Povídání k zamyšlení I
I právě tebe vítám, člověče, pokud jsi zde, v tuto chvíli zavítal a hodláš zde, strávit nějaký ten čas. Věřím, přeji si, aby tento čas byl tím nejlepším prožitkem, v tom tady a teď pro tebe, stejně jako je tomu v dané chvíli pro mne, když zde vyťukávám tato písmenka jen tak .
Opět malinko odbočím ze svého vyprávění o vlastních prožitcích a o tom, jak se věci měly a vyvíjely.
Dnes jsme strávili s Mílou poměrně dlouhý čas vyprávěním o věcech mezi nebem a zemí, o tom jak a proč, se nám věci dějí. V době, kdy jsem se již chtěl rozloučit, abych mohl napsat nějaké to povídání, pro sebe, pro vás, nebo jen tak, se mne zeptala, o čem se dnes chystám psát. Řekl jsem, že další článek bude o prožitku strachu. Ihned jsem zaznamenal výraz v její tváři, že toto se ji moc nelíbí a požádala mne, nebo spíše v první chvíli sdělila, že to by nedělala, že té temnoty a strachu v dané chvíli bylo dost, že mám napsat něco jiného. A tak, jak jsem si myslel, že se blíží naše rozloučení, byla zde další hodina, kterou jsme trávili spolu vysvětlováním, jak to vlastně je. Říkal jsem, že jsem slíbil, že psát budu především o věcech, kterými jsem prošel, nebo kterými jsme prošli, že nemám potřebu si něco vymýšlet a podobně. Obhajoval, nebo spíše jsem i ji musel vysvětlit, že věci, o kterých jsem doposud psal, byť to bylo právě třeba o šesti křížích a podobně, nejsou o temnotě, že je tomu přece jinak. Píšu o tom a mám zájem, chci informovat a podat věci tak, jak jsou, protože jsou jakousi naší součástí a pokud si to neuvědomíme a nepochopíme, jak to na sebe navazuje a proč tomu tak je, nemáme možnost věci pozměnit. Říkala, že to všechno ví, že si to vše uvědomuje a ví, že články nejsou negativní, jen že bych mohl udělat vyjímku a malinko pro tentokráte odbočit. Moc se mi nechtělo měnit to, co jsem si v průběhu dne připravoval a myslel na to, jak zde budu psát o konkrétních věcech.
Míla se mi snažila vysvětlit a nebo spíše přesvědčit, že přece pro mne to není problém, abych požádal a nechal se vést trochu jiným směrem. Samozřejmě, že ji rád vyhovím, protože tak, jako zasejeme, tak i sklidíme a tak doufám, že pokud seju Lásku a Světlo, tak i od ní budu totéž sklízet a to ještě ve větší formě. Ne, tím nechci řící, že bych nesklízel lásku a netěšil se na každou chvilku s ní, jen někdy se přece jen stává, že si prosazuje a většinou také prosadí to svoje. A to především, právě ve chvílích, kdy se snaží, nějakou tu větu, nebo dokonce celý odstavec pozměnit, či dokonce vymazat. S okomentováním a zvláštním výrazem ve tváři, že to tedy ne, že tak jsme si to neřekli. I v posledním mém povídání, odstranila jeden krásný odstavec, s komentářem, že to si mám nechat, až jednou někdy v klidu na knihu. Nevadí mi to, protože už tak toho přes sebe přece jen pouští více, než jsem si na počátku myslel. Ne, nejde zde o to, že by to nebylo v souladu se světlem, to vůbec ne a ona to moc dobře ví. Spíše jde v dané chvíli, stále ještě jen o její osobní přístup, kdy si myslí, že to nepatří na veřejnost. Vždy se nad tím ale usmívám a říkám, že jsme přece jedno a jak jinak se máme učit, než na příkladech. Pokud popíšeme věci, ukážeme věci, pak můžeme dát možnost, někomu se nad tím zamyslet a pozměnit své dosavadní myšlení a tím pak i svůj vlastní život.
Tak a začínám si uvědomovat, že tato podobná slova je potřeba pro tuhle chvíli opustit, protože mému „cenzorovi“ se opět nebude toto moc líbit. Už to slyším, jak říká, že je toho až příliš mnoho zde osobního. A přitom mohl a měl být tento článek a povídání úplně jiné, já jsem vlastně jen jí, zde chtěl také tak nějak vyhovět. Věřím, že to přijme a nebude tak na andělských stránkách, v danou chvíli, více o temnotě, nežli o světle. V dané chvíli se tedy snažím to malinko prosvětlit a v podstatě to nejsem Já, kdo se o to snaží. Já dávám jen do slov to, co zde být v danou chvíli být má.
