Historie Thota Atlanťana 

Já, Thoth, Atlanťan, mistr mystérií,
strážce záznamů, mocný král, mág, žijící
z generace na generaci, chystám se vložit
do Síní Amenti, ustanovené jako pomoc těm,
kteří přijdou potom, tyto záznamy moudrosti
Velké Atlantidy.

Ve velkolepém městě Keor na ostrově
Undal v čase dávno minulém, započal jsem
tuto inkarnaci. Ne jako malí lidé současného
věku, žili a umírali mocní Atlantidy spíše
z aeonu na aeon, obnovujíc své životy v Síních
Amenti, kde řeka života teče bez přestání
vpřed.

Stokrát jsem sestoupil po temné cestě
vedoucí ke světlu a stejně tak mnohokrát
vystoupil z temnoty do světla, schopnosti a sílyobnovené.

Teď na čas sestupuji a člověk Khému (Khém je starověký Egypt, pozn. překl.) víc mě
nepozná. Avšak v čase dosud nezrozeném znovu povstanu, mocný a vlivný, žádající
zúčtování od svých následníků. Potom si dej pozor, ó člověče z Khému, pokud jsi falešně
zradil moje učení, svrhnu tě z tvých výšin do temnoty jeskyň, odkud pocházíš. Nevyzraď
moje tajemství člověku ze Severu, ani člověku z Jihu, neb dostihne tě moje kletba. Pamatuj
a dbej na má slova, že se jistě jednoho dne vrátím a vyžádám to, co jsi střežil. Vždy,
dokonce z místa za časem a za smrtí, odměním či ztrestám tě podle zásluhy. Skvělý byl můj
lid v dávných dnech, skvělý v porovnání s malým lidem kolem mně teď; poznajíc moudrost
starého, hledajíc hluboko v srdci nekonečna poznání, které přináleželo mladosti Země. Byli
jsme rozumní díky moudrosti Dětí Světla, které u nás přebývali. Silní díky moci vycházející
z věčného ohně. A největší ze všech dětí člověka byl můj otec, Thotme, strážce velkého
chrámu, spojnice mezi Dětmi Světla, které pobývali uvnitř chrámu a rasami člověka, které
obývaly deset ostrovů. Hlásná trouba, po těch třech, Obyvatelích Undalu, mluvící
ke Králům hlasem, který je třeba poslouchat.
 
Tam jsem vyrostl z dítěte v muže, otcem zasvěcovaný do starých mystérií, dokud
nevzplanul vnitřní oheň moudrosti, dokud nezahořel pohlcujícím plamenem. Až v jeden
velký den přišel rozkaz od Obyvatele Chrámu, že budu přiveden před něho. Jen několik
dětí člověka pohlédlo do oné mocné tváře a žili už ne jako synové člověka, ale jako Děti
Světla, kdy nejsou inkarnovány ve fyzickém těle.
 
Byl jsem vybrán ze synů člověka, vyučován Přebývajícím, aby jeho záměry mohly
být splněné, záměry v lůně času ještě nezrozené. Dlouhé věky jsem pobýval v Chrámu, učil
se stále víc a víc moudrosti, dokud jsem taky já nepřistoupil ke světlu vydávanému velkým
ohněm. Naučil mě cestě k Amenti, podsvětí, kde sedí mocný král na svém trůnu moci.
Před Pány Života a Pány Smrti hluboko jsem se v úctě poklonil a dostal jsem jako dar Klíč
Života. Byl jsem osvobozen ze Síní Amenti, nesvázaný smrtí, koloběhem života. Cestoval
jsem daleko ke hvězdám, kterým se prostor a čas stali nicotou. Potom jsem zhluboka pil z
poháru moudrosti, podíval se do srdcí lidí a objevil větší tajemství a byl jsem potěšen.
Protože jen v Hledání Pravdy mohla moje Duše být klidná a vnitřní plamen uhaslý.
 
Během věků co jsem žil, dívajíc se na druhé okolo, jak ochutnávají z poháru smrti
a znovu se vrací ve světle života. Postupně z Království Atlantského přecházeli vlny
uvědomění, které byly zajedno se mnou jen proto, aby byly nahrazené zrodem nižší hvězdy.
 
Podle zákona, slovo Pána vyrostlo v květinu. Myšlenky Atlanťanů začaly upadat
do temnoty, až nakonec povstal jeho hněv z jeho Agwanti, Přebývající (toto slovo nemá
žádný anglický ekvivalent, znamená stav nestrannosti, pozn. ze zdrojového překladu) hovoří
Slovo, volá sílu. Hluboko v srdci Země synové Amenti uslyšeli a poslouchají, přímo mění
květ ohně, který hoří věčně, mění a posouvají, používají Logos (latinský výraz pro slovo
nebo řeč; pozn. překl.), dokud ohromný oheň nezměnil svůj směr.
 
Přes svět se potom převalili ohromné vody, topící a zalévající, měnící rovnováhu
Země, dokud nezůstal jen Chrám Světla stojící na ohromné hoře Undal, stále se tyčící
nad vodami, někde tam byli ti, kteří byli živí, zachráněni před přívaly proudu.
 
