Bůh nás učí bolestí.

Moji milovaní, už nějakou dobu vnímám, že bych měla tento článek napsat a není to kvůli tomu, abych někoho povyšovala či naopak shazovala. Ale měla jsem si to vše prožít, abych se a možná i někoho z vás posunula o kousíček dále. Ještě než Kája zveřejnil příběh o démonech v nás, jsem s ním už já, byla seznámena. V pátek odpoledne jsem mu psala mimo jiné o ochranách, co bych měla používat nebo podobně. Odpověď jaká mi přišla, není až tak důležitá, jako věta, kterou mi napsal, že jsem v té době čistá a ochrany mám. Hned na začátku mailu mi psal o jisté paní, které psal a ani jsem to moc neřešila, až za pár minut mě začalo zajímat, jakýpak komentář kam chtěl nebo vkládal. Takže mi na požádání poslal stránky a konverzaci, která je už zveřejněná a dostupná všem. Přečetla jsem si to, napsala mu svůj názor a myslela jsem, že celá věc bude uzavřená. Než jsem šla spát, udělala jsem si ochrany, ale v noci se vzbudila, jak kdyby něco nebylo v pořádku. Požádala jsem archanděla Michaela a v tu dobu cítila jeho přítomnost silněji než kdy dřív, tak jsem byla klidnější. Říkala jsem si, že to, že cítím, že něco není v pořádku, bude jen moje představa a strach z minulosti, kdy na mě takové věci více působily. V sobotu v noci mi ale začalo být vážně zle, mohla jsem probdít noc na toaletě, bolesti přicházely a odcházely, ani jsem moc nemohla ležet a to ležení mi většinou vždy pomáhalo, ale to, jakoby mi bylo špatně ještě více. Napadla mě otrava z jídla, protože nic jiného mi nedávalo smysl. V neděli dopoledne jsem to už nevydržela a psala Kájovi, co dělat. Spíš jsem si myslela, že mi poradí, jaký čaj pít nebo mi pošle energie, když se zdálo, že moje „nefungují“. Nečekala jsem, že mi napíše, že jsem měla na sobě entity, překvapilo mě to, když vím, že jsem si ochrany dělala zdánlivě jako jindy. Upozornil mě, abych nelezla na stránky, které neznám a to mi došlo, že jsem krom jeho a stránek paní Jany nebo jak se vůbec paní jmenuje, nebyla na jiných a že vše pocházelo z nich, což mi i potvrdil. Ale kdybych nebyla zvědavá, kdyby mi Kája nic nepřeposlal a poslal mě do háje, kdybych nečetla žádný článek na jiných stránkách, kdyby si udělala ochrany hned po přečtení článku či se zachovala jinak, nic z toho bych neprožila a nepsala sem. Po očištění mi bylo sice lépe, ale fyzicky se zdálo, že nějaké příznaky ustupují a jiné začínají a navyšují se. To už jsem zmatenější byla a psala mu, zda jsem vážně čistá, co se děje, ale ujistil mě, že jsem z tohoto hlediska v pořádku. Zbývaly mi dvě věci, buďto se budu zlobit a říkat si, jak to je možné a k čemu to je, že „nemoci“ dále pokračují anebo celou tu situaci přijmout se vším všudy. Rozhodla jsem se tedy pro přijetí, ať už to trvá, jak chce dlouho. Smířila jsem se se vším a trvalo to jen dva dny, než jsem se z takového stavu dostala. Samozřejmě jsem se nevyhnula poznámkám ostatních lidí, kteří se vyptávali, co se mnou je. Zkoumání z čeho všeho to mám, že je to počasím, potom psychikou a já nevím čím vším. Nedokázala jsem vysvětlit, že jsem v pořádku, jen tělesně tak nevypadám a ani jsem neměla potřebu to dál vysvětlovat, protože kdo nepochopí, nepochopí. Ano mohla jsem se ty dny přetvařovat, že je všechno naprosto báječné, ale to bych jen podporovala lži, protože sotva jsem vyloudila na tváři úsměv a zelená pleť se také těžko zakryje. Proč bych se