Prostor pro diskuzi.

Ahojte Kájo a Radko,
tématy co a jak jsme se zaobírali v průběhu celého roku. To, že nám schází tvé články, to jsme též probírali. To, že za každého jednoho nikdo jiný nic udělat nemůže, to je též jasné. Ale teď k tomu, co píšeš - došlo mi, že zde na těchto stránkách a prostřednictvím tebe se lidičkové mohou na té cestě potkávat! Že by to byl nějaký široký turistický chodník, to jistě není. Cesta je těžká a málo vyšlapaná, takže zjistit, že po ní jde i někdo další, je velice motivující a pokud ty sám uděláš značku (článek, postřeh), ti co tě sledují vědí, že se dá jít dál a nástrahám, které jsou okolo je třeba odolat a mít VÍRU.
Přeji všem jen to nejlepší
Pavel za všechny Vlky

Milý Pavle
přesto že jsme měli tu možnost spolu hovořit byť jen prostřednictvím telefonu hned první den nového roku tak ti zde krátce odpovím, protože mám tu potřebu.
dlouhou dobu jsem neměl tolik volna jako nyní poslední dny. s Radkou jsme to pojali pro nás opravdu netradičně a naprsoto nic co jsme nemuseli jsme jednoduše nedělali. trvávili jsme čas dětmi navštívili rodiče na moravě a pak také další děti v Praze. byl to zvláštní čas. koukali jsme se na staré pohádky a prohlíželi fotky za poslední tři roky , bylo jich vce jak 2 tisíce tak byly krásné časy a připomenutí toho jakou cestou jsme prošli a co vše jsme zvládli.
byl to také ale šas těch posledních dnů kdy jsem sám zasebe se mohl zabývat různými myšlenkami co mi přcházeli a skládal jsem si dohromady onu celou mozaiku na kterou se nedostávalo když jsme po celý rok pracovali.
dostal jsem se k zajímavým zjištěním a přesvědčením. s Rdkou jsme mnoho věcí probírali proč a jak a osobně jsem došel k závěru, že "musím" ano řekneš si a já to říkávám k věcem zde na zemi také že člověk nemusí nic. já však mluvím o "musím" ohledně další cesty. mám na mysli krok. další krok který člověk skutečně musí udělat aby se dostal dále a našel opět svou rovnováhu, pkud totiž neudělá další krok který vnímá že jej udělat má, bude nespokojený a podrážděný uvnitř sebe sama.
nemluvím zde v podstatě o ničem jiném než o kroku ke kterému jsem veden dlouho a tím je začít se do hloubky zabývat nejen pozemkem, který jaksi podle pozemských zákonů vlastníme ale zabývat se také tím co je za tím plotem, za tou naší hranicí.
ono to není vlastně nic jiného než posun dopředu a vývoj
došel jsem tedy do bodu kdy jsem se rozhodl že uničiním další slib .
v nejbližších dnech jej zveřejním a na toto pak budu navazovat dále.
chci využít toto období kdy příroda spí - ne že bych neměl co na práci ale jak se říká věci musí být v rovnováze a tak já vím vnímám a uvědomuji si že mám část svého "času" dát věcem kolem sebe, dát možnost mnohým aby se zamysleli a nepochybuji že se najdou jedinci, kteří se probudí a ti v dalším čase probudí další. to je cesta z této naší situce ven. je a může to být cesta k hodnotám na které jsme zapoměli a naší předci za ně bojovali. pokud se nesjednotí a neprodí určité procento lidí pak přijde armagedon. věřím že ještě je čas a tak v rámci mých možností udělám maximum
přeji tobě milý Vlku a všem kolem tebe jen to co přeji sám sobě a věř že sobě přeji jen to nejlepší
s Láskou a v Lásce Kája

Milý Kájo,
Včera při usína ní mi něco řeklo, podívej se na Kájovy stránky - a ejhle, ono tam skutečně něco nového je. A tak jsem si s radostí a ne jednou přečetla tvůj nový článek. A i když píšeš - a máš v tom pravdu - že vše již bylo řečeno, přesto jsou pro mě některá tvoje připomenutí dobrá k zopakování nebo k ujištění se.
