Zdravím tě Kájo, zdravím Radku a všechny lidičky, pokud jim tento text nabídneš......   vedli jsme spolu debatu na téma, zda se něco mění. Říkal jsem, že má zkušenost je pozitivní a že se setkávám s lidmi, kteří touží po změně a nejen to, pracují na sobě a je to vidět. Od jisté doby jsem se přestal zaobírat v běžném životě problémy jiných. Už se nesnažím pomáhat. Ne proto, že bych nechtěl, ale proto, že pomoc je účinná jen v případě, že ji dotyčný chce a řekne si o ni. V tom případě neradím, ale rád človíčkovi povím svůj názor. A je to víc, než se může na první pohled zdát. Mám krásnou zkušenost s jedním, mě blízkým človíčkem, který se dostal do velmi svízelné životní situace. Kvůli dluhu 120 tis by přišel o dům, ve kterém bydlí, ale má v něm zároveň dílnu pro svou práci, která ho živí. Zavolal mi a řekl, že má kupce, který by dům, sice ne za velkou částku, ale kou pil a jestli bych mu mohl říct svůj názor. Ano, v tomto případě to mělo smysl. Řekl jsem mu, že prodej domečku by...

Dokonalost Je pár článků, které jsem napsala a dále neodeslala, neuveřejňovala je, a buďto později smazala, nebo jsou ještě někde uložené v mém počítači. I tak se stalo s tím posledním, ale věřím, že ani jeden z nich neměl být uveřejněn. Mnoho lidí vítalo nový rok a ohlíželo se za tím starým, u mne tomu tolik nebylo a ohlížím se až nyní. Poslední dobou mohu jen děkovat za situace, lidi a vše co mi kdy přišlo do cesty, i když mnohdy nelehké a obtížné. Nemám zapotřebí se neustále vracet do minulosti, ale maličko to na tomto místě udělám. Je tomu přibližně rok, co jsem začala žít vědoměji jinak než ostatní a vnímat víc než dříve. Prošla jsem si i během posledních pár dnů situacemi, kterými jsem potřebovala, abych si „uzavřela“ minulost. V podstatě ze dne na den jsem se ocitla v novém bydlení, skoro s nulovými financemi a „sama“. Obavy se sice vkrádaly do mé mysli, ale nemohla jsem ustoupit zpátky, pokud jsem se nechtěla ocitávat v poutech, která nejsou láskyplná, přestože si to lidské...

Lásku a Světlo posílám každému, kdo bude číst tento text. Minulý týden, kdy se objevil na těchto stránkách text o zmutovaném rituálu šesti křížů, jsem opět rozeslala pár mailů, a co mi přišly pouze dvě odpovědi, jsem najednou pochopila. Pocítila jsem, že nemám potřebu nikoho přesvědčovat, nikomu nic vnucovat i když jsem to neměla vědomě v úmyslu nikdy. I v daných mailech jsem psala, že nemám potřebu nikoho přesvědčovat a je na každém, jak se k dané věci postaví. Vím, co jsem prožila, i když se to těžko vysvětluje. Vím i co jsem slíbila a přes všechny pochybnosti, které se derou na povrch každý den, zda jdu já nebo Kája cestou Světla, jím stále půjdu a udělám, co bude v mých silách. Ani nyní nejsem osvobozena od myšlenek, že se třeba v tom všem mýlím, že jsem to já, kdo se tu zbláznil a píše nesmysly. A ani to mi v danou chvíli nevadí. Ráda to vše teď píšu a píšu jen to, co ke mně přichází a nic nemám připravené. Jestli to nikdo nebude číst, na tom mi nezáleží. Ještě minulou neděli...

