Dekalog III

 

Úvod do osmého přikázání.

20. ledna 1903

Jak pravím, tak se má stát, dávám-li ti Své slovo, avšak ty sám se chovej klidně, ne-mluv do toho, co Já, Otec ti přikazuji napsat, neboť Já jediný, tvůj Otec Ježíš to jsem, který vkládá do tvého nejvnitřnějšího života v srdci co máš psát. Zvykej si konečně na Mou žádost. Jsi-li se svým počínáním v souladu, nuže pak můžeš také být jist, že každé Mnou dané slovo jest zápalnou jiskrou, která (co nejdříve přetvoří) tvé celé nejhlubší nitro života. Proto piš bez pochybností o tom, co ti dávám a poznávej, že to jsem Já Sám, který k tobě mluví. Chovej se klidně, a věř slovům, která jsou ti Mnou v Mé, a skrze Mou lásku dávána. Neboť pravím tobě; Mé také tobě dávané slovo má svou trvalou hodnotu, která poskytuje mnohým lidem hojný užitek; ale ne, aby ti nashromažďovaly poklady  pro tento pozemský život, to ne! Neboť to by bylo něčím pomíjejícím. Mé slovo, které vychází z lásky, jest trvalým dobrem, které se hojně zúročuje a každému strádajícímu poskytne možnost, aby se jím na věky věků posiloval. Každému člověku, který jest ve víře, v lásce ke Mně, k Otci jest Mé slovo drahocennou per-lou, kterou šel kupec hledat a když ji nalezl, vynaložil celé své jmění na to, aby směl podržet tuto perlu jako své vlastnictví. Neboť ve slově Mnou daném, jsem obsažen Já Sám v celé Své lásce.

Proto uchovej také ty Mé slovo v sobě, abych Já Sám na věky věků zůstal v tobě. Přijď v každé době, abys přijal v sobě čeho ti je zapotřebí, neboť Já dávám každému podle žádosti jeho lásky. Přikázání, které ti má být vysvětleno sluje:

„NEPROMLUVÍŠ KŘIVÉHO SVĚDECTVÍ PROTI BLIŽNÍMU SVÉMU !“

Nuže hle, Mé dítě, čeho žádám Já Otec také tímto přikázáním? Zajisté nic jiného, nežli jen lásku pro Sebe a lásku pro každého do tvé blízkosti přivedeného. Neboť promluvíš-li o svém bližním i jen jakékoliv neuvážené slovo, neučiníš toho co Já, Otec tímto přikázáním činit žádám, neboť nemáš vydávat o svém bližním falešné svědectví. Proto zdržuj se každé nelaskavosti, kterou bys až příliš snadno mohl o tom a onom vyslovit. Milujte se všichni bra-trsky a sestersky a proto měj jeden s druhým a na jeho chyby a vady ohled.

Nevydávej falešné svědectví o člověku, který ti byl přiveden do blízkosti, tak jsem to vyslovil Já Otec, tímto daným přikázáním. Nyní se táži tebe samého; „Co rozumíš falešným svědectvím?“

Jen málo slov postačí k vysvětlení toho. Ale jako v ostatních Mnou daných přikázáních jest i v tomto přikázání hluboký duchovní smysl, který sebou přináší na věky věků trvalé dob-ro. Nevydávej falešného svědectví značí prostě řečeno: „Hle, aby ses uchoval v každé době v pravdě, neboť jen v pravdě a skrze pouhou pravdu se ti podaří dát svému bližnímu to co také jeho jest a do pravdy uvádí a tím budeš moci sloužit Mně Svému Otci.

Nikdy a nikdy však nezapomínej, že ty právě tak jako každý druhý, nejsi ani o trochu více přede Mnou, Otcem má tedy ten kdo byl do tvé blízkosti přiveden, stejné právo požado-vat lásku. Avšak tuto lásku, že Mne nemůže každý člověk stejným způsobem přijmout, jak ji Já Otec každému člověku stále a stále dávám. Neboť poměry v nichž lidé vstupují v život, jsou na miliardy rozmanité a zprvu jen málokteří jsou skutečně schopni lásku přijímat.

Proto tedy ti, kdož byli v pozemský život uvedeni v úzkostech, v nichž jest jim dáno na-učit se Mne Otce v Mé vše obšťastňující lásce poznávat, mají dvojnásobnou povinnost, aby Má přikázání dopodrobna úplně a zcela plnili, aby byli také druzí duchem Mé lásky naplněni a tak mohli Mou milost v celé její svatosti až do nejmenší částečky přijímat.

