Povídání k zamyšlení II
Tak jsem zde dnes stál před otázkou, na co navázat, co mám potřebu si zde dnes zaznamenat tak, aby to navazovalo a dávalo nějaký smysl. Zvažoval jsem, zda se pustit alespoň malinko v tom, co je možné zveřejnit do vyprávění těch posledních tří dnů, co vše, jak a proč se stalo. Nebo, zda se mám navrátit tam, kde jsem s vyprávěním skončil, jak to vše bylo a pokračovalo s námi. Nakonec zde volím ještě pro dnešní den, protože vnímám, že i já si potřebuji tak trochu odlehčit, povídání k prvnímu článku k zamyšlení. Navážu tedy tak nějak volně na toto povídání toho, jak jsem sám mnohé věci kdysi vnímal. To, že dnes je mohu jistě po všech těch prožitcích vnímat trošku jinak, nic nemění na samé podstatě, aby tomu bylo možné porozumět.
Své povídání jsem ukončil někde tím, jak se já dnes, dívám na jakousi hierarchií toho, kdo je pro mne, kde. Pokud na toto navážu, pak zde jistě máme téma
co tedy vyplývá ze základního žebříčku
pro mne, z jasného pohledu a vysvětlení, proč, kdo zaujímá, nebo by měl zaujímat které místo, je naprosto jasné, že pro mne na prvním místě, po mně je a vždy bude, partner a nikdy tomu nemůže být jinak. Pokud toto základní sdělení a jakési své vnitřní pravidlo či nastavení, nejsme schopni přijat a akceptovat, pak nemůžeme v podstatě nikdy dojít ke klidu, štěstí a spokojenosti.Už jen pro toto nepochopení, se zde budeme znovu a znovu reinkarnovat a to tak dlouho, dokud to nepochopíme a nepřijmeme. Pokud toto nedodržujeme, stavíme se proti základním zákonům vesmíru, ať si to uvědomujeme či nikoliv.
Ano jsem si plně vědom toho, že mnozí a zvláště pak ženy jako takové, se mohou nad tímto pozastavit a říkat, že tomu tak není, že tomu tak nemůže být, protože děti jsou pro ně vše. Pak by bylo dobré se podívat blíže na všechny vztahy okolo, zda fungují a zda jsou v harmonií. To, že děti nepostavím na místo před partnera, není vůbec o tom, že bych je neměl rád a to v jakémkoliv věku, jen toto je můj život a jsem zde sám za sebe, stejně jako oni. Děti nám nepatří a až toto pochopíme a budeme se podle toho chovat, pak se mnohé v našich životech změní. Mnohdy se bohužel opravdu chováme tak, jako by nám patřily a my jim měli sloužit a tvoříme v nich samotných vzorce, že jsme zde jen a jen pro ně a neuvědomujeme si, jak je tímto poškozujeme, jak jim ubližujeme a jak bráníme tomu, aby se jejich Duch mohl volně a svobodně rozvíjet. Děláme z nich, tímto našim vlastním přístupem duchovní lenochy. Jak ovšem zasejeme, tak sklidíme a tak se nemůžeme mnohdy divit, proč naše většinou partnerské vztahy, jsou disharmonické a proč neumím najít toho správného partnera.
To, co my dnes vnímáme za správné a podle čeho se chováme, když si neuvědomujeme absolutní Boží a vesmírné zákony,není v podstatě nic jiného, než jen překroucené pravdy a polopravdy, které nám byly pozemským světem vštěpovány, protože takto to našim pozemským bohům v dané chvíli a době, vždy vyhovovalo. Vyhovovalo jim to vždy jen proto, že chtěli moc a slávu a pro svoje překroucené pravdy nás zotročili. Proč a jak k tomu v naší historií došlo a dochází, není zase tak složité vysvětlit a pochopit, jen to bych zde musel napsat knihu a přitom se stačí jen dívat. Stát se pozorovatelem, nic více a pravdy, jak tomu je, se nám v krátkém čase začnou samy objevovat. Ne, nemůžeme se na nic a nikoho vymlouvat. Ani na sousedy, ani na učitelé, kteří nám každou chvíli do hlav vtloukají jiné pravdy, nemůžeme vinit ani státní úředníky, nebo systém jako takový, protože to vše, jsme my. A tak, aby se jednoho dne něco změnilo a naše planeta nedošla k záhubě a mnohdy již měla na mále, pak jsme to jen my sami, kdo se musíme změnit. Ne ti druzí, jen my.