Nadpis dnešního povídání je však, zdálo by se odlišný, od dosavadního povídání a tak se pojďme na věci podívat s trochu jiného pohledu.
Láska je přísnost:
Láska..... slovo, o kterém toho již bylo tolik napsáno a každý to podává jinak. A co svět světem bude, tak se stále toto slovo bude omílat v různých směrech a pádech a bude přirovnáváno k mnohému. Každý se toto jedno jediné slovo, snaží popsat a tak jsme si ani v tom tisíciletém čase nepovšimli, jak jsme toto jedno jediné slovo, pokroutili a přetvořili jeho skutečný význam. Slovo je a bude vždy jen slovem a máme je zde proto, abychom se uměli domluvit, protože to na jiné rovině zatím neumíme, přesto vývojově i toto nás čeká, protože slovo, které dnes známe, je nedokonalé. Řekneme stejné slovo, stejnou větu a každý za ní uvidí něco naprosto jiného, každý si představí něco jiného. A je to popravdě přirozené, že tomu tak je. Mnohdy nás slovo. nebo slova, vedou k „hádce“ a to jen proto, že v tom slovu nebo větě, která je právě ze slov složena, vidíme každý něco jiného. Vnímáme to, co tam není a nejsme mnohdy schopni a ochotni ani přijmout vysvětlování toho druhého, že je to jinak, protože stojíme v odporu a nepřijímáme to, co nám ten druhý vlastně říci chce, nebo chtěl. Toto vše, způsobují slova. Nechci se zde však zabývat každým slovem, přišel jsem se dnes zabývat slovem „Láska, ještě lépe řečeno, co je to pravé náboženství Lásky“. Sami jsme si slovo Láska znetvořili, následkem mnohostranného zkroucení a znetvoření samotného pojmu láska. Největší část pravé Lásky, je totiž přísnost ! O ano, mnozí jistě nebudou souhlasit a popírat toto, přesto všechno, tomu tak je. Stačí se jen zamyslet a vnímat to vše, mezi nebem a zemí, o čem to je a celé to je o Lásce. O ano, je to „bohužel“ pro mnohé také o přísnosti.
Můžeme cokoliv a Bůh nás miluje, proto v sobě tu boží jiskru nosíme a můžeme, pokud tedy jsme lidé a máme duši ( ne všichni ji mají ) můžeme cokoliv. Byla nám ponechána svoboda rozhodnutí, volby a volnost. Jen také bylo řečeno a sděleno, že zde jsou zákony. Ty zákony, které nikdo nikdy neobejde a je jedno, zda věří v Boha nebo ne. Obejít se tyto zákony nedají a to je mimo jiné, také přísnost. A ne jinak, tomu je a mnohdy by mělo být i zde, na této nádherné planetě, kterou nazýváme zemí. Měli bychom to pochopit a učit se jako malé děti, od začátku, co to je Láska, co se za tím skrývá a co je to zároveň ona přísnost . Až to pochopíme, teprve až si to plně uvědomíme, pak z nás něco spadne, jakási slupka a my se staneme svobodnější, šťastnější a budeme prožívat to každé tady a teď, naplno. Naplno a plně proto, protože budeme vědět, budeme chápat a budeme rozumět. To, co dnes nazýváme láskou, je všechno co si jen chceme a umíme představit, jen ne láska. Ne, ta láska s tím velkým L. Láska, kterou máme v sobě a kterou je potřeba najít v sobě samém. Tu Lásku, se kterou k nám každý den, v každém okamžiku, přistupuje Bůh a andělé. Tím samozřejmě myslím všechny ty světelné bytosti, jak nahoře, tak i dole. Když se dnes neúprosně podíváme na slovo Láska, z našeho dnešního pohledu a chápání dvacátého prvního století, nenajdeme za tím slovem mnohdy nic jiného, než sobectví, ješitnost, pohodlnost, slabost, domýšlivost a samozřejmě velmi rozvinuté pudy. Toto vše, přece není Láska a nemá s ní, nic naprosto nic společného a přesto tomu tak je, stačí se jen podívat kolem sebe. Mnohdy sami na sebe, když mluvíme o lásce k partnerovi a přitom jsme zaplněni výše uvedeným. Pravá láska nedbá a nebude dbát na to, co se druhému líbí a co je mu příjemné, nebo co mu působí radost. Pravá láska se bude řídit tím, co druhému prospívá a je jedno, zda mu to působí radost, nebo ne.To je pravá láska a pravá služba. Máme tedy činit to, co je druhému prospěšné a můžeme a máme tedy i kárat, když jinak druhý nemůže přijít k poznání. To však opět neznamená někomu sloužit a musíme přitom ovládat sami lásku a spravedlnost, neboť láska se nedá oddělit, či odloučit od spravedlnosti. Láska a spravedlnost jsou jedno !
