Jaké to bylo poslední měsíc – díl první.

Sám pro sebe si potřebuji pár věcí srovnat, protože to období posledního měsíce byl pro nás neskutečný maratón. A výsledkem je naprosto pochopitelné nedorozumění ke kterému došlo a bylo jen otázkou času, kdy se do tohoto bodu dostaneme. V podstatě to nastat muselo.
Tento článek v žádném případě není o posuzování někoho nebo něčeho. Jen se snažím sám ve věcech srovnat a pochopit co se vše přihodilo a proč. Milena je pro mne naprosto mimořádnou bytostí a tou navždy zůstane, ať se v nadcházejícím období stane cokoliv. Jen, my dva víme čím jsme prošli, jak věci opravdu jsou a co jsme museli a musíme prožívat. Mohlo by se tedy zdát, že to vše je osobní, ale není to až tak pravdou, protože pokud chceme na některé věci poukázat, jak jsou a poodhalit to v čem všichni žijeme, nezbývá než některé věci vynést na světlo světa. Ony se tyto věci nedají vymýšlet. Pokud chceme psát z našeho pohledu pravdu nebo nějaký náš pohled pak nezbývá než to vše ukázat především na nás samotných jak tomu je a proč tomu tak je.
Pokusím se tedy zde popsat v pár větách něco, co se může zdát v celku neuvěřitelné a přesto to tak bylo a přesto tomu tak je. Já s Mílou jsme toho byli součástí a nikdy to neskončí. Tedy ne jen proto, že zavřeme oči a budeme se tvářit, že to není. Je to a čím hlouběji do toho pronikáme tím více si uvědomujme jak to vlastně všechno je a člověk někdy nechápe jak je toto vůbec možné.
Pokud se v tom i já sám mám nakonec někdy trochu orientovat pak musím začít datem 6.4.2015 . tam to začalo. Samozřejmě že vše začalo dávno dříve, ale tohle je důležitý zlom v našich životech. Nebudu se dopodrobna vyjadřovat o tom, co vše se ten událo a jak to bylo. Věřím, že s Mílou o tom jednou napíšeme knihu, nepochybuji o tom. Přesto pokud se v tom celém chceme malinko orientovat tak něco zde zmínit musím.
6.4.2015 byl den, kdy jsme se „spletli“ to jsme to ale ještě nevěděli to jsme si uvědomili až o hodně později jak věci vlastně byly a přitom jsme je měli na očích. Ten den Míla navštívila za jasným účelem naši vnitřní zemi. Tedy mysleli jsme si, že to místo kde se měla ocitnout, ale nebylo. Ocitla se na jiném místě aniž by si to uvědomovala a přesto to následně vše dopodrobna popsala jak to bylo v jednom z emailů. Ani já jsem v té chvíli ale nepoznal že to nebylo to místo, kde měla být, ale že se nechala svést temnotou toho nejhrubšího zrna.
Cituji jen velmi krátký úryvek pro představu a důkaz že tomu tak bylo:

Pak vidím nějakého muže, je kousek ode mně, vypadá jako nějaký mnich, nemá vlasy, jen dlouhé šedívé vousy a nechce, abych se mu dívala do obličeje, sklání hlavu pořád a něco drží v ruce, asi nějakou knihu. Schovává si ten obličej a já jdu k němu blíž, abych si ho prohlédla, vidím mu přímo do obličeje zblízka.