Vývoj ve vztazích po tisíciletí
Nejvyšší neměl nikdy zájem na tom, aby se vztahy jako takové, rozpadaly. Bohužel, my sami jsme toto nepochopili a sami jsme se rozhodli rozvíjet a vyvíjet jinak. To, že nás někdo k něčemu nutil, že nás zotročil, byla byť nevědomá, přesto však, naše volba. Dnes toho víme mnohem více a stále se necháváme každým dnem zotročovat. Stále v každé hodině a minutě se nás snaží ovládat a řídit. A pokud tomu podlehneme a my bohužel stále ve větší či měnší míře tomuto dnešnímu jevu podléháme, pak se nemůžeme divit, že jsme jací jsme, že žijeme, jak žijeme. Snažíme se stále něco změnit, většinou někoho nebo něco, jen tak to nefunguje, protože změnit můžeme jen a jen sebe a to je cesta. Je to cesta Lásky a Světla.
Rozvody jako takové, na samém počátku nebyly, jednoduše neexistovaly. Stalo se jedině to, že pokud někdo nedodržoval pravidla svého kruhu, tehdy tlupy nebo skupiny, dneska to nazýváme rodinou, pak byl z tohoto společenství vyhoštěn a tím ztratil jakákoliv práva, se někdy navrátit zpět. Tam někde a tak nějak, se začaly pozemským životem budovat rozpady a tvořily se tak dlouhodobě po tisíciletí základy dnešního pozemského světa, plného rozvodů a rozpadů. Máme zde soudy, které nám určí, zda se můžeme rozdělit či nikoliv, zda máme právo žít s někým jiným a co jsme mu dlužni a podobně. A proč to všechno, stačí se jen zamyslet a dívat se okolo sebe, jak se necháváme každodenně dále zotročovat. Ve svém nitru jsme mnohdy zoufalí a nevíme co s tím vším a přitom stačí nalézt sebe sama. Ne, není to jednoduché a přece je to ta jediná správná cesta. Cesta k sobě, cesta ke Světlu, cesta k Lásce. Cesta domů. Domů, tam, odkud jsme přišli, kam patříme a kam se snažíme všichni směřovat. Vše je však v nás a my to musíme najít, než se tak však stane, musíme pochopit. Pochopit, abychom mohli vědomě měnit. Vědomě, bez toho, zda se to komu líbí nebo ne, protože to je náš život. Jen náš a nikomu nepatří.
Dnes je v tomto moderním světě běžné, že se lidé po letech rozchází a dochází k rozpadu toho, co nikdy nebylo záměrem Stvořitele. To jen my jsme nepochopili, jak máme žít. I toto vše, však sám Stvořitel respektuje a stále nás nechává, abychom klidně hráli tu hru života, podle vlastních pravidel, které si bohužel nevytváříme jako jednotlivci, ale jako celek. A opět je nám toto jen předáváno, protože mocní „bohové“ této planety země, chtějí být ještě mocnější a tak nás v podstatě stále ovládají, čím dále rafinovanějšími způsoby, novými pravidly, novými zákony. Jsme a budeme neustále zotročováni a ovládání, budeme toto dále šířit a předávat z jedné generace na druhou, pokud se nezahledíme do sebe sama a nevykročíme k samé podstatě našeho bytí a žití. A tím je Láska. Nikdo z nás není bez vinny, protože jsme to my jako jednotlivci, kdo se podílíme na tom kolektivním vědomí a tak jsme to nakonec my, kdo rozvíjíme po svém zákony, které byly a jsou neměnné. Nejvyšší nás přesto miluje a tak nám nabízí pomoc i v našich pošramocených vztazích, které tvoří základ všeho řešení. Nabízí a ukazuje cestu z těchto začarovaných kruhů. Ukazuje, jak narovnat naše základní hodnoty a najít tak postupně zpátky cestu domů. Cestu ke Světlu. Tím, jak jsme my sami přistoupili k našim vztahům a rozpadům našich kruhů, tím jsme vytvořili my sami, pomalý rozpad celé naší společnosti a bez ohledu na to, v jakém tisíciletí se nacházíme.Vše je ale zařízeno tak dokonale, že nic není chybou, vše, ať už uděláme cokoliv, je správěně, protože to byla naše volba, protože to byl vždy, jen a jen náš život. I z toho všeho se ovšem můžeme pomalu vyhrabat a dětí našich dětí se jednoho dne mohou dočkat toho, že opět budou žít v takových rodinných kruzích, které se nebudou rozpadat. K tomu všemu však může dojít jen a jen za předpokladu, že pochopíme základní žebříček postavení a budeme jej ctít a respektovat.