Potom mě zavolal Pán, pravil: ,,Shromáždi můj lid. Uměním, které si se naučil,
převeď jej vodami, až dosáhnete zem zarostlých barbarů, žijících v jeskyních pouště. Tam
rozviň plán, který už poznáš.“
 
Shromáždil jsem tedy svůj lid a nastoupili jsme na obří koráb Pána. Nahoru vpluli
jsme do rána. Tmavý pod námi leží Chrám. Náhle povstaly nad něho vody. Ustanovený
do času, zmizel z povrchu Země, ohromný Chrám.
 
Rychle jsme letěli vstříc rannímu slunci, dokud se pod námi nerozprostřela zem dětí
Khému. Zuříc, přicházeli s kyjemy a oštěpy, pozdvihnutými v hněvu, aby zabili a zničili
Syny Atlantidy. Potom jsem pozdvihl svou hůl a zaměřil vibrační paprsek, zasahujíc jich
na místě jako úlomky kamene hory. Promluvil jsem k nim potom klidně a v míru o síle
Atlantidy, hovoříc o tom, že jsme děti Slunce a jeho poslové. Zastrašil jsem jich ukázkou
zázračné vědy a uvolnil je až v okamžiku, když se plazili u mých nohou.
Dlouho jsme žili v zemi Khém, dlouho a ještě déle. Když jsme poslouchali příkazy
Pána, který ač spí, žije věčně, poslal jsem Syny Atlantidy, vyslal je mnohými směry, aby
z lůna času znovu mohla povstat moudrost u jejich dětí.

Dlouho jsem žil v zemi Khém, činíc velká díla z moudrosti uvnitř. Děti Khému rostli
ve světle poznání. Odstřelil jsem potom cestu do Amenti, aby jsem si mohl zachovat svou
moc, žije věk za věkem Slunce Atlantidy, udržuje moudrost, uchovává záznamy.
 
Velcí vyrostli synové Khému, podrobovali si okolní lid, dorůstali pomalu v silách Duše.
Teď jdu na čas z jejich středu do tmavých síní Amenti, hluboko do síní Země, před Pány
Moci, znovu tváří v tvář Přebývajícímu.
 
Vystoupil jsem vysoko nad vchod, vstupní bránou, vedoucí dolů do Amenti. Jen
málokdo by si tam s odvahou troufl; jen pár jich prošlo portálem do tmavé Amenti. Vystoupil
jsem přes přechod, Já, mocná pyramida, použil jsem sílu, která překoná sílu Země (gravitaci,
pozn. ze zdrojového překladu). Hluboko a ještě hlouběji umisťuji silový dům či komoru, z něj
jsem vyřezal kruhový přechod sahající téměř až k velkému vrcholu. Tam ve vrcholu položil
jsem křišťál, vysílající paprsek do ,,Časoprostoru“, přitahující sílu mimo éter, koncentrující se
nad branou Amenti. (Podívej se na Velkou Pyramidu od Doreala, pozn. ze zdrojového
překladu.)
 
Vybudoval jsem další komory, všechny zdánlivě prázdné a přece uvnitř skryté klíče
do Amenti. Ten, kdo by si odvážně troufl do tmavých říší, nechť je nejdříve očištěn dlouhým
půstem. Ulehne do kamenného sarkofágu v mé komoře. Potom mu odhalím velká mystéria.
Brzy bude zaveden na místo setkání se mnou, setkám se s ním dokonce v temnotách Země, Já,
Thoth, Pán Moudrosti, setkám se s ním, ochráním ho a setrvám vždy s ním.
 
Vystavěl jsem Velkou Pyramidu podle vzoru pyramidy zemské síly, hořící věčně, aby
taktéž ona mohla přetrvat věky. Do něj jsem vestavěl moje poznání ,,Magické Vědy“, aby
jsem tu směl být, když se znovu vrátím z Amenti. Vždy, zatím co spím v Síních Amenti, moje
duše se bude inkarnovat svobodně se potulujíc, žijíc mezi lidmi v této anebo jiné formě.
(Hermes, trojzrozený)
 
Jsem Vyslancem Země Přebývajícího, plnící jeho nařízení, aby člověk mohl být
pozdvižen. Teď se vracím do Síní Amenti, zanechávajíc za sebou něco z mojí moudrosti.
Chraňte a uchovejte nařízení Přebývajícího: Pozdvihněte své oči jen světlu vstříc. Určitě časem
                 budete v jednotě s Pánem,
                                  určitě právem budete v jednotě s Pánem,
                                                      určitě právem budete v jednotě se Vším.
 
Teď vás opouštím. Poznáte moje nařízení, uchovejte je a buďte nimi a já budu s vámi,
pomáhající a doprovázející vás do Světla.
Teď se přede mnou otevírá portál. Scházím dolů do temnoty tmy.
Smaragdové desky Thotha Atlanťana, překlad a interpretace: Doreal, DOSLOVNÍ PŘEKLAD
A INTERPRETACE JEDNOHO Z NEJSTAROBYLEJŠÍCH A NEJTAJNĚJŠÍCH VELKOLEPÝCH DĚL STARODÁVNÉ MOUDROSTI
Zdroj: https://www.chapeltibet.cnchost.com/ct/Tablet2.html © 2008 www.cez-okno.eu Překlad ze slovenštiny: Ptah Korektury: Izis