A jak jsem uviděla jeho tvář, tak jsem najednou uviděla zástup bytostí, vypadající jako lidi, všichni oblečeni do černého roucha až na zem. Všichni jdou v zástupu, je jich hodně a všichni se na mě dívají, vidí mě a otáčejí hlavy, když mě míjejí, tak se otáčí, možná koukají na Thovta. Všichni jdou pomalu, hodně pomalu a mají různě pokřivené obličeje, jakoby bolestí, nevím.... Koukám na ně a slyším hlas, který mi říká, že to jsou duše, které jdou do očištění. Mám z nich divný pocit a takový tlak na hrudníku, možná cítím lítost, nebo spíše soucit, je jich tolik

Malinko předběhnu události, abych se v tom sám následně nestratil a dodám k tomu asi takovéto vysvětlení. Dnes víme, že se nekoukali na Thovta ten tam vůbec nebyl, protože Milena se objevila v jiné pyramidě hluboko pod zemí. Dnes také víme, že se ji to nezdálo, že tomu tak bylo a ty zástupy lidí s pokřivenou tváří nebyli bytosti, které by směřovali k očištění, alespoň ne k takovému jaké my lidé zde máme na mysli. Byly to lidské bytosti a jsou to lidské bytosti, které jsou unášeny za účelem výzkumu pro tu nejtemnější temnotu. Ani jeden z nás dneska s odstupem času nechápeme, jak se mohlo stát, že jsme to přehlédli, že jsme nerozuměli ani tomu co následně sama Míla dopodrobna popsala. Nechápali jsme jak je možné že nás, nebo ji andělé nezastavili, jak bylo možné že nezafungovali ochrany a podobně. Plně tomu všemu rozumím a už se to stalo mnohokráte a není to o tom, že by andělé nemohli zasáhnout, že by ochrany nemohly zafungovat. Je to jinak my jsme se s tímto měli setkat tváří v tvář, abychom se následně dostali dále.
Už jen tento prožitek je jistě nezáviděníhodný tomu věřte.
Pak přišel den, který je malinko popsán nebo je o něm zmínka v posledním článku, který jsem psal na stránky moji andělé. Bylo to 17.4.2015 a já byl ten víkend u Míly a shodou okolností tam byla i má dcera. Večer jsme si povídali a mne nenapadlo nic lepšího než si vzít foťák a začít si věci kolem fotit. Občas to tak dělám. Holky se bavili až do chvíle když jsem jim ukázal jednu fotku a ptal se, zda na ní něco vidí. Míla zbystřila a ptala se, kde jsem to vzal. Ukázal jsem ji na kom to je foceno a začal maraton ve focení a odhalování věcí co že se to děje. Posléze jsem na stěně zahlédl zvláštní stíny a tak jsem je také vyfotil. Světe div se ale nebylo to nic jiného než jakási vesmírná loď, která se podobala ponorce a stála na útesu. Dodnes ten obraz vidím a nejen to našel jsem stejné vyobrazení ve starém egyptě. Fotky jsem samozřejmě vymazal vím co to dělá a tak jsem nechtěl nic podceňovat. Milena se zvedla a řekla, že tak to tedy ne a vytáhla jakési vykuřovadlo. Když jsem se ji ptal co že to je, tak jen odpověděla, že toto dostala před mnoha lety a je to vzácnost, kterou zatím nikdy nepoužila, ale že se Šedivákáma tedy sdílet tento prostor nebude. Pěkně to smrdělo ale asi to bylo potřeba. Druhý den jsme zasvěcovali ty dvě holky do Shanbally a když jsme zasvěcovali Lucku tak se před Mílou objevila naprosto jasná a čistá hlava jednoho Šediváka.
Dobrý pocit to nebyl, protože jsme se s tímto do této doby nesetkali, ale věděli jsme, že toto může přijít a přišlo. Od té doby se mnohé změnilo. Milena byla podrážděná neměla napojení a když jsem po ní chtěl něco ověřit tak to končilo nedorozuměním protože říkala že napojení nemá, že má něco v sobě že to ví a že mi to stále opakuje a já ji nevěřím. Z mého pohledu byla čistá protože jsme prováděli ty nejsložitější čištění a používali vše co jsme doposud znali. Nic nakonec nezabíralo a dny ubíhali a my přes to vše jsme se museli dále věnovat práci, kterou jsme museli odvést. Myslím si že to bylo období, kdy jsem ji opravdu držel nad vodou a ona to neměla lehké.
Byl to další z prožitků, po kterém asi nikdo netouží.