Já jsem velmi vděčná za to, že jsem dva dny před zveřejněním článku "Každý sám za sebe" tvoje stránky "objevila" (vím, že to bylo vedení), a bez pochyb se pustila do "práce". A že se mi život totálně změnil a převrátil - to chci shrnout až v únoru (kdoví, co se do té doby ještě stane). Jsem velmi vděčná za tvoje laskavé provázejí na Cestě. Dlouho jsem ne rozumněla tomu, co že jsme to dali za slib než jsme sestoupili na tuhle planetu Zem - až teprve nedávno mi to "docvaklo". A také je pravda, že ne všechna období přicházejících změn byla příjemná a lehká, některé chvíle byly i hodně těžké. Nicméně za každou takovou těžkostí přichází nečekaná odměna - trochu jiná než sladký bombónek.
A tak ze srdce děkuji a těším se na další kroky na Cestě
Srdečně a ze srdce Maruška

věděl jsem, že když nikdo jiný, tak to budeš právě ty, kdo se zde alespoň v pár větách vyjádří. Děkuji za ta slova. Víš stejně dobře jako my zde s Radkou, že není nad osobní povídání, ale pravdou je, že i psané slovo má své kouzlo pokud vychází ze srdce. Do slov se však jen velmi těžko dávají ony věci, které bychom skutečně chtěli sdělit a vyjádřit se, protože každý z nás je v každém okamžiku naladěn jinak a tak mnohdy nemůžeme vnímat ani to co slovy a to zvláště v psaném textu mělo být sděleno. mnohdy potřebujeme dlouhý čas na to abychom porozuměli.
Přejeme zde s Radkou nejen tobě, v tomto zvláštním obdobé které nazýváme Vánoci, klid mír a lásku v srdci. Duch vánoc taký jakým byl je nenávratně pryč v této hektické době, kdy se obchodníci modlí, ale jen za vyžší zisky a my si naivně myslíme, že dárkem či dárky svým blízkým si něco koupíme. Neuzávám a neslavím žádným způsobem již tento druh vánoc. Vyjímku snad tvoří jen právě ten klid a láska v srdci. Žádný strom však neroste do nebeme a tak ani to čemu se říká dnes vánoce tak nadále nebude. Přijde den a my se ho bohužel dočkáme, kdy se vše zhroutí, aby z popela mohlo vyrůst něco co má skutečný smyl. čeká nás konec nadbytku se kterým se setkáváme na každém kroku. přichází období pádu, bude to ale ozdravný pád protože jako lidstvo jsme se dostali již za hranici toho kdy bylo možné věci změnit. Vše co jsme kdy zasadili budeme muset sklidit a to bez vyjímky. Přeji tobě Maruško a všek, kdo jsou již probuzeni, mnoho sil do bouře, která přichází. Přeji všem ostatním, aby našili sílu a probudili se.