A opět zde máme možnost. Můžete všechna tato slova posuzovat a odsuzovat a nebo se nad tím zamyslet, probádat to ze všech možných úhlů pohledu a pak zjistíme, že právě tak tomu je. Láska je přísnost. Je ovšem také a v první řadě přísností k sobě samotnému a teprve pak, toto můžeme pochopit a také tak k tomu přistupovat a nebude nás zajímat, jak to vidí nebo vnímají jiní. Ti okolo nás, protože sami budeme vědět že jsme v Lásce a s Láskou za jedno. Ovšem s Láskou, o které dnes většina nemá právě ani ponětí a slovo Láska, se tak stalo prázdným pojmem.
Podívejme se dále jen na jiná dvě slova,
když říkáme : Miluji Tě
Jsou to jen dvě slova a je v nich obsaženo více, než si myslíme. Mnohdy je však otázkou, zda právě těmto slovům sami správně rozumíme. Život mne naučil, že není lehké tato slova skutečně vyslovit a přesto je dnes mnozí používají, už jako frázi a nemají ani potuchy, co právě tato dvě slova znamenají. Pletou si je se závislostí a z mnohým jiným. Říkáme miluji tě a mnohdy tím myslíme, potřebuji tě, ale potřebuji tě v tom smyslu, že nemohu bez tebe žít, či být, protože jsem na tobě závislý. Jsme závislí, aniž si to uvědomujeme. Nedokážeme být sami a myslíme si, že ten druhý nám může dát něco, co sami nemáme. To však není možné, protože pokud to nemáme sami v sobě, tak jak můžeme očekávat, že nám to dá někdo jiný.
Až pochopíme slovo Láska a najdeme ji v sobě samých, pak a teprve pak, mohu vyslovit právě to, miluji tě, protože už nebudu na nikom a na ničem závislý. Dokážu být sám se sebou a nepotřebuji, aby mi někdo Lásku dával, protože ten zdroj, ze kterého ona Láska pochází, jsem našel v sobě samotném a mám ji tolik, že ji mohu rozdávat. Jenže nejde ji rozdávat tam, kde ten druhý neví, jak s ní zacházet a je závislý na mé Lásce a na mém, miluji tě. Říkáme, nebo si myslíme, že milujeme druhé a stále máme potřebu někoho o tom utvrzovat, že jej milujeme, je zde však otázka, zda milujeme sami sebe. A dokud nebudeme milovat sami sebe, nejsme v podstatě schopni milovat druhé.
Můžeme se v tom dnešním odlehčeném povídání podívat ještě kousek dále a pohlédnout na to, kdo je, nebo kdo by měl být, na kterém místě, v jakési pomyslné hierarchií.
Jak to dnes vnímám Já, velmi zjednodušeně – kdo je na kterém místě
Na počátku všeho stál Bůh. Stvořil Svět –Zemi a stvořil vše, co nás obklopuje. Stvořil také nás. Stvořil muže a stvořil ženu. Naprosto záměrně nás stvořil ve dvou tělech, aby to nebylo vše, tak jednoduché. Vytvořil v podstatě dokonalou hru – hru na život. A tak jako každá hra, i tato, měla a má svá pravidla – řekl – pokud budete dodržovat moje zákony, které dnes nazýváme vesmírnými zákony – budete šťastní a spokojeni.
Řekl, že pokud projdeme zkouškami, které nám připravil, postoupíme z této planety, kterou nazýváme zemi, do jiné dimenze. Z pohledu pozemského, by se dalo říci, že tady na této planetě, jsme jen v základní škole a teprve až zvládneme tuto výuku, bude nám umožněno, postoupit do jiných dimenzí, do jiných prostor, kde je a vládne taková energie, kterou si z dnešního pohledu tady a teď, ani neumíme představit.
Nic nám nepřikazoval a tak jsme si my vytvořili svá různá pravidla a dnes jsme tam, kde jsme, protože jsme pozapomněli na spousty věcí, na pravdy, které zde byly a po staletí a tisíciletí, se tyto pravdy vždy překroutily tak, jak to v dané, chvíli mocným na této zemi, vyhovovalo.
Bůh nás nechal a nechává stále, abychom šli svou cestou a dělali, co chtěli, ale také to zařídil tak, že pakliže z té „správné“ cesty scházíme, dá nám to pocítit a to v různých formách.
Bůh nás miluje, miluje nás všechny a nikdy nás neopustil a také neopustí a má stále zájem, abychom my lidé, jako každý jedinec, opět našli cestu k němu. Stále nám v našich životech napomáhá a stále nám prostřednictvím jeho pomocníků, ukazuje, co je a není, správné. Je jen a jen na nás samotných, zdali se naučíme, v tom všem opět orientovat a číst v situacích, které nám každodenně ukazuje.