Co je to Láska? Milovaní teď a tady bych chtěla psát pouze o tomto jediném. Něčem krásném, vzácném a přesto tolik zneužívaném. K tomuto celému článku mě vede samotný Bůh, ani jsem ještě před několika minutami netušila, že budu psát a to, že píši, tím si jsem jistá a mohu napsat onu větu, že mě vede samotný Bůh. Ale každý si musí přijít na to, jak jej uslyší a poslechne sám a nikdo mu v takovém procesu nepomůže a už vůbec ne za peníze. Ale o tom třeba v jiném článku, pokud jej budu mět psát. Má první otázka hned na začátku zní, co je to Láska? Kolik z vás si myslí, že ji zná, že taková lehonká otázka právě jeho nemůže zaskočit a přeci možná právě ve vás vyvolám pocit, že jste doposud hleděli na onu Lásku a ona Jí nebyla. Ovšem Láska je ve všem a ve všech, vždyť vše jest stvořeno z Lásky, kdyby nebylo, nic by nemělo svůj smysl, svůj směr. Jestli někdo bude tvrdit, jak mohu napsat, že vše je z Lásky, ať se podívám na násilí, na ničení přírody, katastrofy, svět postavený vzhůru nohama a...

Lásku a Světlo posílám do každého písmene v tomto textu. Vše se neustále mění, žádná vteřina není stejná jako ta předchozí ani ta následující a právě díky tomu i já sama prožívám neustále něco nového, i když se to někdy mysl snaží vyhodnotit jako již navyklé. Tento článek nepíšu jako jindy jen jeden den, už jsem ho začala psát před několika dny a uložila jej bez odeslání, které by nejspíš znamenalo jeho zveřejnění. Ani jsem doposud moc nedokázala po napsání znovu články pročítat, napsala jsem je, odeslala a nezabývala se jimi. Neustále poslední dobou vnímám, že se dějí věci v hlubším slova smyslu, neberu to tak jako dříve, nějak povrchově a nevědomě. Není náhodou, že píšu už několik dní. Den nebo dva po dokončení terapie Shamballou mi bylo smutno, teskno a chtěla jsem se vrátit Domů. Už mě omrzovalo vidět, co se děje a „jen“ tomu přihlížet. Nebavilo mě poslouchat dokola stěžování si lidí, posuzování, ubližování Zemi a tím myslím ve všech směrech a kdo chápe Jednotu, pochopí. Ani mě...

Moji milí, v Lásce a Světle zdravím všechny kdo budou číst následující text. Vedla k němu dlouhá a bolestivá cesta, ale nelituji toho, ani že to přišlo právě v tento čas. Vím, že dříve to být nemělo, protože by to nezapadlo tam kam má, neudály by se události, které se poslední dva týdny udály, a byla bych možná zaseklá někde na stejném bodě, i když to není správný výraz, když vědomý člověk ví, že ani vteřina není stejná, ač to tak lidé chápou. Než jsem usedla k počítači, ještě více jsem požádala o pročištění, napojení, dokonce mám puštěnou i hudbu, což jsem doteď nedělala. Skoro týden se snažím utíkat, nepsat, soustředit se na sebe a užívat si sebe samu a Boha, ale stále se mi vrací to samé, proč bych toto neměla napsat, že vše je pomíjivé, iluzní a jestli tu bude někdo, kdo bude odsuzovat či hodnotit, na tom mi již nezáleží. Jak mohu vědět, že někomu nepomohu blíže k Bohu, k uvědomění si a odvaze opustit v Lásce to, co není v souladu se Světlem a Láskou. Říkala jsem si, aby vše...

Moji milovaní, už nějakou dobu vnímám, že bych měla tento článek napsat a není to kvůli tomu, abych někoho povyšovala či naopak shazovala. Ale měla jsem si to vše prožít, abych se a možná i někoho z vás posunula o kousíček dále. Ještě než Kája zveřejnil příběh o démonech v nás, jsem s ním už já, byla seznámena. V pátek odpoledne jsem mu psala mimo jiné o ochranách, co bych měla používat nebo podobně. Odpověď jaká mi přišla, není až tak důležitá, jako věta, kterou mi napsal, že jsem v té době čistá a ochrany mám. Hned na začátku mailu mi psal o jisté paní, které psal a ani jsem to moc neřešila, až za pár minut mě začalo zajímat, jakýpak komentář kam chtěl nebo vkládal. Takže mi na požádání poslal stránky a konverzaci, která je už zveřejněná a dostupná všem. Přečetla jsem si to, napsala mu svůj názor a myslela jsem, že celá věc bude uzavřená. Než jsem šla spát, udělala jsem si ochrany, ale v noci se vzbudila, jak kdyby něco nebylo v pořádku. Požádala jsem archanděla Michaela a v tu...

