Pohled do zrcadla

Bude to téměř rok, co byla zavedena tahle rubrika, a přesně si vzpomínám, jak to tehdy bylo, co se ve mně odehrávalo a proč byla založena. To, že zde doposud nebyl žádný článek, svědčí o dvou věcech.

 Jednak jsem se zde věnoval jiným věcem a pak přišlo jaro a tím započala práce venku a pak je zde druhá věc a tou je fakt ...

Fakt, že jsem stále ještě váhal se zde vyjadřovat, byť jsem mnohdy k tomu byl veden. K mnohým věcem jsem se nechtěl vyjadřovat, protože jsem i já sám ještě „bojoval“ sám se sebou, zda to vše má nějaký smysl. Psát o něčem, něco sdělovat, co jaksi  mnozí nebudou považovat a nepovažují za něco, co vede k nějakému duchovnímu růstu, protože to nejsou věci o žádných andělích, archandělech či Bohu samotném.

Jenže v čase jsem dospěl k závěru, přesvědčení a víře, že pokud má někdo podobný pohled, že tohle přece není zajímavé, že to se sem nehodí, pak tyhle bytosti, tento člověk, dávno sešel z cesty, aniž si to sám uvědomuje a žije v iluzi. V té iluzi a víře, kterou zde právě mocní, kterým dáváš člověče svůj hlas v tobě dokonale vytvořili.

Vše co se zde děje se děje se svolením samotného pravotního Zdroje, protože pokud by tomu tak nebylo, dávno by věci změnil. To vše co se zde děje v čem žijeme je či bylo vytvořeno pro naše probuzení se, proto abychom prozřeli a uvědomili si.

Do této rubriky tedy doposud nebylo nic zaznamenáno, protože jsem měl a mám pocit, že by to v podstatě nikoho nezajímalo. Jak však čas běží, tak se věci mění a to v tom smyslu, že zrají a ne jinak je to vlastně se mnou nebo u mne. Za ten poslední rok se toho událo tolik a věnoval jsem tomu všemu vlastně všechen dostupný čas, že nebylo a není možné, aby se něco u mne či ve mně také nezměnilo. Ano, je zde také fakt, že pokud jsem zralejší a stal jsem se lepším pozorovatelem a to proto, že se věcmi každodenně zabývám pak naprostá většina, která stejný čas věnovala jiným věcem, nešla a nedívala se stejným směrem, tomu všemu nemůže porozumět. Tím se jakási propast mezi námi zvětšuje. Tím se nad nikoho nepovyšuji a neříkám, že ten či onen je lepším či horším. Jen dnes vím, že mi nemůže, někdo kdo žije konzumním a materialistickým způsobem porozumět. Nemůže mi a tím věcem, které sděluji, aby se jiní třeba mohli zamyslet, porozumět ten, kdo má televizi jako hlavní zdroj zábavy a vlastně nežije svůj život, ale propadl zcela té iluzi, kterou nám zde mocní zcela dokonale vytvořili, abychom jim sloužili, aby z nás měli prospěch a my jim dopomohli jen uspokojovat jejich priority a posilovali jejich moc. Mocní, kterým dáváme moc, nás potřebují jen a výhradně k tomu, aby posilovali svou moc. 

To že vás mnohé toto a jiná sdělení nebudou zajímat, by mne mělo spíše odradit od faktu zde věnovat tomuto svůj čas. Ve skutečnosti  je to naopak, protože si stále více a více uvědomuji, že jsem zde sám za sebe a že tohle vše co vlastně dělám, dělám pro sebe sama. Jsem to já kdo se na tom všem učí, koho tohle vše následně vede k dalším a dalším otázkám. Jsem to já kdo se stává lepším a lepším pozorovatelem a díky tomu všemu se posouvám opět já někam jinam. Takže to vlastně dělám vše pro sebe, protože díky tomu všemu si já uvědomuji věci, které by mi zůstali skryté, pokud bych tomu všemu zde nedával tento čas.