Nikdy nás neopustil a neopustí. Naše země není jediná, světů kolem nás je mnoho a my jsme zde, abychom se učili a postoupili výše. Nezvládneme- li učení, pak se zde znovu navrátíme a budeme se navracet tak dlouho, dokud nezvládneme zkoušky, které máme a nepostoupíme dále. Bůh stvořil toto vše tak dokonale, že toto nejde nějak obejít, je to dokonalé a vypadá to složitě, ale je to v podstatě tak jednoduché, že v samé jednoduchosti, to nechápeme, protože očekáváme něco velmi složitého.
Kdo tedy byl na počátku:
Na samém počátku byl tedy muž a žena.Ti vytvořili pár, protože spolu chtěli žít a tím začali žít v kruhu..Vytvořili jeden celek. Protože se tito lidé milovali a chtěli se množit a mít radosti ze života, rodily se jim děti.Tyto děti byli nedílnou součástí jejich kruhu a nikdo neměl a nemá právo do tohoto kruhu zasahovat. V každém, nově vytvořeném kruhu panoval řád, vše mělo své místo a svá pravidla. Tak nějak by se zjednodušeně dalo vysvětlit, jak toto vzniklo, tedy z mého pohledu a pro opravdovou jednoduchost, protože až jednoho dne postoupíme dále, pak zjistíme, poznáme a uvědomíme si, že věci i ten náš vesmír, je na tom v podstatě trošku jinak. Z výše uvedeného také vyplývá pořadí a žebříček důležitosti, jedna ze základních hodnot, kterou bychom měli pochopit, přijat, nepochybovat o ní a vždy se jí řídit. A tím je :
Kdo je na kterém místě: - tedy u mne určitě -
Na 1. místě je Bůh
Na 2. místě jsem Já jako bytost, kterou Bůh stvořil
Na 3. místě je jednoznačně a vždy partner, kterého Bůh stvořil a poslal pro mne
Na 4. místě jsou děti, které nám Bůh umožnil mít , ale nepatří nám, protože jsou v podstatě jeho součástí
Na 5. místě by měli být z mého pohledu rodiče, protože ti zase dali život nám
Na 6. místě pak vidím bratry a sestry, protože ti sestoupili do stejného prostředí jako my
Na 7. místě budou pak naši přátelé, protože i ty potřebujeme k našemu růstu a jsou mimo naši základní rodinu, mimo náš základní kruh. Jsou zde mimo jiné i proto, abychom do našich kruhů přiváděli jiné pohledy. Pohledy zvenčí a učili se. Jsou zde proto, abychom si předávali informace z našich životů a abychom se tak vyvarovali spoustě „chyb“, které bychom mohli napáchat.
Osmé a další místo není v tuto chvíli důležité, protože již jsme tak dalece, že nám na tyto bytosti moc našeho času nezbývá, protože každý má nějaký ten kruh, do kterého patří a každý se musí nejprve postarat o ten svůj a každý kruh tvoří muž a žena, to je potřeba pochopit, toto je základem všeho a toto je potřeba respektovat. Tvoří to naprostý základ lidstva, jako takového, tvoří to základní hierarchií a není síly, která by toto dokázala pozměnit. Takto to jednou stvořil sám Bůh a tak to zůstane na věky věků.Tím, přesněji řečeno, v tomto našem podvesmíru.
Boží zákony se od pozemských liší a to tím, že jsou neměnné, platily, platí a budou platit na věky věků. To neznamená, že se nerozvíjí . Rozvíjíme je všichni a to společným vědomím, ale to je složitější výklad a zde není, v tuto chvíli potřeba, se o tomto podrobně zmiňovat. To jen my lidé, se můžeme snažit něco pozměnit a chováme se tak proto, že jsme nepochopili, že nám tyto základní hodnoty bytí, nebyly našimi předky patřičně předány. Nacházíme se však v období bouřlivých změn na naší planetě zemi a máme příležitost hledat a nalézat skutečnou pravdu.
V tomto bodě zde, toto povídání, pro tuto chvíli ukončím, nepochybně se k tomu však jednou, někdy v čase, navrátím.
Pokud dokážeme vnímat energií, pak za každým slovem, větou a v každém odstavci, je spousty Světla a Lásky. Toho skutečného Světla, té skutečné a čisté Lásky, kterou nám všem, v danou chvíli, opět posílají a předávají nejen andělé.
Děkuji tímto, každé jednotlivé světelné bytosti v celém Vesmíru, jak nahoře, tak i dole, že jste zde se mnou byli a slibuji, že budu šířit jen Lásku a Světlo.
