Klíč Mystérií

Tobě, ó člověče, dal jsem svoje vědomosti.
Tobě dal jsem Světlo. Poslouchej teď
a získej moudrost přinesenou z vesmírných
úrovní shora a nad.
 
Ne jako člověk, stal jsem se osvobozeným
od dimenzí a úrovní. Pokaždé, beru
na sebe nové tělo. Pokaždé, měním svou
formu. Teď vím, že nehmotné je všechno,
co je z hmoty.
 
Ohromná je moudrost Sedmi. Mocní
jsou ti shora. Projevují se přes svou moc,
naplnění silou shora.
 
Poslouchej tyto slova moudrosti. Poslouchej a udělej je svými vlastními. Najdi
v nich beztvarost. Najdi klíč k věčnosti.Mystérium je jen skrytá vědomost. Poznej
a odhalíš ji. Najdi hluboko ukrytou moudrost a buď pánem temnoty a Světla.
 
Hluboké jsou mystéria kolem tebe,
ukryta Stará tajemství. Hledej Klíčemi mé Moudrosti. Zajisté najdeš cestu. Brána k síle
je tajná, ale ten, kdo ji dosáhne, ji získá. Podívej se do Světla! Ó bratr můj. Otevři
a dostaneš. Pokračuj přes údolí temnoty. Překonej obyvatele tmy. Vždy pozvedej svůj zrak
k Úrovni Světla, a budeš v Jednotě se Světlem.
 
Lidi jsou v procesu změny do formy, která není z tohoto světa. Vyrostou v čase
do nehmotnosti, na úrovně cyklů nahoře. Věz, musíš se stát nehmotným předtím, jak
se sjednotíš se Světlem.
 
Naslouchej, ó člověče, mému hlasu, hovořícímu o cestách ke Světlu, ukazujícímu
cestu dosažení, kdy ty budeš v Jednotě se Světlem. Hledej mystéria srdce Země. Uč se
Zákonu, který existuje, který udržuje hvězdy v rovnováze se silou prvotní mlhy. Hledej
plamen Života Země. Okoupej se v záři jeho plamene. Následuj cestu s třemi kouty, až
dokud se i ty nestaneš plamenem.
 
Mluv slovy bez hlasu těm, co žijí dole. Vstup do modro-osvětleného Chrámu
a okoupej se v ohni veškerého života.
 
Věz, ó člověče, ty jsi souhrnem, bytí země a ohně. Nech svůj plamen zářit jasně.
Buď jen ohněm.
 
Moudrost je v temnotě ukrytá. Osvětlený plamenem Duše, najdi moudrost a buď
Světlem Zrozený, Sluncem Světla bez formy. Hledej ještě víc moudrosti. Najdi ji v srdci
plamene. Věz, že jen usilováním se může Světlo vlít do tvého rozumu. Teď hovořil jsem
moudrostí. Poslouchej můj Hlas a řiď se ním. Odhrň Závoje temnoty. Zazař Světlo
na Cestu.
 
Hovořím o Starověké Atlantidě, hovořím o dnech Království Stínů, hovořím
o příchodu dětí stínů. Ven z velké hloubky, kde byli vyvolané moudrostí lidí země,
za účelem dosažení ohromné síly.
 
Daleko v minulosti předtím, než existovala Atlantida, byli lidi, kteří pátrali
v temnotě, používajíc černou magii, vyvolávali bytosti z velké hloubky pod námi. Přešli
oni dále do tohoto cyklu. Nehmotní byli oni, z jiné vibrace, existovali neviděni dětmi lidí
země. Jen skrze krev si mohly vyformovat bytí, jen prostřednictvím lidí mohly žít ve světě.
 
V čase dávných věků byli podrobeni Mistry, hnaní dolů do míst, odkud přišli. Ale
byli někteří takový, co zůstali, ukrytí v prostorech a úrovních lidem neznámým. Žili
v Atlantidě jako stíny, ale z času na čas se objevovali mezi lidmi. Vždy, když byla
nabídnutá krev, přišli oni mezi lidi žít.
 
Ve formě lidí pohybovali se mezi námi, ale jen navenek byli oni jako lidé.
S falešnou hlavou, kde kouzlo bylo pozdviženo, ale zdáli se lidem jako lidé mezi lidmi.
Vkradli se oni do Rad, brali na sebe výzor lidí. Svým uměním vraždili vůdce království,
brali na sebe jejich podobu a soudili lidi. Jen magií mohly být odhaleni. Jen zvukem
mohly být jejich tváře viděné. Usilovali se z království stínů zničit člověka a vládnout na
jeho místě.
 
Ale věz, že Mistři byli mocní v magii, dokázali zvednout Závoj z tváře falše. Byli
schopni poslat je spět na jejich místo. Přišli oni k člověku a učili ho tajemství, Slovu, které
jen člověk umí vyslovit. Rychle potom oni zvedli Závoj z falešníka a vyhnali ho daleko
pryč z míst mezi lidmi.
 
Ale dávejte si pozor, falešní stále žijí na místech, které jsou otevřené z času na čas
světu. Neviděni chodí kolem na místech, kde ritus byl vyřknut. Znovu, jak čas plyne
vpřed, vezmou na sebe podobu lidí.
 