Pojďme se podívat ještě o kousek dále a to
Jak jsme si vytvořili biologické rodiče
Stvořitel nás tedy ponechal a my jsme si vytvořili rozvody, tím jsme děti z jistého pohledu připravili o otce a nebo matky. Stálo by za to, jednou se zamyslet, jak dokonalý to byl záměr a komu to v podstatě vyhovovalo, abychom došli takto dalece. Věřte nebo ne, byl to však a je velmi dokonale a precizně vymyšlený plán, jak nás postupně zotročovat. A znovu opakuji, že přesto, že to byla nebo je naše nevědomost, tak nás to neomlouvá. My jsme byli a jsme tak dokonalí, že jsme našli pro sebe řešení, abychom mohli pokračovat v těchto našich hrách a začali jsme vytvářet další hru a to hru, na biologické rodiče. Na biologické otce a biologické matky. Toto vše jsme vytvořili, nebo se toho stali součástí, abychom na této planetě mohli dále fungovat a opět to bylo jen jaksi uměle vytvořeno, stejnými pozemskými „bohy“, jako mnoho jiných věcí, které nás ovládají. Každý však máme na tom svůj podíl vinny. Rodiny se rozpadají , tím se rozpadá společnost, upadá morálka a my hledáme nové partnery. I toto vše je a bude, našim Stvořitelem tolerováno, protože nás miluje a stále věří, že si konečně uvědomíme, že dále to takto nejde a zastavíme sami toto vše, co se zde na naší planetě zemi děje. Biologický otec nebo matka jsou a navždy zůstanou, „jen „ těmi biologickými, protože skutečným otcem nebo matkou, může nakonec být někdo úplně jiný. Tím se může stát jen bytost, která skutečně vede, která je příkladem a opravdu „vychovává“ a je jedno, zdali jde o biologického otce nebo matku, či kohokoliv jiného. Říká se někde v desateru, že máme ctít otce i matku svou. Nemyslím si, že je zrovna toto desatero správné a že není opět mocnými překrouceno, protože cožpak si mohu, nebo mám vážit otce, který bude celý život alkoholikem nebo gemblerem. Cožpak mám uctívat matku, která bude prostitutka. Ne, vážit si mám každého otce a každé matky. Tak tomu rozumím, tak to vnímám a tak jsem přesvědčen, že tomu ve skutečnosti je. Samozřejmě, že jsme to byli my sami, kdo jsme se rozhodli právě do takového prostředí vstoupit , že oni „pochybní“ rodičové, nám zde připravili jen vhodné podmínky přesně pro to, co jsme potřebovali a k čemu jsme se zavázali, zde prožít či odžít. Jen to přesto nebude znamenat, že si budu těchto bytostí vážit. Ne, nebudu je soudit ani odsuzovat, protože je to jejich život. Vážit si jich však nemohu.
Ten, kdo dítě vídá jen zřídka, protože vztah byl ukončen rozvodem, není otcem nebo pravou matkou, to jsou jen biologičtí rodičové, ti ve skutečnosti nevychovávají, ti si velmi často „své“ děti berou jen jako hračku a nebo opět jako nástroj moci vůči tomu druhému. Takto jsme si to v tomto dnešním světě zařídili, takto jsme to dovolili, aby tomu bylo.
Skutečný otec nebo matka
Za skutečnou mámu nebo tátu mohu považovat kohokoliv, koho si sám ve svém životě vyberu, to však nic nezmění na faktu, že mým biologickým rodičem je někdo úplně jiný. Dokonce nemusí jít ani o rozvedené manželství a mohu mít i jinou mámu nebo tátu.
O ano, jsou to stránky o andělích a možná to zde patří, možná ne. Je to jen úhlem pohledu, je to však zde, protože tak jsem to cítil, že tomu tak má být a možná to někomu něco řekne a možná ne. Na tom, jako na mnohém jiném, nezáleží.