Hle, Mé dítě, tak jest také tobě třeba, aby ses vžil do duchovna lásky které také v tomto přikázání jest obnaženo, aby ses den ze dne stával vždy více Mně, Otci podoben. Neupouštěj od své snahy Mně sloužit, neopouštěj od žádosti toliko Mně, Otci svým celým chtěním naslouchat, neustávej odkládat od sebe vše, co přináší pomíjejícnost, aby ses uhostil vší starosti; neupouštěj od žádosti, všem v tvou blízkost přivedeným lidem v Mé a skrze Mou lásku sloužit a je stále a stále obšťastňovat, aby každý do tvé blízkosti přivedený poznal v tobě světlo, z něhož vychází Má, Ježíšova láska.

Hle Mé dítě a jak se to může stát? Zajisté ne jinak nežli kdy pochopíš také toto přikázání v celé jeho duchovní hloubce a když se také budeš snažit jej uskutečnit. Každý do tvé blízkosti přivedený budiž ti svatou zástavou, kterou jsi přijal z Mé ruky, abys ji učinil tím k čemu jsem jí Já Sám již od pravěčného času určil. Každý do tvé blízkosti přivedený budiž ti duchovní hřivnou, které ti byla Mnou odevzdána, abys s ní hospodařil takže, když pak přijdu Já a požádám vyúčtování toho, co ti bylo odevzdáno abych také Já obdržel uspokojivější výsledek. Tak jsem dal lidem také toto přikázání Mé lásky a jedině podle něho může být po-žehnaně postupováno.

Proto také hleď, aby ses zdržel každé nelaskavosti, kterou lidé tak snadno vyslovují nad tím či oním, neboť každé takové počínání jest falešným svědectvím, které často a často nad nevinnými lidmi vyslovuješ a jehož neblahé následky pak zasáhnou také později du-chovní život a nemohou být zničeny dříve dokud se ten, který učinil nepravou výpověď neob-jeví sám úplně očištěn přede Mnou, Otcem aby předložil uspokojující vyúčtování svěřené mu hřivny.

Zdrž se tedy každé nelaskavosti!–  Uplatňuj lásku – a vždy opět jen křesťanskou lásku v opravdovém smyslu toho slova, ne tím že odkrýváš chyby svých bližních, nýbrž že v každé době hledíš smírnou láskou učinit vyrovnání. Neboť nezapomínej nikdy, kdo jsem Já, který ti mnohého přivádí do blízkosti, abys ho vedl tobě danou láskou ke Mně, k Otci, abych měl velkou radost ze ztraceného a nyní tebou, dárcem lásky, opět nalezeného dítěte, nad jehož opětným návratem zaznívá v celém andělském zástupu svatý chvalozpěv, zatím co všichni jdou vstříc ztracenému a nyní opět nalezenému dítěti, aby je přinesli Mně, Otci.

Ó, poznávej tedy svatou vysokou hodnotu, která jest také v tomto přikázání lásky a staň se věrným následovníkem tohoto tobě nyní zjeveného přikázání, aby každý do své blízkosti přivedený poznával lásku, která tě pudí k tomu, abys jednal tak, jak ti to pravím Já Otec.

Požehnaný, kdo koná to jak to Mé přikázání „Nevydáš křivého svědectví požaduje. Ne-boť Má svatá láska má v sobě všeobsahující život jest a zůstává od té chvíle na věky při svém vlastnictví. A touto láskou jsem Já, Otec Sám.
To pravím Já, tvůj Otec Ježíš. Amen.

 

Osmé přikázání:

12. ledna 1903

Mé dítě, děláš si starosti, zda jsem ti Já Otec vysvětlil správně přikázání, o kterém se domníváš, že jsi k němu dal sám ve své mysli podnět. Nuže hle, o to se mnoho nestarej, neboť můžeš o kterémkoli přikázání poznamenat, že Mnou bylo dáno proto, aby bylo vysvět-lováno pořadí. Přikázání jsou jedno jako druhé, v každém z Mých přikázání jest vždy opět soujem všech přikázání.