s Láskou a v Lásce Kája

Dobrý den přátelé, chtěla bych se podělit o jeden ze svých příběhů. Jsem na těchto stránkách úplný nováček a procházím čištěním, které Kája zveřejnil, a já dostala tu milost, že jsem je na FB zachytila. Je to pro mě zcela nová zkušenost a jsem ráda, že je. Něco jsem sem již napsala, dostala odpovědi, něco víc soukromého Kájovi do mailu, a dostala úžasné odpovědi. A jednu z nich chci ve stručnosti sdělit. Když ji hodně zjednoduším, tak zní: "neptejte se mne, ptejte se sama". Týkala se jedné mé zdravotní potíže, která ve vlnách ustoupí a časem zase jakoby bezdůvodně obtěžuje. A tak jsem si vyšla i v těch mrazech do lesa a na aploučku na sluníčku jsem se zeptala. A odpověď přišla s takovou rychlostí a razancí, že jsem jenom koukala. Bylo potřeba odpustit několika lidem, kteří mi - z mého pohledu - nepěkně zasáhli do života. Až se mi stáhlo hrdlo a vše ve mě křičelo "od pusťte mi prosím". A po chvíli, až se mi krk uvolnil, jsem celou cestu zpět mlela ono známé "miluji vás, omlouvám se, odpusťte mi prosím, děkuji". A vše se ve mně uklidnilo, přestalo mi bouchat srdce, hučení v hlavě, cítila jsem úžasné uvolnění, krásný příjemný spánek a další dva dny vnitřní klid a stále jsem v duchu jen děkovala. A když už jsem se začala radovat, že potíž je konečně za mnou, nebylo tomu tak, hezky se k večeru začala opět ozývat, aby mě při usínání a zase v noci už mírněji, ale přece potrápila. Takže jsem si uvědomila - ano, předchozí proces odpuštění je vpořádku, dostala jsem nějaký ten den oddechu, ale ještě to není vše, ještě je co řešit. I znovu jsem se ptala a netušila odkud co přijde. A přišlo - listovala jsem na těchto stránkách a otevřela starší Kájův článek o tom, jak je prováděno napojení na modrobílý´plamen květu života. Je tam s velkou pečlivostí a do podrobna vysvětlen každý jednotlivý krok příprav i vlastního obřadu i se všemi upozorněními na možná rizika. A právě u těch rizik mě něco pořádně "trklo". Vždyť jsem někdy v loňském létě četla jednu z posledních knih od Kerstin Simoné, kterou prezentuje jako chaneling od samotného Thovta a v jejím závěru je popsaná doporučená meditace. V podstatě návod, jak se napojit nahoru přes vyšší čakry k nǎsemu slunci a přes něj k centrálnímu slunci (termíny autorky), a dolů do centra země k srdci země(opět termíny autorky). Bohužel bez přípravy, čištění, dovolení se, bez průvodců atd. Párkrát jsem si s tím pohrávala a zkoušela, no a od té doby mám potíže, které se zatím stále ozývají, i když to nejhorší je snad už za mnou. Klasická medicína usoudili, že to je vysoký tlak jeho "léčba" nejen že nepomohla, ale ještě vše zhoršila. Takže jednoznačně bez léků, když tak nějaké zklidňující bylinky, ale to je jen berlička, i když příjemná. Při vlastním čištění je vše v naprostém klidu a harmonii. A tak trpělivě hledám dál. I to je výuka a snad pomůže dalším vyvarovat se zbytečných chyb. S přáním krásných dnů a poděkováním všem kdo si příběh přečtou, s úctou Marie

Milá Marie
Vaše slova určena těm, co psanému textu zde porozumí, jsou velmi poučná a krásná. Jako v mnohém se v nich skrývá mnoho zajímavých myšlenek a pravd. Bohužel těch „čtenářů“, kterým je toto určeno, a kteří porozumí, je jako šafránu. To však nemění nic na tom, že věci bychom si měli sdělovat, abychom těm, co jsou připraveni, a nebo se rozhodnou jít tou správnou cestou, jsme dali onu podporu. Nic více pro ně nemůžeme udělat, protože to vše nakonec musíme prožít a projít tím sami. Vše kolem nás je vždy jen jakási opora či podpora, ale jen my sami musíme tím vším nakonec projít a každý z nás zde musí dle svého projít něčím jiným. Žádný příběh a žádná cesta nikoho z nás není stejná, ale ani to však neznamená, že jeden druhému zde nemůžeme být právě tou podporou. Jsem vždy potěšen, když se najde někdo, kdo jde či se vydává na onu cestu a zjistí, že věci tak, jak jsou zveřejněny, jsou pravdivé a správné. Dnes