Miluji Vás.
S Láskou a v Lásce Kája
Napsáno 1.února 2015
Opět malinko odbočím ze svého vyprávění o vlastních prožitcích a o tom, jak se věci měly a vyvíjely.
Dnes jsme strávili s Mílou poměrně dlouhý čas vyprávěním o věcech mezi nebem a zemí, o tom jak a proč, se nám věci dějí. V době, kdy jsem se již chtěl rozloučit, abych mohl napsat nějaké to povídání, pro sebe, pro vás, nebo jen tak, se mne zeptala, o čem se dnes chystám psát. Řekl jsem, že další článek bude o prožitku strachu. Ihned jsem zaznamenal výraz v její tváři, že toto se ji moc nelíbí a požádala mne, nebo spíše v první chvíli sdělila, že to by nedělala, že té temnoty a strachu v dané chvíli bylo dost, že mám napsat něco jiného. A tak, jak jsem si myslel, že se blíží naše rozloučení, byla zde další hodina, kterou jsme trávili spolu vysvětlováním, jak to vlastně je. Říkal jsem, že jsem slíbil, že psát budu především o věcech, kterými jsem prošel, nebo kterými jsme prošli, že nemám potřebu si něco vymýšlet a podobně. Obhajoval, nebo spíše jsem i ji musel vysvětlit, že věci, o kterých jsem doposud psal, byť to bylo právě třeba o šesti křížích a podobně, nejsou o temnotě, že je tomu přece jinak. Píšu o tom a mám zájem, chci informovat a podat věci tak, jak jsou, protože jsou jakousi naší součástí a pokud si to neuvědomíme a nepochopíme, jak to na sebe navazuje a proč tomu tak je, nemáme možnost věci pozměnit. Říkala, že to všechno ví, že si to vše uvědomuje a ví, že články nejsou negativní, jen že bych mohl udělat vyjímku a malinko pro tentokráte odbočit. Moc se mi nechtělo měnit to, co jsem si v průběhu dne připravoval a myslel na to, jak zde budu psát o konkrétních věcech.
Míla se mi snažila vysvětlit a nebo spíše přesvědčit, že přece pro mne to není problém, abych požádal a nechal se vést trochu jiným směrem. Samozřejmě, že ji rád vyhovím, protože tak, jako zasejeme, tak i sklidíme a tak doufám, že pokud seju Lásku a Světlo, tak i od ní budu totéž sklízet a to ještě ve větší formě. Ne, tím nechci řící, že bych nesklízel lásku a netěšil se na každou chvilku s ní, jen někdy se přece jen stává, že si prosazuje a většinou také prosadí to svoje. A to především, právě ve chvílích, kdy se snaží, nějakou tu větu, nebo dokonce celý odstavec pozměnit, či dokonce vymazat. S okomentováním a zvláštním výrazem ve tváři, že to tedy ne, že tak jsme si to neřekli. I v posledním mém povídání, odstranila jeden krásný odstavec, s komentářem, že to si mám nechat, až jednou někdy v klidu na knihu. Nevadí mi to, protože už tak toho přes sebe přece jen pouští více, než jsem si na počátku myslel. Ne, nejde zde o to, že by to nebylo v souladu se světlem, to vůbec ne a ona to moc dobře ví. Spíše jde v dané chvíli, stále ještě jen o její osobní přístup, kdy si myslí, že to nepatří na veřejnost. Vždy se nad tím ale usmívám a říkám, že jsme přece jedno a jak jinak se máme učit, než na příkladech. Pokud popíšeme věci, ukážeme věci, pak můžeme dát možnost, někomu se nad tím zamyslet a pozměnit své dosavadní myšlení a tím pak i svůj vlastní život.
Tak a začínám si uvědomovat, že tato podobná slova je potřeba pro tuhle chvíli opustit, protože mému „cenzorovi“ se opět nebude toto moc líbit. Už to slyším, jak říká, že je toho až příliš mnoho zde osobního. A přitom mohl a měl být tento článek a povídání úplně jiné, já jsem vlastně jen jí, zde chtěl také tak nějak vyhovět. Věřím, že to přijme a nebude tak na andělských stránkách, v danou chvíli, více o temnotě, nežli o světle. V dané chvíli se tedy snažím to malinko prosvětlit a v podstatě to nejsem Já, kdo se o to snaží. Já dávám jen do slov to, co zde být v danou chvíli být má.
Nadpis dnešního povídání je však, zdálo by se odlišný, od dosavadního povídání a tak se pojďme na věci podívat s trochu jiného pohledu.
