Slovy nesdělitelné.

Mé prožitky a vnímání tří nádherných energií.

Pro všechny, kdo se v čase dostanou k těmto stránkám a na tyto řádky, chci se zde podělit o své prožitky a vnímání třech nádherných energií. Mohlo by to být jakýmsi doplněním nebo pokračováním posledního Kájova příspěvku, ( něco z osobního života ) kdy se zmínil o tom, že jsme využili společných chvil a vyzkoušeli po tři večery tři energie – energii modrobílého plamene Květu života, energii Shanbally a energii Jednoty. Byly to tři večery, tři energie, vždy jedno a totéž místo a přibližně stejný čas a pro mne tři neuvěřitelně silné a krásné prožitky. Ani na chvíli jsem nepochybovala o tom, že se zde s Vámi o ně podělím a pokusím se popsat slovy vše, co jsem mohla vnímat a cítit, byť pro mnohé prožitky se slova jen těžko hledají. Zároveň si pak čím dál častěji uvědomuji, jak mnoho významů může být za každým jedním použitým slovem skryto. Pokud ovšem dokážete “ snít“  a popustíte uzdu své fantazii, jistě si dokážete představit obrazy a pocity, které jsem já vnímala někde hluboko uvnitř v srdci.

Energie modrobílého plamene Květu života

Před přijímáním této energie mi Kája poradil, abych si vzala do ruky křišťálové kyvadlo, že se tak bude moci posílit a zharmonizovat, proto jsem ho po celou dobu držela v levé dlani. Jen krátce poté, co mi Kája začal posílat energii, jsem viděla krásný obraz, který bych popsala asi jako západ slunce, které těsně za obzorem ještě ozařuje oblohu množstvím jemných paprsků nádherně modré barvy. Pak jsem ucítila bolest v pravé noze a zároveň proud energie od nohou do celého těla. Měla jsem dojem, že ruka s kyvadlem mi velmi ztěžkla a zároveň jsem vnímala energii křišťálu, téměř jakoby jemně pulzoval v dlani. Následoval pocit, který mne překvapil, a sice velmi silná bolest v oblasti ramen, krku a zad, která postupně ještě více sílila. Bylo několik chvil, kdy jsem si říkala, že to už je na hraně mých možností a nevydržím už snad ani další vteřinu. Nemohla jsem se vůbec pohnout a jakýkoli, byť jen pokus o pohyb, bolest spíš zvyšoval. Byla to zvláštní, možná by se dalo říci pichlavá bolest, při které jsem měla dojem, že mi někdo cosi naložil na ramena a tíha mne tlačí někam dolů. Několikrát mi skutečně probleskla hlavou myšlenka, jestli to nemám vzdát a pak zase jiná, že musím tímto způsobem cosi překonat a chtěla jsem to vydržet. Zároveň jsem viděla obrazy, které mi připomínaly bubliny, byly různě veliké a vycházely zespod směrem nahoru. V dalších zastřených obrazech jsem vnímala něco jako vchod a schody, chvíli jsem vedle sebe vnímala někoho, kdo mne doprovázel, viděla jsem jasně z profilu jeho pravé oko, nádherně modrobílé. Chvíli jsem viděla rytiny na nějaké kamenné stěně, snad obrazy či znaky a pak se mi vyjevil obraz připomínající křídla a hned jsem věděla, že tento obraz jsem viděla již někde vyobrazený a vzpomněla si, že je to onen symbol zobrazený vždy za textem Smaragdových desek. Pak náhle veškerá má bolest zcela ustala a já naopak v sobě cítila nádherný pocit lehkosti, který neumím slovy vůbec popsat. Měla jsem dojem, že cítím každou buňku ve svém těle, její energii a vibrace a zároveň jakoby vůbec nefungovala zemská gravitace, přímo jsem se vznášela a cítila spoustu příjemného tepla. Hlavou mi problesklo, že to je opravdu nádherná odměna za předešlý prožitek. Viděla jsem pak různé květy, všechny v mnoha odstínech modré, některé připomínaly květy květin, které lze spatřit zde na Zemi. Pak jsem viděla nádherný velký modrý květ, ze kterého vylétaly bílé a stříbrné jiskry či paprsky. Bylo to cosi tak krásného, že některé obrazy si dokáži vybavit i nyní a pocit, který jsem uvnitř sebe a v celém těle při tomto cítila, skutečně nelze popsat slovy, tak byl výjimečný. Vzpomínám si, že jsem pak byla ještě v nějakém dalším prostoru, ale zde jsem nevnímala žádné výjevy, snad jen stále nádherný pocit lehkosti a bezpečí. Když jsem se vrátila zpět do křesla a do reality, vůbec jsem necítila a neovládala své tělo. Uvědomila jsem si, že bych měla mít v ruce křišťál, ale vůbec jsem ho necítila. Otevřela jsem oči a nějaký čas jsem mohla pouze otáčet hlavou, tělo ale jakoby nebylo vůbec moje, neposlouchalo mne a necítila jsem vůbec nic. Až po delší chvíli se mi vrátila citlivost do nohou a rukou a pak i dále do těla.