Chtěl bych tímto, mimo poděkování andělům a všem těch nádherným bytostem, jak tam nahoře, tak i dole, poděkovat také dnes, v tuto chvíli mým rodičům. Tátovi a mámě, kterých si velmi, velmi vážím a které upřímně miluji.
S Láskou ke všem a ke všemu, co pochází ze Světla nebo k němu směřuje. Kája
9. únor. 2012
Své povídání jsem ukončil někde tím, jak se já dnes, dívám na jakousi hierarchií toho, kdo je pro mne, kde. Pokud na toto navážu, pak zde jistě máme téma
co tedy vyplývá ze základního žebříčku
pro mne, z jasného pohledu a vysvětlení, proč, kdo zaujímá, nebo by měl zaujímat které místo, je naprosto jasné, že pro mne na prvním místě, po mně je a vždy bude, partner a nikdy tomu nemůže být jinak. Pokud toto základní sdělení a jakési své vnitřní pravidlo či nastavení, nejsme schopni přijat a akceptovat, pak nemůžeme v podstatě nikdy dojít ke klidu, štěstí a spokojenosti.Už jen pro toto nepochopení, se zde budeme znovu a znovu reinkarnovat a to tak dlouho, dokud to nepochopíme a nepřijmeme. Pokud toto nedodržujeme, stavíme se proti základním zákonům vesmíru, ať si to uvědomujeme či nikoliv.
Ano jsem si plně vědom toho, že mnozí a zvláště pak ženy jako takové, se mohou nad tímto pozastavit a říkat, že tomu tak není, že tomu tak nemůže být, protože děti jsou pro ně vše. Pak by bylo dobré se podívat blíže na všechny vztahy okolo, zda fungují a zda jsou v harmonií. To, že děti nepostavím na místo před partnera, není vůbec o tom, že bych je neměl rád a to v jakémkoliv věku, jen toto je můj život a jsem zde sám za sebe, stejně jako oni. Děti nám nepatří a až toto pochopíme a budeme se podle toho chovat, pak se mnohé v našich životech změní. Mnohdy se bohužel opravdu chováme tak, jako by nám patřily a my jim měli sloužit a tvoříme v nich samotných vzorce, že jsme zde jen a jen pro ně a neuvědomujeme si, jak je tímto poškozujeme, jak jim ubližujeme a jak bráníme tomu, aby se jejich Duch mohl volně a svobodně rozvíjet. Děláme z nich, tímto našim vlastním přístupem duchovní lenochy. Jak ovšem zasejeme, tak sklidíme a tak se nemůžeme mnohdy divit, proč naše většinou partnerské vztahy, jsou disharmonické a proč neumím najít toho správného partnera.
To, co my dnes vnímáme za správné a podle čeho se chováme, když si neuvědomujeme absolutní Boží a vesmírné zákony,není v podstatě nic jiného, než jen překroucené pravdy a polopravdy, které nám byly pozemským světem vštěpovány, protože takto to našim pozemským bohům v dané chvíli a době, vždy vyhovovalo. Vyhovovalo jim to vždy jen proto, že chtěli moc a slávu a pro svoje překroucené pravdy nás zotročili. Proč a jak k tomu v naší historií došlo a dochází, není zase tak složité vysvětlit a pochopit, jen to bych zde musel napsat knihu a přitom se stačí jen dívat. Stát se pozorovatelem, nic více a pravdy, jak tomu je, se nám v krátkém čase začnou samy objevovat. Ne, nemůžeme se na nic a nikoho vymlouvat. Ani na sousedy, ani na učitelé, kteří nám každou chvíli do hlav vtloukají jiné pravdy, nemůžeme vinit ani státní úředníky, nebo systém jako takový, protože to vše, jsme my. A tak, aby se jednoho dne něco změnilo a naše planeta nedošla k záhubě a mnohdy již měla na mále, pak jsme to jen my sami, kdo se musíme změnit. Ne ti druzí, jen my.