V životě jsem sice přišel o mnohé ale jen díky tomu všemu jsem se dostal až sem. Bez toho všeho, bez těch všech prožitků a kotrmelců, kdy jsem mnohdy spadl až na samotné dno bych na tom byl jako ty člověče. Žil bych materialistickým spotřebním životem a honil bych se stejně jako ty, abych ze své pozice svého pohledu také upevnil svou moc. Honil bych se za penězi a podléhal iluzi reklam, že tohle nebo tam to potřebuji. Nikdy bych se neprobudil, pokud bych si nesáhl hodně hluboko na dno. Takže to vše nedělám pro tebe člověče, dělám to pro sebe. Dělám to proto, abych se plně probudil, protože jsem si vědom toho, že jsem již překročil onu pomyslnou hranici, odkud již není návratu. A já se vracet nechci, chci jít dále, stále se učit a pochopit. Pokud tohle člověče čteš a věnuješ zde svůj čas pak to vše nepochybně přináší či přinese také něco tobě. A je jedno zda to, že dále se podobnými texty nebudeš zabývat a budeš věřit tomu, že jen andělské pohádky, čísla a karty jsou tím správným směrem, nebo ti to přinese jen něco k zamyšlení a následnému pochopení.

Vždy to je a bude jen o tobě a na tobě člověče. Pokud to komukoliv cokoliv přinese a to byť na malou chvíli pak to je pro mne jen bonus navíc. Bez toho zde stejně budu a dále budu dělat tohle vše, protože jiná cesta k návratu domů není.

Máme za sebou další parlamentní volby, které před pár týdny proběhly a ze kterých má vzejít nová mocenská vláda. Pokud ses účastnil člověče voleb, pak jsi posílil moc jedné či druhé strany. Je jedno jaké a které, protože nikdo z těch, kteří vystupovali a hlásili se k tomu že tě povedou tím správným směrem, že právě on to myslí z tebou dobře, tě už nepotřebuje. Dal jsi mu svůj hlas, posílil jsi jeho moc a nyní se můžeš jen dívat jak bude postupovat jak naloží s tvou důvěrou.

K tomu, jak na volby nahlížím, a jak bychom se měli zachovat, jsem se mírně v jednom článku vyjádřil.

 Každý den zde provádíme s Radkou pročišťování celého území české republiky a začínám si uvědomovat jak hluboký je to text, který jsem tehdy zaznamenal a kterým se řídíme. Mimo jiné se v něm praví, že jsme v naší nevědomosti dali moc právě politikům, aby nás řídili, vedli a rozhodovali o našich životech.

Ano, dáváme jim tuhle moc v naší nevědomosti. To nás však neomlouvá, že jsme nevědomí, protože vědomější se staneme, až když přestaneme být líní.

Doporučuji každému přečíst si úvodní článek v této rubrice „Sedm závojů“, který mimo jiné vysvětluje či upozorňuje na to, že tak zvaná politika je součástí našeho života a i ona je „duchovní“ cestou. Nejde ono slovo ani samotné politické dění od našeho života oddělit a tak je součástí naší duchovní cesty.

Změny v naší zemi nenastanou tím, že půjdeme někoho, a to kohokoliv, volit. V politice se dnes nepohybuje žádná bytost, která by neupřednostňovala své osobní zájmy nad zájmy celku. Ať je to pravice nebo levice, každý kdo se v dané době uchází o posty a dostane se až na místa, odkud může vládnout a měnit, se bude chovat tak, že na prvním místě uvidí sebe. Své osobní zájmy. Do těch samozřejmě může v čase zapadat mnoho různých jiných „bytostí“, které mu až na dané místo dopomohly a on jim jen splácí podporu (dluh). Ty sám, člověče, jsi pro něho až na posledním místě. Tím posledním je zde myšleno opravdu posledním. Systém je již delší dobu tak nastaven a žádné volby to nezmění. Jediná věc, která by byla vhodnou formou odporu v dané chvíli je, voleb se neúčastnit, jak jsem o tom psal.