Moji milí, je tomu již pár dní, kdy jsem cítila, že bych měla napsat další článek, ale stále jsem čekala a vidím, že to bylo v daném období to nejlepší, co jsem mohla udělat. Při prvním článku jsem byla nesvá, nervózní, že bych měla něco sdílet a teď si uvědomuji, že k takovým pocitům mám čím dál více dále, není důvod, abych se bála promluvit a jak s danými texty bude naloženo, už záleží na každém z vás. Nikdy však bych nechtěla, aby vyznívaly jako nějaké nadřazení, že já vím více a moje současné názory by měly vést toho, kdo to čte. Takových manipulací je na internetu i mimo něj dnes ve velké míře a já se pouze snažím vyjádřit svoje mínění a to jak věci v danou chvíli vidím, netvrdím, že je za pár minut či delší čas mohu vidět opět jinak, vždyť změny se dějí neustále. Když  Kája psal o své „nemoci“, že mu může dát pochopení, v té době jsem to nechápala a ani nechtěla nějak řešit. Tady a teď jsem ale v jiném uvědomění si. Z pátka na sobotu, přesněji v sobotu v půl třetí ráno...

Moji milovaní, usedám ke psaní, ale ani přesně nevím, co tu budu vlastně psát. Původně jsem myslela, že napíši až po druhé hromadné meditaci, ale jak vidím je tomu opět hezky jinak. Vždycky jsem měla ráda příběhy a nikdy tomu nebude jinak, proč se učit nějakou teorii, když praxe je mnohem zajímavější, fascinující a krásnější. Třeba někoho kdo bude tyto řádky číst, to zaujme tak jako mě vždy zaujmou příběhy Života jako takového, se vším co přináší. Mnoho lidí to neví, ale jsem narozena předčasně, neplánovaně a byli tu i chvíle, kdy moji maminku přemlouvali, aby šla na potrat. V tuto chvíli vím, že vše do sebe hezky zapadá a mělo to být, jak bylo. Moje datum narození není náhodné, jak z hlediska znamení, tak i přesného data jakožto číslicí. Ale to si člověk uvědomí až po delším hloubání, ale „nepřemýšlení“. Žádný okamžik v Životě není náhodný a v danou chvíli špatný, jak to mnohdy vypadá a mysl se snaží přesvědčit člověka, že kdyby to či ono udělal dříve, nemusel by tak trpět a mohlo...

Jen krátce se zde s Vámi podělím nejen o prvním "hromadném" pročištění - také o rituálu šesti křížů a napojení na modrobílý plamen Květu života.   Moji milí, chci se s vámi zde podělit a napsat jen pár vět. Před nedávnem jsem slíbila, že půjdu Světlem a Láskou za každé situace i přes všechny nástrahy, které mi život přinesl a stále přináší, proto nelze jinak než i zde se rozepsat, jelikož i tato slova mohou být někomu nápomocny v jeho růstu. Když jsem před rokem poznala jednu úžasnou bytůstku, která mi pomohla s rozpomínáním a zvednutím se z mnohých pádů, netušila jsem co mě bude dále čekat. Myslela jsem si, že vyčištěním vzorců a mých čaker bude vše v pořádku a "nic" už nebudu muset dělat a vše mi přijde na stříbrném táce. Až po roce zjišťuji, že práce na sobě je neustálá a neustane nikdy, ani vteřinu mého pozemského života. Skoro po celý rok jsem sbírala informace z internetu do té doby než se ke mně dostala ona nahrávka rituálu šesti křížů. Poprvé když jsem údajnou meditaci...