Zasela jsem - sklidila jsem.

Moji milí, v Lásce a Světle zdravím všechny kdo budou číst následující text. Vedla k němu dlouhá a bolestivá cesta, ale nelituji toho, ani že to přišlo právě v tento čas. Vím, že dříve to být nemělo, protože by to nezapadlo tam kam má, neudály by se události, které se poslední dva týdny udály, a byla bych možná zaseklá někde na stejném bodě, i když to není správný výraz, když vědomý člověk ví, že ani vteřina není stejná, ač to tak lidé chápou. Než jsem usedla k počítači, ještě více jsem požádala o pročištění, napojení, dokonce mám puštěnou i hudbu, což jsem doteď nedělala. Skoro týden se snažím utíkat, nepsat, soustředit se na sebe a užívat si sebe samu a Boha, ale stále se mi vrací to samé, proč bych toto neměla napsat, že vše je pomíjivé, iluzní a jestli tu bude někdo, kdo bude odsuzovat či hodnotit, na tom mi již nezáleží. Jak mohu vědět, že někomu nepomohu blíže k Bohu, k uvědomění si a odvaze opustit v Lásce to, co není v souladu se Světlem a Láskou. Říkala jsem si, aby vše nebylo jen mé ego, ale cožpak i to nestvořil Bůh. A musím se nad tím pousmát, že jsem možná na malý okamžik neuvěřila tomu, že vše je řízeno, o všem Bůh ví a žádná chyba nemůže nastat, každý nádech i výdech, každý pocit, každá myšlenka, slovo i čin je součástí Boha a není nic, co by bylo skryté, takže jak by toto mohlo. Nechci, aby toto vyznělo jako vychloubání, stěžování si či odsuzování někoho, každý má svoji cestu a to jen my mnohdy nechápeme nebo si myslíme, že je ta naše zářivější a lepší, ale pro toho člověka je právě ona cesta nejlepší, kdo zná zákony karmy, ví. S Bohem po boku jsem se rozhodla ukončit před týdnem nefunkční skoro pětiletý vztah. Ani jsem netušila, že to bude tak rychlé a brzké. Kdo prožil nebo prožívá vztah se zadaným člověkem, asi nemá cenu objasňovat, co oba zažívají. Ano byly i hezké chvíle, ale kdybych je měla dát na váhu s těmi těžkými, nevím, co by převážilo. Snažila jsem se brát všechno pozitivně, utěšovat se, že k rozvodu již spěje, když jsem viděla, že se to velmi pomalými krůčky někam blíží, ale vše marně. Čekání, čekání a čekání, což mi už nevyhovovalo a za dobu mé duchovní cesty jsem cítila větší vzdálenost, ač jsem to neměla nikdy v úmyslu. Ještě před dvěma lety bych všem tvrdila, že všechno ustojím a budu čekat třeba do konce tohoto života. Ale vše se mění, a když jsem se na jaře rozhodla k malému krůčku, že schůzky nebudou, dokud nebudou alespoň s ženou od sebe, svěřila jsem se i s málem, co se stalo ohledně rituálu šesti křížů, s očištěním, energiemi, kterými jsem procházela u terapie před rokem. To však bylo argumentováno materiálními věcmi, ateistickými řečmi a jak jsem se mohla nechat tak pohltit, něčemu takovému věřit. Další snahu jsem trochu vzdala, až do soboty před týdnem, kdy jsem poslala odkazy na své uveřejněné články. Jaká odpověď mi přišla, mě nepřekvapila a brala jsem ji s úsměvem na tváři a v tu dobu bych řekla, že se vše začalo rychle měnit. Tvrdila jsem sama sobě, že ještě nějaký čas počkám, dokonce jsem psala Kájovi, ale ne o nějakou radu, spíš jsem měla radost, že jsem se cítila v takovém bodě. Odpověď mi přišla až následující den, kdy už jsem byla stejně rozhodnutá a jen mi potvrdila to, že mám tím směrem jít a projít si obávanými změnami. Jen jsem zvažovala, že nějaký den mohu počkat a aniž bych se nadála, už