opravdu nemusíme na žádné předražené semináře ani duchovní školy jakéhokoliv druhu, protože to vše je zde nám nabízeno jen proto, abychom si opět vytvořili vzorec v sobě sama, že bez podobných věcí a utrácení se nikam nedostaneme. Ty, kdo nám cokoliv nabízí, bychom mohli rozdělit do dvou základních skupin. Jedna skupina zde bude jen a výhradně proto, aby na nás vydělala a z velké části si tato skupina jen našla někde informace, zpracovala je do byznys plánu a nabízí nám je. Samozřejmě že zde patří i řada autorů a to různých bestselerů. Druhá malá skupina pokud něco nabízí pak to dělá, protože si uvědomuje, jak tomu ve skutečnosti je, ale tahle skupina je malá, spíše jsou to jedinci. O penězích to většinou není, byť v tomto systému, jak je nastaven, je popírat nelze. Já to dělám jednak proto, že můžu a pak proto, že se sám tím vším učím a není nad to si věci napsat a pokud je tedy už pro sebe musím sám zpracovat a pár blízkých se o to opravdu zajímá, pak není již důvod je nezveřejnit. Kdysi jsem si myslel, že změním svět a že lidé budou mít zájem, ale dnes vím, že pravda je jinde a naprostá většina nechce nic vlastně měnit. Zažil jsem to vše kdysi v podnikání, kdy jsme museli vždy při změnách ve firmě propustit řadu zaměstnanců, protože oni se chtěli mít, jak říkali, lépe ale nechtěli nikdy žádné změny. Dnes již nikoho nepřesvědčuji a nikomu nevnucuji Pravdu, kterou zde nabízím. Je to na každém, kdo se jak sám rozhodne. Za poslední měsíc mne pár lidí kontaktovalo, že dělají zveřejněné meditace a přesto nebo právě proto se přihlásili na pročištění přímo zde ode „mne“. Nepřekvapuje mne, že přestože sami pročištění pro sebe jak říkali dělali a dělají, přesto do jednoho všichni po „mém“ pročištění zaznamenali něco jiného. Ono vysvětlení není až tak složité a často o tom píši a na věci upozorňuji. Je potřeba k věcem tohoto druhu přistupovat s Láskou a Vírou. Není možné věci číst jako psaný text z hlavy. Je potřeba všechny tyto věci dělat Srdcem a ze Srdce. Sama jste si to vyzkoušela na sobě a záměrně jsem vám dopředu nesdělil, že na sobě něco máte. Pokud budete svým vlastním pozorovatelem, pak si uvědomíte a sama sobě přiznáte, že jste uvnitř sebe sama změnila přístup. O dané autorce jsem vám také neřekl, že ji máte odložit, že se tomu nemáte věnovat, že věci jsou jinak. Jednak by to bylo těžké dát do psaného slova a jednak byste nevěřila a mohla byste si myslet, že jsem zaujatý. To ale vše nebylo a není z mé hlavy, jako tento text, je to sdělení a je na každém, jak se s tím srovná a co v něm sám pro sebe nalezne. My vlastně všeobecně nechceme žádné změny, přestože jich máme plná ústa. Stačí se podívat na zajímavý film „Nebe existuje“, jistě dá každému něco jiného a z počátku není, dalo by se říci, zajímavým, přesto asi jinak ani natočit nešel. I v něm mimo jiné jasně vidíme, že nikdo změnu nechce a přesto o ní mluví. Když jsou pak obeznámeni, že Ježíš existuje, že se dítě s ním setkalo, vlastně to popírají, že to není možné. Sama manželka, která je velmi věřící, nevěří vlastnímu manželovi, že jejich dítě to vše prožilo a v podstatě jej považuje za podivína a byla by ráda, kdyby tomu všemu již nevěnoval pozornost, protože okolí je vlastně odsuzuje a dělá si z nich legraci, ztrácejí přátele, kamarády, přichází o práci. A to jen proto, že věří, že ví a je těžké té víře a prožitkům malého syna uvěřit. Pokud by se v čase sama manželka nesetkala tváří v tvář něčemu, co jí ten malý syn sdělil, asi by došlo v krátkém čase k rozpadu vztahu a odcizení. A to vše jen proto, že nemáme víru, že chceme změny, ale nejsme na ně jednak připraveni a chceme změny podle našich představ a ne podle vesmírných zákonů. Doporučuji ten film shlédnout, jistě některým může mnohé dát, ale jiní jej budou považovat za blbost a ztrátu času. Ti však zdaleka nejsou ještě na cestě a pro ty ani tyto stránky a informace na nich nejsou určeny.
