Dopisy Ježíše II
Dopis Abgara Pánu Ježíši,
napsaný sedm týdnů po třetím.
1 Abgarus, malý kníže v Edesse, všechnu slávu Ježíši, dobrému Spasiteli, který se objevil v krajině kolem Jeruzalému a je nyní pronásledován od jednoho konce ke druhému hloupými, slepými Židy, kteří nerozpoznali svaté Prasvětlo, Slunce Sluncí ve svém středu!
2 Ó, Ty můj dobrý Spasiteli Ježíši! Nyní se skutečně stalo s mým milým synem, co Jsi, ó, Pane, mně ve druhém dopise předpověděl. Zemřel před několika dny a na smrtelném loži mne co nejsnažněji, s mnoha slzami v očích, prosil, abych Ti v tomto dopise vyslovil jeho nejvroucnější dík, .že Jsi ho skutečně bez bolestí a zcela beze strachu před smrtí těla nechal co nejmilostivěji zemřít.
3 Tvůj obraz přitiskl snad tisíckráte na srdce. A jeho poslední slova byla: „Ó, Ty můj dobrý Otče Ježíši! Ó, Ježíši, Ty věčná lásko, kterýž jen Ty sám jsi skutečný život od věčnosti! Ty, který nyní putuješ jako syn člověka mezi těmi, jež Tvá všemohoucnost povolala k životu, a kterým dala podobu i žití - jen Ty sám, ano Ty jsi moje láska do věčnosti! - Žiji, žiji, žiji Tebou v Tobě - věčně!!!"
4 Po těchto slovech můj milý syn zemřel. Jistě budeš vědět, ó, Pane, že takový byl pozemský konec
mého syna, a že jsme já i celý můj dům pro něho mnoho plakali. Ale přesto Ti to píši jako člověk jinému člověku, protože si to můj umírající syn před svou pozemskou smrtí toužebně přál.
5 Ó, Pane, odpusť mně, ubohému hříšníkovi před Tebou, jsem-li Ti nyní už čtvrtým dopisem na obtíž, a Tebe, ó, Pane, třeba ruším ve Tvých nejsvětějších nejdůležitějších záležitostech.
6 Odvažuji se konečně připojit k tomuto dopisu prosbu, abys mi neodepřel Svou útěchu! Neboť hleď, zmocnila se mne po synovi velká truchlivost, které se i přes pevnou a pokud možno nejlepší vůli nemohu zbavit. Proto Tě prosím, Ty dobrý Spasiteli, Ty nejlepší Otče od věčnosti, abys mne osvobodil od této převeliké bolesti. Ale nikoliv má, nýbrž Tvá svatá vůle nechť se stane!
Vlastnoruční odpověď pána Ježíše
v řeckém jazyce,
zatímco předcházející byly v židovském jazyce.
1 Můj milovaný synu a bratře Abgare! Pokud jde o Tvého syna, vím všechno. A je Mi nadmíru milé, že jeho život na tomto světě skončil tak krásně, ale začal ještě mnohem krásněji v Mé říši.
2 Ty však činíš dobře, že pro něho trochu truch¬líš. Neboť hleď, málo je na světě těch dobrých. Ti však, kdo jsou jako Tvůj syn, jsou jistě hodni toho, aby se po nich truchlilo!
3 Hleď, i Já prolévám nad Tvým synem vzácnou slzu! - Tak povstal kdysi svět z jediné slzy Mého oka. A tak také budou opět stvořena nová nebesa.
4 Pravím Ti, že dobré slzy mají v nebi převeliký význam. Neboť těmito nejvzácnějšími skvosty bude nebe vyzdobeno do věčnosti. Ale slzy nenávisti, závisti a hněvu posilují peklo v jeho pevnosti.
5 Proto nechť je Ti největší útěchou, že truchlíš pro dobrého! Setrvej v tomto zármutku ještě krátce, dokud nebudeš krátce truchlit pro Mne. Potom Tě však Můj učedník osvobodí ode všeho.
