Duben měsíc očisty.

V dubnu roku 2022 začíná další příběh našeho snažení se pomoci naší planetě Zemi, a tím i nám všem lidským bytostem s duší. Pomoci tentokrát už ne zahnat, ale zcela zničit zlo, které mělo a stále má větší a větší sílu, a vyvolává tak značné obavy z toho, že prohráváme. A to samozřejmě nechceme. Víme totiž, že jedinou možností je úplné zničení zla.

Jednou z možností, jak naší planetě pomoci, je pročišťování. Očista od všeho, co pochází z temné strany, a je strůjcem zla. Nazýváme to entitami. Zaměřili jsme se na všechny země napojené na Modrobílý plamen Květu Života, na jejich vládní představitele, vojska a vojenské představitele, a samozřejmě i na obyvatele. Jako první jsme pročišťovali všechny napojené země včetně naší republiky, která je napojená na MPKŽ již od začátku roku 2018. Pak jsme v dalších dnech pročišťovali vládní činitele naší republiky, Ruska a pak dalších napojených zemí. Samostatně jsme se, na základě Kájova vedení, také věnovali Ukrajině, i když není mezi jmenovanými napojenými územími. V této souvislosti jsme si uvědomovali, že názvy území, napojených na MPKŽ nemusí přesně odpovídat současným hranicím jmenovaných států. A že také nemá sebemenší smysl po detailech pátrat. Následně jsme pročišťovali ruskou armádu, pak ruskou vládu, poté všechny politiky všech napojených území. Další čištění pak bylo znovu zaměřeno na Českou republiku a čištění lidských entit, a hned nato čištění všech lidských entit napojených území a znovu čištění ČR, poté výhradně českého premiéra. Po něm pak samostatně pročištění všech vládních představitelů všech napojených zemí, a zvlášť ukrajinských představitelů. V závěru měsíce pak přišlo napojení celé planety na Modrobílý plamen Květu Života a pročištění všech čaker planety a úplně nakonec propojení všech území, napojených na MPKŽ.

Moje role byla opět, jako v předešlém snažení, dána sledováním alegorií, které mi byly ukázány v obrazech, někdy i v přímém slovním sdělení. Tentokrát je nebudu faktograficky popisovat všechny tak, jak šly za sebou. Raději se budeme věnovat těm, které jsou opravdu zajímavé a svým sdělením nosné pro naše další pochopení a konání.

