Vánoce - trochu historie.

mají původ dávno před vznikem křesťanství, ještě v pohanských dobách, kdy lidé oslavovali zimní slunovrat. Pohané věřili, že jejich bůh Slunce se každým rokem opětovně rodí. Noc z 24. na 25. prosince pokládali za dobu zrození boha Slunce. Vypozorovali totiž, že Slunce po této noci (kdy se nad obzorem na tři dny zdánlivě zastaví) stoupá na obzoru denně výš a výš. Tajemný jev si vysvětlovali jako vzrůst nově narozeného slunečního dítěte. Proto tato a další noci byly odedávna považovány za „svaté noci". Zimní slunovrat slavili již staří Římané. Pětidenní římské saturnálie, které začínaly 17. prosince, byly oslavou slunovratu. Příbytky Římanů, vyzdobené jehličnatými snítkami a jmelím, byly vylepšeny svícemi, jejichž záře symbolizovala konec nejdelší noci. Zde se zrodil zvyk dárků jako příznivého znamení pro příští rok. Dle některých názorů byly saturnálie v křesťanské době přetransformovány do oslavy Vánoc. Základem křesťanských Vánoc se stal biblický příběh o zrození Spasitele Ježíše Krista a oslava této události. Tyto křesťanské oslavy se napojily na pohanské mýty - církev spojila zrození božského dítěte s příchodem zimního slunovratu, vyjadřujícím vítězství světla nad tmou. Přehodnotila také předkřesťanské symboly, z nichž některé přešly ve změněném významu do symboliky křesťanské. Církevním vlivem dostaly koledy náboženský obsah, vycházející z evangelií. Zhruba prvních 300 let našeho letopočtu křesťané neslavili Ježíšovo narození zvláštním svátkem. Důvodem bylo to, že v prvních staletích byli křesťané Římany krutě pronásledováni. Teprve když římský císař Konstantin v roce 313 milánským ediktem vyhlásil náboženskou svobodu, mohli křesťané slavit den narození Ježíše Krista. Roku 354 byly Vánoce, jakožto křesťanský svátek, oficiálně uznány papežem Liberiusem, a to k datu 25. prosince. Na tento den připadal starý pohanský svátek "Narození věčného slunce". Východní církev slavila narození Krista 6. ledna. To bylo datum jednoho pohanského svátku v Alexandrii: "Narození Božského eonu". Západ i východ se o tato data slavení navzájem "obohatil", v západní (latinské) církvi se pak obsahem svátku 25. prosince stalo výrazně slavení Ježíšova vtělení a 6. ledna jeho zjevení se lidem (Epifanie). Pozdě po řadu století překryla tento obsah svátku úcta ke svatým třem králům (počet tří byl odvozen od tří královských darů, kteří mágové Ježíšovi přinesli). Svátek narození Páně se od 4. století šířil z Říma po celém křesťanském světě. Asi od 16. stol. se rozšířily dnes ještě trvající zvyky: domácí jesle, obdarovávání dětí, ozdobená jedle atd. Sváteční vánoční život se až do 17. století odehrával v kostelích, kde byl vystaven betlém s jesličkami a sloužily se štědrovečerní mše. V 17. století se vánoční slavení přesunulo do rodin, kde se prolínala oslava narození Ježíška s uctíváním rodinného štěstí a vzájemné společenství. Jelikož se o Vánocích vítal návrat Slunce, a s tím byly spojeny i starosti o zabezpečení budoucí úrody. Z tohoto důvodu je se Štědrým večerem spojeno velké množství štědrovečerních zvyků a obyčejů a i štědrovečerní jídelníček měl svou symboliku. Ať už se dnes díváme na původ vánočních svátků jakkoli, je zde cítit silné sepětí s přírodními hodnotami přirozených koloběhů a také se vztahy uvnitř lidských společenství. Dnešní pojetí svátků se však historickým kořenům (jak pohanským, tak křesťanským) většinou velmi vymyká.