6 Buď však v budoucnu velmi milosrdný, tak také Tobě bude dáno velké milosrdenství! Nezapomínej na chudé! Ti všichni jsou Moji bratři! Co jim činíš, činíš Mně, a Já Ti to oplatím stonásobně.
7 Hledej velké - to je moje říše - tak Ti bude dáno také to malé tohoto svět a! Budeš-li však hledat to malé, ne budeš shledán hodným onoho velkého.
8 Máš však (ve svém vězení) zločince, který dle Tvého moudrého zákona zaslouží smrt. Já Ti však pravím, že láska a smilování stojí výše než moudrost a spravedlnost! Jednej s ním proto s láskou a se smilováním, tak budeš jednou se Mnou a s Tím, který je ve Mně a z něhož Já jako člověk ¬Tobě rovný - vycházím. - Amen.
9 Psáno Mnou Samým v Kafarnaum a odesláno po Tvém poslu.
V.
Dopis Abgara Pánu Ježíši,
psaný tři týdny po odpovědi Pána na čtvrtý dopis.
1 Abgarus, malý kníže v Edesse, Ježíši, dobrému Spasiteli, který se objevil v zemi Židů v okolí Jeruzalému jako Prasvětlo a jako věčná Prasíla, jež všechno (nebe, světy, bytosti) nově utváří, přesto však není uznáván prvními, kteří jsou povoláni, ale těmi, kdo už tisíce let chřadnou v temnotě! Jemu všechnu slávu od nás, dětí noci!
2 Ó, Pane! Kdo ze smrtelných by mohl pochopit velikost Tvé lásky k nám lidem, kteří jsme pouze Tvoji tvorové, - onu lásku, ze které chceš nyní všechno nově vytvořit, přičemž Ty sám putuješ cestou, jež se mi podle mých lidských představ zdá být pro Boha téměř nemožná a nemyslitelná!
3 I když jsi zde na této Zemi, kterou bys mohl jediným dechem odvát, přítomen jako zcela prostý člověk mezi lidmi, přesto řídíš a udržuješ ze Své nejniternější Boží bytosti celou nekonečnost!
A každý prach země, každá kapka v moři, Slunce, Měsíc a všechny nesčetné hvězdy poslouchají mocného hlasu Tvého srdce, které jest věčným středem všech věcí i bytostí v celé nekonečnosti.
4 Ó, jak nekonečně blažení musí být Tvoji učedníci, jestliže Tě poznávají v nejjasnějším dni svého ducha tak, jako já, ubohý hříšník za své noci!
5 Ó, kdybych neměl chromé nohy, jak dávno už bych byl u Tebe! Takto však se staly moje ubohé no¬hy překážkou mé největší blaženosti. Ale to všechno nyní snáším rád, protože Ty, Ó, Pane, jsi mne shledal do té míry hodna, že se mnou, ubohým hlupákem, rozmlouváš v dopisech, a dáváš mi vědět o tolika zá¬zračných věcech, o kterých se pochopitelně mohu do¬vědět pouze od Tebe, Ó, Pane, nikdy však od člověka.
6 Co jsem věděl dříve o životě po smrti? Všichni moudří světa by mi tuto záhadu neodhalili nikdy. Neboť naše učení o mnoha bozích má sice básnickou nesmrtelnost, ale skutečnosti se podobá tak málo jako marný sen, v němž člověk jednou chodí po moři, jindy opět jezdí na lodi po zemi.
7 Ty však, Ó, Pane, Jsi mi ukázal slovem i činem, jak po smrti tohoto našeho velmi křehkého těla tepr¬ve začíná dokonalý, pravdivý, svobodný život Ducha nezměněn až do věčnosti.