Skočili jsme jim na tu hru a tento život není nic jiného než hra. Nechali jsme se vtáhnout do této jejich hry a ONI ti, člověče, dali tu možnost se jí účastnit. Říkají ti - pojď volit, je to tvá snad až povinnost, ty volič přece rozhoduješ, ty jsi pro nás důležitý. Dali ti ten pocit důležitosti, toho, že jsi součástí, a že něco můžeš ovlivnit či změnit. Jsi však jen pěšák v dané hře, kterého je možné dle potřeby obětovat a tak jsi ve chvíli, kdy vhodíš lístek do urny, obětován. Už tě nepotřebují a je jedno, na které straně jsi stál. Své jsi vykonal a zase tě zavoláme, až tě budeme potřebovat. Povoláme tě v době, kdy my sami opět budeme potřebovat upevnit svou moc. Nejsme zde pro tvé blaho člověče a děláme vše abys byl dostatečně manipulovatelný a zvladatelný, protože pokud takovým nebudeš, bude se naše moc nad tebou rozpadat a to nemůžeme dovolit. Díky tomu člověče, že nám dáš svůj hlas, můžeme ovlivňovat tvůj život tak, abys byl poslušným a neměl jsi svůj vlastní názor. To, že si myslíš že jej máš, je v pořádku, protože to je ona iluze ve které my potřebujeme abys žil. Nejsi to ty kdo rozhodne zda vstoupíme do evropské unie či nikoliv, nejsi to ty kdo rozhodne zda zde budou „uprchlíci“ či nikoliv, nejsi to ty kdo rozhodne jaké budou zákony a komu bude kdy a jak nakloněna policie či soudy. Je to jen tvá iluze a tak je to správné.

Dokud žiješ v této iluzi máme tu moc nad tebou. Můžeme cokoliv a když se ti to nebude líbit a vstoupíš s transparentem na některé náměstí, pošleme na tebe onu policií, použijeme zákony a soudy, které jsi nám díky tvé lhostejnosti a neznalosti dovolil udělat a posílit naší moc.

Za chvíli zde budou prezidentské volby a co myslíš že se stane. Nic. Můžeš si vybrat z těch co ti nabízíme, ale v podstatě je jedno které zlo si vybereš. Větší nebo menší. Nám to třeba trochu zkomplikuješ že jsi nevolil zrovna toho či tamtoho, ale my se s tím poperem. Pro nás je důležité, aby tys měl pocit, že jsi něco mohl ovlivnit, něco zásadního změnit.

Už sis člověče někdy položil otázku proč nemůže být v ústavě zakotveno referendum. Položil sis otázku a pátral do hloubky po tom, proč nemůžou občané rozhodnout o tom zda budeme či nebudeme v evropské unií a podobně. Ne nepoložil pak si je polož proč referendum k těmto věcem nemůže být a proč musí odpovědnost za tebe na sebe vzít jiní, kterým jsi dal tu moc rozhodovat.

 Ono referendum nemůže být, protože nikdo z těch nahoře v dané chvíli nebude riskovat, že by jsi zvolil jinak než je potřeba. Z jejich pohledu jsi jen „lůza“ , která neví co je a co není dobré, nerozumíš věcem a proto se podobného referenda nemůžeš dočkat. Jednoduše tomu nerozumíš. Představ si že by se vyhlásilo referendum o výstupu z evropské unie. Situace je dnes v širší veřejnosti taková, že by se v referendu z největší pravděpodobností většina rozhodla, abychom naše členství ukončili. To je ovšem nepřípustné a proto se to takto nemůže nikdy konat. Mohl by jsi zničit jejich mocenský sen. Jsi jak již bylo řečeno a vyjádřili se v tom duchu právě ti co jsi volil, „ jen lůza, která neví a nemůže rozhodovat“.

