Dekalog II

Čtvrté přikázání:

10. ledna 1903

Mé milé dítě, přišel jsi ke Mně za časné ranní hodiny a tak ti dávám Já Otec potřebný tobě chléb nebeský. Já Otec, pravím tobě, – – tvou touhou jest udržet se čistým! Proto jsem se také rozhodl, že ti dám výklad 10. přikázání, neboť v nich je obsaženo vše to co člověka Mně sloužícího dělá tím, k čemu jsem ho určil. Nuže hle ona prvá tři přikázání jsem se snažil ti vysvětlit v jejich celém rozsahu, jak toho je třeba právě pro tebe a také pro každého druhého kdo je ti duchovně blízce spřízněn. Jednej nyní jen tak, jak jsem ti to tímto vysvětlením oněch tří přikázání ukázal a vzrůst v duchovním (poznání) poznáváním ukáže se podle žádosti tvé lásky. Leč pro dnešek začnu s výkladem 4. přikázání.

Nuže poslyš a piš podle Mé vůle jak ti Já Otec pravím; 4. přikázání zní právě takto:

„CTI, VAŽ SI A MILUJ OTCE A MATKU, ABY SE TI DOBŘE VEDLO A DLOUHO JSI ŽIL NA ZEMI!“

Nuže hle, Mé dítě, toto jest přikázání, které jest zdánlivě určeno jen pro pozemský život člověka a přece ani v tomto přikázání nelze poznávat nic jiného, nežli jen lásku ke Mně, Otci, který jsem Sám Otcem i Matkou všech žijících tvorů, neboť vše vešlo v jsoucno jedině z Mé lásky.

Dal jsem tedy také toto přikázání k požehnání lidem v temnotě žijícím, abych jim poskytl příležitost, aby se osvobodili ze jha, které na sebe sami uložili. Pravím výslovně; Cti, važ si a miluj i matku, aby se ti dobře vedlo a dlouho žil na zemi. Jak by však mohl milovat člověk otce a matku, aniž by miloval z celého srdce Mně samého? Jak může dítě milovat své rodiče, když tito jsou v největší zvrhlosti, což v těchto dnech nesčetněkrát se přihází, neboť nevíra stále pokračuje. Láska dítěte k rodičům nemůže tedy záležet v ničem jiném, nežli že dítě přichází v úplné dětské lásce ke Mně, Otci, aby se Mnou (opravdovým) Otcem na věky věků spojilo a pak láskou, kterou v sobě chová dosáhlo duchovní schopnosti, která mu umožňuje, aby ve prospěch svých pozemských rodičů požehnaně zasáhlo. Jen v tomto způsobu je spravedlivě možno v každém směru uplatňovat k otci a matce. Proto ty, který máš  být ještě po jistou dobu postaven v pozemském životě bez svých rodičů, přijmi toto přikázání v jeho úplné duchovní velikosti, aby ses mohl v každé době uchovat v dětsky čisté lásce, která tě zároveň uvádí ve spojení se Mnou Otcem a skrze Mě tě spojuje se všemi těmi kteří ve své nejvyšší blaženosti uplatňují svou lásku skutkem. Tedy toto přikázání nepraví krátce nic jiného nežli; miluj Mne Otce, který je tvým udržovatelem na věky věků, aby tvá matka, tvůj otec dosáhli nejvyšší blaženosti, která je uvádí v jednotu se Mnou, Otcem na věky věků.

V tomto smyslu pojmi také toto slovo do svého nejhlubšího nitra srdce, aby ses v lásce ke Mně udržel, aby ses takto stal nositelem požehnání všem, které jsem Já Otec do tvé blízkosti přivedl. Hle Mé dítě k závěru ti zde slovo Mé lásky také pro své dítě H. Hle, Mé dítě, také tobě jest sdělen výklady těchto přikázání. Proto dbej jejich nejvnitřnější duchovní hodnoty, abys vstoupil v duchovní spojení se Mnou, Otcem, právě v době, kdy tě budu potřebovat. Až dotud žij a pracuj v duchu Mé lásky v duchu Mých lidem daných přikázání, abys v duchu Mé lásky na cestě ke Mně. Otci dozrál k vyšší dokonalosti. Hle Já tímto bratrským srdcem ti oznamuji tuto svou vůli, čiň jak ti Má láska činit velí. Budeš žít, abys zůstal pro mne na věky věků zachován.

