Působení energií Shanballa

Lásku a Světlo posílám do každého písmene v tomto textu. Vše se neustále mění, žádná vteřina není stejná jako ta předchozí ani ta následující a právě díky tomu i já sama prožívám neustále něco nového, i když se to někdy mysl snaží vyhodnotit jako již navyklé. Tento článek nepíšu jako jindy jen jeden den, už jsem ho začala psát před několika dny a uložila jej bez odeslání, které by nejspíš znamenalo jeho zveřejnění. Ani jsem doposud moc nedokázala po napsání znovu články pročítat, napsala jsem je, odeslala a nezabývala se jimi. Neustále poslední dobou vnímám, že se dějí věci v hlubším slova smyslu, neberu to tak jako dříve, nějak povrchově a nevědomě. Není náhodou, že píšu už několik dní. Den nebo dva po dokončení terapie Shamballou mi bylo smutno, teskno a chtěla jsem se vrátit Domů. Už mě omrzovalo vidět, co se děje a „jen“ tomu přihlížet. Nebavilo mě poslouchat dokola stěžování si lidí, posuzování, ubližování Zemi a tím myslím ve všech směrech a kdo chápe Jednotu, pochopí. Ani mě už nebavilo v podstatě bojovat se sebou samou, myslím egem, malými já, vším tím, co je za ty časy zničené, pošpiněné a nyní to mám přivést ke Světlu, změnit a ani nevím, zda to konám správně. Zda co si myslím, že vyvěrá z mého nitra je pravdou. A najednou se mi dnes v noci zdál sen, že jsem během pár okamžiků měla možnost odejít ze Země, jít někam jinam a já se rozhodla zůstat. I ve snu jsem cítila, jak Zemi miluji, jak jsem s ní spojená, že si má Duše vybrala zde v tento čas pobývat, že se rozhodla bojovat a pomoci, jak jen jí (mně) to bude umožněno. Vím, že budou chvíle, kdy se bude boj zdát prohraný, kdy na mě bude útočit druhá strana a Já Jsem připravená. Jsem připravená být Světlem a Láskou, postupně odbourávat za všechny ty roky, minulé životy vše špatné, očisťovat, co je třeba, vstávat a padat podle Boží Vůle a to vše pro Boha. Čím více se mi poslední dobou dělo „špatných zkušeností“, tím více mi byla dávána Síla, Víra, Láska. Dokázala jsem rozpoznat, že to či ono nepochází ze Světla. Když byla pronesena či napsána slova, věděla jsem, že daný člověk je pod vládou druhé strany a ani slovo zaobalené v krásném sladkém plášti není nic víc než snůška zla, která se snaží ke mně vkrást. Když jsem odmítla toto pozlátko, hned se zlo vyjevilo a bez obalů zaútočilo, což mně přišlo spíše úsměvné, když jsem si částečky poskládala. Ovšem nesmíme zapomínat na to, že i toto pochází od Stvořitele a má to člověku něco dáti a neděje se to náhodně. Dalo by to neustále a donekonečna psát, jak se každou vteřinou posouvám blíže ke Světlu, ale teď a tady jsem proto, abych napsala pár slov o terapii Shambally, kterou jsme prošli. Tak bych se měla snažit popsat to nepopsatelné. Vždycky mě mile překvapují energie, kterými mnou procházejí. Možná mnozí z vás ví, že jsem zasvěcena do prvních dvou stupňů Shambally a logicky by člověk řekl, že energie budou stejné, oni jsou, jen si člověk říká, že ho už nemůže nic překvapit, že už ví, jak jemné jsou. Během soboty, kdy večer probíhalo očišťování, jsem celý den pociťovala vnitřní radost a večer se ještě více prohlubovala, každá buňka v mém těle se naplňovala Světlem, jakoby tančily, rozpínaly se, nebo jak bych to nejlépe popsala. Věděla jsem, že za mnou stojí Bůh, všichni Nahoře i Dole a to nejen u mě, ale i u všech ostatních. Někdy během začátku jsem cítila hlazení po čele, energie proudily mými buňkami, fyzicky to bylo tentokrát jiné než u předchozích čištění či