 Kořeny některých vánočních zvyků

Vánoce jako oslava slunovratu

Svátek zimního slunovratu byl oslavován nočním bděním a přísným půstem. Prováděly se různé obřady, které měly zajistit bohatou úrodu, hojnost potravy a zdraví pro nadcházející rok. Ráno 22. prosince lidé vítali Slunce, které se opět začalo přibližovat k Zemi. Dokládají to dodnes užívaná lidová pořekadla, která hovoří o prodlužujícím se dni: „na Boží narození o kuří poskočení“, „na Nový rok o slepičí krok“, „na Tři krále o tři kroky dále“ a „na Hromnice o hodinu více“.

Vánoční stromek

Zdobení vánočního stromečku je v českých zemích relativně mladým zvykem. První vánoční stromek v Praze údajně postavil roku 1812 v Libeňském zámečku pro své štědrovečerní hosty ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich. Velmi brzy pak začala vánoční stromek zdobit česká šlechta a honorace. I když se u nás vánoční stromek objevil tak pozdě, je od pradávna součástí oslav svátků zimního slunovratu. Starověcí pohané mnohých národů spojovaly kult Slunce (Bálův kult) s kultem matky (kult Aštarty nebo Ašery) a s rituálním kultem stále zelených stromů (evergreenů). V době oslav „svatých nocí“, zasvěcených slunečnímu božstvu, pořádali pohané bujaré oslavy u stále zelených stromů. Věšeli na ně ozdoby, ovoce, pamlsky a světla. To se dělo nejprve ve volné přírodě, později doma, protože to bylo pohodlnější. Zdobení stromků bylo ještě začátkem 16. století katolickou církví považováno za pohanský zvyk a jako takové pronásledováno. Teprve koncem 16. století byl stromek vzat na milost a stále zelené větve jehličnanů se staly symbolem věčného života. Je zajímavé, že první stromky prý lidé zavěšovali za špičku od stropu.

Vánoční pečivo

Také nejrůznější vánoční pečivo má svůj původ v pohanství. Pohané pekli na počest svých bohů rozmanité koláče v podobě pletenců (dnešních vánoček), slunečních kotoučů, měsíčních srpků a hvězd. Už Židé se ve starých dobách přizpůsobili zvykům svých pohanských sousedů a jednali dle jejich zvyků.

Jmelí

Jmelí je jedním z nejstarších symbolů Vánoc. Tato stálezelená rostlina byla už součástí pohanských obřadů. Zřejmě proto, že roste tak vysoko v korunách listnatých nebo jehličnatých stromů, lidé věřili, že jmelí posílají bohové, a připisovali mu léčivou a magickou moc. Odpradávna bylo zahaleno tajemstvími a legendami. Možná to bylo i tím, že na zelených stoncích se tvoří bílé bobule připomínající perly. Výjimečné na jmelí je, že dozrává v prosinci, když nekvete a nedozrává takřka nic jiného. Do konce středověku bylo u nás jmelí v zimním období v podstatě jedinou zelenou rostlinou, protože tehdy byly naše lesy převážně listnaté. Neznámý byl i ptačí zob, mahónie nebo cesmína.

Koledování a koledy

Také koledy navazují na zvyky běžné před vznikem křesťanství. Zpěv koled měl nahradit rituální zpěvy na počest boha Saturna, tzv. Saturnálie. Dobou koledování bylo celé období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů. Nejčastěji se ovšem koledovalo na Štědrý den, na Štěpána a na Nový rok. Posláním koledníků bylo obejít se zpěvem a v průvodu všechny domy a v každém popřát do nového roku zdar v hospodářství i osobním životě.

Vánoční cukroví

 Původ každoročního pečení vánočního cukroví je třeba hledat v dávné pohanské minulosti a oslavách zimního slunovratu, který byl považován za jednu z nejmocnějších nocí roku, kdy je potřeba dům a rodinu chránit před temnými silami. Připravovaly se ochranné pokrmy a obřadní pečivo, které se zavěšovalo na ovocné stromy v sadu, nad vchodové dveře do stáje a do světnic. Později se „čarodějné“ pečivo proměnilo ve vánoční cukroví pro mlsné jazýčky.

