Ti z druhé strany.

Vzpomínám si, jak Míla vyprávěla občas o tom, jak je jednoduché sejít z cesty a jak sešli z cesty i velmi zkušené bytosti, které již byly hodně daleko. Vzpomínám si, jak vyprávěla o tom, že tyto bytosti vždy sejdou vědomě, protože se jednoho dne chtějí dostat ještě dále a na blízku jsou stále ONI našeptávači. Ti z druhé strany.

Přicházím zde v tomto čase milý člověče a přece si nejsem jist, zda tomu všemu můžeš porozumět. Nevím, jak budeš na věci nahlížet. Nicméně na tom nezáleží, protože vše co níže a v dalších textech bude uvedeno, slouží především pro mne samotného. To proto, abych pochopil, nebo se alespoň přiblížil pochopení toho, co se vlastně stalo s jednou kouzelnou bytostí, kterou jsem znal.

Nevím, jak dnes žije, kde pracuje a jak se jí daří, co však vím je, že pryč je doba, kdy patřila k těm nejlepším. Pryč je doba, kdy měla ta nejdokonalejší napojení, které jsem ji občas „záviděl“. Sešla z cesty. Jednoho dne nezvládla již zkoušky, před které byla postavena a kdo není slepým a hluchým, musí dříve či později poznat, že tohle nemá s vírou, anděly, Bohem a jeho řádem již nic společného.

Začínají převládat věci, které již nejsou tím Světlem, kterým byla, nýbrž je v nich mnohé rozpoznatelné co pochází od těch z druhé strany. Nejsou to však věci, které by šly jednoduše popsat a už vůbec ne dokázat tak, jak bychom my chtěli, a to jest hmatatelně.

Ve všem co nakonec pochází od těch z druhé strany, je spousty toho, co zní jednoduše a sladce. I ona druhá strana nám bude předkládat Boha a mnoho jiných věcí, které my sami chceme slyšet, abychom nabyli dojmu a uvěřili.

Mnohé se tváří jako „světlo“ a přesto tomu tak na samotném konci, kdy už většinou není návratu, není. Protože se však jedná o bytost velmi sečtělou s mnohými prožitky ve vlastním životě, tak dokáže zaujmout a strhnout na sebe pozornost.

Skládám si opět a znovu některé střípky z minula pomalu dohromady, protože „chci“pochopit PROČ……

Před časem jeden z účastníků z programu 30 dní protištění se Shamhalou napsal.

Cituji:

Hodně dlouho jsem přemýšlela, jestli budu pokračovat, přestože jsem původně chtěla a byla jsem z té možnosti nadšená, tak po přečtení článku moji andělé jsem o tom musela hodně přemýšlet. Na jednu stranu mě to vystrašilo a na druhou mi to připadalo jako přepírání osobního prádla na veřejnosti. Nakonec jsem si řekla, že to ale přece není moje věc a nemělo by mě to ovlivnit v růstu a proto píšu tyto řádky. …………..

Daná osoba, která napsala tento text a který je samozřejmě na stránkách v dané rubrice autenticky zaznamenán, nebyla jediným účastníkem, který pocítil jakýsi strach a obavu pokračovat dále. Bylo to mnoho dalších a z jejich textů je to rozpoznatelné, jen ona bytost to snad napsala nejotevřeněji, tak jak to sama pociťovala.

Tehdy jsem se nad tím malinko pousmál, protože nebylo vše správně pochopeno tak, jak bych si přál, a jak bylo zveřejněno. Již jsem zde na stránkách mnohokráte napsal, že nemám potřebu kohokoliv špinit, pomlouvat, kritizovat a podobně. Přesto si mnozí stále myslí, že právě toto dělám a nemám již ani potřebu to těmto bytostem stále vysvětlovat. Naučili jsme se nějak v poslední době ve všem vidět kritiku, zaujatost a podobně a přitom to tak vůbec nemusí být.

Zmínil jsem se, že pokud by Milena nějakým způsobem „špinila“ mne samotného, je to něco jiného než to, kdy se pustí do pomlouvání a znevažování věcí jako jsou energie modrobílého plamene Květu života. Zde o pomlouvání a znevažování ve skutečnosti opravdu jde, to však jen proto, že již není tou bytostí, kterou byla a podlehla vábení těch z druhé strany.

Rozpoznat to jde, pocítit to jde, jen musí člověk vnímat jinak než hlavou a nesmí být zaujatý. Ne každý toto je dnes schopen poznat a rozpoznat, každý kdo se však opravdu chce dostat dále se tomu bude muset jednoho dne naučit. Je až příliš jednoduché podlehnout líbezným slovům těchto bytostí a jejich příběhům. Co jim nikdy člověk neupře je vlastnost toho, že umí mluvit, zaujmout a nemají strach vystoupit.

Mnohokrát se musíme „spálit“, mnohokráte se musíme na svých cestách vrátit zpět, abychom se poučili a pochopili. Není jiná cesta než právě tato. Proto chápu mnohé z těch, co se nechají zlákat v dobré víře a naivně si myslí, že známá osobnost nebo ta, která přece dlouho se věnuje „duchovnu“ má pravdu a jde správným směrem. Ne, není to měřítko, měřítkem nejsou ani certifikáty na stěnách o tom co vše již absolvovali, kolik a jaká zasvěcení mají.