Cituji pro ukázku jen jeden z mnoha vzkazů z té doby:

Milena - pořád na mě něco útočí - neumím se bránit nemám sílu i když o ní pořád prosím
o všechny energie už jsem žádala a nic mi nefunguje -  nic - chvílemi mi je tak divně, že si musím na pět minut sednout nebo lehnout abych se nesložila a pak zase pokračuju cítím že jsem pořád pod nějakým hrozným vlivem něčeho čemu se neumím bránit - chvíli jsem ležela ale nemůžu vydržet ležet sedět nic - mám pocit jako by mě někdo programoval na dálku - jako robot
Karel už na tom pracuji - máš na sobě něco většího - dej mi chvilku
Milena - nevím jestli je to možné, ale od té doby co tu byli ty šedivý a někam mě v noci vzali tak jako kdyby mě řídili na dálku
Karel - pokusím se to zjistit a odpojit vše bud v klidu
Milena - nevím jestli to není nějaká fantasmagorie ale něco se mnou museli udělat - já jsem úpně odpojení od andělů
Karel - andílku ale já ti ne chvíli nemohu odpovídat dej mi půl hodiny abych to očistil nejsi odpojená je to jen stav a něco za tím vězí neboj přijdeme na to a za chvíli budeš čistá pak dodám energie
Milena - každou chvíli mi jde takový hrozný tlak do uší ne ten zhora ale úplně jiný strašně nepříjemný - byla jsem venku byl strašnej vítr a černý mraky a nade mnou se z těch mraků vytvořilo pět děsnej obličejů tak jsem řekla že vždycky budu na straně světla ať se bude dít cokoliv a od té chvíle se mi těžko dýchá nemůžu se nadechnout jak kdybych uběhla maraton
Karel - tak jsem zrovna odvedl nebo spíše spálil to vše co jsi měla na sobě a nevím co to bylo ale bylo toho hodně a moc silné zasahoval sluneční bůh , očistil jsem sebe lucku a všechny naše blízké nemáme nyní na sobě vůbec nic ani entity ani šediváky nemáme přivtělení duše ani vlákna a ty i ty jsi na sobě měla. nyní ještě pošlu energie
Milena - něco je ve mě, i když mě očistíš tak se to zase přitáhne něčím - jsem si tím jistá že je ve mě nějakej čip nebo nějakej inplantát něco tam musí být protože ten tlak v těch uších jako by mě něco řídilo na dálku cítím to - přece jsem se úplně nezbláznila

Míla to opravdu neměla jednoduché a celé toto období bylo nesmírně náročné. Snažil jsem se dělat co jsem uměl a mohl, přesto jsme se mnohým nedorozuměním nevyhnuli. Z dnešního pohledu to plně chápu.
Nicméně vraťme se zpět k jiným dalším prožitkům té doby, kdy jak již nyní je vcelku jasné, že oba jsme toho měli dost a než práci bychom spíše měli hledat odpočinek, kterého se nedostávalo. Pokud jsme chtěli dodržet věci, co jsme slíbili a dojít tam někam, ale kam to jsme ani vlastně nevěděli tak jsme přes všechny nesnáze museli pokračovat dále. Věděli jsme, že máme úkol a tím bylo napojit třináct energetických bodů a bláhově jsme se domnívali, že to má čas. Bohužel přišla doba, kdy jsem osobně pochopil a znal datum do kdy přesně se musí všechna místa napojit jinak se něco stane. Co to jsme nevěděli a ani po tom nepátrali, plně jsme důvěřovali našim patronům.
Stalo se to 23.4.2015 v době, kdy jsme napojovali šesté energetické místo a to bylo v Egyptě v Luxoru. V ten den byla Mílena v pohodě. Egypt miluje a myslela si, že toto bude hezký prožitek a docela se na toto napojování před časem těšila. Trvalo nám docela dlouho než jsme přišli na to, o které místo v Egyptě přesně jde a než jsme  přesně určili jeho polohu, ale nakonec jsme měli vše na stole a přes to všechno co se kolem dělo jsme se mohli pustit do propojení mezi nebem a zemí na uvedeném místě.