Polož si další otázky, referendum o pobytu v evropské unií nemůže být protože jsi „hloupý“ a nerozumíš tomu. Jak je ale možné že voleb se účastnit můžeš. Vždyť tomu také přece nerozumíš. Pokud najdeš odpověď  pak věř tomu, že přijde mnoho jiných otázek a budou přicházet tak dlouho, dokud budeš cíleně hledat odpovědi. A to vše je tak dlouhý proces, že někde uprostřed toho procesu, až tomu všemu budeš věnovat všechen svůj čas se začneš probouzet.

 Takže oč jde v jakýchkoliv volbách bys měl už pochopit. Potřebujeme jen tvůj hlas, abychom my upevnili svou moc a jsme to my kdo budeme rozhodovat co, kdy a jak je či není pro tebe dobré. A pokud jsi náhodou tak líný, nebo již tak odevzdaný či bezradný, nebo jsi došel do bodu, že jsi něco pochopil a voleb se účastnit nebudeš, nevadí. My jsme tuhle hru postavili tak dobře, že je jedno kolik z vás půjde volit. Není žádné pravidlo že se voleb musí účastnit tolik či tolik procent. Nakonec se můžeme zvolit sami, protože je nás dost, kteří bojujeme sami za sebe a potřebujeme upevnit svou moc. Pochop člověče jaká jen by to byla hra pokud by jsi nebyl zde ty, který se přece sám rozhoduješ zda se ji budeš či nebudeš účastnit. Dokud se účastníš tak to znamená, že stále je dobrá, že stále jsi naivní a hloupý a že stále žiješ v iluzi, že se něco zde změní pro tebe. My zde ale přece nejsme pro tebe, cožpak jsi to ještě nepochopil. Ty jsi zde pro nás. Nejsme to my kdo při daných pravidlech budeme dělat to, co chceš ty. Jsi to ty, kdo bude dělat to, co chceme my. A pokud se ti nelíbí co děláme a jak děláme, můžeš zcela jistě svobodně a dobrovolně hodit ten svůj hlas někomu jinému, pokud si myslíš, že se něco změní. Pokud si to však myslíš, jsi naivní a stále jsi nepochopil ona naše pravidla této celé hry a to znamená, že náš vzdělávací systém a to jak tě od narození vedeme je dobrý a správný, protože jsi poslušný, naivní a žiješ v iluzi.

Dokud se alespoň z části neprobudíš a nerozhodneš se být opravdu svobodným, můžeš jen koukat, jak my to hrajeme, ale hezky z povzdálí. Už jsi rozhodl, na koho se budeš dívat, koho budeš sledovat a kdo za tebe bude dále nyní rozhodovat.  To jediné co můžeš, je jen pozorovat a příště to hodit někomu jinému. Hra to bude zase stejná, nic se nemění a nic se ani nemůže změnit, protože tak a ne jinak jsi to ty sám, člověče, chtěl. Změnit celou hru, nejen pravidla, můžeš. K tomu však vede dlouhá a trnitá cesta, protože to se musíš stát vědomým, nebo alespoň vědomější.

Abychom se stali vědomějšími, tak se musíme probudit z našeho degradovaného pohodlného života a nesmíme jen tak dávat veškerou moc mocipánům, kteří mají propracovaný a dokonalý plán, jak ovládat masy a degradovat jedince.

Nicméně dané volby 2017 jsou za námi a to, že jsem se jich osobně neúčastnil neznamená, že můj hlas někomu patří, ani to neznamená, že by se mě dění okolo netýkalo, protože v této společnosti žiji. Na toto místo zde na zemi jsem se rozhodl přijít a zde mám nejen pobývat, ale také se učit a tak dělám pro sebe sama v rámci daných možností maximum, aby tomu tak bylo.

Volby skončily, jak skončily, a je zde zbytečné říkat či komukoliv vyčítat jak volil nebo komu dal hlas.