Můžeš tedy vzít, kterékoliv přikázání a vyprosit si ode Mne jeho vysvětlení a obdržíš jen vysvětlení, které Já Otec ti dávám a co Já dávám anebo dopouštím má svou oprávněnost a jest Mnou ustanoveno. Taž se tedy znovu a Já Otec ti dám odpověď. Tato poznámka se vztahuje na tu okolnost, že tyto výklady přišly v tomto pořadí přikázání ; 1 – 4, pak 7, 8, 6, 5, 9, 10)

Tak poslyš, ty chceš dnes vysvětlení o přikázání mnou daném, které zní; 

„NESELŽEŠ !“

Nuže poslyš Mé slovo a dej si říci, jak máš také tomuto přikázání rozumět. Pravím tobě; Neselžeš“ – přede Mnou Otcem, který jest tvé vše, neboť Já jediný znám a vím, kdo jsi ty a kdo každý druhý, ježto dříve nežli své myšlenky slovy oděješ, abys je vyslovil. Hle to však lidé nevědí a každý, koho do tvé blízkosti přivádím, jest členem na věky ti patřícím. Proto se dej každému stálou pravdou poznávat, aby ses  lidem ukázal, jen tak, jakým jsi ve svém počínání  na věky být přeješ. Je-li potom ještě to či ono v tobě temné, nuže pak jsem to Já, který ti to skrze lidi k tobě přivedené ukazuje a vždy opět ti dává příležitost aby ses naučil lépe poznávat ve svém nejvnitřnějším založení, abys upustil od toho co ti vstupuje do cesty jako překážka, která by tě ode Mne odloučila.

Proto musíš být a zůstávat pravdivým, abys skrze pravdu uvedl do pravdy také všech-ny ty kteří tvou jim danou pravdou tebe samého k tomu, aby ses tím ve svém počínání vždy lépe poznával.

Tato přikázání, lze až příliš snadno přestoupit a jak často to činí ten nejlépe smýšlející člověk, aniž by při tom povážil, že se tím klame sám, neboť každé nepravdivé slovo se proje-ví zdržováním které si způsobuje ten, kdo na cestě ke Mně upřel svou touhu k Otci.

Avšak ten, kdo mluví lež, netrestá se sám jen tím, že se připravuje o blaženost, nýbrž on připravuje také ty, kdož mu jsou přivedeni do blízkosti o příležitost, ke zdokonalení v přípravě, neboť nepřichází jim samým pravdou vstříc.

Proto zachovávej Mé přikázání a konej, jak Já tobě pravím, neboť jinak mluvě slovo nepravdy, obelháváš sama sebe, Mne Otce obelhat nemůžeš a svého bližního obelhávat nemáš; neboť ani to ti nic neprospívá, nýbrž přináší ti dvojí škodu; předně při vyslovené ne-pravdě stojíš přede Mnou v oděvu lháře, kterýžto tě nečiní podobným Mně a můžeš tedy být zajedno se Mnou, dokud se také vyslovená nepravda nezjevila, za druhé ani před svými bližními nestojíš ve světle Mé lásky a tvé zachování do jeho duchovních nejvnitřnějších po-měrů zůstává bez užitku, neboť lež jest zlé símě, které plodí plevel, proto zůstává bez užitku, neboť lež jest zlé símě, které plodí plevel, proto se střež nepravdy, abys ses nestal sám tím, z čeho vzchází zlé símě a co nakonec tvou celou půdu srdce zaroste.

Čiň tedy jak ti pravím; „Buď pravdivým ke každému do tvé blízkosti přivedenému, zda ty budeš v pravdě poznán anebo ne, to ti budiž jedno; neboť jedině pravdou můžeš a budeš trvat. Přikázání neselžeš!! Jest dáno Mnou, aby uvedlo také v pravdu ty kteří stojí dosud ve lži.

Piš dále! Hle, Mé dítě, také zde ti musím říci – vydrž !
Ať ti je bojovat jakkoli přijď neomrzelý ke Mně, Otci a piš, jak ti to dávám, neboť Já jsem pravda a nedávám ti nic jiného nežli jen pravdu. Kdo tuto pravdu nechce přijmout, jest sám vinen, když se mu kladou do cesty obtíže na obtíže, které ho ode Mne na tak dlouho odlučují, dokud se nestal sám pravdou. Toto pravím Já tvůj Otec Ježíš, který Sám dal lidem toto přikázání ; „Neselžeš!“ – aby je následovali. Proto si to zapamatuj a přidrž se vždy jen Mně, pravdy která tebe samého přivádí k pravdě, kde Mne vždy mohou nalézt jen ti kdož jsou ochotni o pravdu usilovat.

 

Nyní Mé dítě, Já tvůj Otec Ježíš, zůstávám v pravdě u tebe.

13. ledna 1903

Mé dítě, vzhledem k tomu jak a zač prosíš bude ti také dáno. Poslyš tedy a piš;

„Požehnán budiž ty, požehnán budiž každý, kdo toto Mé dané slovo čte, ale také se snaží, aby je v úplné víře přijal. Neboť hle, Mé dítě Já, Otec, dávám tobě jen to, co pochází z Mé lásky a to má svou věčně trvalou radost.

