Dokonalost

Dokonalost

Je pár článků, které jsem napsala a dále neodeslala, neuveřejňovala je, a buďto později smazala, nebo jsou ještě někde uložené v mém počítači. I tak se stalo s tím posledním, ale věřím, že ani jeden z nich neměl být uveřejněn. Mnoho lidí vítalo nový rok a ohlíželo se za tím starým, u mne tomu tolik nebylo a ohlížím se až nyní. Poslední dobou mohu jen děkovat za situace, lidi a vše co mi kdy přišlo do cesty, i když mnohdy nelehké a obtížné. Nemám zapotřebí se neustále vracet do minulosti, ale maličko to na tomto místě udělám. Je tomu přibližně rok, co jsem začala žít vědoměji jinak než ostatní a vnímat víc než dříve. Prošla jsem si i během posledních pár dnů situacemi, kterými jsem potřebovala, abych si „uzavřela“ minulost. V podstatě ze dne na den jsem se ocitla v novém bydlení, skoro s nulovými financemi a „sama“. Obavy se sice vkrádaly do mé mysli, ale nemohla jsem ustoupit zpátky, pokud jsem se nechtěla ocitávat v poutech, která nejsou láskyplná, přestože si to lidské vědomí myslí a odůvodňuje. Proč bych se měla vracet tam, kde jsem to znala. Mělo by to být pohodlností a leností v životě nic neměnit, nechat rozhodovat systémy, pravidla a kdejaké nesmysly, aby určovaly můj život. Nedávno mi jedna známá říkala, jak jsem se změnila, že o sebe vzhledově nedbám jako dříve. V tu dobu jsem si uvědomovala, co všechno jsem měnila a měním. Nemění se tím vším jen mé tělo, které už netrápím zbytečnostmi v podobě líčidel, barev na vlasy, bot s podpatky, ale mění se i hlubší podstata mě než ta která je vidět. Vidím věci jiným pohledem. Možná je to klidem, který mě doma obklopuje, možná tím, co jsem vytvořila já sama, možná posledními stupni zasvěcení do Shanbally a nebo třicetidenní očistou. Nebo to může být prostší a tím je pohled Srdcem. Když se budete dívat bez mysli, uvidíte více, uvidíte dál a uvidíte dokonalosti v nedokonalostech. My lidé si neustále stěžujeme a přijde mi to úsměvné. Na copak si máme stěžovat, na to jaký svět jsme to vytvořili, na to, že se ten či ten chová tak a onak. Na to, že příroda se chová podivně a my jí dáváme vinu. Vždyť vše je propojené, jen to nechceme vidět a slyšet, nechceme přijmout za toto vše zodpovědnost. Jen hledáme viníky v okolí, ale v sobě vůbec. Mysl nám chce namluvit, že odpovědní jsou ostatní, jen my jsme bez viny a nemusíme nic dělat, že za to může ten druhý a my ji poslechneme a děje se tak neustále dokola, dokud si sami neuvědomíme, že je to lest k ovládnutí našeho života. Také jsem si dřív říkala, že to nemohu a že to musím. Najednou zjišťuju, že jediné co musím je být sama sebou. Přišla jsem o jistoty, lidi, o kterých jsem se domnívala, že mají se mnou být. Můj klid a štěstí jsou vykoupeny bolestí, ale nevyměnila bych je. Pouze je mi líto, jak se lidé nechávají ovládat vším možným jen né Světlem a Láskou. Okamžiků, ve kterých volí Srdcem je někdy mnohdy málo, hrstička střípků, které ovšem dokážou rozzářit více Světla, než si dokážeme představit. Nedávno jsem poprvé za svůj život děkovala Bohu za to, že jsem jiná. Nebýt toho, že jsem se rozhodla ukončit nefunkční vztah, odejít z domu, který mě dusil, vzdát se materiálních věcí, nikdy bych nedospěla do současného bodu. Rozhoduju a vnímám Srdcem přes všechny bolesti a obtíže, půjdu dál ke Světlu přes strachy, které na mě druhá strana hrne, protože věřím v pomoc Boha, všech Nahoře a Dole, věřím v sebe. Věřím v to, že když se někdo rozhodne být jiným, vždy dostane pomoci. Nikdy nejsme sami, pokud se ocitneme ve stádiu smutku, můžeme poprosit Boha a schoulit se do jeho náruče Lásky a ochrany. Život nám ve svých