Vývoj ve vztazích po tisíciletí
Nejvyšší neměl nikdy zájem na tom, aby se vztahy jako takové, rozpadaly. Bohužel, my sami jsme toto nepochopili a sami jsme se rozhodli rozvíjet a vyvíjet jinak. To, že nás někdo k něčemu nutil, že nás zotročil, byla byť nevědomá, přesto však, naše volba. Dnes toho víme mnohem více a stále se necháváme každým dnem zotročovat. Stále v každé hodině a minutě se nás snaží ovládat a řídit. A pokud tomu podlehneme a my bohužel stále ve větší či měnší míře tomuto dnešnímu jevu podléháme, pak se nemůžeme divit, že jsme jací jsme, že žijeme, jak žijeme. Snažíme se stále něco změnit, většinou někoho nebo něco, jen tak to nefunguje, protože změnit můžeme jen a jen sebe a to je cesta. Je to cesta Lásky a Světla.
Rozvody jako takové, na samém počátku nebyly, jednoduše neexistovaly. Stalo se jedině to, že pokud někdo nedodržoval pravidla svého kruhu, tehdy tlupy nebo skupiny, dneska to nazýváme rodinou, pak byl z tohoto společenství vyhoštěn a tím ztratil jakákoliv práva, se někdy navrátit zpět. Tam někde a tak nějak, se začaly pozemským životem budovat rozpady a tvořily se tak dlouhodobě po tisíciletí základy dnešního pozemského světa, plného rozvodů a rozpadů. Máme zde soudy, které nám určí, zda se můžeme rozdělit či nikoliv, zda máme právo žít s někým jiným a co jsme mu dlužni a podobně. A proč to všechno, stačí se jen zamyslet a dívat se okolo sebe, jak se necháváme každodenně dále zotročovat. Ve svém nitru jsme mnohdy zoufalí a nevíme co s tím vším a přitom stačí nalézt sebe sama. Ne, není to jednoduché a přece je to ta jediná správná cesta. Cesta k sobě, cesta ke Světlu, cesta k Lásce. Cesta domů. Domů, tam, odkud jsme přišli, kam patříme a kam se snažíme všichni směřovat. Vše je však v nás a my to musíme najít, než se tak však stane, musíme pochopit. Pochopit, abychom mohli vědomě měnit. Vědomě, bez toho, zda se to komu líbí nebo ne, protože to je náš život. Jen náš a nikomu nepatří.
Dnes je v tomto moderním světě běžné, že se lidé po letech rozchází a dochází k rozpadu toho, co nikdy nebylo záměrem Stvořitele. To jen my jsme nepochopili, jak máme žít. I toto vše, však sám Stvořitel respektuje a stále nás nechává, abychom klidně hráli tu hru života, podle vlastních pravidel, které si bohužel nevytváříme jako jednotlivci, ale jako celek. A opět je nám toto jen předáváno, protože mocní „bohové“ této planety země, chtějí být ještě mocnější a tak nás v podstatě stále ovládají, čím dále rafinovanějšími způsoby, novými pravidly, novými zákony. Jsme a budeme neustále zotročováni a ovládání, budeme toto dále šířit a předávat z jedné generace na druhou, pokud se nezahledíme do sebe sama a nevykročíme k samé podstatě našeho bytí a žití. A tím je Láska. Nikdo z nás není bez vinny, protože jsme to my jako jednotlivci, kdo se podílíme na tom kolektivním vědomí a tak jsme to nakonec my, kdo rozvíjíme po svém zákony, které byly a jsou neměnné. Nejvyšší nás přesto miluje a tak nám nabízí pomoc i v našich pošramocených vztazích, které tvoří základ všeho řešení. Nabízí a ukazuje cestu z těchto začarovaných kruhů. Ukazuje, jak narovnat naše základní hodnoty a najít tak postupně zpátky cestu domů. Cestu ke Světlu. Tím, jak jsme my sami přistoupili k našim vztahům a rozpadům našich kruhů, tím jsme vytvořili my sami, pomalý rozpad celé naší společnosti a bez ohledu na to, v jakém tisíciletí se nacházíme.Vše je ale zařízeno tak dokonale, že nic není chybou, vše, ať už uděláme cokoliv, je správěně, protože to byla naše volba, protože to byl vždy, jen a jen náš život. I z toho všeho se ovšem můžeme pomalu vyhrabat a dětí našich dětí se jednoho dne mohou dočkat toho, že opět budou žít v takových rodinných kruzích, které se nebudou rozpadat. K tomu všemu však může dojít jen a jen za předpokladu, že pochopíme základní žebříček postavení a budeme jej ctít a respektovat.