Miluješ-li Mne, jsi požehnán nejen ty, nýbrž také všichni, které jsem přivedl do tvé blízkosti a všichni, které ti Já Otec ještě v blízkosti přivedu.

Nyní jdi v pokoji, věř Mým slovům, která jsem dal tobě Já Otec ve Své tebe přijímající lásce.

Avšak tobě Mé dítě pravím; „Nedbej doby, neboť kdykoli se cítíš ke Mně přitahován, ve dne či v noci, přijď ke Mně, neboť Já jsem vždy na stráži a čekám na žádost Svých dítek. Přijď jen vždy v dětské důvěře ke Mně, svému Otci Ježíši.

Páté přikázání:

18. ledna 1903

Hle Mé dítě, Já tvůj Otec také v této hodině ti dávám podle tvé žádosti. Toto přikázání, které sluje :

„NEZABIJEŠ!“

Jest podle vnějšího smyslu rovněž přikázáním, které jak se zdá se hodí jedině pro po-zemský život a přece také a přece také má svůj význam pro život věčně trvající. Poslyš tedy; nezabiješ? Praví tobě; těmito slovy mluvím Já, Otec všeobecně o zabíjení. Tedy vše to, co má v sobě život, máš se snažit ty i každý druhý při životě zachovat. Tvá snaha, tvé počínaní vůči každému člověku (i všem živoucím bytostem) má být takové, abys život člověku daný nižádným způsobem ani o sekundu nezkracoval.

Hle každý člověk jest ochráncem nejblíže mu daného člověka (svého bližního) Každý člověk je povinen danou jemu láskou pečovat o člověka do blízkosti mu přivedeného, aby mu život co možno zpříjemnil, ale tak, aby dosáhl svého cíle, stát se Božím dítětem. Hle, Mé dítě, rozumíš Mně, jak to myslím? Nuže, pak také pravou hodnotu tohoto přikázání; avšak také nezachováváním tohoto Mého požadavku dozvíš se, pokud také ty jsi se stal úbijcem nejvnitřnějším úbijcem nejvnitřnějších pocitů duchovních svého bližního. Nevlídným chováním probouzíš bezděčně v tom, komu jdeš vstříc nevlídnost, pocity, které jsou v rozporu s mými požadavky lásky a to jsou jedovaté rostliny, které půdu srdce až příliš brzy přerostou takže hrozí udusit božské símě, které je do každého člověka vloženo a potom ty sám jsi který mluví proti Otci, nemaje snad o tom tušení.

Upírej tedy svou pozornost v tvých tobě daných životních poměrech jedině na to, abys v každém směru svého tebe poučujícího Otce Ježíše. Já jsem Láska, Já jsem také vlídnost stálá, jsem však také spravedlnost.  Jsem také ve všem pro vždy dárcem světla a života a tím máš být také ty a každý druhý kdo Mně Otce poznal ve Mých obšťastňujících vlastnos-tech. Žádný, ani jediný člověk nemůže mít výmluvy aby opravňovala – jednat a postupovat jinak, nežli jak to činím Já Sám, neboť ať jen každý pováží, jakým způsobem Mně jdou lidé vstříc a přece Si ve Své vše obšťastňující lásce zůstávám stejným.

Povstávají sice mezi lidmi mnohé ničící živly, odehrávají se i hrůzu budící události, které nutí mnohé lidi bezděčně k výroku, že jsem Bohem trestajícím!

Ó jak slepí jsou tito lidé! Nikdy a nikdy jsem ani jednoho člověka netrestal, neboť ve své vše smiřující lásce přibližuji se i nejzpustlejšímu člověku a kráčím mu stále a stále po boku, dokud Mne Otce v hloubi svého srdce nepoznal. Také neomezuji žádného člověka v dané mu svobodné vůli, povstávají tedy neblahé následky jen zneužitím svobody vůle čímž často v jediné minutě bývá přivedeno mnoho tisíc lidí vstříc smrti. Že se to však děje a že pak mnohé lidi odvolám z jejich pozemského života nedokonale, není Mou vinou, nýbrž také zde jest to ona svobodná vůle různě uzpůsobených duchovních bytostí, které ve svém vývoji totiž zneužívají své jim dané svobodné vůle a to tak jak se zdá, aby mnohé lidi zahubili. Avšak Já, láska přistupuji pak při takovém světem rozechvívající katastrofě, přinášeje k lidem požehnání, kteří pro pozemský život zanikají, vstupují ve Své lásce mezi ně a dávám kaž-dému vždy opět příležitost, aby uplatňoval svou jemu danou svobodnou vůli skutky lásky, což je pak může spojit se Mnou, Otcem.