měla tvářit, že se nic nestalo a to jen proto, abych se plácala v další lži. Proč bych měla poslouchat řeči, že před půl rokem jsem se víc smála či se chovala jinak. Vždyť se vše mění, člověk se vyvíjí, a pokud chce jít vědomě k Bohu, neměl by přeci odmítat to či ono. Naprosto vše je od Boha, ať se to někomu líbí nebo ne a má nás to k němu přivést blíže. A že to jsou bolesti, to si člověk vytváří nebo vytvořil. Zdalipak jste někdy zapřemýšleli, co váš k Bohu přivede blíž, jestli je to bolest nebo štěstí. Možná si to ani mnohdy lidé neuvědomují, ale v bolestivých situacích prosí o pomoc častěji a je jim vyhověno, potom prožívají pocity štěstí a opět třeba „zapomenou“ na Boha a to se neustále

opakuje dokola. Netvrdím, že je to takto u každého a nelze jít jinou cestou. A ano bolesti jsou nepříjemné, ale bojovat proti nim a říkat, že toto by přeci Bůh nedopustil a že to nemůže pocházet od něho, to mi přijde komické. Vše nás má přivést zpátky k Němu, k sobě. Ještě k jednomu bych se zde chtěla vyjádřit, protože mi to „nedá“. Včera i dnes mám během dne pocity nepopsatelné něžnosti, lásky, přijetí a to se odráží i na ostatních lidech. Všímají si, že se něco děje i když nevědí co. Můj úsměv je jiný, můj pohled i kroky se změnily. Vnímám, že si muži myslí, že je snad svádím nebo co se jim honí hlavou. Dneska měl na mě zákazník sexuální narážky a já jsem je vůbec nevnímala, ano slyšela je, ale procházely okolo mě a nedotkly se mě, nebyla jsem nervózní ani nic podobného. Jakpak bych takovým lidem mohla vysvětlit, že je to Láska, ale ta, která nesoudí, nehodnotí, nepřemýšlí a jen je. A další věcí, která mi má pomoci. Do práce k nám chodí můj milý kamarád a vždycky se na něho tak těším, což si všimli i kolegové a jsou tu hnedle poznámky, že bychom se k sobě hodili, aby mě náhodou neodvezl, protože potřebuji pracovat a aby já nevím co ještě. Vůbec nevidí do mě ani do něho. Nikdo neví, v jakém vztahu jsem k sobě sama, jestli nějaký vztah s někým nemám, nevidí, co se mi honí v hlavě, zda v takovémto stavu bytí se mi líbí či ne. Nevědí, jakými vztahy jsem prošla, nejen v páru, ale i k ostatním lidem. Netuší, jakým směrem se budou ubírat moje kroky, ale chtějí vám nadiktovat život podle svého. Že se snažím milovat každého, ať je jakýkoliv, že nehledím na pohlaví a mohu políbit ženu stejně tak jako muže, to i vám, kteří čtete, to přijde v nějaké části vašich já divné. Buďto lidem vyvstane na mysli, že jsem na ženy, anebo že skočím po každém muži, co mi přijde do cesty. Lidé nevidí, že se to odvíjí z Lásky a ničeho jiného. Ostatní vám chtějí vybrat partnera, šaty i život a to podle toho, jak se jim to hodí a ne, zda vy budete šťastni, ale aby to bylo podle jejich představ. A v tomto všem žijeme, není to házení špíny na někoho, ale poukázání na to, jak každý řeší vše a všechny okolo jen, aby se nemusel dívat na sebe a jít svou cestou, aby náhodou nevybočil z řady. Neděje se toto jen mně, ale podívejte se okolo sebe, takovéto chování najdete všude. Já už to poslední dobou nekomentuji, proč bych měla. Jeden moudrý muž mi napsal, že hloupí nepochopí a nehnou se stejně z místa a chytrý nebo vědomý přece ví. Sice to bylo napsáno k jinému tématu, ale smysl to má stejný. Věřím, že každý si odnese z těchto pár slůvek, co má i kdyby to mělo přijít na mysl v pozdější době než hned. S Láskou, v Lásce a Světle Eva