Pojďme se podívat ještě o kousek dále a to
Jak jsme si vytvořili biologické rodiče
Stvořitel nás tedy ponechal a my jsme si vytvořili rozvody, tím jsme děti z jistého pohledu připravili o otce a nebo matky. Stálo by za to, jednou se zamyslet, jak dokonalý to byl záměr a komu to v podstatě vyhovovalo, abychom došli takto dalece. Věřte nebo ne, byl to však a je velmi dokonale a precizně vymyšlený plán, jak nás postupně zotročovat. A znovu opakuji, že přesto, že to byla nebo je naše nevědomost, tak nás to neomlouvá. My jsme byli a jsme tak dokonalí, že jsme našli pro sebe řešení, abychom mohli pokračovat v těchto našich hrách a začali jsme vytvářet další hru a to hru, na biologické rodiče. Na biologické otce a biologické matky. Toto vše jsme vytvořili, nebo se toho stali součástí, abychom na této planetě mohli dále fungovat a opět to bylo jen jaksi uměle vytvořeno, stejnými pozemskými „bohy“, jako mnoho jiných věcí, které nás ovládají. Každý však máme na tom svůj podíl vinny. Rodiny se rozpadají , tím se rozpadá společnost, upadá morálka a my hledáme nové partnery. I toto vše je a bude, našim Stvořitelem tolerováno, protože nás miluje a stále věří, že si konečně uvědomíme, že dále to takto nejde a zastavíme sami toto vše, co se zde na naší planetě zemi děje. Biologický otec nebo matka jsou a navždy zůstanou, „jen „ těmi biologickými, protože skutečným otcem nebo matkou, může nakonec být někdo úplně jiný. Tím se může stát jen bytost, která skutečně vede, která je příkladem a opravdu „vychovává“ a je jedno, zdali jde o biologického otce nebo matku, či kohokoliv jiného. Říká se někde v desateru, že máme ctít otce i matku svou. Nemyslím si, že je zrovna toto desatero správné a že není opět mocnými překrouceno, protože cožpak si mohu, nebo mám vážit otce, který bude celý život alkoholikem nebo gemblerem. Cožpak mám uctívat matku, která bude prostitutka. Ne, vážit si mám každého otce a každé matky. Tak tomu rozumím, tak to vnímám a tak jsem přesvědčen, že tomu ve skutečnosti je. Samozřejmě, že jsme to byli my sami, kdo jsme se rozhodli právě do takového prostředí vstoupit , že oni „pochybní“ rodičové, nám zde připravili jen vhodné podmínky přesně pro to, co jsme potřebovali a k čemu jsme se zavázali, zde prožít či odžít. Jen to přesto nebude znamenat, že si budu těchto bytostí vážit. Ne, nebudu je soudit ani odsuzovat, protože je to jejich život. Vážit si jich však nemohu.
Ten, kdo dítě vídá jen zřídka, protože vztah byl ukončen rozvodem, není otcem nebo pravou matkou, to jsou jen biologičtí rodičové, ti ve skutečnosti nevychovávají, ti si velmi často „své“ děti berou jen jako hračku a nebo opět jako nástroj moci vůči tomu druhému. Takto jsme si to v tomto dnešním světě zařídili, takto jsme to dovolili, aby tomu bylo.
Skutečný otec nebo matka
Za skutečnou mámu nebo tátu mohu považovat kohokoliv, koho si sám ve svém životě vyberu, to však nic nezmění na faktu, že mým biologickým rodičem je někdo úplně jiný. Dokonce nemusí jít ani o rozvedené manželství a mohu mít i jinou mámu nebo tátu.
O ano, jsou to stránky o andělích a možná to zde patří, možná ne. Je to jen úhlem pohledu, je to však zde, protože tak jsem to cítil, že tomu tak má být a možná to někomu něco řekne a možná ne. Na tom, jako na mnohém jiném, nezáleží.
Chtěl bych tímto, mimo poděkování andělům a všem těch nádherným bytostem, jak tam nahoře, tak i dole, poděkovat také dnes, v tuto chvíli mým rodičům. Tátovi a mámě, kterých si velmi, velmi vážím a které upřímně miluji.
S Láskou ke všem a ke všemu, co pochází ze Světla nebo k němu směřuje. Kája
9. únor. 2012