Cesmína

Vánoční čas je pro nás spojen hlavně se jmelím, můžeme k němu ovšem, v duchu keltských zvyků, přidat i cesmínu a břečťan. Pohané věřili, že větvička cesmíny zavěšená v okně ochraňuje domov před čarodějnicemi a zlými duchy. Větvička cesmíny zůstává v domě pro štěstí po celý rok.

Vánoce - svátky konzumu

 Známe to všichni - místo času pohody stres, shon, spěch, nervozita, podrážděnost. Aniž bychom si uvědomovali pravou podstatu Vánoc, necháváme se strhnout kolotočem předvánočních povinností, které za každou cenu musíme vykonat, aby naše svátky byly prostě perfektní (minimálně tak dobré jako ty předchozí). Dobrovolně se necháme zatlačit do kouta všudypřítomnou marketingovou propagandou a faktem, že úroveň Vánoc se měří množstvím napečeného cukroví, snědeného salátu a hlavně - množstvím utraceným peněz. Každoročně se v tisku dočítáme, že tento rok utratíme za Vánoce o tolik miliónů korun více, pošleme o tolik procent bezduchých a pokud možno rýmovaných esemesek více a že cena kapřího masa se naštěstí drží na stejné úrovni jako loni. Člověk nezvyklý používat své vlastní logické uvažování pak zcela snadno sklouzne k iluzi, že právě tohle jsou ty jediné a pravé ukazatele úspěšných svátků. A jako každý rok pak usedne a bude si drbat hlavu nad tím, že to nebylo tak úplně ono.

Vánoční dárky

 Vánoční obdarovávání má ve všech kořenech smysl víceméně symbolický. Mělo utužovat rodinné svazky, proto byly předměty většinou vlastnoručně vyrobené, drobné a veskrze přírodního charakteru. Symbolizovaly některé vlastnosti, které obdarovávaným měly pomoci naplnit. Ty se lišily dle pohlaví a věku. S dnešní podobou dárků to má opravdu pramálo společného. Model je většině rodin asi takovýto: Dítě si s dostatečným předstihem sepíše seznam toho, co by chtělo obdržet od imaginární postavy, která se v každém státě nazývá trochu jinak. Ať už je to náš Ježíšek (který se dostal do našeho povědomí až s příchodem Betlémů a je připodobňován k božímu Jezulátku z jesliček) nebo anglosaský Santa Claus, kterého (věřte, nebo ne) do jeho dnešního podoby stvořila firma Coca-Cola. Rodiče, které s tímto modelem souhlasí, a který je pro ně jednodušší, pak dle svých finančních možností tento seznam naplní. Pro výchovu dětí k nemateriálním hodnotám asi nic ideálního, ale co bychom pro ty naše drobečky, které se na Vánoce tak těší, přece neudělali. U dospělých to funguje jinak, řeknete si. Chyba lávky! Nejčastější otázka, kterou slýcháváme několik týdnů před svátky je přece - Co bys chtěl pod stromeček? Jako bychom byli zoufalí z naplňování této „povinnosti“ a snažili se tu tíhu odpovědnosti za něco tak důležitého přenést na ostatní. Bojíme se darovat dárky levné, natož vlastnoručně vyrobené. Co by na to totiž řekli ti, kteří s našimi dárky měli tak obrovské výdaje? Často se pak stává, že dary, podle nás kvalitní a materiálně hodnotné, leží nepoužité a zaprášené po mnoho let ve skříních a sklepích. Proč se tedy před Vánocemi trochu nezamyslet a neobdarovat naše milé dárky na dnešní dobu netradičními, ale na druhou stranu s nějakou příjemnou přidanou hodnotou?

Vánoční stromek - umělý, řezaný, nebo živý?

Otázka, kterou si jistě klade mnoho z nás. Vánoční stromek se do našich zemí dostal na počátku 19. století z Německa. Nejedná se tedy o nikterak dlouhou tradici. Pokud se nechceme o stromek zcela ochudit (a nahradit ho třeba ozdobenou větví), měli bychom hledat alternativu k přírodnímu prostředí co možná nejšetrnější.

Umělý stromek

Domnívat se, že koupí umělého stromku budeme šetřit životní prostředí, neboť se bude muset řezat méně živých stromků, je naprostý omyl. Umělé stromky a zejména jehličí jsou vyráběny z PVC, jehož základní surovinou je ropa. Výroba takového stromku, dovoz a jeho recyklace nadělá více škody než užitku.