8 Proto také považuji nyní za svůj nevyhnutelný úkol, Ó, Pane, vyslovit Ti tímto dopisem svůj nejvroucnější dík za Tvou nekonečně velikou milost, který pochopitelně ve srovnání s touto Tvou milostí neznamená nic.
9 Ale co, Ó, Pane, bych Ti mohl dát, aniž bych to byl předtím od Tebe nebyl dostal!?
10 Domnívám se, že pravý dík ze srdce je pro člověka to nejvhodnější - neboť nevděk je dozajista jeho naprostým vlastnictvím. Proto také Ti, Ó, Pane, nemohu nabídnout nic, než právě svůj nejnepatrnější dík - nicméně však s plným ujištěním, že jsem ochoten ve svém malém státě uspořádat ihned. Všecko tak, jak mi to, ó, Pane, co nejmilostivěji přikážeš.
11 Proto takém jsem dle Tvého přání nejen ihned vyzvedl z vězení i onoho velkého státního zločince, nýbrž jsem ho dal také ihned přivést do mé školy a k mému stolu. Zda jsem při tom učinil správně, nebo jak se říkává, příliš dobroty škodí, nestačí můj lidský rozum posoudit. Proto se na Tebe, ó Pane, také s touto záležitostí obracím v tomto dopise, abys mi milostivě ukázal správnou cestu.
12 Mou lásku, můj dík a mou poslušnost dítěte Tobě, ó, pane Ježíši, jen Tobě samému! Tvá vůle nechť se stane!
Odpověď Pána Ježíše
1 Slyš, Můj milovaný synu a bratře Abgare! Mám nyní asi dvaasedmdesát učedníků, mezi nimi dvanáct apoštolů, ale všichni dohromady nemají takovou sílu zření jako Ty sám, který jsi pohan a nikdy jsi nespatřil ani Mne, ani přečetné zázraky od doby Mého putování v lidském těle a od mého narození.
2 Proto měj tu nejlepší naději! Neboť hleď, stane se a už se stalo, že vezmu dětem Světlo a předám je plné vám pohanům! Neboť hleď, teprve před nedávnem jsem nalezl mezi zde žijícími pohany, Řeky a Římany víru, jaké není v celém Izraeli k nalezení. Láska a pokora se však nyní staly mezi Židy zcela cizími vlastnostmi lidského srdce, zatímco jsem je mezi vámi nalezl nezřídka v plné míře.
3 Hleď, proto je vezmu dětem a dám je vám, což znamená: celou Svou říši časně i navěky! Děti však nechť se živí nečistotou světa!
4 Ty bys chtěl Mou vůli ve svém státě uzákonit! To prozatím ještě možné není! Neboť hleď, ke všemu je zapotřebí určité zralosti. Ale Mým zákonem není nic jiného než láska. Chceš-li tedy ve svém státě zavést něco ode Mne, uskutečni tento zákon, pak budeš mít s Mou vůlí lehkou práci! Neboť hleď, Má vůle a Můj zákon jsou tak naprosto totožné, jak jsme zcela totožni Já a Otec.
5 Pochopitelně je Mou vůlí ještě mnohé, co bys nyní nemohl pochopit. Jakmile však k Tobě přijde Můj učedník, povede Tě ve všem. A až Tě on pokřtí Mým jménem, sestoupí na Tebe Duch Boží a povede Tě sám ve všech věcech.
6 Pokud jde o z l o č i n c e, učinil jsi naprosto správně. Neboť hleď. Já s vámi pohany činím totéž! Tvůj čin nechť je však věrným zrcadlem toho, co Já činím už teď a později učiním v hojnosti.
7 Toto pro tvůj klid a požehnání! - Amen.
VI.
Dopis Abgara Pánu Ježíši,
psaný o deset týdnů později.
1 Abgarus, malý kníže v Edesse, všechnu slávu Ježíši, dobrému Spasiteli, který se objevil v okolí Jeruzaléma, Spása všech národů, jež jsou dobrého srdce a mají skutečnou vůli usměrnit svůj život podle Jeho slov!
