Problémy jiných.

Zdravím tě Kájo, zdravím Radku a všechny lidičky, pokud jim tento text nabídneš......

vedli jsme spolu debatu na téma, zda se něco mění. Říkal jsem, že má zkušenost je pozitivní a že se setkávám s lidmi, kteří touží po změně a nejen to, pracují na sobě a je to vidět.

Od jisté doby jsem se přestal zaobírat v běžném životě problémy jiných. Už se nesnažím pomáhat. Ne proto, že bych nechtěl, ale proto, že pomoc je účinná jen v případě, že ji dotyčný chce a řekne si o ni. V tom případě neradím, ale rád človíčkovi povím svůj názor. A je to víc, než se může na první pohled zdát. Mám krásnou zkušenost s jedním, mě blízkým človíčkem, který se dostal do velmi svízelné životní situace. Kvůli dluhu 120 tis by přišel o dům, ve kterém bydlí, ale má v něm zároveň dílnu pro svou práci, která ho živí. Zavolal mi a řekl, že má kupce, který by dům, sice ne za velkou částku, ale kou pil a jestli bych mu mohl říct svůj názor. Ano, v tomto případě to mělo smysl. Řekl jsem mu, že prodej domečku by pro mě nic neřešil. Přišel bych o střechu nad hlavou i dílnu a s trochou peněz bych byl zase na začátku. Musel bych řešit bydlení - pronájem, místo pro práci - pronájem a korunky by se velice rychle rozutekly. Dříve bych mu asi ty peníze půjčil, ale teď jsem mu řekl, že má určitě mezi svými blízkými někoho, kdo ho má stejně rád a určitě mu pomůže nějak peníze sehnat. A stalo se, nejstarší dcera je ochotna pomoci. Říkám, no fajn je napůl vyhráno, tak teď oslov svého věřitele. No já mám teď rozdělanou práci a až budu mít hotovo, tak to začnu řešit. Stejně bude chtít víc a to už nevím jak mám zařídit. Na to mu říkám, celou dobu svého věřitele chlácholíš, že až vyděláš, zaplatíš a vleče se to už pár let, protože bylo vždy něco přednějšího. Udělal bych to tentokráte jinak. Sám bych ho oslovil s nabídkou vyrovnání a tím ho překvapil. Jen v sobě musí člověk najít tu odvahu. Pozdě večer telefon: představ si, udělal jsem ten krok, o kterém si mluvil a vše se dalo do pohybu a příští týden máme schůzku. Mám velikou radost, že jsem mohl slyšet tvůj názor a sám se lépe rozhodnout.

Človíček se na sebe podíval jinak, podíval se do sebe a začal se sebou něco dělat - měnit se.

Výše je o mém dlouholetém příteli, ale následovala další zkušenost, která mne hodně potěšila. V rámci práce jsem se setkal s mladými lidmi, kteří si rádi povídají. O běžných věcech, ale mám ve zvyku, vnášet do hovoru nějaký vlastní zážitek či prožitek. Jeden z nich si posteskl, že ho brzdí jeho kolega, který má úplně jiný názor na život a že to v něm zanechává stopu, která se mu nelíbí. Řekl jsem mu, že si každý den před spaním najdu chvilku pro sebe a v té chvilce si přehraju film, který jsem ten den v reálu prožil. A pokud najdu v tomto filmu místo, u kterého cítím, že to nebylo dobře a mohlo by mne to trápit, udělám střih a místo nahradím novým dějem, který na mne působí dobře. Pochopil. Lze dělat chyby, ale pokud jimy jen trápím, nic se nezmění. Ale pokud najdu místo trápení jiné řešení a vložím ho do filmu, udělal jsem něco pro a na sobě - pracuji na změně. A stejně tak, jak se posouvám já, je tato možnost i pro něho. Opět pochopil a těším se, až mi někdy poví své zkušenosti. Nicméně už při jeho mládí je vypovídající to, že mi řekl, jak těžké je být sám se sebou a jak je důležité milovat sama sebe. Uvědomuje si. Uvědomuje si třeba to, že příroda je nanejvýš přátelským prostředím a že je mu v ní nesmírně dobře. Toulá se sám přírodou a přemýšlí.....

Ještě jeden příběh, který zažila má paní. Chtěla nakupovat v obchodním domě, kde ve vstupu byly automatické dveře. Chvilku postávala venku a pozorovala lidi, kteří šli dovnitř. Všichni se skloněnou hlavou neteční k čemukoli kolem sebe. Každému se dveře otevřely. Až jednomu staršímu pánovi ne. Šel o hůlce, ale zpříma. Ve tváři klidný a vyrovnaný výraz. Otočil se k mé paní, hezky ji pozdravil a zeptal se: nevíte zda je otevřeno? Ano dost lidí před vámi vešlo. Společně šli zkusit štěstí přesvedčit senzor nade dveřmi aby pána vpustil. Ani na ně oba nereagoval! A pán povídá, jak se dívám kolem sebe, jsme asi jiní a toto místo nám není určeno. Chtěl jsem jen dva rohlíky a ten senzor to snad poznal a usoudil, že kvůli pětikoruně se velkému obchodnímu řetězci nevyplatí ani otevřít dveře. Takže půjdu pěkně ob dva bloky do pekařství, tam senzor není a určitě mne pustí dovnitř. Poděkoval za účast, galantně se rozloučil a s úsměvem na tváři vyrazil k pekařství......

Zvláštní. Paní rovněž nepokoušela štěstí a vydala se po malých obchodech nakoupit co potřebovala. Doma mi příhodu vyprávěla a také povídala o tom, kolik milých lidí v těch malých obchodech potkala a kolik jich při odchodu řeklo nejen nashledanou, ale přidalo třeba: a mějte hezký den.....

Zdravím s úctou a láskou

Pavel