Řezaný stromek

 Každý rok se v ČR prodá přibližně 1,3 milionu živých vánočních stromků, z toho přibližně 90 % řezaných jedlí pochází ze zahraničí. To, že řezání živých stromků na životní prostředí nemá negativní vliv, platí jen tehdy, jsou-li stromky od tuzemských pěstitelů. Dovoz stromků z Německa, Dánska, Belgie nebo Rakouska znamená několik tun oxidu uhličitého navíc. Proto pravidelným kupováním stromků od domácích pěstitelů ulevíte nejen životnímu prostředí, ale také tím podpoříte domácí produkt. Vánoční stromky se pěstují na speciálních plantážích, kde rostou až 12 let (výška cca 180 cm).

Vánoční kapr

V okruhu ochránců zvířat se stal vánoční kapr často diskutovaným tématem. Ne snad proto, že by život tohoto zvířete měl větší cenu než život zvířat jiných. Nejedná se ani o snahu napadnout či nějak zdiskreditovat Vánoce jako takové nebo jejich podstatu. Hlavním důvodem je především fakt, že zde stavíme do stejné mravní roviny dvě věci, které jsou však v přímém rozporu. Je to na jedné straně oslava svátků, které nazýváme svátky klidu, míru, lásky a pohody, a na druhé straně všeobecně rozšířený nákup a konzumace vánočního kapra. Tato tradice má každoročně v ČR za následek týrání a smrt několika miliónů jedinců tohoto živočišného druhu. K celému problému navíc přibývá fakt, že se tak děje naprosto veřejně a celou nešťastnou situaci vstřebávají především ti nejmenší, kteří si svůj světonázor zatím ještě budují.

Tradiční vánoční jídlo?

Smažený kapr s bramborovým salátem nemá u nás žádnou dlouhou tradici. Tato kombinace se v české kuchařce poprvé objevila až v roce 1924 a jako hlavní chod svátečního menu se v českých zemích ustálila dokonce až v padesátých letech 20. století. Tehdy byla zničena regionální rozmanitost české vánoční kuchyně, lišící se region od regionu a zahrnující maso do štědrovečerní večeře jen výjimečně. Tradičním českým jídlem na Vánoce byl „houbový kuba“ z krup a hub. Kromě toho mívali lidé hrachovou polévku, jablkový závin, spařené peciválky, uvařené křížaly, sušené hrušky a švestky. Bramborový salát je převzat z Bavorska. Tradičně se také na Vánoce držel půst.

Kapr jako vnímající bytost

Abychom osvětlili některé argumenty skupiny, odmítající tuto vánoční tradici, zkusme se podívat na kapra jako na živou vnímající bytost a zaměřit se na celý „výrobní“ proces, než se dostane v podobě řízku na náš stůl. Kapři náleží do čeledi ryb, jež vznikla téměř ve stejné době jako savci, což znamená, že měli stejnou dobu na vývoj mozku jako my na pevnině. V mozku se jim vytvořily stejné motivační mechanismy a mají stejné receptory bolesti jako savci. Podobně jako my dokáží zažívat strach, který spolu s dalšími negativními pocity vede ke stresu. Navíc disponují výborným sluchem a reagují na sebemenší vibrace, což jim umožňuje rychle rozeznat nebezpečí.

Další ekologické tipy

Hlavní zásadou šetrných nebo ekologických Vánoc by mělo být vyhnutí se plýtvání a zbytečnému přepychu. Vánoce nejsou svátky obžerství ani rozhazovačnosti, měli bychom to mít na paměti ať už při nákupu dárků a zásob, tak v průběhu svátků. Dobrým krokem je vyhýbat se výrobkům na jedno použití a zaměřit se na produkty a obaly recyklovatelné nebo na ty, které nám zůstaly z minulých let. O vánočním stromku, dárcích a jejich balení už bylo pojednáno, zaměříme se tedy na ostatní oblasti.