Vyvolaní můžou být mistry, kteří poznají bílé anebo černé, ale jen bílý mistr je
dokáže ovládnout a spoutat, dokud jsou v těle.
 
Nehledej království stínů, protože zlo se jistě ukáže. Jen mistr jasu porazí stín
strachu.
 
Věz, ó můj bratře, že strach je překážkou ohromnou. Buď mistrem všeho v jasu,
stíny se co nevidět ztratí. Poslouchej a dbej mojí moudrosti, hlas Světla je jasný. Nehledej
údolí stínu, a objeví se jen Světlo.
 
Poslouchej, ó člověče, do hloubky mou moudrost. Hovořím o vědomosti ukryté
před člověkem. Daleko byl jsem na své cestě Časoprostorem, až na konci vesmíru tohoto
cyklu. Našel jsem tam ohromnou bariéru, držela lidi od opuštění tohoto cyklu. Ano,
spatřili mě Strážcové Bariér, leželi a čekali, kdo je překročí.
 
Ve vesmíru, kde čas neexistuje, mdle jsem vnímal strážce cyklů. Pohybují se jen
prostřednictvím uhlů. Svobodní nejsou oni od zakřivení dimenzí.
 
Neznámí a strašní jsou Strážcové Bariér. Sledují oni vědomí k hranicím vesmíru.
Nemysli na útěk vstupem do svého těla, protože sledují oni rychle Duši prostřednictvím
uhlů. Jen kruh tě ochrání, bezpečný před pazoury Obyvatel Uhlů.
 
Jednou, v čase minulém, přiblížil jsem se k ohromné Bariéře, a viděl na březích,
kde čas neexistuje, beztvaré formy Strážců Bariér. Ano, ukrytý v mlze nad časem, našel
jsem je; a Oni, zavětřili mě zdaleka, zdvihli se a rozezvučeli velký zvon, který je možné
slyšet z cyklu do cyklu a pohly se prostorem oproti mé Duši.
 
Utekl jsem rychle před nimi, zpátky z nepředstavitelného konce času. Ale vždy
mě pronásledovali, pohybujíc se v zvláštních, člověku nepoznaných uhlech. Ano, na sivém
břehu konce Časoprostoru, našel jsem Strážce Bariér, běsnějící za Duší, která skouší
neznámo.
 
Unikal jsem přes kruhy spět do svého těla. Utíkali rychle za mnou, sledovali mě.
Ano, hltači mě pronásledovali, hledajíc přes uhly, chtěli zhltnout mou Duši.
 
Opravdu, věz člověče, že Duše, která se odváží k Bariéře, může být držena v otroctví
Strážců zponad času, držena, až dokud tento cyklus není celý ukončen a duše zapomenutá,
když vědomí opustí.
 
Vstoupil jsem do svého těla. Vytvořil jsem kruhy, které nepoznají uhly, vytvořil
jsem formu, která byla stvořena z mé formy. Vytvořil jsem své tělo v kruhu a ztratil
pronásledovatele v kruzích času. Ale ještě teď, i když jsem vysvobozen ze svého těla,
opatrný musím vždy být, nepohybovat se uhly, jinak má Duše nikdy nebude svobodná.
 
Věz, že Strážcové Bariér se pohybují jen prostřednictvím uhlů a nikdy ne
zakřiveními prostoru. Jen pohybujíc se zakřiveními jim můžeš uniknout, v uhlech tě budou
pronásledovat. Ó, člověče, měj na zřeteli mé varování: nesnaž se vylomit bránu
do věčnosti. Málo je těch, co uspěli v přechodu Bariéry do většího Světla, které svítí
z věčnosti. Tobě na vědomí, obyvatelé se vždy usilovali držet takovéto Duše ve svém
otroctví.
 
Poslouchej, ó člověče, a měj na zřeteli mé varování: nevyhledávej pohyb v uhlech,
ale v obloucích. A jak v čase vysvobození ze svého těla ty zaslechneš zvuk jako štěkot psa
volající jasně a zvonivě – jako zvon přes tvé bytí, uteč zpátky do svého těla přes kruhy,
nepronikej vpřed do mlhy.
 
Když vstoupíš do formy, v které si přebýval, použij kombinaci kříže a kruhu. Otevři
ústa a použij svůj Hlas. Vyslov Slovo a budeš svobodný. Jen ten, který Světla má
vrchovatě, může doufat, že projde vedle strážců cesty. A pak se musí pohybovat
neznámými zakřiveními a uhly, které jsou vytvořeny v směru neznámém člověku.
 
Poslouchej, ó člověče, a měj na zřeteli mé varování: nepokoušej se projít vedle
strážců na cestě. Radši se snaž získat svoje vlastní Světlo a připravit se sám projít cestu.
 
Světlo je tvůj konečný cíl, ó můj bratře. Hledej a najdeš vždy Světlo na cestě.
Smaragdové desky Thotha Atlanťana, překlad a interpretace: Doreal, DOSLOVNÍ PŘEKLAD
A INTERPRETACE JEDNOHO Z NEJSTAROBYLEJŠÍCH A NEJTAJNĚJŠÍCH VELKOLEPÝCH DĚL STARODÁVNÉ MOUDROSTI
Zdroj: https://www.chapeltibet.cnchost.com/ct/Tablet8.html © 2008 www.cez-okno.eu Překlad ze slovenštiny: Ptah Korektury: PH