Proto poznávej každý způsobem Mé přikázání   „ NEZABIJEŠ“ a staň se svou také tobě danou vůlí obšťastňovatelem  každého do tvé blízkost přivedeného člověka.
Každá nevlídnost, každá nelaskavost, každý přehmat, které je ti způsoben lidmi tobě do blízkosti přivedenými, budiž ti pobídkou, aby ses v lásce ke Mně, k Otci zdokonalil, neboť ve všech těchto událostech musíš poznávat v jakém poměru tito láskou chudí lidé před tebou stojí a že jsou Mým, odpůrcem zneužívání, aby si je učinil jen sobě služebnými.

Považ do jakých trýzní, sebe prokletí se takový člověk vžívá a že pak sám jest hoden zabití. Ta jako člověk v duchu Mé lásky zralejší, musíš zajisté ne to říci: „Otče poznávám Tvou velikou lásku, kterou jsi vložil také do tohoto přikázání, chci Tvé rady následovat a tam, kde takovýmto počínáním se neukazuje nic jiného nežli zlé vlastnosti, budu se snažit Tebou Mně danou láskou oplodnit v nich neprobudilý ještě zárodek života duchovní lásky tak, aby také tento chudý (protože duchovně mrtvý), mohl vstoupit do lásky, kde se učí poznávat Tvé přikázání, „nezabiješ,“v jeho pravém významu.

Hle Mé dítě, když lidé jednou přijdou tak daleko, že pochopí význam také tohoto přiká-zání a budou se snažit je také uskutečnit, pak nastane ona doba míru, na kterou všichni Moji přátelé stále a stále, od pokolení k pokolení čekali; tato doba  míru byla všem hlásána a vždy všemi očekávána. Také nyní jest toto očekávání v mnohých srdcích, avšak hle, dosud ani děti v lásce je Mně stojící opravdový význam tohoto z Mé lásky daného přikázání nechápali, neboť tito ještě vždy stále a stále (aneb aspoň často) svým zvláštním počínáním spíše pocity v lidech do jejich blízkosti přivedených usmrcují, než aby je uvedli do onoho opravdového života, kde jedině lze nalézt jen Mou obšťastňující lásku.

Hle, Mé dítě toť výklad tohoto přikázání, které praví, aby ses snažil nejvnitřnější du-chovní pocity života, vložené ze Mne, Otce do srdce každého člověka oživit, ode Mne danou láskou, vlídným vždy starostlivým počínáním vůči každému do tvé blízkosti přivedenému člověku, aby mohl každý přijmout také pro sebe potřebnou částečku onoho obšťastňujícího oblažení, které má člověk v Mé lásce žijící; částečku, která napotom v něm samém během času dospěje ke své vlastní blaženosti, toť ono slovo. Také v tomto poznávej, že jsem mluvil jen Já tvůj Otec Ježíš, který Svou láskou chci oblažit nejen tebe, nýbrž všechny, které jsem Já sám přivádím do tvé blízkosti, kteří jsou probuzeni Mým duchem lásky k novému životu a kteří mají novému životu být probuzeni ještě Mnou, který jsem tvým, avšak také všem lidem na věky věků jejich obšťastňujícím Otcem Ježíšem.

Šesté přikázání:

14. ledna 1903

Zde máš, zač Mne Otce prosíš. Hle další přikázání zní;

„NEZCIZOLOŽÍŠ.“

Žij čistě a cudně, aby ses vždy více Mně Otci podobal. Vše duchovně dané v tomto při-kázání nalezneš teprve následováním tohoto Mnou Otcem daného přikázání. Hle, Mé dítě, jako nyní zralý muž můžeš sledovat následky, které nesčetným způsobem často až do po-slední hodiny života na člověku lpí a velmi časti nejstrašnějším způsobem ho až za hrob pro-následují. Věz však že přestupováním tohoto přikázání si můžeš také ty, který jsi v duchovním poznání pokročilejší nežli obyčejný člověk, způsobit také poškození, že by mohlo na tobě lpět ještě za hrobem a že Mne, Otce přes svou stálou touhu po Mně přece jen nenalezneš, dokud z tvé duše nebude odstraněna i ta nejmenší skvrnka, která na tobě lpí pro toto nenásledování.