Energie Shanbally

Seděla jsem v křesle s rukama v klíně a zajímavé pro mne bylo, že už když Kája kolem mne jen prošel, cítila jsem velmi zvláštní pocit v dlaních, přišlo mi to jako náboj, jakoby se kolem nich vytvořilo silné elektromagnetické pole. Když se vzdálil, tento pocit zmizel a poté co se opět přiblížil, když si za mne stoupl při posílání energie, tento pocit se opět vrátil. Pak jsem ucítila teplo u nohou, takové to příjemné teplo jakoby sálající z rozehřátých kamen, které jsem cítila nejdřív na nártech a pak i na chodidlech. Teplo stále sílilo a po chvíli jsem měla dojem, že snad stojím přímo na rozpálené desce, tak mne pálila chodidla. Viděla jsem různé obrazy očí, většinou jsem je vnímala jako oči žen či dětí, byly krásné a vyzařovala z nich upřímnost a láska. Pak jsem viděla řadu postav, připomínaly jeptišky, měly na sobě tmavomodré šaty dlouhé až na zem a na hlavách bílé loktušky, které jim sahaly přes ramena téměř do půli těla. Stály v řadě vedle sebe a já kolem nich procházela kamsi do dáli. Ocitla jsem se na místě, kde bylo vše bílé a prozářené, připadalo mi to jako nekonečně velký prostor s podlahou z bílého mramoru, kam shora dopadá spousta světla. Pak jsem viděla místo připomínající dlouhou úzkou loď nějaké katedrály, která byla bohatě zlatě zdobená. Vše zmizelo a na černém pozadí se objevovaly bílé tečky připomínající hvězdy, kterých stále přibývalo, až se shlukly do obrazu, kterým byla silueta jakéhosi chrámu nebo spíš chrámového města. Pak se přede mnou objevil zlatý kruh plný bílého světla, které jakoby pohasínalo a kruh se uzavíral. Vnímala jsem ho jako bránu, která se zavřela a zmizela. Pak jsem viděla zlatou zářivou kouli, která vylétla ze země a vznášela se pomalu směrem vzhůru. Na noční vesmírné obloze plné hvězd se pak v jakési mlhovině, téměř jako na plátně v kině, odehrávala nádherná barevná projekce nějakého města a krajiny kolem něj, připomínající letecké záběry jako z dokumentu, který občas můžeme vidět v televizi. Bylo to vše tak nepopsatelně příjemné a krásné, že mi opět nějakou chvíli trvalo, než jsem se zcela vrátila do reality.

Návštěva  kostela.

V den, kdy jsme chtěli vyzkoušet posílání energie Jednoty, jsme s Kájou navštívili Konkatedrálu Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, která je jedním z míst napojených na tuto energii. Již ve chvíli, kdy jsme se blížili ke vchodu, jsme slyšeli zevnitř vycházející zvuk varhan. Nemluvili jsme již, ale později jsme se oba shodli na tom, že jsme měli stejnou myšlenku a to, že hudba by mohla naše vnímání tohoto místa rušit. Hned po vstupu dovnitř jsme si všimli, že je tu jen několik lidí, prostor byl čerstvě provoněn vůní kadidla, prošli jsme blíž k oltáři a usedli. Bylo již pozdní odpoledne, slunce klesalo k obzoru a pomalu se šeřilo. Zavřela jsem oči a zaposlouchala se do zvuků varhan. Venku bylo poměrně chladné podzimní počasí a docela silně jsem cítila, jak mne studí ruce. Po chvíli jsem vnímala jakési blikání, jako když přes zavřená víčka vidíte mihotání plamene svíčky nebo problikávání žárovky. Pak jsem náhle ucítila silný příliv tepla zezadu směrem k levému rameni, připadalo mi to, jako by v prostoru za mnou sálalo teplo z kamen a bylo mi to velmi příjemné. V mysli jsem se střídavě vracela k hudbě znějící kostelem a ke svým vnitřním pocitům. Cítila jsem, jak se mi pomalu prohřívají ruce, v dlaních jsem cítila po chvíli příjemné teplo a cítím ho i nyní, když píšu tyto řádky. Před očima jsem viděla prostor rozdělený na dvě části – světlou a tmavou a mezi nimi jasná hranice, hlavou mi proběhla myšlenka, že to připomíná světlo a tmu nebo dobro a zlo. Viděla jsem zcela jasně bílou postavu, na kterou dopadal shora proud zlatého světla a po ní postupoval směrem dolů. Věděla jsem, že ona postava je Ježíš. V místě nad jeho hlavou se pak objevil zlatý obrys nějakého chrámu, který po chvíli připomínal tvarem zlatou korunu, takovou tu jednoduchou, ale krásnou, jaká se zobrazuje na hlavě princezen v pohádkách. Ruce mne stále příjemně hřály a ve tvářích jsem ucítila jemné brnění. Opět jsem měla před očima prostor rozdělený na dvě části, a sice černou s množstvím zlatých jiskřiček, které postupně černou plochu překrývaly, a dále černou s tmavomodrými jakoby „žilkami“. Obě tyto různobarevné plochy byly v pohybu, měnily tvar a na jejich rozhraní bylo vidět jakési zlaté blesky. Hlavou mi proběhla myšlenka, že to vypadá jako nějaký boj. Viděla jsem pak barevné obrazy, nejprve modrofialový kruh ohraničený černým pásem, měla jsem dojem, že černá onu barevnou plochu uzavírá nebo nějak omezuje, obrazec měnil tvar a byl v pohybu, vnímala jsem to tak, že fialová plocha se snaží uvolnit ze sevření a proniknout skrze černou vrstvu ven. Opět tedy obraz boje, kdy fialová barva nakonec zvítězila nad černou, uvolnila se ven a rozlila se všude. Před očima jsem měla modrofialový oceán, který se po chvíli zcela utišil, a jeho klidnou hladinu ozařovalo hvězdné nebe. Cítila jsem v tom velký klid. V průběhu toho všeho jsem zároveň vnímala i tóny varhan znějící kostelem a přišlo mi, že nádherně souzní a ladí se všemi mými vnitřními prožitky. Ve chvíli, kdy jsme kostel opustili, hudba ustala.