Děkuji vám za vaše hezká písmenka, zapadla mi přesně do skládačky. Člověk, když je připraven, vždy se dozví jak dále. Ani tedy nemůžete vědět, jakým přínosem pro mne osobně vaše slova byla. Je v nich mnoho z toho, nač jsem čekal. Děkuji a přeji jen to nejlepší všem stejně laděným bytostem. A těm ostatním přeji, aby nastoupili na stejnou cestu co nejdříve.
S Láskou a v Lásce Kája

Milý Kájo,
děkuji za milá a hladivá slova, která jsem si několikrát už přečetla, i za podporu, kterou mi v mém putování a snažení poskytujete.
Dnes je to 30tý den, kdy se věnuji meditaci čištění a tak si dovolím malou rekapitulaci svých prožitků. Začala jsem ve chvíli velkých osobních nejistot, chaosu a smutku. Ten sen, který jsem vám v mailu popsala mi vysvětlil co, či spíše kdo to na mě visel a ujistil mě, že krok, který jsem po roce tápání udělala byl správný. A tak jsem začala meditovat 2x za den, později jsem se ustálila na ranním a večerním čase a na tu chvíli se vždy těším. Zajímavě se mi měnil i hlas - od slepotu, někdy i chrapotu aotřeby od kašlat až k čistotě. Občas jsem měla dojem, jakoby něco škodolibého ty moje hlasivky zastíralo právě v těch nejzávažnějších pasážích, až jsem jednou v duchu mezi řádky řekla "mě nedostanete", a od té doby mám pokoj. Někdy se mi stává, že při oslovování našich patronů je mi až do pláče - vede mě to ke utlumení a hluboké úctě. Asi v polovině času mě napadlo, že by bylo lepší mít při meditaci rozsvícené svíčky, a tak jsem si pořídila pět kalí šeků na čajovky a má na stole malý půlkruh ze svíček.
Za ten měsíc nastal i posun v mém osobním životě - jsem v situaci, kdy hledám bydlení a práci. V oblasti práce jsem měla od počátku jasno, co chci: čisté prostředí, práci na kratší úvazek a nesmím škodit lidem, zvířatům ani přírodě. A tak mě zaujala nabídka "zdravého životního stylu" , ze které se však brzo za slovních tanečků vyklubala ona ďábelská Herbalifka. Další nabídka taky vypadala dobře - čistá laboratoř, práce dopoledne, slušný výdělek, "konečná příprava výrobku", jenomže šlo o balení léků do krabiček - přece nemohu být součástí tohoto vražedného řetězce. A po té přišlo to, co je mojí celoživotní parketou - pomáhající profese, tentokrát jako koordinátorka jedné sociální služby - po neděli již budu přebírat práci.