Hezky působivé bylo čištění České republiky, v rámci kterého jsem se v poskytnutých obrazech opět vrátila na Vyšehrad. Mám jej velmi ráda, od roku 2015 je tam vytvořeno první energetické místo proudu Božího Světla. Je na louce uprostřed mezi čtyřmi sochami. Navštívila jsem jej několikrát a prožila zde nezapomenutelné zážitky. Pokaždé jsem měla s sebou text „Čištění“, které bylo v dané době aktuální, a praktikovali jsme jej každý den. A vždy jsem tam šla mimo jiné s tím, že jej na tomto mimořádném místě přednesu. A samozřejmě jsem měla s sebou také doporučenou prosbu, která pomáhá k procítění proudu Božího Světla. Je to místo, kde v době, kdy jsem tam chodila, bývalo celkem málo lidí, většinou turistů, kteří se tam nezastavovali. A tak jsem si sedla na nejbližší lavičku a vždy jako první jsem přednesla ono čištění. Nikdy, když jsem tam takto byla, se nestalo, že by mne někdo v přednesu rušil, nebo se divil, že čtu nahlas. Jednou jsem tam byla kolem poledne a můj úžasný zážitek byl umocněn skutečností, že když jsem se blížila k závěru textu, začaly zvonit kostelní zvony. A poslední úder zazněl přesně při mém posledním vyslovení „děkuji“. Pro mne to bylo naprosto ohromující, měla jsem pocit, že jsem obklopená mnoha anděly, že oni způsobili to závěrečné zvonění. V následné meditaci se mi pak ono zvláštní místo vždy ukazovalo jako jiskřivý pramen vodopádu, poprvé spíše menšího, později už to byl širší docela silný vodopád. K tomu se pak pojí neuvěřitelný zážitek Božího Světla. Vnímala jsem jej jako jakousi širokou, silnou hadici, něco jako požární hadice, i když trochu širší. Táhla se po zemi ke mně, a u lavičky se zvedla, vytvořilo se něco jako její „hlavice“, a ta rozšířená část velmi silně svítila bíložlutým světlem. Jasné, silné Světlo, které však neoslnilo, bylo možné se do něj dívat. Dívat se do Lásky, s nepopsatelným pocitem. Mám toto místo velmi ráda a občas se tam vracívám i v duchu. A tak bylo pro mne velmi milým překvapením, když jsem se na Vyšehradě, mezi čtyřmi sochami ocitla v rámci našeho čištění. Tehdy jsem vnímala poměrně široký pramen vodopádu. V parku se pak začaly pohybovat lidské postavy, byly zabaleny do něčeho, co vypadalo jako lotosové listy květů kolem nich. Jen hlavy jim koukaly ven. Pohybovali se osaměle i ve skupinách, někteří se bavili, jiní hádali i postrkovali. Pak se nad vodopádem objevil proud zlatobílého Světla shora, vypadal jako sloupec a kolem něj se začínaly otáčet dvě velké, růžovobílé andělské bytosti, působily dojmem, že se o to Světlo starají. Pak jsem viděla, že měly v „rukách“ dlouhé trumpety, přidávají se k nim ještě další dva, a letí spolu nad celým územím České republiky. Rozprostírají se po celé šíři naší země, od hranic k hranicím. Trumpety mají před sebou a růžová těla nechávají za sebou svůj opar či mlhu nad celým územím. Tato jejich energie pomalu padá na celou naši zem. Symbolika čištění je tentokrát víc než zřejmá, ale není to sladké lízátko. Andělské trumpety, a hned čtyři, to není jen tak nějaká muzika. Ty ohlašují změnu, a nejen tak jednoduchou. Je to boření a ničení všeho, co je špatné, zlé, všeho, co jde proti vesmírným zákonům. Je to ohlášení nastávajícího boje se zlem, do jeho konečného zničení. Očištění až do posledního zrnka půdy této země. Pro mne zaslíbení čisté budoucnosti tohoto území, ať už se v budoucnu bude jmenovat jakkoliv.