Láska je přísnost:
Láska..... slovo, o kterém toho již bylo tolik napsáno a každý to podává jinak. A co svět světem bude, tak se stále toto slovo bude omílat v různých směrech a pádech a bude přirovnáváno k mnohému. Každý se toto jedno jediné slovo, snaží popsat a tak jsme si ani v tom tisíciletém čase nepovšimli, jak jsme toto jedno jediné slovo, pokroutili a přetvořili jeho skutečný význam. Slovo je a bude vždy jen slovem a máme je zde proto, abychom se uměli domluvit, protože to na jiné rovině zatím neumíme, přesto vývojově i toto nás čeká, protože slovo, které dnes známe, je nedokonalé. Řekneme stejné slovo, stejnou větu a každý za ní uvidí něco naprosto jiného, každý si představí něco jiného. A je to popravdě přirozené, že tomu tak je. Mnohdy nás slovo. nebo slova, vedou k „hádce“ a to jen proto, že v tom slovu nebo větě, která je právě ze slov složena, vidíme každý něco jiného. Vnímáme to, co tam není a nejsme mnohdy schopni a ochotni ani přijmout vysvětlování toho druhého, že je to jinak, protože stojíme v odporu a nepřijímáme to, co nám ten druhý vlastně říci chce, nebo chtěl. Toto vše, způsobují slova. Nechci se zde však zabývat každým slovem, přišel jsem se dnes zabývat slovem „Láska, ještě lépe řečeno, co je to pravé náboženství Lásky“. Sami jsme si slovo Láska znetvořili, následkem mnohostranného zkroucení a znetvoření samotného pojmu láska. Největší část pravé Lásky, je totiž přísnost ! O ano, mnozí jistě nebudou souhlasit a popírat toto, přesto všechno, tomu tak je. Stačí se jen zamyslet a vnímat to vše, mezi nebem a zemí, o čem to je a celé to je o Lásce. O ano, je to „bohužel“ pro mnohé také o přísnosti.
Můžeme cokoliv a Bůh nás miluje, proto v sobě tu boží jiskru nosíme a můžeme, pokud tedy jsme lidé a máme duši ( ne všichni ji mají ) můžeme cokoliv. Byla nám ponechána svoboda rozhodnutí, volby a volnost. Jen také bylo řečeno a sděleno, že zde jsou zákony. Ty zákony, které nikdo nikdy neobejde a je jedno, zda věří v Boha nebo ne. Obejít se tyto zákony nedají a to je mimo jiné, také přísnost. A ne jinak, tomu je a mnohdy by mělo být i zde, na této nádherné planetě, kterou nazýváme zemí. Měli bychom to pochopit a učit se jako malé děti, od začátku, co to je Láska, co se za tím skrývá a co je to zároveň ona přísnost . Až to pochopíme, teprve až si to plně uvědomíme, pak z nás něco spadne, jakási slupka a my se staneme svobodnější, šťastnější a budeme prožívat to každé tady a teď, naplno. Naplno a plně proto, protože budeme vědět, budeme chápat a budeme rozumět. To, co dnes nazýváme láskou, je všechno co si jen chceme a umíme představit, jen ne láska. Ne, ta láska s tím velkým L. Láska, kterou máme v sobě a kterou je potřeba najít v sobě samém. Tu Lásku, se kterou k nám každý den, v každém okamžiku, přistupuje Bůh a andělé. Tím samozřejmě myslím všechny ty světelné bytosti, jak nahoře, tak i dole. Když se dnes neúprosně podíváme na slovo Láska, z našeho dnešního pohledu a chápání dvacátého prvního století, nenajdeme za tím slovem mnohdy nic jiného, než sobectví, ješitnost, pohodlnost, slabost, domýšlivost a samozřejmě velmi rozvinuté pudy. Toto vše, přece není Láska a nemá s ní, nic naprosto nic společného a přesto tomu tak je, stačí se jen podívat kolem sebe. Mnohdy sami na sebe, když mluvíme o lásce k partnerovi a přitom jsme zaplněni výše uvedeným. Pravá láska nedbá a nebude dbát na to, co se druhému líbí a co je mu příjemné, nebo co mu působí radost. Pravá láska se bude řídit tím, co druhému prospívá a je jedno, zda mu to působí radost, nebo ne.To je pravá láska a pravá služba. Máme tedy činit to, co je druhému prospěšné a můžeme a máme tedy i kárat, když jinak druhý nemůže přijít k poznání. To však opět neznamená někomu sloužit a musíme přitom ovládat sami lásku a spravedlnost, neboť láska se nedá oddělit, či odloučit od spravedlnosti. Láska a spravedlnost jsou jedno !