jsem psala sms o schůzku a věděla, že ani den nechci už čekat. Požádala jsem Archanděla Michaela, aby byl se mnou, kdybych náhodou váhala, aby mi poskytl odvahu, což se i stalo. Bylo tu přesvědčování, abych počkala ještě do konce srpna, kdy bude hotová rekonstrukce bytu a pak se uvidí a i to jsem dokázala ustát, proběhlo mi potom hlavou, co by se změnilo, když byt se rekonstruuje už přes rok a rozvod asi taky nebude ze dne na den. A poslední dobou jsem si říkala, jestli chci s takovým člověkem vůbec žít, stavět na takových základech a odpověď byla jasnější. Otázku typu, jestli se objevil někdo jiný, jsem čekala nebo komentáře,

že to dopadne, jak před několika lety tvrdil, že se rozvede a já ho opustím, na to už se nedá ani reagovat. Abych se nechala zastrašovat, strhávat se povinnostmi vůči někomu v takovém směru, z toho jsem doufám už vyrostla. Odpoledne přišly sms i další dny, kdy na některé jsem měla potřebu reagovat a na některé nikoliv. Přišly mi úsměvné, protože jsem věděla, že kdyby rozchod byl z jeho strany, byly by tu výčitky svědomí a žádné takové by nepřišly. Jsem za ně však vděčná, protože se více potvrdilo, že jsem měla tento krok učinit, vrací se mi karma, kterou mohu časem splatit. Necítila jsem žádnou bolest, kterou bych cítila před nějakou dobou a za to mohu poděkovat svému bývalému partnerovi, že mě za ty roky provedl takovou bolestí, že jsem si ji vybrala během té doby. V podstatě se mi ulevilo, jako kdyby spadly řetězy, o kterých jsem nevěděla, můžete to nazývat osvobozením Duše, jak chcete. Nezlobím se, nepřeju nic špatného, ale vím, že karma se každému bez výjimky vrátí a já s tím „nic nenadělám“. Teď mě tu napadá, že jsem mohla psát obecně a vůbec neshazovat další masku, ale k čemu by to bylo. Jen jsem tímto vším moudřejší, vědomější a dalo, dává mi to co má. Nyní vidím, že je tolik vztahů nefunkčních, hlavně ženy se je bojí opustit, protože mají potřebu s někým být. Vyvstává mi na mysli několik žen, které jsou léta ve vztazích, které nikam nevedou, tvrdí mi, že nechtějí být sami, kde by koho jiného hledaly a našly, proč vlastně. Dovoluji si tvrdit, že v tom je opět ona karma, partneři nechávají svou Duši dobrovolně svazovat, jen, aby nemuseli čelit pravdě a následkům, které vytvořili a vytvoří. Neříkám tím, aby se hned po první hádce partneři rozešli, ale pokud tu bije něco na poplach, proč to zazdívat třímetrovou zdí. Ale nebojím se, jestli máte být v takovém vztahu měsíc nebo roky, to ponechám na Bohu ve vás, nebudu říkat, co a kdy máte dělat. Vše je dokonalé a ani vteřina není chybná. Kdo přijde k uvědomění si dříve nebo později, nehraje v mých očích roli. Ano mohu dát radu nebo ne, může ji kdokoliv přijmout nebo nemusí a přeci to právě tak mělo být, ne jinak. A co k zakončení. Tolik, že v tuto chvíli vím, jaký vztah chci nyní mít a to je vztah se sebou, s Bohem a přibližovat se více než kdy jindy, pokud mi to bude dovoleno. Zamyslete se, kolik let jste v takových vztazích? Já byla jedenáct a za tu dobu jsem byla stále závislá, sobě se věnovala povrchně a netušila, že právě takováto „samota“ mi chybí. Že se tím osvobodím a že potřebuji být nějaký čas sama, jaký to bude, se nechám překvapit. Přeji vám všem vztahy, které jsou v souladu s Bohem, vztahy se sebou samými, protože u vás vše začne a bude pokračovat. S Láskou, v Lásce a Světle Eva