopni přečíst si jen tak nadpisy. Nemáme v podstatě žádný směr jen hledáme a ani nevíme co. Myslíme si, že tam najdeme „lék“, onu tabletku na tu naší změnu, a že to bude vše jednoduché a hezké. Myslíme si a žijeme v tom, že jsme „duchovní“ že jsme se odlišili od těch okolo nás, že jsme jiní, protože se přece už nedíváme na televizi, neklábosíme o počasí, nezajímá nás kde se kdo s kým vyspal a podobně. Jenže my nejsme zase až tak jiní, jen jsme vyměnili něco za něco. Jsme stejně neřkuli více zmatení a pobláznění jako ti, kteří se na tu televizi dívají a vedou nesmyslné řeči. Rozdíl je jen v tom, že oni ten čas dávají těm klepům a drbům všeho druhu a my ten čas blbneme a brouzdáme po internetu, kde vyhledáváme stránky s duchovní tématikou a přecházíme od jednich k druhým a občas si zatočíme na některých stránkách, které to nabízejí, kolem štěstí, kde nám karty řeknou jak to s námi je a bude.

Tak takto začíná u mnohých duchovní cesta. Mnozí ve své zaslepenosti pak jdou ještě dále a budou navštěvovat a cestovat třeba stovky kilometrů, jen aby mohli pokorně pokleknout před těmi, co se zde prezentují jako, že přinášeji Světlo a staví se do rolí bohů a polobohů. Většinu pak ono „duchovno“ požere natolik, že ani nezpozorují jak a kde se pomalu vytratila ona jejich víra a snaha o změnu sebe sama a propadnou něčemu, co se sice tváří jako ono „duchovno“, jen ve skutečnosti to s Bohem a Kristem, tím Kristem, který sídlí v každém z nás, nemá naprosto nic společného.

Vším tím nechci nic jiného, než sdělit, že cesta ke změně sebe sama se nedá vykonat za den, týden, měsíc nebo rok. Je to nekonečný a stálý proces a není možné se věnovat všemu a chtít hned vše.

To, co jsem zde nabídl dvaceti lidem, aby zde vnikly autentické a různorodé příběhy dvaceti bytostí je, byl a bude zdlouhavý proces. To, co absolvovali, je samo o sobě na velmi, velmi dlouhou dobu a nedá se to vstřebat ani za měsíc ani za rok. To, že jsem zde jakýmsi způsobem urychlil celý proces bylo a je způsobeno jen tím, že jsem chtěl nabídnout a ukázat všem dalším příchozím co vám stačí a kudy vede cesta. Ve skutečnosti je a bude potřeba se s každou energií, každou věcí a každým zasvěcením, kterým účastníci prošli seznamovat dlouhodobě, protože jen tak se každý může dostat k podstatě věci a nakonec k sobě sama. Nikde nenajdete nic pokud to nenajdete v sobě.

Pokud budete brouzdat a hledat nebo číst každý „duchovní brak“ neposune vás to ani o píď dopředu, ale zapadnete do tohoto duchovního bahna, kterého je zde všude spousty a jen stěží najdete někdy cestu ven, protože se budete bořit a vzdalovat tomu, co jste na počátku s dobrým úmyslem hledali, ještě více.

Ne, tím vším nechci říci, že by všichni se měli věnovat jen energiím modrobílého plamene Květu života a nebo využít čehokoliv jiného, co tyto stránky nabízí. Tím vším chci jen říci, že plně rozumím tomu, když někdo se potřebuje zastavit a nebo jak se říká je mu zle jen, když uslyší slovo „duchovno“.

Tohle vše nebylo povídáním o Michaele, té naopak děkuji, že mne přivedla k zamyšlení jak to funguje. Lépe řečeno vím to, znám to a proto si někdy myslím, že to přece ví všichni a je to jasné, ale není, i to vím a dokážu pochopit.

Jsem velmi potěšen, že naše příběhy se rozšíří právě o podobný příběh, kdy si člověk musel vzít na chvíli duchovní dovolenou, protože toho byl plný.

Ono by se o příspěvku, který Michaela napsala, dalo povídat ještě dlouho, protože je tam daleko více zajímavých věcí, které nejsou o náhodách, protože ty neexistují. Náhoda nepochybně nebylo ani to, že děti a to obě měly neštovice. Proč asi. Co to mělo matce říci. Ano můžeme říci ony neštovice řádily ve školce škole, všude o tom psali. Ano to říci můžeme, ale….

Nechtějte všechno hned. Nejde stavět střechu a základy najednou. Vše má svůj čas a vše trvá nějakou dobu. Kuře se narodí za 21 dní, člověk se narodí za devět měsíců a slon se narodí za dva roky. Duchovní růst a pravá duchovní cesta je na celý život a mnohým tento, který žijí, stačit na to nebude. Cesta bude každému trvat stejně dlouho a to tak dlouho dokud každý nenajde a neobrátí se na toho jediného - Krista, který v něm sídlí a přebývá.

S Láskou a v Lásce Kája 

11.8.2016