Uznáš-li to nebude ti nikdy úzko, bude-li ti někdy dáno něco, co se neukáže v souladu s rozumem lidským a ustanoveními lidskými. Neboť hle, Já Otec, dopouštím ledaco, co má zdání jakoby se moji písaři snažili uveřejňovat svůj vlastní ideový pochod; a přece tomu není tak, neboť Já Sám, to jsem který to tak uspořádává, neboť písař jest v Mé ruce nástrojem, kterého používám, jest zajisté jen k dobru lidí samých, kteří ve své lásce vedu ke Konečnému na věky věků oblažujícímu cíli.

Potřebuji jen ochotně poslušná srdce, která se nechtějí povyšovat ke kritizování slova Mnou daného. Neboť nemá nikdo zapomínat, že je přece jen méně nežli Já Otec; neboť Já jsem byl ono prvé a ze Mne Samého povstali všichni ostatní k životu povolaní tvorové, kteří právě tak jako Já Sám, mají věky věků své trvání. Avšak jejich trvání může být udržováno jen Mnou samým, jelikož Já Sám mám v sobě život, který jest dán také všem ze Mne vzešlým živoucím bytostem. Proto pravím Já, Otec tobě a každému druhému, že Mé slovo, které vzešlo z Mé lásky samé, a nebo vzniklo dopuštěním Mé lásky, zůstane jako slovo ze mne Otce na věky věků.

Proto poznej to a zůstávej povždy ve víře ke mně, Otci který ti nikdy a nikdy nedává nic jiného nežli jen to co se srovnává a na věky věků srovnávat bude jedině s Mou láskou.

Toto jsem ti řekl proto, abys také nikdy neklopýtal o slova, která jsou ti ode Mne dávána a proto nemohla nikdy vzniknout z tvé vlastní žádosti, kdyby ses necítil sám v lásce jedině ke Mně přitahován. Jedině láska ke Mně dává a může ti dát, co Já Otec Sám v Sobě mám; avšak to, co Já v Sobě mám ví jedině ten, kdo svůj život uvádí do lásky, která pochází ze Mě, Otce,. Každý druhý jest soběstačný, neboť také o to jsem se postaral, aby mu hmota poskytla v úplné hojnosti to, co ho přebytečně nasycuje, až se zhroutí a jako zvrhlé dítě Mou slitovnou lásku k novému životu probudí. Avšak toto probuzení se nemůže stát obratem tuky, neboť jeho celé bude udržováno po tak dlouho ve strašném smrtelném spánku, v němž obrazy snu nejvyšší hrůzy budící přivedou v zoufalství, až si konečně bude vždy více uvědomovat svou bezmocnost a jeho nemocná duše se pak sama odevzdá do Mého léčení. Takové jsou následky nevíry, následky přestupování Mých přikázání.

Proto dbej Mého slova, které ti dávám, nejen pro sebe, nýbrž pro všechny, které ti při-vádím do blízkosti pro všechny, kterým se dostane příležitost, aby četli Má slova lásky.
Čtení o sobě však nepostačí, nýbrž musí se stát též v srdci každého živoucím, neboť jen lidé stavší se v duchu Mé lásky opravdovými lidmi, jsou Mé dítky, které k Svým sluhům povolám a které jsem vždy ke Svým sluhům povolával. To pravím Já tvůj Otec, Ježíš. Amen

 

Deváté přikázání:

22. ledna 1903

Mé dítě, Má láska to bude, která ti také pro tuto hodinu ranní dává (duchovní) chléb, který tě vždy více přetvoří v Ježíšovu lásku samu. Až do té chvíle, kdy se toto děje, buď věr-ným následovníkem Mnou, Otcem ti dávaného slova, neboť jen oddanou věrností osvědčíš se být Mně, Otci přináležejícím dítětem. Tímto tedy vysvětlení ti Já láska pro tuto hodinu při-kázání, které zní takto:

„NEPOŽÁDÁŠ SVÉHO BLIŽNÍHO O DŮM, ANI O NIC, CO MU PŘINÁLEŽÍ!“

Hle tímto přikázáním vysvětluji a ukazuji tobě, že se máš cítit spokojeným se vším co máš, jak to poměry sebou přináší, které Já Otec u každého Mně patřícího dítěte Sám upra-vuji. Drž se v dětské vděčnosti každým způsobem jenom Mne svého Otce. Ode Mne samého obdržíš vše čeho potřebuješ. Tvá žádost má být vždy čistá, tím že nikdy neusiluješ činit po-rovnání s nejblíže tobě stojícími, kteří jsou snad v příznivějších poměrech nežli ty sám, abys tím nezaváděl do svého nejhlubšího nitra pocity, které s Mou Ježíšovou láskou nemohou být slučitelné. Máš a musíš se těšit také z těch lidí, kteří jsou v lépe upravených poměrech nežli ty sám, neboť hle tu jsem Já Otec ve Své vševědoucnosti dopustil jedině to, co slouží každému jen k dobru, což však málokteří poznávají.