napojování. Nejenže energie jsem dokázala vnímat fyzicky, ale zanedlouho i v mé auře, pár centimetrů od svého těla, až další dny jsem z článku zjistila, že to jsou ochranné energetické kruhy. V neděli jsem vnímala silné napojování skrze nohy, byla jsem zpocená jako nikdy během práce s energiemi, bylo mi takové teplo, cítila jsem doteky Andělů na určitých částech těla, takový mírný tlak v Srdeční čakře, třetím oku a spáncích. Silně mi vibrovalo celým tělem a nejvíce nohy, ruce a spánky, asi po deseti minutách jsem zjistila, že zhluboka, nahlas a

silněji dýchám, jakoby mé plíce nezvládaly takové to běžné dýchání. Po terapii jsem vstala, ušla pár kroků, a kdybych se rychle neposadila, upadla bych jistě na zem, což mě rozesmívá i nyní, někdo by mohl tvrdit, že to přeci nemůže být dobré, ale to pouze nevědomí člověk, vědomější z takové zkušenosti má radost a ví. Další dny probíhaly podobně, vnitřně jsem cítila energie, že mnou proudí, hlavně jsem byla napojena skrze nohy, také se před terapií objevovalo šumění v hlavě a většinou jsem během terapie nebo hned po ní usínala. Poslední den jsem mimo toto prožívala lechtání, nejvíc bych řekla, že na krku, jemně mi vibrovaly ruce, ale podstatně méně než první den, pociťovala jsem lehkost fyzického těla a že se „něco“ dělo s mým třetím okem. Nyní je na mně, jak budu dále pracovat, do jaké míry se nechám pohltit světskými záležitostmi. Netvrdím, že je to lehké, naopak, vím, že je to běh na dlouhou trať. Velmi trnitá cesta, kdy nevím, co mi přinese zítřek, jakým útokům budu ze stran nevědomých lidí čelit. Často, když jsem tomu poslední dobou čelila, jsem byla „vyčerpaná, unavená“. Potom, ale když je člověk sám se sebou, s Bohem, s Anděly a ostatními, uvědomí si pomíjivost všeho. Uvědomí si, že může odevzdat svůj život Bohu bez nejmenších pochyb, byť to pocítí jen na okamžik, protože se ego pádu stále brání. Uvědomí si své spojení, svou nedotknutelnost, ví totiž, že je Bohem a k němu se navrátí, že „nemusí nic“ a zároveň může vše. Kdo znáte Lornu Byrne, víte, že se ptá, proč zrovna ona má fyzicky vidět Anděly i já se mnohdy ptám, proč já jsem jiná a pak mi naskočí otázka, že kdybych měla možnost znova procházet těmi „bolestivými“ zkušenostmi, bez jediné změny a přitom mě dovedly až sem, zda bych se rozhodla pro to samé a usmívám se nad tím, protože bych to přijala znova a znova, raději být jiná a svá, nežli žít ve stádě a nechat se sebou vláčet, nepoznat Boha, Život. Lidé mě nechápou, chtějí mě změnit, nedokážou pochopit, že se nedívám na televizi, nepiju, raději jdu sama do lesa než do ruchu města, nezjišťuju nejnovější novinky, do určité míry jsem přestala žít materiálním světem. Toto doufám, že není chloubou, ale nastíněním života, který lze také žít i přesto, že na vás ostatní budou koukat, jako když jste spadli z nebe a já říkám, že by se nikdo neměl bát vystoupit a být jiný, sám sebou. A kdo si o mně bude co myslet, to se snažím také odbourat, že mě bude brát někdo za sobeckou, aťsi. To je jen pod vládou entit a nevidí sebelásku, nad tím se mohu pouze usmát a jít dál, protože má podpora je a vždy bude stále jen Světlu. Nezbývá už nic jiného než, abych na tomto místě poděkovala Světlu a Lásce. Někdo by se mohl divit dané větě, ale v Lásce a Světle je obsaženo Vše a já Lásku, Světlo beru jako samotného Boha, Anděly, Archanděly, Mistry, přírodu, Světelné bytosti, lidi. Cožpak by ta dvě slůvka mohla být ještě něco více či méně. S Láskou, v Lásce a Světle Eva