proběhlo 4.4.2022

Austrálie, velký ostrov, obklopený Tichým a Indickým oceánem, země, která patří původním Maorům. A pak si ji v období kolonizace obsadili Angličané, aby měli kam vyvážet své vězně, kteří se již nikdy nesměli vrátit zpět do tehdejší Anglie. Dnes je tento světadíl součástí Spojeného království a spadá pod britskou korunu.

Na počátku čištění a napojování tohoto území se mi objevují různé výjevy z krajiny, trochu se zastavím u budovy opery v Sydney, která je postavená ve tvaru lotosu, tedy květu života. Vnímám pohodu a klid večerního letního života u moře: všude lampionky, lidé se baví u stolků, kolem přístavů jezdí večírkové lodě …

Pak se objevuje maorská vesnice, klidná, bez ruchu. Několik mužů zde jen tak stojí a povídají si, opodál sedí na bobku nějaká žena, zahleděná do dálky.

Dívám se na přístavy, je zde mnoho plachetnic, lodí, také mnoho lidí. A pak se přístav promění ve starodávný přístav, jednoduchý, dřevěný, kolem je spíše pustá louka. Objevují se dávní lidé, kteří sem byli přivezeni. Ze starých lodí vychází ženy, vyděšené, úzkostné, naprosto neví, co je zde čeká. Kousek opodál se objeví hromada lebek, tu a tam je přeskočí nějaký klokan.

Poté si všimnu zatravněné vyvýšeniny, která se z ničeho nic pohne. Najednou vypadá jako hlava obrovské ryby, s velkou tlamou a hrozivými zuby. Z bahnité řeky k ní připlouvá velké množství černých, ošklivých ještěrů. Všichni musí vejít do té tlamy. Proud je dlouhý, nesmí se však zapomenout ani sebemenší ještěrka. Pak se tlama zavře, a okamžitě je zde zase travnatý kopeček a není poznat, co se zde dělo.

Po tomto výjevu vnímám zpěv chorálu z evangelického kancionálu „pod ochranou Nejvyššího, rozvesel se duše má, v bouřích žití vezdejšího On nespí ani nedřímá“.

Poslední, avšak velmi významný obraz, začne zespodu, kdy mi před očima roste směrem nahoru zlatý sloupek. Na něm jsou barokní hlavičky kudrnatých andílků. Pak se na tom vynoří fontána, lehce tryská a kolem ní zase ty andělské hlavičky. Sloupek vyroste nahoru až skoro do nedohledna a na jeho špici se objeví zlatobílá papežská mitra, která pak klouže po provaze dolů až k zemi. Za ní se pak vynořují starodávní papeži, všichni mají stejnou mitru a zlatou berlu. Jsou v různých barevných dobových hávech. A poté, co se spustili dolů na zem, spěchají někam za železný plot, kde jim někdo ukazuje cestu. Spěšně nastupují zadními dveřmi do nějakého pomalovaného auta, které vypadá jako „anton“. Jak všichni nastoupí, objeví se u kašny skupinka stejně velkých i stejně oblečených chlapečků, kteří se usmívají a tleskají. Pak si stoupnou dokola, zády ke kašně, chytnou se za ruce a obraz se začne proměňovat ve světelné srdce, které stoupá vzhůru.

Po něm se pak objeví světlo a v něm veliký růžový květ, připomínající pivoňku. A pak je najednou kolem mne neskutečné množství bílorůžových květů magnolie.

Jednotlivé obrazy, které přicházely během pročišťování australského území, ukazují na mnohé dávné těžkosti, které toto území potkalo a dosud je neslo. Radostný zpěv onoho chorálu pak ukázal na dokončené očištění této země od všech možných entit.

Poslední obraz je však obecný. Austrálie je poslední napojovaná země na Modrobílý plamen Květu Života, a tak se týká všech napojovaných zemí a jejich očištění od zvrhlé papežské nadvlády. Kdykoliv před tím jsem někde viděla ony kudrnaté hlavičky či celá tělíčka malých andílků, měla jsem to za výraz roztomilosti malých dětí a jejich ochranu dospělými. Tentokrát jsem byla docela zděšená tím, že jsem si uvědomila, o jakou zvrácenost ve skutečnosti jde. Žádná roztomilost a ochrana, i obrázky a sošky jsou předmětem a také obrazem zneužívání a krutého zacházení s malými dětmi v rámci katolické církve. Proto onomu vyčištění světa od všech papeženců symbolicky tleská skupinka chlapečků ve stejnokrojích, těch, kteří žili v různých ústavech a byli do jednoho předmětem zvrácenosti kněží a vychovatelů.

To, že je i Austrálie napojená na Modrobílý plamen Květu Života pak sdělují ony světelné a květinové obrazy, které pro mne byly jakýmsi závěrečným pohlazením, zvlášť ten pocit, že jsem mezi mými oblíbenými magnoliemi, kdysi prvním stromem zde na Zemi, pocházejícím z nebeských výšin.

13.1.2023 Maruška

Předcházející text ................Velká Británie napojení na MPKŽ

Následné povídání ................Pavel prožitky

Prostor pro diskuzi ...............Prostor pro diskuzi Maruška