Člověk, který má jemu dané štěstí, aby si nashromáždil hmotný statek má vědět, že to, co je mu dopuštěno, není jeho trvalým vlastnictvím, nýbrž že, toto dopuštění ode Mne, Otce je proto, aby s ním křesťansky nakládal, aby z úrokového výnosu mírnil bídu méně zámožným. Nekoná-li to, pak při zúčtování, které mu bude jednou Mně samému, Otci předložit, bude muset s vlastní hanbou doznat, že statku, který mu byl odevzdán, nepoužil podle Mého ustanovení; a aniž by věděl stojí tu pak sám, bez pomoci, odkázán na onoho chudého, který často hladovějící šel kolem jeho nádherného stavení a nenashromážděných peněz. (Lukáš 16, 9.)

Hle Mé dítě takovým způsobem také ten, který byl kdysi na Zemi nezámožný stává se láskou ke Mně, Otci bohatým, aby mohl onoho, kdysi zámožného, bohatým se cítícího muže opatřit vším tím, co mu pak umožní, aby se mohl vymanit z bahna hmoty, v němž se svým, láskou méně naplněným srdcem za doby svého života vždy hlouběji pohřbil.

Zámožnější, kterýž poznal také Mou lásku ví, že hmotný statek Mým dopuštěním jemu daný jest jen odevzdanou mu hřivnou, které má používat k požehnání všech, kteří jsou mu blízko přivedeni.

Avšak takto žije málo lidí, neboť nashromáždění hmotných statků zůstává vždy nebez-pečnou věcí, protože v nich přece vždy dochází výrazu duch mého odpůrce. A proti tomuto může vítězně postupovat jedině láska za Mne, Otce.

Proto se spokoj ty i každý druhý s tím, jak to právě přinášejí sebou poměry Mým do-puštěním.

Proto tedy zachovávej každý také toto Mnou dané přikázání; „Nepožádáš domu bliž-ního svého!“ Zůstávej také ty ve svém domě, který je ti Mnou, tvým Otcem dán, abych také Já mohl z něho vycházet a do něho vcházet, až přijde hodina, kdy Já Sám tě vezmu do své-ho domu, protože ty v Mé lásce žijící člověk, jsi Mne svého Ježíše, ve svém domě ubytoval.

Nuže hle, takovým způsobem Mne, milovat a netoužit po domě svého bližního, ani po-šilhávat po jeho dvorci, majetku, jest plněním tohoto přikázání. Neboť jen tak seznáš, že jsi ve své chudobě bohatý, ale boháč v blahobytu jsoucí bez lásky, jest chudý a chudým zůstane, dokud se k němu nepřiblíží, aby mu pomohl ten, který je bohatý v Mé lásce.

Toto pravím Já, tvůj Otec Ježíš, který tě navštěvuje v tvé chudobě, aby ti dal, abys v Mé lásce a moudrosti prospíval, abys jako pomáhající sluha mohl sloužit lidem v hmotném bohatství žijícím. Tak tedy také přikázání; „nepožádáš domu bližního svého“ – dovedeš při-jmout v jeho hojnosti lásky. Proto buď vděčen Mně, Otci, že nejsi požehnán hmotnými statky, snaž se však, aby ses den ze dne stával bohatším v Mé lásce, kterou Já Otec, stále a stále stejným způsobem uštědřuji všem lidem, neboť všichni jsou zajisté Má dítka. Leč Mou lásku poznává jen ten, kdo také toto přikázání vysoko a svatě cení, a snaží se v úplné lásce ucho-vat pro Mne a pro všechny ty, které mu Já Sám láska, do blízkosti přivádím; zda jsou bohatí či chudí, to má být každému jedno. Neboť vy všichni jste Mé dítky a na věky věků jste bratři a sestry, vzešlí z Mé lásky. Proto se staňte láskou jako jí Já, Otec jsem, abyste se uchovali a zůstali v lásce na věky věků. Toto ode Mne, tvého Otce Ježíše.  Amen.e