Rusko bylo hned druhou zemí napojenou na Modrobílý plamen Květu Života po České republice. Svou rozlohou a majestátností patří mezi ty největší státní útvary na této planetě Zemi. V tomto období čištění jsme se mu věnovali třikrát. Čistili jsme Rusko, ruskou armádu a ruské vládní představitele zvlášť, mimo ta společná čištění. Jeho představitel, světlá lidská bytost, která v tomto čase nese jméno Vladimír Putin, je pro mne někdo tajemně velmi blízký, i když v tomto světě žijeme každý v jiné zemi a ve zcela jiných úrovních a podmínkách pozemského žití. A přesto jsme se setkali. Dnes to již nevím přesně, někdy v letech 2018-2020. Setkali jsme se dvakrát, kdy mi Vladimír vstoupil do naprosto živého snu, jednoho z těch, které považujeme za skutečnost. A já ho jako skutečnost vnímám. Setkali jsme se v Brně, v budově školy, kterou jsem navštěvovala od své páté až do deváté třídy. Přesně si pamatuji, jak jsem šla po tom širokém schodišti až do druhého patra, vešla do třídy, kde nikdo nebyl a sedla si do druhé lavice odpředu. A Vladimír si ke mně přisedl. Nijak mě to nepřekvapilo, naopak cítila jsem se vedle něj velmi bezpečně, dalo by se říct až šťastně. V tom prvním setkání jsme celou dobu ve třídě zůstali sami, přesto Vladimír hodně spěchal, a já, ač nerada jsem to chápala. Sděloval mi něco zcela určitě důležitého, ale nezapamatovala jsem si co to bylo. Podruhé jsme se sešli ve stejné třídě, ale byla tam ještě nějaká učitelka. Sice nás nechala na pokoji, ale Vladimír byl hodně nervózní, nechtěl, aby cokoliv zaslechla, proto něco v rychlosti napsal na malinký papírek a ten mi dal do ruky. V tom snu jsem to neuměla přečíst, později jsem se dozvěděla, že tam bylo: „neboj se, my vás nedáme“. Musel tehdy odejít hodně rychle, a mě to docela mrzelo. Ne každé osobní setkání dvou lidí, kteří jsou velmi blízko sebe, vnímám tak příjemně, jako bylo tohle. O to víc jsem se zaradovala, když se během některých čištění objevil ve vizích. Již v napojování Ruska na MPKŽ jsem se zmínila, že se v závěru objevil s úsměvem a zamával nám s komentářem „co mi to tady děláte“. Tentokrát jsem jej vnímala ve světle. Stál v zářivém Světle po obrazu, kdy nám byly ukázány lidské entity v černých oblecích, černých autech, ať už jako úředníci či jako poslanci v dumě, vždy se začerněnou tváří, donuceni rychle mizet. V čištění ruských vládních činitelů se ukázal ve světelném „vajíčku“, zářilo to kolem něj, při tom se hbitě pohyboval mezi mnoha lidmi a každému něco sděloval. Byl stále v pohybu, v takto zářivém světle jsem jej ještě neviděla. V tomto čištění se také ukázala symbolicky jeho velmi silná podpora: nad územím celého Ruska se zvedá a vlaje původní rudá ruská vlajka, území zaplaví Rudá armáda a dokonce mohu slyšet ruskou hymnu. Při pročišťování ruské armády se pak po vyčištění, odvedení a zničení všech entit ukáže velmi pěkný obraz, který stvrzuje dobře odvedené čištění: „vidím, jak od lesa přijíždí velké ruské saně, svítící diamanty. Sedí v nich postava v bílém zlatě lemovaném rouchu, s vysokou, opět bílou, diamanty posetou přilbou na hlavě. Když se mi přiblíží obličej, poznávám tvář Kyrila. A přichází myšlenka -tento jistí mravnost svaté války“-.

A na závěr ještě popíšu, jak to v obrazech vypadalo, když byla napojována planeta Země na Modrobílý plamen Květu Života.

Nejdříve vidím planetu plout v prostoru, ve kterém se pak ukáže mnoho lotosů. V duchu se ptám, zda-li mohu vidět Květ Života. Ukáže se mi velmi zvláštní okvětní kalich a z něj vychází nepopsatelně jasné světlo. Poté znovu vidím planetu Zemi v prostoru, jak se pomalu od spodu zabaluje a obklopuje lístky, které vypadají jako lotos. A pak jsem opět na Vyšehradě, v místě tentokrát velmi mohutného pramene. Voda z něj však teče dovnitř, hluboko do země, čistí vnitřní prostory a různé podzemní cesty. A také hned po té louce vylézají černí, slizcí hadi, brouci, krabi, vidím i ocas většího ještěra a několik dalších, co lezou za ním. Všechnu tuhle havěť zničí velký sluneční kotouč, který na ně čeká u hradeb. Rozsvítí se velká červená spirála, která tvoří kolečko, občas mění barvu do žluta. A objeví se mapa světa a ty spirálky se střídavě ukazují na různých místech, nejhustěji v Evropě. Pak už vidím velký květ růže, která se postupně otevírá a v ní, jako malá kulička je malá Zemička. Mě zaplavuje neuvěřitelně jemná, světlemodrá energie, která však má velkou sílu. Zvedá mi ruce a já ji vnímám jako velký balon, který objímám. Na závěr se pak objeví onen světlemodrý zářivý květ a planeta Země do něj pomalu a opatrně usedá, jako do vzácného mechu a celá se obklopuje jeho lístky.

Není na škodu si tento popis v klidu představovat a taky jeho krásu užít.

24.1.2023    Maruška