Neboť každý stín a kdyby byl oku sebe neznatelnější, který následkem dědičného hří-chu lpí na duševním oděvu, jest znamením necudnosti, která navždy musí být vyhubena.

Já Otec, přišel jsem ve Své Božské lásce k vám lidem, abych vás od břemene hříchu všechny osvobodil. Dal jsem vám všem příklad božské čistoty, abych vám všem ukázal, jak má být Mých přikázání následováno.

Nikdy jsem ani jedno z těchto přikázání nepřestoupil, přes to, že jsem byl, právě tak jako každý z vás stále a stále ovlivňován pokušením. Také Já jsem často a často byl v bolesti pohřížen na kolenou abych Svého Otce (v sobě) v jeho slitovné lásce prosil, aby Mne zacho-val čistého, abych mohl provést započaté dílo vykoupení lidského pokolení, aby bylo osvo-bozeno od břemen svých hříchů.

Modlitba k Otci jest také oním jediným prostředkem k setrvání v plnění Mých přikázání. Modlete se, vždy a opět se modli, až to přivedeš k tak daleko, že tvé veškeré počínání bude svatou modlitbou lásky k Bohu a vykoupení lidí. Hle Mé dítě, jedině čistou, dětsky vyslovova-nou modlitbou obdržíš duchovní sílu života, pomocí které každé pokušení již v zárodku udusíš.

Neboť co jest to pokušení? Není to zajisté nic jiného nežli přiblížení Mého odpůrce k tobě, k čemuž má týž dědičné právo tak dlouho, dokud z tebe není odstraněn i nejmenší díl toho co jemu přináleží. Proto tedy přicházím Já ve Své vše obšťastňující lásce k vám, kteří Mně chcete sloužit, abych vám dal slovem Svou lásku a životní sílu a tím dopodrobna plnili Má vám daná přikázání. Hleďte, Má dítka, jako jsem se Já, Otec Sám jako člověk s masitým ke hříchu nakloněným tělem podrobil těmto přikázáním, tak to musíš také ty a každý druhý, tot´ zajisté pravda, proto zachovávej také toto přikázání; „Nezesmilníš“! Jakožto tobě dané napomenutí lásky které ti vždy více dává najevo, abys nežil jedině pro pomíjející svět, nýbrž také pro onen svět, kde nastává věčně trvající spojení se Mnou, Otcem.

Jásej v srdci, že jsi Mnou obdržel slovo Mé lásky, které ti vždy opět dává najevo, že Mne, Otce mohou všichni lidé nalézt jedině v této Mé věčně obšťastňující lásce.
Proto se modli a vždy opět se modli ke Mně, Otci, aby se ti tvá modlitba ke Mně stala ochrannou zdí, která tě trvale uzavřela ode všeho toho, co tě často v jemně nastrojeném, dobře vymyšleném a vytrvalém svádění vyzývá k přestupování těchto lidem daných přikázá-ní. Buď vděčným vzpomínaje stále na Mne. Otce a představuje si v hloubi svého srdce živě Můj boj v Getsemane (a oběť na Golgotě). Potom poznáš v jakém úzkostlivém pohnutí jsem stále Já před Svým Otcem, Všeotcem lidí klečel prose ho snažně o milost, aby Mně dal sílu, abych mohl přikázání lidem daná, až do posledního Svého dechu v opravdové dětské lásce k Otci plnit a tak vykoupení do hříchu padlých lidí dosáhnout.

Ve Své největší úzkosti opuštění poslal Mně Můj a váš Otec anděla a Já jsem láskou Otcem z ruky andělů přijal k odříkání všeho toho, co patří pomíjejícnosti posilu a šel jsem pak bez reptání s usmířeným srdcem vůči Svým protivníkům vstříc utrpení, které skončilo mučednickou smrtí na kříži.

Hle Mé dítě, když to vše uvážíš, pak pocity tvého srdce přejdou zajisté ve stesk po Mně Otci, tvá láska přejde ve stupňovanou touhu po Mně, Otci a v takových okamžicích nebudeš nic jiného činit, nežli jen Mne, Otce milovat.