Tato rubrika „Moji andělé“ na těchto stránkách, byla založena jen a na základě toho, že to byla právě Míla, která napsala a zveřejnila článek pod názvem „už je na čase abych napsala“. Pravdu o tom, proč přesně tento její článek vznikl, se ve formě a podobě toho, jak bychom to vědět a znát chtěli, tím myslím nějaké hmatatelné důkazy a podobně, nikdy v této naší rovině nedovíme. Můžeme se jen domnívat a věřit nakonec jen našemu vnitřnímu naváděcímu systému a tomu jak věci skutečně pociťujeme. Nikoliv ovšem hlavou, ta nás vždy svede  jinam a z hlavy pravda nemůže vyjít. Je zde na těchto stránkách mnoho informací a dokonce jsou zde články, které kdysi psala samotná Míla. Myšleno v době kdy jsme spolu byli. Po té co utekla a to v době, kdy ten druhý potřeboval pomoc a ta by neměla být nikdy nikomu odpírána, vymazala Míla vše ze svých stránek a pravý důvod opravdu neznám a vy sami se jej také nikdy nedovíte. Mimo odůvodnění, že k tomu měla Milena své osobní důvody. Tím, že toto vše odstranila ze svých stránek, popřela a pošlapala naprosto vše.

Dnes může tvrdit, že to období byl omyl, že se spletla.

Spletla se stejně tak, jako v jeden pro ní osudný den, kdy chtěla vědomě a sama jít dolů do samotné vnitřní země a spletla se. Nerozpoznala co měla rozpoznat, vydala se špatnou cestou a sešla hluboce pod síně Amenti. Nikdy tedy nebyla v síních modrobílého plamene, nýbrž hluboce pod nimi, kde je ta nejčernější temnota. Pokud jste pozornými čtenáři a věnovali jste pozornost alespoň této rubrice, pak to víte a nemohli jste to přehlédnout, kdy sama píše, jak se spletla. Nyní tedy může tvrdit, že vše co pochází ode mne je omyl a proto vše vymazala. Tím by v podstatě pak jen potvrdila, že se spletla opět. A jak bude v následujícím textu dokázáno jejími vlastními slovy. Spletla se opět i v nadcházejícím období. Já vnímám další a další její chyby, které by se daly omluvit jednoduše tím, že se člověk jednoduše spletl, ale to se pak její život nyní skládá jen ze samých chyb a omylů.

Vrátím se kousek zpátky, abych se sám ve věcech, jak to bylo a je s jejím článkem, který tedy napsala a zveřejnila, vyznal. Samozřejmě je zcela jasné, že tento její článek měl pošpinit, poškodit, pozastavit nebo zcela zastavit mou jakoukoliv činnost a vznikl především proto, že jsem se před časem nenechal Mílou a těmi z druhé strany zastrašit a zastavit.

Pokud by Míla stále byla tou bytostí, kterou jsem měl tu možnost poznat, pak by věděla, že se nenechám zastrašit nikým a ničím. Prošli jsme toho spolu docela dost a byli jsme vystaveni různým věcem a oba jsme věděli, že jsme na cestě, odkud již není návratu, že pokud bychom se nechali v tom čase zastavit a zastrašit, pak by to stejně těm na druhé straně již nestačilo, protože jsme je natolik poškodili, že toto nám nemohli „odpustit“ jen tím, že se věcmi jednoduše přestaneme zabývat. Buď by nás v čase stejně nějakým způsobem zničili, nebo by nás přiměli ke spolupráci. Zašli jsme společně pro ně až příliš dalece, vytvořili a udělali jsme věci pro Světlo a tuto planetu zemi, které se na straně temnoty jednoduše neodpouští.

Míla si tedy musela být vědoma toho, že mne nezastraší a nezastaví a proto byl článek v této podobě napsán a zveřejněn, protože měl mít, pokud se původní záměr nepodařilo realizovat, jiný dopad. Tím dopadem jsi pak byl, nebo měl být ty sám člověče. Zastrašit a zastavit měl pak tebe. Byl jsi to už pak jen ty, koho měl tento její článek poškodit a zastrašit. Tak se také stalo. Mnozí z vás se zastrašit nechali a je to zdokumentováno. A mnozí se v čase opět dále nechají zastrašit. Je to však přirozené a výše je to popsáno, že se musíme mnohokráte vrátit na cestě zpět, abychom pochopili, že směr, na který jsme se nechali zlákat a kterým jsme se vydali, byl a je špatný. Nevede tam, kam jsme chtěli. To jsme jen my sami podlehli tomu, že tato slibovaná cesta plná krásných a sladkých slov, plná slibů jak je to povznášející a hezké, je jednoduchá.

Pamatuj člověče.

Nic co vede k nalezení sebe sama. Nic co vede k nalezení Krista. Toho jediného, který sídlí ve tvém samotném středu. Nic z toho není jednoduché. A přesto to tak je. Pochopit to však můžeš až nalezneš.

Kája

Rozpoznáš lež od pravdy, rozpoznáš cestu k sobě sama od cesty k těm na druhé straně, pokud se nenecháš zmást.

Jedna cesta je široká, proudí po ní davy, druhá je jako úzký nevyšlapaný chodníček a je trnitá. Nenech se však člověče zmást a oklamat, protože na konci té jedné najdeš jen falešnou lásku, hromadu falešných hráčů, podvody a zklamání. Na konci té druhé najdeš sám sebe a skutečnou Lásku, najdeš to, po čem všichni touží a každý by to chtěl a přesto je jen hrstka těch, co se po tomto nevyšlapaném chodníčku vydají.   

Je, bylo a vždy to bude jen na Tobě a jen o Tobě člověče, kterou cestou se nakonec vydáš.

S Láskou a v Lásce Kája

11.9.2016

Pokračování příště