Ozdoby

Klasickou a někdy až kýčovitou, umělou výzdobu „levou zadní“ zahanbí dekorace z přírodních materiálů, které váš domov navíc provoní. Můžete použít ovoce, ořechy, borové šišky, které stačí spojit drátkem, či zapíchat do aranžérské pěny. Věnce, řetězy nebo třeba jen pěkně rostlé plody a šišky pak můžete postavit na okenní římsu nebo pověsit nad krb. Příjemnou vůní a zajímavými tvary vás překvapí ozdoby ze sušených citrusů, navlečených na nit, nebo třeba křížaly, šišky a skořicové tyčinky, které vám na vánočním stromečku rozhodně neudělají žádnou ostudu.

Vánoční osvětlení

Pokud už si nedokážeme odpustit blikající stromeček a další stovkou světýlek nasvícené okenní římsy, měli bychom dát přednost „LEDkám“ před klasickými žárovkami. Ušetříme tak až 90% energie. K lepší vánoční atmosféře však dozajista lépe přispějí klasické svíčky.

Ovoce

Dnešní nabídka supermarketů se nás snaží přesvědčit, že k Vánocům patří nepřeberná škála exotického ovoce. To však muselo překonat cestu přes půl světa, než se dostalo do našeho města. Ekologická zátěž s tím spojená je nasnadě. Přitom k českým Vánocům vždy neodmyslitelně patřilo ovoce místní, ať už v podobě čerstvé nebo sušené. Zkuste tedy letos místo pomelem nebo ananasem ozdobit vánoční tabuli čerstvými jablky, hruškami nebo sušenými křížalami.

Cukroví

Neznamená ani tak ekologickou zátěž, jako spíš zátěž pro nás organismus. Spojení bílé mouky, bílého cukru, másla a vaječných bílků skutečně není pro naše tělo žádným přínosem, právě naopak. Pokud už si cukroví nechceme odpustit, existuje mnoho způsobů jak si osladit život zdravěji. Bílou mouku v receptech můžeme nahradit celozrnnou, bílý cukr třtinovým, máslo kvalitním margarínem a místo mléka můžeme použít zdravější a dietnější rostlinnou alternativu.

Vánoční stereotypy

 Pro mnohé z nás jsou Vánoce dobou dovolených, volného času stráveného s našimi blízkými, pro jiné možností naplnit těchto několik dnů činnostmi neobvyklými nebo netypickými pro jiná období roku. Dovolte mi krátké zamyšlení nad tím, proč a jak velká část z nás této možnosti příliš nevyužívá a nevědomky prožívá sváteční čas zcela všedně.

Televize

Z celoročního stereotypu vysedávání u televize se stal o vánočních svátcích skutečně fenomén. Televizní stanice se předhánějí v nabídce zaručených šlágrů, které však známe víceméně nazpaměť a sledujeme je z pouhého zvyku. Není tak výjimkou, že v našich domácnostech běží zapnutá televize kromě noci nepřetržitě a zcela jistě se vsakuje do koloritu současných Vánoc. Neuvědomujeme si, že se tak stává určitou vycpávkou pro naši neochotu uspořádat si dny volna trochu jinak, než jsme zvyklí. Existuje celá řada činností, které jsou určitě příjemnější. Co takhle sáhnout po kvalitní knížce, desce s hudbou, vyrazit na koncert nebo do přírody?

Procházka

Určitě není nic přínosnějšího pro naši fyzickou schránku a psychické rozpoložení než příjemná procházka zimní krajinou. Pokud s sebou vezmeme naše známé či příbuzné, naplníme tím pravou podstatu Vánoc. Třešničkou na dortu může být dobrý skutek pro naše mimolidské bližní, kterým nyní začíná obtížné období přečkávání nepříznivých podmínek. Můžeme jim pomoci např. ozdobením stromku v lese nejrůznějšími pochutinami. Skvělým zážitkem může být třeba návštěva psího útulku a procházka s některým ze svěřenců. Nikde jinde pravděpodobně nezískáte tolik vděku.