nedokonalostech ukazuje dokonalost Boha. Ať jsem si prožila štěstí či bolestí, vždy vedly k dokonalosti, poznání, ke mně samé. Jestliže jste dočetli až sem, zvažujte tato slova Srdcem, nečtěte je očima, netvrďte, že mají pravdu, protože má pravda nemusí souhlasit s tou vaší. Nikdo nemá právo vám říkat, co byste měli krom vás samých. A co když nedokážete rozpoznávat, jako mnohdy já, kdo, že to k vám mluví, nic si z toho nedělejte a přejděte to. Naučte se ztišit, neposlouchat nikoho a nic, nedívat se, nemyslet a jen být, protože absolutně nic na světě není důležitější než bytí, žádná slova, žádné věci, žádní lidé, pouhé bytí.

S Láskou, v Lásce a Světle Eva

Moje vyjádření

Mám potřebu se k výše uvedeným řádkům a tomuto krátkému článku malinko vyjádřit a tak využívám právě tento prostor.

Eva mi článeček poslala emailem s tím, že jej nemusím zveřejňovat pokud nechci, nebo se mi nelíbí. Už když jsem si jej přečetl poprvé tak jsem rozuměl mnohému více, než zde jde slovy vyjádřit a nepochyboval jsem, že jej zveřejním. Dnes po dvou dnech jsem si jej přečetl velmi pozorně ještě jednou a nacházím v něm sám, ještě mnohem více, než když jsem jej četl poprvé.

Cesta, kterou jsme se vydali, a mám na mysli onu cestu Světla, není a nikdy nebude jednoduchá. Zatím jsem se nesetkal s nikým, kdo by se na podobnou cestu za Světlem, Bohem a je jedno jak to zde kdo nazve vydal dobrovolně a sám. Vždy jsou to lidé, kteří něčím prošli a nebo procházejí a nechtějí se vzdát, nechtějí opustit tento svět, nechtějí se podřídit a přijmout to vše co nám systém předkládá a nebo vytváří. Nikdo ve své podstatě se tedy nenarodil, nebo opravdu alespoň takového člověka neznám, který by měl na růžích ustláno a šel si cestou Světla jen tak. Vždy to byla je a navždy zůstane cesta nekonečně dlouhá, bolestivá a trnitá. To vše je zde ovšem pak nakonec pro náš růst, pro naše pochopení a poznání.

Eva použila větu a napsala, že všechny ty změny v jejím životě a podobně, nemusí být způsobeny tím, že si prošla rituálem šesti křížů, ani napojením na modrobílý plamen Květu života, či zasvěcením do všech stupňů Shambhaly. Napsala, že to může být vše prostší a že to může být jen pohledem Srdce.

Ano nakonec to je vždy jen o srdci a jeho pohledu na věci kolem sebe a v sobě. Nakonec je to vždy jen o tom pohledu Srdcem. Než jsme k tomuto pohledu však došli, a stále se to učíme naslouchat mu lépe a lépe, prošli jsme a procházíme právě tou trnitou cestou necestou.

Všechny věci kolem nás jako je zasvěcení do Shambhaly, jako je čištění sebe samých nebo našich prostor, jako je napojení na modrobílý plamen Květu života a podobně, to vše jsou a vždy zůstanou jen jakýmisi především podpůrnými věcmi, protože bez toho aniž bychom sami chtěli se nestane nic.

 Můžeme mít zasvěcení jaké chceme, můžeme investovat do napojení na modrobílý plamen Květu života, můžeme se nechávat čistit každý den a přesto se nic nezmění a věci nebudou fungovat, pokud my sami se nerozhodneme. A když se rozhodneme, věci se nepochybně začnou měnit a všechny tyto jakoby podpůrné prostředky začnou pracovat pro nás a nastoupíme naší cestu ke Světlu. Pak a teprve pak se začnou věci a to především v nás pomalu, velmi pomalu a vždy bolestivě měnit. Poznání vždy přichází přes bolest. Není poznání bez bolesti, alespoň já sám jsem se o tom přesvědčil a přesvědčuji každý den a stejně tak o tom od vás vždy čtu ve formě vašich příběhů a prožitků.