Nuže hle, to jest také ono jedině správné počínání. Zapamatuj si to, aby ses v nebezpečí plné hodině, míním okamžiku, kdy jsi vydán na pospas pokušením uvedl do této lásky plné touhy po Mně. Nyní znáš prostředek, který tě chrání před každým pádem, ve své lásce jsem ti ukázal, co jsem učinil pro tebe, jakož i pro celé do hříchu zajaté lidstvo. Já Sám nežádám od tebe, ani od žádného jiného více, nežli aby sis byl ty, jakož i každý druhý, kdo Mne Otce v Mé lásce poznal, také vždy vědom toho, co Mně Samému bylo vytrpět, nežli jsem to přivedl tak daleko, abych smrtí na kříži vzal tíhu lidí na sebe.

Ani ty, ani kdo druhý, nekončí takto co do zevnějšku čas utrpení jemu daný smrtí na kříži; neboť dnes jsou časy jiné, leč nejvnitřnějších bojů duševních, nebude ani jediný ušetřen a tyto jsou spojeny také s utrpením těla u jednoho více, u druhého méně, podle stupně lásky, která to či ono uvádí pro Mne, Otce ve skutek.

Avšak u křižování vlastního masitého těla, musí každý vykonat sám na sobě odumře-ním všech žádostí, které jsou v masitém těle samotném, neboť bez usmrcení těchto žádostí, není spojení se Mnou možné. Proto tobě a vám všem, velmi vřele předkládám zachování také tohoto přikázání, zkoušejte zda tyto následky jsou prospěšné ne cestě ke Mně.

Hle Mé dítě, tak mluvím Já vždy znovu k tobě, abych ti dal, čeho potřebuješ, aby ses nemrzel, když tě vždy znovu upozorním, co máš konat a čeho zanechat. Chceš-li však nále-žet Mně, pak jest toto také jedině správným poučením, které je ti se vší pílí přijmout, máš-li být opravdovým následníkem Mých daných přikázání. Dosáhneš-li tohoto duchovního stupně, takže budu moci říci; Mé dítě, ty to jsi, na němž mám zalíbení, vejdi do Mé říše, která přináleží Otci,“ nuže tedy ti bude v hojné míře přitékat duchovní poznání, spojené s Boží moudrosti, takže se napotom nebudeš v domě tvého Otce již cítit cizím. Těmito slovy ukončím abych v příští hodině začal s následujícím přikázáním, jehož vysvětlení je dáváno tobě a vám všem z Mé otcovské lásky, právě tak jako toto slovo jest jen Láskou ze Mne, tvého Otce Ježíše a na věky věků Ježíšovou láskou zůstane. Kdo toto poznává, bude se střežit, aby i jen přibližně jednal proti Mému přikázání; „Nezesmilníš!“ aby neupadl jeho následky v následující potom smrtelný spánek v trýzeň obrazů, v němž vlád jsoucích. Neboť bázeň a hrůza jest sama sebou dána tomu, kdo se od dědičného hříchu neosvobodí; toto pravím Já, tvůj tebe vedoucí Ježíš, Otec, Amen. – (odtud církevní pojmenováni „smrtelný hřích“, což je právě míněno duchovně (Vyd. org.)
 

Sedmé přikázání:

11. ledna 1903

Hle, Mé dítě,pro dnešek započnu Já, Otec, přikázáním, které zní nejinak, nežli;