V bydlení jsem si uvědomila, že si hledání sama vnitřně blokuji. Nejdříve mi došlo, že je potřeba sbalit a odvézt si své věci z místa, odkud jsem odešla - to je to nutné od sekání všech pout a vláken a nikdo to za mě nemůže udělat. Nicméně, když jsem tam minulý týden několikrát byla a balila, tak jsem si uvědomila, že to místo už mi nic neříká, jen jsem věcně a systematicky skládala jednu věc za druhou. Druhá věc se týká mne samotné - nejsem ještě připravená na to, žít sama, byť hledám v blízkosti své rodiny. Možná se toho i trochu bojím. Zatím (a rozumem vím, že to nejde natrvalo), žiju v rodině jednoho ze svých dětí a jsem vděčná za vzájemnou podporu, ohleduplnost i pomáhá ní si. Zároveň si také uvědomuji, jak málo věcí (svých vlastních), stačí ke spokojeně mu životu, a co všechno nemusím mít.
Samozřejmě, že v dalších dnech budu v meditování pokračovat, zvláště myslím na potřebu neustálého čištění a chránění naší republiky, která se nebezpečně blíží k "majdanizaci". Věřím, že toto je mnohem čistší a účinnější způsob pomoci, než vykřikovaní někde v davu. Kéž by nás bylo hodně a stále více.
Kájo, děkuji také za upozornění na ten film, nevěděla jsem o něm, ale zkusím si ho někde půjčit a podívám se na něj.
A nakonec otázka, zda-li mohu požádat o napojení na Modrobílý plamen Květu života. Žiju v Malých Kyšicích, je to vesnička na pokraji křivoklátských lesů mezi Kladnem a Berounem.
Srdečně a vřele děkuji za vše, čeho se mi dostává, přeji krásné před jarní dny, s úctou Marie

Milá Marie
Dovolím si zde také ještě pír slov k vašemu sdělení, byť k tomu všemu není v podstatě co dodat. Snad jen to, že z jistého pohledu by vám mnoho z těch, kteří se pohybují ve vašem okolí mohlo závidět. Závidět není možná ten správný výraz, ale výstižnější či přesnější mne v dané chvíli nenapadá. To vše co popisujete není pro mne ničím novým ani zvláštním, protože vím jak věci fungují. Potěší mne samozřejmě však vždy, když někdo další v řadě pochopí, vyzkouší a nastoupí na tu správnou a jedinou cestu. Cest jak již bylo sděleno je mnoho a každý se sám může rozhodnout kterou půjde, ale jen jedna jediné je podporována a tím také správná pro ty, co chtějí jít a žít ve Světle a Lásce.
To, že se vám mění či změnil hlas u provádění pročišťování je překrásná připomínka a správný postřech. Je to jasná ukázka toho, že člověk v dané chvíli k věcem přistupuje opravdu srdcem a s Láskou. Je to ukázka toho, že v dané chvíli máte kolem sebe nejen své průvodce a ochránce, ale máte v dané chvíli ono naprosté napojení. Čím lépe dokážu pročišťování prožívat tím silněji působí, ale to vše se musí prožít a zažít aby jiný porozuměl tomu o čem je řeč, protože druhý může přikyvovat že rozumí, že chápe, ale je na hony vzdálen tomu o čem je vlastně řeč, jaké to je prožívat to skutečně uvnitř sebe sama.
Svíčky beru jako jakousi samozřejmost a na mnohé co by se tak mohlo v dané chvíli pro jakési upevnění dané situace a prožitku provádět beru již za takovou samozřejmost, že se o tom ani nezmiňuji. To, že vás však napadlo zapálit si svíčku či svíčky není opět jen tak. Je to informace, která se k vám dostala a vy jste jin dokázala správně zachytit. To zase jen proto, že vyzařujete a dáváte do toho všeho v dané chvíli právě onu Lásku. Je to však Láska jiného druhu než které mají plná ústa jiní k mnohým věcem a jen stěží se toto vše dá dát do našich tak nedokonalých slov.
Nabídka práce a jiných věcí které se k nám dostanou jsou spojeny vždy vírou a přáním které si sebou neseme. Není to však víra a přání v hlavě je to opět nepopsatelné je to víra a přání, které zasáhne každou jednu buňku našeho těle a my jsme tím plně zaplnění.