2 Ó, Pane, odpusť mi mou velkou smělost i mou již vskutku nestoudnou dotěrnost k Tobě. Ale víš přece, že se dobří lékaři vždy těšili u lidí největší vážnosti, protože měli vždy také ve věcech, týkajících se přírody, nejbezpečnější znalosti, a že se na ně při velkých událostech v přírodě každý rád obracel, aby se mu od nich dostalo, byž i chabého objasnění. Oč nekonečně výše než všichni stojíš pochopitelně v mých očích Ty, který Jsi nejen lékařem všeho, ale také současně Tvůrcem a Pánem celé přírody od věčnosti!
3 Jen Tobě však mohu proto přednést mou současnou zvláštní státní svízel a poprosit Tě z celé hlubokosti svého srdce, abys tuto zvláštní svízel milostivě odvrátil.
4 Hleď, jak už zajisté dlouho zevrubně víš, postihlo nás před deseti dny malé zemětřesení, jež, věčný dík Tobě, nezanechalo žádné zvláštní stopy. Několik dní po tomto zemětřesení se však počala kalit všechna voda. A každý člověk, který se té vody napil, dostal bolení hlavy a ztratil docela rozum.
5 Vydal jsem ihned přísný příkaz, že v mé celé zemi nesmí nikdo vodu čerpat tak dlouho, dokud to opět nepovolím. Během té doby že mají všichni občané mého státu přijít ke mně do Edessy, kde dostanou víno a vodu, jež dám k tomu účelu zvláště dopravit po velkých lodích z dosti značné vzdálenosti.
6 Věřím, že jsem neudělal nic zlého, protože mne k takovému rozhodnutí vedla pouze láska k mému národu a pravdivé slitování s ním. Proto Tě prosím, ó, Pane, ve vší pokoře a zkormoucenosti mého srdce, abys mně a mému národu z této bídy pomohl!
7 Neboť hleď, voda se nečistí a její šílený účinek je stále týž. Ó, Pane, vím, že Ti jsou podřízeny všechny dobré i zlé mocnosti, a že se musí řídit Tvým pokynem; proto Tě prosím, aby ses co nejmilostivěji smiloval nade mnou a osvobodil mne kvůli ubohému národu od této pohromy! - Tvá božská, svatá vůle ať se stane!
8 Když Pán přečetl tento list, vzrušil se hluboce ve Svém nitru a promluvil hlasem jako hrom: „Ó, Satane, Satane! Jak dlouho ještě chceš pokoušet Boha, svého Pána!? Co ti udělal, ty nade vše zlomyslný hade, tento chudý, dobrý nárůdek, že jej tak ohavně týráš?
9 Aby ses opět dověděl, že Já Jsem tvým Pánem, nechť je v té zemi v tomto okamžiku konec tvé zlomyslnosti! Amen.
10 Nevymínil sis kdysi pouze lidské tělo, abys vyzkoušel, co ti dovolím jako u Joba? Co nyní tropíš s Mou Zemí?! - Máš-li odvahu, napadni Mne! Ale Mou Zemi a lidi, kteří Mne nosí v srdcích, nech na pokoji až do doby, kterou ti dopřeji k nejposlednější zkoušce!"
Teprve po tomto zvolání
byla učedníkem Abgarovi předaná následující
Odpověď Pána Ježíše.
1 Můj milý synu a bratře Abgare! Tento hanebný kousek s Tebou nesehrál Tvůj, nýbrž Můj nepřítel! Ty však toho nepřítele neznáš; Já však ho znám už dlouho.
2 Tento Můj nepřítel je starý, neviditelný kníže tohoto světa a měl až dosud velkou moc nejen na této Zemi, jež je jeho příbytkem, ale také mezi hvězdami. Ale jeho moc bude nyní trvat už jen krátký čas, a kníže tohoto světa bude brzy poražen.