A opět zde máme možnost. Můžete všechna tato slova posuzovat a odsuzovat a nebo se nad tím zamyslet, probádat to ze všech možných úhlů pohledu a pak zjistíme, že právě tak tomu je. Láska je přísnost. Je ovšem také a v první řadě přísností k sobě samotnému a teprve pak, toto můžeme pochopit a také tak k tomu přistupovat a nebude nás zajímat, jak to vidí nebo vnímají jiní. Ti okolo nás, protože sami budeme vědět že jsme v Lásce a s Láskou za jedno. Ovšem s Láskou, o které dnes většina nemá právě ani ponětí a slovo Láska, se tak stalo prázdným pojmem.
Podívejme se dále jen na jiná dvě slova,
když říkáme : Miluji Tě
Jsou to jen dvě slova a je v nich obsaženo více, než si myslíme. Mnohdy je však otázkou, zda právě těmto slovům sami správně rozumíme. Život mne naučil, že není lehké tato slova skutečně vyslovit a přesto je dnes mnozí používají, už jako frázi a nemají ani potuchy, co právě tato dvě slova znamenají. Pletou si je se závislostí a z mnohým jiným. Říkáme miluji tě a mnohdy tím myslíme, potřebuji tě, ale potřebuji tě v tom smyslu, že nemohu bez tebe žít, či být, protože jsem na tobě závislý. Jsme závislí, aniž si to uvědomujeme. Nedokážeme být sami a myslíme si, že ten druhý nám může dát něco, co sami nemáme. To však není možné, protože pokud to nemáme sami v sobě, tak jak můžeme očekávat, že nám to dá někdo jiný.
Až pochopíme slovo Láska a najdeme ji v sobě samých, pak a teprve pak, mohu vyslovit právě to, miluji tě, protože už nebudu na nikom a na ničem závislý. Dokážu být sám se sebou a nepotřebuji, aby mi někdo Lásku dával, protože ten zdroj, ze kterého ona Láska pochází, jsem našel v sobě samotném a mám ji tolik, že ji mohu rozdávat. Jenže nejde ji rozdávat tam, kde ten druhý neví, jak s ní zacházet a je závislý na mé Lásce a na mém, miluji tě. Říkáme, nebo si myslíme, že milujeme druhé a stále máme potřebu někoho o tom utvrzovat, že jej milujeme, je zde však otázka, zda milujeme sami sebe. A dokud nebudeme milovat sami sebe, nejsme v podstatě schopni milovat druhé.
Můžeme se v tom dnešním odlehčeném povídání podívat ještě kousek dále a pohlédnout na to, kdo je, nebo kdo by měl být, na kterém místě, v jakési pomyslné hierarchií.
Jak to dnes vnímám Já, velmi zjednodušeně – kdo je na kterém místě
Na počátku všeho stál Bůh. Stvořil Svět –Zemi a stvořil vše, co nás obklopuje. Stvořil také nás. Stvořil muže a stvořil ženu. Naprosto záměrně nás stvořil ve dvou tělech, aby to nebylo vše, tak jednoduché. Vytvořil v podstatě dokonalou hru – hru na život. A tak jako každá hra, i tato, měla a má svá pravidla – řekl – pokud budete dodržovat moje zákony, které dnes nazýváme vesmírnými zákony – budete šťastní a spokojeni.
Řekl, že pokud projdeme zkouškami, které nám připravil, postoupíme z této planety, kterou nazýváme zemi, do jiné dimenze. Z pohledu pozemského, by se dalo říci, že tady na této planetě, jsme jen v základní škole a teprve až zvládneme tuto výuku, bude nám umožněno, postoupit do jiných dimenzí, do jiných prostor, kde je a vládne taková energie, kterou si z dnešního pohledu tady a teď, ani neumíme představit.
Nic nám nepřikazoval a tak jsme si my vytvořili svá různá pravidla a dnes jsme tam, kde jsme, protože jsme pozapomněli na spousty věcí, na pravdy, které zde byly a po staletí a tisíciletí, se tyto pravdy vždy překroutily tak, jak to v dané, chvíli mocným na této zemi, vyhovovalo.
Bůh nás nechal a nechává stále, abychom šli svou cestou a dělali, co chtěli, ale také to zařídil tak, že pakliže z té „správné“ cesty scházíme, dá nám to pocítit a to v různých formách.
Bůh nás miluje, miluje nás všechny a nikdy nás neopustil a také neopustí a má stále zájem, abychom my lidé, jako každý jedinec, opět našli cestu k němu. Stále nám v našich životech napomáhá a stále nám prostřednictvím jeho pomocníků, ukazuje, co je a není, správné. Je jen a jen na nás samotných, zdali se naučíme, v tom všem opět orientovat a číst v situacích, které nám každodenně ukazuje.