Podporu a oporu nám může dát spousty bytostí kolem nás a nemusí to být mnohdy ani přímá rodina, protože jednou pochopíme že rodina je něco jiného. Rodinou mi nemusí být otec ani matka, kteří mne přivedli na svět, jsou to pro mne jen řekněme biologičtí rodiče. Rodinou pro mne může být někdo úplně jiný, ale pro vysvětlování zde není prostor a není to ani důležité, protože opět pochopí to jen ten kdo prožil. Chci tím však říci, že pomoci a podpory se nám dostane a my ji máme využít ovšem ona nemusí být a nemá být trvalá.
Věcí k životu skutečně mnoho nepotřebujeme a mi trvalo padesát let než jsem to pochopil dnes se již usmívám nad tím jak většina kolem si myslí že tohle nebo tam to musí mít. Ne nemusí a pokud se k životu takto staví pak to je právě ten osobní život a to osobní malé já chci , já potřebuji a to není ona cesta neosobního velkého a jediného JÁ kterému jsme dali slib a kterému bychom se měli obracet.
Třicetidenním pročištěním nic nekončí naopak tím věci začínají a člověk „musí“ jít dále stejnou cestou po zbytek svého života aby zrál jako víno. Do života mu vstoupí mnoho překážek, které jsou jen zkouškami ničím jiným. Nestačí ovšem abychom tou správnou cestou šli sami protože pokud si budeme myslet že věci kolem nás se nás netýkají a můžeme být na své cestě jak dalece chceme a jiní budou na hony vzdálení, pak nás opravdu čeká mejdan ale ten semele a smete i nás samotné. Proto se máme snažit šířit a působit na své okolí aby se skupina těch co jdou onou správnou cestou rozrůstala.
Dnešní mladá generace myslím tím v dané chvíli děti různého věku je pod vlivem celé společnosti vychována tak, že je vlastně nic nebaví u něčeho nevydrží, jsou zhýčkaní a jsou doma z řad svých rodičů i školy v podstatě nepostižitelní. A já k tomu dnes již přidávám, že jsou také nepoužitelní. Svět tak jak jej známe je na naprostém vrcholu a již mnoho let se mocní tohle snaží jen nějak udržet. Je to stav, který je neudržitelný a je také ale netransformovatelný, což znamená že musí přijít nějaký třesk a on přijde. Dopady můžeme snížit tím že budeme působit na to naše okolí a dávat tak šanci těm kteří jsou připraveni jen nedostali ten signál, ten impuls že věci jde změnit ale tou změnou jsem jen já sám.
Přeji vám jen to nejlepší na vaší cestě a věřím že po ní po správné půjdete velmi dlouho.
S Láskou a v Lásce Kája
PS: pokud chcete napojení na modrobílý plamen květu života pak mi bude potěšením být toho součástí – napište mi na email.
S Láskou a v Lásce Kája

Zúčastnil som sa čítal som nahlas z obrazovky, precítil som to, len kyvadlo nemám / zatial/.

Milý Antone
kyvadlo není ničím jiným než jen jakousi pomůckou. nelze to slovy popsat k čemu vlastně slouží snad pro jakousi odezvu či potvrzení toho co člověk nemůže vidět v tomto fyzickém světě. vy osobně ho už vůbec nepotřebujete jste člověk který dlouhodobě kráčí po té jediné správné cestě. vy máte to co mnozí postrádají a tím je víra a toje jeden z dalších důvodů proč jej nepotřebujete. já osobně s ním pracuji protože jednak jsem na něj zvyklý a pak přece jen pracuji trošku jinak než jedinec. každý den někoho nebo něco čistím a tak mi slouží také jen jako pomůcka k tomu abych věděl, či spíše nepochyboval že je vše jak má být. Kyvadlo samo o sobě v podstatě nedělá nic jen je opravdu pomůckou, podporou, ujištěním a já nevím čím ještě. mějte se a všem přeji jen to nejlepší
s Láskou a v Lásce Kája