A když tím vším tedy projdeme, nebo spíše když tím vším stále procházíme a chceme něco měnit, pak začínáme měnit především sebe sama uvnitř a tím se z našeho pohledu mění věcí jakoby okolo nás. Ony se však mnohdy v podstatě nezměnily, zůstaly stejné, to jen my jsme v sobě samých něco změnili a tím byl, je a bude náš vlastní pohled našim vlastním srdcem.

Tím vším chci jen říci a měl jsem potřebu na to reagovat, že změnit pohled na věci kolem a dívat se na věci kolem a v nás jinak je samozřejmě o změně pohledu našim srdcem, jen k tomu vede dlouhá cesta a bez toho co jsme prožili, čím jsme prošli, by jsme ten pohled na věci kolem sebe nezměnili.

Pokud bychom žili někde vysoko v horách, nebo třeba jen na nějakém zapadlém místě na samotě, nebyli bychom vystaveni tomu všemu dění okolo nás, pak bychom nepotřebovali nic z toho jako je Shambhala, nebo modrobílý plamen Květu života, protože bychom byli za jedno s přírodou, s vnitřní zemí a vesmírem jako celku. Potřebujeme všechny tyto věci, protože jsou zde pro nás a jsou a budou vždy jen podpůrnými prostředky na naší cestě k Bohu, Jednotě a Lásce.

Když se jednoho dne dáme na cestu ke Světlu, k Jednotě a tím Bohu, pak se nelze již plně zastavit, protože něco v nás se změnilo, něco je natrvalo jiné a pokud bychom se zastavili, pak by nám stejně již většina nerozuměla a byli bychom a zůstali navždy v jejich očích ti „jiní“ ti co jsou divní. A tak se občas jen na malou chvíli pozastavíme na té naší cestě, pobrečíme si v koutě, ale opět se zvedneme a pomalými krůčky půjdeme dále. Není jiné cesty, než ta ke Světlu a nebo do Temnoty.

Nikdy nezapomínej člověče, že jsi vždy pod vlivem jedné, nebo druhé strany a je jen na tobě, které budeš naslouchat. Pod vlivem Temnoty jsme stále a není potřeba se ji ani učit, je všude kolem nás a setkáváme se s ní stále.

Pod vlivem Světla a andělů všeho druhu jsme sice také stále, jsou zde k naší pomoci, ovšem naučit se jim naslouchat, slyšet jejich sdělení a nechat se jimi vést, není vůbec jednoduché, protože nežijeme v těch horách, nebo někde v hlubokém lese na samotě, ale jsme neustále pod vlivem a tlakem tohoto jiného prostředí, kde se prosazuje stále Temnota mnohem více než Světlo.

Pozoruj ten hukot kolem sebe, vnímej, kdo na koho působí a pod čím je kdo vlivem a uvidíš, uvědomíš si co ti bylo a je stále skryté.

Eva napsala, že přes to všechno co ji do života vstupuje, půjde dále vědomě za Světlem. Ano i já to zde mohu potvrdit, že ať mi ještě do života vstoupí cokoliv nic, naprosto nic mne nakonec nezastaví a vždy půjdu dále směrem, cestou, kterou jsem hledal, až jsem ji našel. Byť daleko přesnější a pravdivější výraz by byl, až jsem na ní byl doveden. Kým a jak o tom jednoho dne napíšu. Napíšu, sdělím a podělím se o svůj životní příběh, protože přišel ten čas. Dozrál jsem, pochopil jsem, že není čeho se obávat, že není co skrývat, nebo se za cokoliv stydět.  Nebýt této cesty, nebýt těch nahoře stejně jako těch dole, dávno bych to vzdal a kde by mi byl konec nevím. Dnes mám už v podstatě jen sebe sama, nemám potřebu cokoliv vlastnit z materiálních hodnot, které jak jsem sám poznal, jsou pomíjivé a dočasné. Není již nic, naprosto nic v mém životě na čem bych jakýmkoliv způsobem lpěl. To co mi zbylo, co mám, to mi již nikdy nikdo nevezme a nikdy se toho nevzdám. Nikdy to za nic na světě nevyměním. Je to Láska, Víra a Jednota.

Evě děkuji tímto za pro mne velmi srozumitelný, hluboký a krásný článeček a všem ostatním přeji na jejich cestě jen to nejlepší. Nikdy nezapomínej, že jsi pod vlivem jedné, nebo druhé strany. Kterou si nakonec vybereš je na tobě, je to skutečná jediná svobodná volba, kterou máš.

S Láskou a v Lásce Kája

23.3.2016