3 Ty se však již neobávej! Neboť pro Tebe i Tvůj národ Jsem ho už porazil. - Používej proto už zcela klidně vody Tvé země! Neboť se tímto okamžikem stala čistou a zdravou.
4 H l e ď, p r á v ě p r o t o, že M n e miluješ, postihlo Tě zlo. Protože však Tvá láska ke Mně byla mocnější v nesnázi, Tvá láska zvítězila nad veškerou mocí pekla a jsi nyní pro všechny časy osvobozen od takových pekelných v y v r h e l ů ! Stane se proto, že víra bude vydána všanc velkým pokušením a bude muset procházet ohněm i vodou. Ale oheň lásky udusí oheň, víru zkoušející, a vypaří vodu svou všemocnou silou.
6 Ale tak, jak se nyní stalo Tvé zemi přirozeně, tak se jednou stane mnohým duchovně skrze Mé učení. Stanou se také velmi nerozumnými ti, již budou pít z kaluží falešných proroků!
7 Mou lásku, Mé požehnání a Mou milost Tobě, Můj bratře Abgare! - Amen.
VII.
Dopis Abgara Pánu Ježíši,
psaný Pánovi devět týdnů po přijetí šesté odpovědi
a doručený Pánovi
pět dní před Jeho příchodem do Jeruzaléma.
1 Abgarus, malý kníže v Edesse, Ježíši, dobrému Spasiteli všechnu slávu, který se objevil v krajině kolem Jeruzaléma, Spása všech národů, Pán a pomazaný Král od věčnosti, Bůh všeho stvořeného, všech lidí a všech bohů, dobrých i zlých!
2 Ó, můj Bože, ó, můj Pane, kterýž jediný naplňuješ moje srdce a Jsi souhrnem všech mých myšlenek! Vím sice už z Tvého prvního, nejmilostivějšího dopisu, že se s Tebou dle Tvého vlastního, nepochopitelného rozhodnutí musí stát všechno, co s Tebou zlí jeruzalémští Židé mají v úmyslu učinit.
3 Dovedu si také nejasně představit, že to všechno tak být musí. Ale že se, viděno z mé lidské stránky, tomu vzpírá moje, Tebe nade všechno milující srdce, to jistě pochopíš, ó, Pane, ještě lépe než já, slabý člověk. Že však mám podstatný důvod Tobě, ó, Pane, tak psát, potvrdí v mém dopise následující.
4 Hleď, já jako římský vasal a blízký příbuzný Tiberia, který je v Římě císařem (césarem), mám v Jeruzalému své věrné římské pozorovatele, kteří obzvláště ostře sledují tamní nadmíru domýšlivé kněze. Tito moji pozorovatelé mne přesně zpravili o tom, co tito pyšní, zpupní kněží a farizeové mají v úmyslu s Tebou učinit.
5 Nechtějí Tě jen, jak je jejich zvykem, ukamenovat nebo spálit; ne, to je jim příliš málo, nýbrž na Tobě jako na příkladu chtějí spáchat nejnelidštější ukrutnost. - Slyš, ó, Pane! Tyto bestie v lidské podobě Tě chtějí přibít ostrými hřeby na kříž a nechat Tě na něm viset tak dlouho, až bys zemřel za strašlivých bolestí na kůlu hanby! A tento mistrovský kousek lidské zloby hodlají uskutečnit při brzy nadcházejících slavnostech velikonoc!
6 Pane, ať je tomu jakkoliv - mne to však pobuřuje až do hlubin nitra! Vím, že Tě tyto naprosto smyslné a panovačné bestie nechtějí zabít proto, že se před lidem prohlašuješ za jejich přislíbeného Mesiáše. Ó, o to by se tato kněžská havěť hyen starala pramálo! Neboť vím až příliš dobře, že sami v sobě nevěří ani v Boha a tím méně v Tebe, a že z rouhání se Bohu si mezi sebou dělají pramálo.