„NEPOKRADEŠ!“

Nuže hle, v tomto jediném slově jest právě obsaženo to, co nemáš práva činit.Toto při-kázání praví výslovně, aby výklad prvých čtyř shrnul v jedno, abys každým způsobem Moji vůlí. Přestoupíš-li však také jen v nejmenším způsobem jedno z těchto před tím daných při-kázání, pak jednáš v duchovním smyslu také proti tomuto přikázání; neboť tím okrádáš v prvé řadě Mne, Otce, o lásku, kterou Mně máš dávat. Tím však také zkracuješ svého bližního o to, co mu poskytne příležitost, aby se učil vždy více poznávat Mne, Otce v Mé lásce. Tato Má láska jest však přece jen společným statkem všech lidí. Proto má každý, z této lásky zaujmout jen dílek, který mu správně podle jeho touhy z lásky přísluší, a který následováním Mých lidem daných přikázání, je mu také dán. Nemá tudíž také ani jediný člověk práva, aby žádal jakýmkoli způsobem nějakou dávku. Neboť Já jsem Svou láskou dal člověku vstoupit v jsoucno, aby se právě jedině touto Mou láskou mohl vychovat k tomu, k čemu je určen. Čím lidé na počátku svého bytí byli a opět se musejí stát. Z Mé lásky vzešly jen nebesky čisté bytosti, které mohly mít své trvání jen ve světle mého otcovského slunce milosti, a jen vstupem do tohoto Mého slunce milosti, které v sobě věčně nově oživující oheň lásky, může se každý mně přináležející na věky věků udržet, aby tím mohl přejít v dokonalost nejvyšší. Hle, Mé dítě tak je tomu s vámi lidmi právě nyní. Duchovní dokonalost si bude moci vydobýt a také vydobude jedině ten, kdo zachovává Má přikázání (Jan 14, 15, 23.) při tok nechová žádné jiné žádosti, nežli jedině činit čeho si žádá Otcova láska

Vy, Mé dítky jste vystoupili před miliony let z Mého světla milosti abyste jako samostat-né bytosti kráčeli po své vlastní cestě.Procestovali jste jednu věčnost celým vesmírem a pře-ce jste nikde nenalezli místečko klidu, abyste si podle svých pojmů zjednali i jen okamžiky trvající blaženosti. Se stále obnovovanou žádostí vyvstává ve vás vždy opět mysl ničení, která se snaží to a ono potírat. Tak to šlo od stupně ke stupni, až to přišlo tak daleko, že jed-notlivci mezi vámi pociťovali v sobě čistou touhu po Mně, Otci jimž jsem pak ve Své lásce byl jako poučující Bůh na blízku. Ti pak kteří v opravdové lásce ke Mně Mé slovo přijali, stali se těmito Mými slovy prostředníky mezi pravdou a nepravdou, klamem.

Z pravdy pochází láska, z nepravdy vychází nenávist a tak Mým působením k dobru vzešel mezi tvory kdysi ode Mne odstoupivší (kteří se oddělili od Boha) lepší proud, takže jsem Se mohl jednotlivcům ve Své celé lásce zjevit, čímž také povstala Má přikázání.

Avšak od té doby uplynulo mnoho let, aniž by se dosáhlo očekávaného výsledku pro celé lidstvo. A dnes tu stojíte a musíte se zarmoucenými srdci patřit, jak se zneužívá Mých přikázání, která v celku jsou přece jen přikázáním jediným, které sluje; „Milujte!“ Milujte Mne, svého Otce z celého srdce!“ jak málo lidí se snaží Má přikázání zachovávat; jak málo je lidí, kteří také jen věří, že jsem tato přikázání dal Já sám, Pán všech světů. Také dnes se mnozí lidé domnívají, že se svou vlastní mocí vyšinuli nahoru, aby svým věděním stáli jako skvoucí se hvězdy nade všemi ostatními lidmi, aby se ve své slepotě dali uctívat.

Já Otec, jsem před tisíci léty ukázal lidem cestu, po níž mají kráčet, aby opět dosáhli spojení se Mnou. Já jsem to znovu ukázal a budu to ve Své ponížené lásce činit tak dlouho, dokud i ten poslední ode Mne. Otce oddělený nepřijde zpět ke Mně, avšak bez následování Mých přikázání to nejde. Proto zachovávej také ty Mých přikázání, které ti i v tomto přikázání jasně a zřetelně praví, co činit máš. Nečiníš-li toto okrádáš Mne, Otce o lásku, kterou Mně máš dát; okrádáš však také toho také který ti byl do blízkosti přiveden o prostředek, který mu poskytuje příležitost, aby mohl přijít ke Mně. Otci a za třetí okrádáš sebe sama, neboť nená-sledováním mých přikázání si zavíráš nejvyšší blaženost na sebe tak dlouho, dokud konečně nepřijdeš k poznání, abys v každém okamžiku svého života každé z Mých přikázání do-podrobna se vší pílí plnil. Neboť Já Otec, miluji tebe, Já Otec, miluji všechny lidi, a proto také chci být milován, neboť jedině Má láska dociluje obšťastňující sjednocení. Toto ode Mne, sva-tého Otce Ježíše. Amen.
.........................................................................................................................................................................................

pokračování desatera .......