Jako vždy, jsme měli věci rozdělené Milena měla jen ležet být uvolněná a vnímat a já se staral o celý průběh. Když jsme byli hotovi říkala, že z toho neměla dobrý pocit a něco málo kolem toho popsala. Já většinou nevnímám nic u těchto věcí plně se soustředím na své, aby to dopadlo jak má. Nicméně jsem ji řekl, že jsme ještě neskončili, že jsem naprosto jasně slyšel a to několikráte, že toto místo v Egyptě máme očistit. Tušil jsem, oč tu jde a došli jsme nakonec ke stejnému závěru, že tomu tak je. Tušili jsme, že tam budou mít nějaké základny asi Šediváci a že proto jsme se s nimi pár dní před tím setkali a slibovali nám cokoliv jen ať toho necháme.
Dali jsme se do práce a opět Míla byla v pozici, kdy se stala opět pozorovatelem a já jsem se dal do čištění. Osobně jsem si myslel, že to nebude jednoduché, ale říkal jsem si, že když jsme zde dokázali vyčistit více jak tisíc bytostí najednou od rituálu šesti křížů takže už nic horšího být nemůže. Velice podrobně se mi ale vykreslil před očima obraz jak jsem tehdy následně dopadl a jak se z toho mé tělo vzpamatovávalo několik dní.
Nešlo v tomto případě už jen o čištění od entit na které jsme dalo by se říci zvyklí, ale očekávali jsme, že se setkáme se Šediváky a že budeme nějak muset zrušit i jejich základny.
Dali jsme se do čištění a trvalo to docela dlouho, museli jsme povolat i samotného boha slunce, aby nám s tím pomohl nestačili na to běžné věci které jsme doposud používali. Občas jsem se podíval na Mílu jak to prožívá a pochopil jsem, že to asi není pro ní opět procházka růžovým sadem. Když jsme skončili nechtělo se ji ani mluvit, bylo ji těžce a nakonec vyprávěla co všechno viděla. Jak odlétají z těch míst lodě jak je všude poprask a podobně. Neumím to zde sám nyní popsat a ani možná nechci znovu znát ty podrobnosti. Vím, co jsem já sám zaslechl a to opět několikráte a běhal mi z toho v té době mráz po zádech. Slyšel jsem naprosto jasně, jak někdo říkal „to jsi fakt neměl dělat – toho budeš litovat „ toto jsem zaslechl několikráte a opravdu hezký pocit to nebyl a my jsme věděli, že jsme temnotu asi tentokráte hodně poškodili.
Toto už byly věci opravdu o něčem jiném a vzpomínám si, když jsme se setkali se Šediváky poprvé jak jsem řešil jak k tomu jak k nim přistupovat. Tohle už nebyly jen nějaké entity na našich tělech tohle jsou skutečné a velmi inteligentní bytosti. Přesto pocházejí z temnoty, ale něco jiného to je, můžete se s nimi na vlastní oči setkat. Doposud jsem všechny entity všeho druhu likvidoval tak, že jsem je nechal na prach spálit slunečními paprsky, ale tohle bylo přece jen něco jiného a pro nás nového. Vyslal jsem jim v Egyptě, ale jasný signál a prohlásil jsem, že nás mají nechat na pokoji, že žádné dohoda není nyní ani v budoucnu možná. Prohlásil jsem, že mají vyhýbat místům kde ucítí naši energií a že toto mají brát jako poslední varování, protože v každém dalším případě je bez milosti uzavřeme tak, že nebudu úniku a vypálíme je. Tohle se vlastně v Luxoru pak stalo. Muselo jich tam padnou mnoho a utrpěli opravdu nečekané a nevídané ztráty, přišli o část svých základen a vstupu do podzemí.