Jednu pravdu, a to hlubokou pravdu, nám tyto volby však ukázaly. Když se postavíme ráno do koupelny a zadíváme se do zrcadla, tak nám ukážou, kým jsme. Ať dopadly volby jakkoliv, tak tohle jsme MY. A budeme to my tak dlouho, dokud se neprobudíme z naší nevědomosti.

Pokud bude u moci kdokoliv, kdo vlastní či řídí jakékoliv podniky, nikdy nebude sloužit lidu této země. Pokud bude u moci kdokoliv, kdo má na kontě více, než si průměrný člověk vydělá či naspoří, nikdy nebude myslet na blaho lidu, ale vždy se bude starat o to, aby jeho konto bylo větší, a aby tím jeho vlastní moc byla posilována.

Pokud jsme schopni do čela vlády postavit podobné bytosti jako je Babiš a spol., nečekej, člověče, že někdy podobná bytost udělá cokoliv pro tebe, aniž by ona sama z toho neměla daleko více.

Nevím, zda to byl vzdor nebo naštvanost lidí, či tak hluboká nevědomost, ale volit tuhle stranu, tohoto pána, je jako volit samotné peklo. Nezvolili jsme stranu, zvolili jsme jedince, který nám teprve ukáže svou pravou tvář. Vytvořili jsme monstrum. Hodili jsme hlasy do uren a nenamáhali jsme se zjistit si, kdo že to je, nedali jsme tomu svůj čas, jen jsme naslouchali našeptávačům a to v různých podobách a formách. A i o tom je pročišťování katastrálního území české republiky.

Pokud někdo podniká a vytváří jakési imperium, pak mu jde jednoznačně a neodiskutovatelně o peníze a moc. Podobní lidé pokud danou bytost je ještě možné člověkem nazvat jdou jen za svým cílem a nikdy nemají dost. Je to jako většina z nás tak jsme „nastaveni“. Pokud by vám někdo přidal pět tisíc na výplatu, pak by jste po krátkém čase chtěli více a je jedno z jakého důvodu. Tak tomu je. Je to v nás, protože žijeme podle špatných vzorců.

Nicméně pokud někdo rozumí podnikání pak by mu měla stačit dokola opakující věta Babiše a tou je „ že stát je potřeba řídit jako firmu“. Tím každému kdo je jen trochu vědomý říká co  a jak bude dělat. Doposud to dělal „soukromně“ dnes jme mu dali tu moc, aby to dělal veřejně. Dokonale ovládá pravidla této hry a má jednu výhodu, má dostatek peněz na to, aby si koupil cokoliv a kohokoliv, bez ohledu na to kolik za to musí zaplatit, protože nakonec koupí vždy jen to z  čeho má či bude mít prospěch on sám. Svou moc bude posilovat tak dlouho dokud se jednoho dne neprobudíme a neposuneme se blíže k uvědomění. Do politiky vstoupil ne kvůli tvému osobnímu blahu člověče, ale proto, aby změnil zákony. Obsadil ministerstva, pro něj osobně důležitá, aby vyměnil každého kdo nepůjde s ním a nebude pracovat pro něj. Pro jeho byznys, pro jeho blaho, pro jeho posilující moc. Tito „lidé“ se nikdy před ničím nezastaví a NIKDY nemají DOST. To si pamatuj. Tohle jsme zvolili a nyní můžeme být pozorovateli, komuže jsme to dali tu moc.

Na nikoho a na nic se však nemůžeme vymlouvat, protože Babiš, to jsme my. To je pohled do zrcadla, takoví jsme, tak smýšlíme. Tak dokonale mají propracované pravidla hry, že jsme tak naivní, že žijeme v tak dokonalé iluzi, že jsme se opět nechali oklamat. Je nás deset milionů on dostal jeden a půl milionů hlasů a přesto má dnes již takovou moc, že chce řídit a bude řídit, všechny a všechno. Stvořili jsme jej my a jen my musíme společně jako celek padnout na samotné dno, abychom se jednoho dne probudili a něco s tím udělali. Vhodit lístek do urny, ale není řešením.

S Láskou a v Lásce Kája

13.12.2017