7 Já však mám docela jiný plán! - Hleď, ty bestie vědí, že jsou z Říma pro své tajné pikle pozorovány očima Arga. A bystrozraký Pilát prohlédl už v minulém roce takový pokus vysokých kněží o povstání, jakkoliv bylo pečlivě připraveno, a dal, jak víš, při slavení svátku kolem pětiset chudých, ale také majetných na nádvoří zatknout a ihned stít, většinou bohužel Galilejských, čímž pochopitelně vyvolal nepřátelství Herodesa, protože to postihlo převážně jeho poddané.
8 Tento příklad silně otřásl myslí kněží. Aby tuto nemilou chybu napravili, vybrali si nyní Tebe, chtějí Tě před Pontiem obvinit jako rebela proti státu a označit za hlavního vůdce povstání z minulého roku, aby se tak opět ospravedlnili před římským dvorem, odvrátili tak od sebe římské nepříjemné oči Arga a kuli pak opět snadněji své velezrádné plány, což. se jim však v žádném případě nezdaří. Ty přece to vidíš i bez tohoto mého dopisu sám a nekonečně lépe, že je Řím prohlédl do morku kostí.
9 Přeješ-li si, ó, Pane, službu ode mne, Tvého nejvroucnějšího přítele a zbožňovatele, vyšlu ihned s tou zprávou spěšného posla do Říma i k Pontiovi. A ručím Ti za to, že tyto bestie padnou ihned do jámy, kterou Ti připravili!
10 Avšak, protože Tě, ó, Pane, příliš dobře znám a také vím, že Ti žádné rady člověka není zapotřebí, učiníš jistě to, co uznáš za vhodné. Já však jako člověk jsem považoval za svou nutnou povinnost podat Ti věrnou zprávu o věci, jak to s ní navlas přesně je - spojenou s mým nejvroucnějším díkem za Tvou milost, jež Jsi mně i mému národu prokázal.
11 Ó, Pane, dej mi vědět, co pro Tebe zde mám učinit! - Tvá po všechny časy svatá vůle ať se stane!
Poslední odpověď Pána Ježíše.
1 Slyš, Můj milovaný synu a bratře Abgare, je tomu všemu přesně tak, jak jsi Mne o tom zpravil. Ale přesto se tak všechno se mnou stát musí, protože jinak by žádný člověk věčně nemohl dosáhnout věčného života ¬což nyní pochopitelně nechápeš, ale v krátké době jako velké tajemství pochopíš.
2 Proto nepodnikej prozatím Mně nabízené laskavé kroky k Mému ospravedlnění. Neboť by přinesly málo plodů tam, kde vládne věčná moc Otce, který jest ve Mně a z Něhož Jsem jako člověk vzešel.
3 Můj kříž, na který budu přibit, nechť Tě neděsí! - Neboť hleď, právě tento kříž má být pro všechny budoucí časy základním kamenem Říše boží a současně branou do ní!
4 Já však budu jen po tři dny mrtev v těle. Třetího dne však jako věčný vítěz nad smrtí a peklem opět vstanu z mrtvých a Můj všemohoucí soud postihne všechny pachatele zla.
5 Pro ty však, jež jsou Mého srdce, otevřu potom bránu nebes do široka před jejich očima!
6 Až však v několika málo dnech uvidíš Slunce za dne zcela zatemnělé, pak pomni, že Jsem Já, Tvůj největší přítel a bratr, na kříži zemřel! - Ale nepolekej se toho! Neboť to všechno se tak stát musí, a Mým nebude přesto zkřiven ani vlásek.
7 Jakmile však vstanu z mrtvých, dostane se Ti v témže okamžiku znamení, podle něhož Mé zmrtvýchvstání ihned poznáš!
8 Má láska, milost, Mé požehnání s Tebou, Můj milý bratře Abgare! - Amen.