 Lyžování

Z tohoto zimního sportu se podobně jako z letního sjíždění řek stal v posledním desetiletí určitý standard, který se snaží naplnit čím dál tím větší část populace. Podléháme tak spíše komerčnímu tlaku podporovanému médii, které před začátkem sezóny omílají dokola jména několika „nejokázalejších“ lyžařských center v touze zaplnit je k prasknutí. Podoba takové (povětšinou jednodenní) kratochvíle pak vypadá následovně: Vyrazit co možná nejdříve ráno, abychom stihli překonat mnohdy i stokilometrové vzdálenosti včas a dorazit na sjezdovku v přijatelném čase. Zde na nás už čeká touha po vyprázdnění našich peněženek v podobě předraženého parkování, ski-pasů, občerstvení atd. Jak kde se k tomu pak přidávají fronty na vlecích a bezohlední lyžaři či snowboardisté. Podstatnou věcí, kterou by měli mít na paměti ekologicky smýšlející jedinci, je fakt, že další bouřlivý rozvoj těchto středisek znamená významný developerský tlak na nedotčené a ve většině případů velmi cenné kousky naší přírody v horských oblastech. Přitom máme na výběr z velkého množství méně známých center, kde jsou všechna tato rizika zastoupena v menší míře. Krásným zážitkem může být také běžkování, třeba i na vypůjčených běžkách, ať už na upravených trasách nebo jen tak volnou krajinou.

Vánoce skončily, co dál?

Hory potrhaných balících papírů, kazící se zbytky jídla, opadající vánoční stromek. Takhle to v mnoha případech dopadá. Ale nemuselo by. Tady (jako i všude jinde) platí, že nejlepším lékem je prevence. Rady, jak těmto nepříjemnostem předcházet, už byly rozebrány. Co se ještě dá udělat, aby našimi vánočními rozmary trpěla příroda co možná nejméně?

Silvestr

 Den, pro který jsme si kalendářně stanovili konec starého roku a začátek nového. Přesto se většina z nás nechává strhnout ke zbytečnému bilancování a rozjímání, které nám povětšinou přináší jenom stres. Při konzumaci alkoholu bychom měli myslet i na své zdraví a náš společenský kredit. Oblíbeným zvykem se stal nákup a spotřeba zábavní pyrotechniky. Když odmyslíme fakt, že většina tohoto zboží pochází z Číny, obsahuje zdraví i životnímu prostředí nebezpečné chemikálie a může ublížit nám i našemu okolí, je zde podstatný a negativní dopad na zvířata okolo nás. Ta jsou v mnoha případech vybavena několikrát dokonalejším sluchem než my, a tak si ani neuvědomujeme, jaká muka si zažívají v době, kdy my prožíváme největší euforii. Pokud nám aspoň trochu záleží na jejich stavu po tuto noc, měli bychom se používání zábavní pyrotechniky vystříhat, nebo alespoň zvolit pouze tu se světelným efektem.

 Novoroční předsevzetí

 Myšlenka jistě vznešená, v podání většiny lidí však povětšinou nefungující. Žádné předsevzetí, které nebude trvalého charakteru, nemá v podstatě šanci na úspěch. Navíc, pokud bychom se dokázali zamyslet nad zásadami zdravého životního stylu i v průběhu roku, nemusely by se po svátcích plnit fitcentra nebo ordinace výživových poradců k prasknutí, aby se pak po týdnu či po dvou opět vyprázdnily s tím, že pro tento rok jsme to prostě nezvládli a vzdáváme to. V mnoha případech by postačilo, pokud bychom se oprostili od zažité pravdy, že svátky jsou dva týdny, po které je vše dovoleno a byla by škoda toho nevyužít. Problémy s nadváhou nebo se zažíváním pak často řešíme ještě několik měsíců poté. Tou pravou výzvou by mohl být jiný pohled na některé naše návyky, jejichž změna nás nic nestojí, bude pro nás znamenat nový druh zábavy a naplnění volného času a odmění se nám lepším zdravím.

článek byl převzat z internetu a byl zkrácen - do textů jsem však nijak nezasahoval - osobně nemám potřebu toto v dané chvíli nijak komentovat a věřím, že kdo má pochopit pochopil. 

celé původní znění zde https://www.knih-st.cz/sites/default/files/V%C3%A1noce%20jinak.pdf