Teprve později venku mi Kája řekl, že během času stráveného v klidu kostela pročistil všechna místa napojená na energii Jednoty. V tu chvíli jsem se usmála, protože mi celé mé vnímání různých obrazů dávalo smysl.

Prožitek - Energie Jednoty

Večer pak ještě před vědomým posíláním energie o ní začal Kája mluvit s tím, že ji v sobě cítí. Shodli jsme se oba v tom, že tuto energii vnímáme, cítili jsme její proudění od hlavy směrem dolů. Bylo mi celkem chladno, usedla jsem do křesla a již velmi krátce poté, co mi Kája začal posílat energii Jednoty, jsem cítila, jak se mi prohřívají ruce a později i nohy. Dlouho jsem tentokrát nevnímala žádné obrazy. Cítila jsem postupně jemné mravenčení až brnění od hlavy přes ruce a tělo do nohou, přicházelo v několika vlnách, až se ustálilo v celém těle rovnoměrně. Jasně jsem to vnímala jako proud směřující od shora dolů. Viděla jsem pak před sebou obraz blankytně modré oblohy a menšími bílými mráčky, vypadající jako chomáčky vaty, a mezi ně mířily jakési stříbrné či blýskavé podlouhlé objekty, připomínající letadla. Vím, že jsem pak viděla ještě další obraz, ten si ovšem nevybavuji, jen jsem zcela zřetelně slyšela slova „Tak tohle nás ještě čeká.“ Viděla jsem pak ještě tvář dítěte, nemluvněte, a dlaň ruky a pak peřinku či ozdobný polštář bílé barvy s růžovými ornamenty připomínající spirálu v netradičním provedení. Proud energie jsem pak v sobě cítila ještě dlouhou dobu a bylo to velmi příjemné, přesto jsem kdesi uvnitř měla pocit zvláštní melancholie.

Chvíli jsem váhala, jestli nechat výše popsané jen tak a nabídnout tím čtenáři pouze popis mého vnímání všech tří energií nebo uvést ještě něco málo na závěr. Popsala jsem své vnímání pocitů a obrazů při přijímání všech tří energií tak, jak jsem to já cítila, vnímala nebo viděla prostřednictvím více či méně jasných obrazů a skutečně ne vždy je jednoduché pro podobné prožitky najít vystihující slova. Slovo jako takové je silný nástroj a každé má mnoho významů, možná dokonce stejné slovo může mít pro každého z nás zcela odlišný význam a pak se nutně musíme shodnout na tom, že popsat vnitřní stav, pocity a dojmy slovy není vůbec snadné. Přesto jsem Vám zde chtěla alespoň přiblížit to, co jsem sama měla možnost pocítit a vyzkoušet.

 Se všemi třemi energiemi se v různé podobě setkávám téměř denně. Energie modrobílého plamene Květu života i energie Shanbally jsou již nějaký čas neoddělitelnou a samozřejmou součástí každého mého dne a jsem přesvědčena o tom, že i díky nim se mi daří postupně měnit mnohé v sobě a následně i kolem sebe.

S Láskou v srdci Radka

28.11.2015