Dva dny po pročištění v Luxoru jsem dopad zaznamenal na svých rukou. Začaly se mi objevovat nejprve na dlaních a pak všude na rukách hnisavé puchýře. Neměl jsem z toho nepříjemný pocit jen jsem v té době nevěděl co se to děje a jakou to má souvislost. Věci na mé ruce se neustále zhoršovaly a začalo to být docela nepříjemné na pohled vůbec ne hezké. Na fotce je to ještě v tom raním stádiu. Snažili jsme se zjistit oč zde jde a jediné co se podařilo Míle zachytit a zjistit, bylo že jde o čištění mého těla, že mým tělem prošlo opět toliko energie, že se vše dokonale v mém těle uvolňuje a čistí. V tomto případě si dneska nejsem až tak jistý tím že tomu je tak přesně o tom ale až v dalším povídání. Stav se nezlepšoval a tvořili se mi další a další puchýře, každý den jich přibývalo kolem dvaceti. Musel jsem s tím začít něco dělat a Milena mi doporučila obyčejný jitrocel, kterého je všude plno a tak jsem jej začal používat a to pouhé dva dny a byl klid. Nové se přestaly tvořit staré dozrály nebo jsem je propíchl a hnis vymačkal ven. Na obou rukou se mi začala objevovat nová kůže a protože ruce byly zasaženy opravdu obě a celé tak to nebyl pak hezký pohled na mé ruce kdy byly flekaté od toho jak se nová jiná kůže tvořila a stará opadávala.
I tohle byly prožitky jen toho jednoho jediného měsíce a to zdaleka nebylo vše.
Přišli pro nás dva samotné složitější období, kdy jsme museli čelit svým vlastním náladám a různým nedorozuměním jenže jak už dneska víme vždy za tím nakonec někdo nebo něco stálo a ne jinak tomu bylo nyní.
Byl to již počátek května a  Míla měla přijet po dlouhé době za mnou, ale nakonec se rozhodla, že nepojede a že navštíví svou kamarádku. To že nepojede, jsem se dověděl, až když jsem ji psal kde se na cestě nachází takže mne to opět překvapilo toto jednání. Napsala ale, že nepřijede, že chtěla jen za svou kamarádkou ale ráno když se obouvala se ji udělalo tak špatně, že byla ráda, že se doplazila do postele a ona kamarádka ji následně posílala energie.
Neodpovídala mi na vzkazy a pak mi jen napsala cituji:

2.5.2015 ahoj jen pro tvé info. přejmenovala jsem rubriku z ty ja my na sdílení. Moje chyba že jsem někdy souhlasila s takovým názvem. Není nad to když ti přijde super mail, cože to mám za duchovního partnera, co loví na seznamkách i s fotkou. Fakt super pocit ! Přála bych ti ho zažít. Můžu oprášit svou evropskou seznamku a dát tam své foto a nazvat tak rubriku na webu také. Ale proč bych to dělala ? Je to zkrátka moje blbost, že jsem souhlasila s názvem se kterým se dodnes prezentuješ na svých profilech a kde jsi zřejmě profláklej coby spisovatel. A zároveň píšeš jak jsi mým duchovním partnerem fakt pěkná kombinace, zvláště pak když tě na ní někdo upozorní. Tak jen aby ses nedivil, proč jsem ten název rubriky pozměnila a neměl k tomu připomínky. Alespoň si budu připadat menší blbeček, když tam ten název nebude !!!!!

Takže málo že se zde setkáváme s entitami temnoty tak jsme se zde také setkali s lidskými entitami. Já se nad tím samozřejmě usmívám, ale Mile se nedivím. Jen se nechala dopálit a někomu udělala radost, že na toto takto reagovala. Samozřejmě, že víme od které entity to přišlo protože ona bytost si snad ani neuvědomuje v kterém tisíciletí žijeme a že pokud pošle email tak známe pokud chceme znát všechno o dané osobě. Otázka je proč někdo něco podobného nepošle mi osobně asi bych se nad tím docela hezky bavil. Bohužel Milena nebyla v té době v takovém rozpoložení, aby se nad tím bavila a přešla to s úsměvem na tváři. Samozřejmě že jsem na seznamkách byl a možná na celé řadě ještě jsem ani nevím na kterých přesně, ale na mnohých zrušit profil a vymazat se je téměř nemožné a nemám čas ani potřebu to dělat.