Nikdy nás neopustil a neopustí. Naše země není jediná, světů kolem nás je mnoho a my jsme zde, abychom se učili a postoupili výše. Nezvládneme- li učení, pak se zde znovu navrátíme a budeme se navracet tak dlouho, dokud nezvládneme zkoušky, které máme a nepostoupíme dále. Bůh stvořil toto vše tak dokonale, že toto nejde nějak obejít, je to dokonalé a vypadá to složitě, ale je to v podstatě tak jednoduché, že v samé jednoduchosti, to nechápeme, protože očekáváme něco velmi složitého.
Kdo tedy byl na počátku:
Na samém počátku byl tedy muž a žena.Ti vytvořili pár, protože spolu chtěli žít a tím začali žít v kruhu..Vytvořili jeden celek. Protože se tito lidé milovali a chtěli se množit a mít radosti ze života, rodily se jim děti.Tyto děti byli nedílnou součástí jejich kruhu a nikdo neměl a nemá právo do tohoto kruhu zasahovat. V každém, nově vytvořeném kruhu panoval řád, vše mělo své místo a svá pravidla. Tak nějak by se zjednodušeně dalo vysvětlit, jak toto vzniklo, tedy z mého pohledu a pro opravdovou jednoduchost, protože až jednoho dne postoupíme dále, pak zjistíme, poznáme a uvědomíme si, že věci i ten náš vesmír, je na tom v podstatě trošku jinak. Z výše uvedeného také vyplývá pořadí a žebříček důležitosti, jedna ze základních hodnot, kterou bychom měli pochopit, přijat, nepochybovat o ní a vždy se jí řídit. A tím je :
Kdo je na kterém místě: - tedy u mne určitě -
Na 1. místě je Bůh
Na 2. místě jsem Já jako bytost, kterou Bůh stvořil
Na 3. místě je jednoznačně a vždy partner, kterého Bůh stvořil a poslal pro mne
Na 4. místě jsou děti, které nám Bůh umožnil mít , ale nepatří nám, protože jsou v podstatě jeho součástí
Na 5. místě by měli být z mého pohledu rodiče, protože ti zase dali život nám
Na 6. místě pak vidím bratry a sestry, protože ti sestoupili do stejného prostředí jako my
Na 7. místě budou pak naši přátelé, protože i ty potřebujeme k našemu růstu a jsou mimo naši základní rodinu, mimo náš základní kruh. Jsou zde mimo jiné i proto, abychom do našich kruhů přiváděli jiné pohledy. Pohledy zvenčí a učili se. Jsou zde proto, abychom si předávali informace z našich životů a abychom se tak vyvarovali spoustě „chyb“, které bychom mohli napáchat.
Osmé a další místo není v tuto chvíli důležité, protože již jsme tak dalece, že nám na tyto bytosti moc našeho času nezbývá, protože každý má nějaký ten kruh, do kterého patří a každý se musí nejprve postarat o ten svůj a každý kruh tvoří muž a žena, to je potřeba pochopit, toto je základem všeho a toto je potřeba respektovat. Tvoří to naprostý základ lidstva, jako takového, tvoří to základní hierarchií a není síly, která by toto dokázala pozměnit. Takto to jednou stvořil sám Bůh a tak to zůstane na věky věků.Tím, přesněji řečeno, v tomto našem podvesmíru.
Boží zákony se od pozemských liší a to tím, že jsou neměnné, platily, platí a budou platit na věky věků. To neznamená, že se nerozvíjí . Rozvíjíme je všichni a to společným vědomím, ale to je složitější výklad a zde není, v tuto chvíli potřeba, se o tomto podrobně zmiňovat. To jen my lidé, se můžeme snažit něco pozměnit a chováme se tak proto, že jsme nepochopili, že nám tyto základní hodnoty bytí, nebyly našimi předky patřičně předány. Nacházíme se však v období bouřlivých změn na naší planetě zemi a máme příležitost hledat a nalézat skutečnou pravdu.
V tomto bodě zde, toto povídání, pro tuto chvíli ukončím, nepochybně se k tomu však jednou, někdy v čase, navrátím.
Pokud dokážeme vnímat energií, pak za každým slovem, větou a v každém odstavci, je spousty Světla a Lásky. Toho skutečného Světla, té skutečné a čisté Lásky, kterou nám všem, v danou chvíli, opět posílají a předávají nejen andělé.
Děkuji tímto, každé jednotlivé světelné bytosti v celém Vesmíru, jak nahoře, tak i dole, že jste zde se mnou byli a slibuji, že budu šířit jen Lásku a Světlo.
Miluji Vás.
S Láskou a v Lásce Kája
Napsáno 1.února 2015