Na moje vzkazy reagovala až za dva dny kdy jsem naléhal, že s ní potřebuji opravdu něco řešit.
Byla jak přejetá a na chvíli jsme se dohadovali až jsme si uvědomil, že o to zde přece zase jde, té druhé straně a tak po dlouhé době jsme se pak umoudřili a dostali se k tomu, že je něco špatně. Bylo to na ní opravdu vidět. Docela jsem ji vyčítal, že nezavolala mi, že si nechá posílat energií od kamarádky. Říkala že nic nezabírá že zkoušela všechno a že já ji nevěřím, když říká, že něco v sobě má. Začal jsem tedy k věcem přistupovat jinak, protože jsme také v čase již byli opět jinde. Tím vším čím jsme prošli jsme se dostali o kus dále a měli jsme k dispozici věci o kterých se nám ani nezdálo do té doby. Dokázali jsme používat bílé tekuté krystalické světlo a řadu jiných věcí. Podařilo se mi Mílu nějak uklidnit a pak tedy přistoupila k tomu, že to zkusíme když si věřím. Nepochyboval jsem o tom že to je možné udělat, co jsem udělat chtěl, protože jsem se samozřejmě již nějaký čas věnoval tomu co že má v sobě a jak to je. Pochopil jsem, že pokud má něco v sobě pak to nepochází z tohoto světa a hlavně jde o neživou formu, protože vše živé jsme dokázali v té době čistit. V Egyptě jsme se ale již setkali s neživou formou a tak jsem věděl a byl přesvědčen o tom že to jde zrušit že to jde z těla odstranit pokud tam tedy něco má a ona byla přesvědčena že ano.
Nakonec jsem se i já přes naše patrony dostal k tomu že tomu tak je a má v sobě nějaký implantát, který funguje jako přijímač a jde o neživou formu, která nepochází z tohoto světa ani ze světla a ani k němu nesměřuje.
Víme, dnes že světlo nepracuje způsobem, že by nám věci naservírovalo na stříbrném tácu, víme, že na to vše musíme přijít a až pak nám věci objasní a upřesní.
Dal jsem se tedy v dané chvíli do toho nejsložitějšího čištění, které jsem do té doby prováděl, ale neměl jsem ani obavy ani strach věděl jsem , že jsou s námi nejen naši patroni, ale k tomu jsem povolal samotného boha slunce jako nejvyššího patrona.
Míle ležela na válendě a jediným jejím úkolem bylo sledovat co se děje a plně se soustředit protože šlo o věci, které jsme doposud neprováděli. Po téměř hodině jsme byli hotovi a mohu zde v tuhle chvíli jen sdělit, že  jsme byli velmi úspěšní. Několikráte u čištění mne sama Míla navedla, protože přišly ji informace shora jak máme postupovat a co máme udělat. Ano dnes mohu potvrdit, že mněla  v sobě opravdu nějaký druh implantátu ve formě přijímače a mohla tak být nějakým mi ne zcela známým způsobem ovládána a rušena. Podrobně mi popsala jak to fungovalo jak to vypadalo a jak ji to ovládalo. Vše u tohoto čištění viděla. Je to obrovský krok kupředu v naší práci a nedoslali bychom se k tomu všemu pokud bychom neprošli tím celým bolestným procesem. Sama Míla byla po očištění jako vyměněná zaznamenala na sobě okamžitě změnu a plně ji pocítila. První co jsem ale slyšel bylo „ a ty jsi mi nevěřil“ ale druhé co řekla bylo „ hm asi tě fakt potřebuju“. Bylo to vše milé a hezké. Věřím, že o těchto prožitcích sama jednoho dne napíše. Já se zde o tom zmiňuji jen proto, že jsou to naše prožitky a byli jsme u toho a víme tedy z vlastní zkušenosti, že tomu tak je. Víme ale také dnes jak se k mnohým z těchto věcí postavit. 
Další povídání o tom s čím ještě jsme se setkali, než jsme se dostali do bodu tady a teď si nechám na příště.
S Láskou a v Lásce Kája
29.5.2015