Popeleční středa

Popeleční středa ( lat. dies cinerum) je v římskokatolickém liturgickém kalendáři den postní doby. Následuje čtyřicetidenní půst spolu se šesti nedělemi. Neděle se do postní doby nezapočítávají, poněvadž se za postní dny nepovažují. Z časového hlediska tedy Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí. Pro každý rok platí jiné datum Velikonoc, což ovlivňuje i stanovení data Popeleční středy.

Historie – náboženský význam.

Popeleční středa je dnem přísného postu a připomínkou pomíjivosti pozemského života. Znamenání popelem tzv. Popelec doprovází udělovatel slovy: Čiňte pokání a věřte evangeliu nebo Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš. Katolický křesťan je takto veden, aby zůstal nezávislý na skutečnostech pomíjivých a věnoval pozornost hodnotám trvalým – duchovním.

Výše uvedený text nalezneme na wikipedii

Popeleční středa: Je to v Bibli

O Popeleční středě se v Bibli nic nepíše. Popeleční středa je pohanského původu a do církevní věrouky katolické církve se dostala až několik století po Kristu, v době, kdy se Konstantin pokoušel v Římské říši přivést pohany a křesťany ke sjednocení.

Popeleční středa je první den půstu. Římsko-katolické farnosti používají tuto latinskou liturgii k přípravě na ukřižování a zmrtvýchvstání Krista skrze sebezpytování, pokání, modlitbu, půst, a sebezapření. Popel, jenž pochází ze spálených palem předcházejícího roku (palmové neděle), je požehnaný. Kněz udělá tímto popelem křížek na čele těch, kdo přijdou dopředu a řeknou: „Prach jsi a v prach se navrátíš.“ (Genesis 3,19) V biblických dobách bylo pokropení se popelem známkou zármutku z hříchu. Ti, kdo uznávají popeleční středu, přidávají k významu pokání ještě další bod; potřebu připravit se na smrt. Tento den světí Anglikánské církve, jako i některé další protestantské církve. Církve s východní liturgií ji nesvětí. Jejich postní období začíná předcházející pondělí.

Zdroj - https://www.bibleinfo.com/

Proč zrovna středa? 
Protože o nedělích postní doba není...

Popeleční středou vstupují věřící do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na oslavu Velikonoc. V liturgickém kalendáři katolické církve je to středa, která předchází první neděli postní a označuje začátek postní doby. Datum Popeleční středy je tedy pohyblivé jako i Velikonoce. Začátek postní doby byl v průběhu dějin přesunut ze 6. neděle před Velikonocemi na předcházející středu, aby se z postní doby vyčlenily jednotlivé neděle, které nejsou chápány jako postní den.

Popelec znamená:
"Jsi a budeš prach"

Na Popeleční středu se věřícím na čelo uděluje znamení kříže popelem (= popelec) s formulí: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (srov. Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Přijetí popelce je znamením pomíjivosti člověka a odhodlání zříci se zlého jednání (hříchu). Tento symbol je převzatý z biblické tradice. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život, své nepravosti, své zlé jednání (hřích) a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (ev. "kočiček" - v našich krajích) posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli.

Půst jako takový

Popeleční středa je v katolické církvi dnem přísného postu (půst od zdrženlivosti masa a půst „újmy“ - jen jednou za den úplné nasycení). 

Výzva k obrácení a pokání

Ježíšova výzva k obrácení a k pokání, která zaznívá na Popeleční středu, nemíří především na vnější skutky, "žíněné roucho a popel", posty a umrtvování, nýbrž na obrácení srdce, na vnitřní pokání a obnovu. Bez toho by vnější kající skutky zůstaly neplodné a lživé. Vnitřní obrácení motivuje k tomu, aby se takový postoj projevil i navenek. Jde o radikální rozchod s hříchem, což znamená odvrácení se od zla a naopak nové zaměření celého života k Bohu. 

Toto obrácení ovšem není výsledkem jen jakési "duchovní gymnastiky", ale je především působením samého Boha v životě člověka. Bůh nám dává sílu a možnost začít znovu. Když objevíme velikost Boha a jeho pozitivní vztah k nám, snažíme se odpovídat adekvátním způsobem.

Rozmanité projevy a prostředky

postní doby

Vnitřní pokání křesťana může mít velmi rozmanité projevy, které se vhodně modifikují podle potřeb doby. Tradičními a staletími osvědčenými prostředky pokání jsou: 1/ modlitba, 2/ odříkání – „půst“ a  3/ „almužna“ – tedy dobrodiní činěné ve prospěch těch, kdo jsou na tom hůře než my. Vedle klasických forem se v současné době v řadě zemí rozšiřuje např. "ekologický půst" - omezení zbytečných jízd autem, půst od věcí, které nám zabírají (zbyzečně) mnoho času - jako např. půst od počítače, sociálních sítí apod. Vždy ovšem půst vychází z biblické a církevní tradice a je zaměřen na zkvalitnění vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobě samému, a tím může ve svých důsledcích vést i ke zlepšení života a atmosféry v celé společnosti.

Popele se dříve užívalo
i jako čisticího prostředku

Na Popeleční středu se po evangeliu žehná popel a přítomným se jím dělá na čele znamení kříže. Popel symbolizuje obrácení. Má nám připomínat, že jsme prach a v prach se obrátíme, jak zní stará formule při udělování popelce. 

Popele se dříve užívalo i jako čisticího prostředku. Toto znamení nás tedy vybízí, abychom vstoupili do postní doby vědomě a prožívali ji jako čas vnitřního očišťování. Máme zapotřebí důkladně pročistit všechno, co se za celý rok proplížilo do našeho srdce a poskvrnilo je.

Na počátku postní doby vždy vedu postní obnovu. Jsem zvyklý zahajovat ji mší svatou, při které uděluji zúčastněným znamení popelce. Cítím, jak je pro lidi důležité, aby dostali názorné znamení, které jim připomene jejich pomíjivou přirozenost, jež se jednou promění v prach, a které je vyzve k obrácení. Když se zeptám těch, kteří přijali popelec, co to s nimi udělalo, stěží to dokážou přiblížit slovy. Shodují se ale většinou na tom, že se jich to hluboce dotklo.

Požehnaný popel tak zjevně proniká do jejich podvědomé touhy po novém začátku a po tom, aby bylo z jejich nitra vypáleno všechno, co jim brání skutečně žít. Je to smysluplné znamení jejich touhy obrátit se od cest, které nevedou dál, změnit smýšlení a vidět věci takové, jaké skutečně jsou.  (Anselm Grün)

Modlitba:

Dobrý Bože,
dnes budu označen na čele křížkem z popela.
Připomíná mi to,
že jsem prach a v prach se obrátím. 
 

Popel je znamení pokání a toho,
že chci začít všechno dělat lépe než dosud.
Popel ukazuje, že staré shořelo.
Popelem se také dříve čistívalo nádobí.

Při udělování popelce kněz často říkává:
„Obrať se a věř evangeliu.“
Popelec mě chce vybídnout, abych opustil své staré cesty
a vydal se po těch, které mě povedou k cíli.

Řecké slovo „metanoeite“, které překládáme jako „obraťte se“,
znamená vlastně v původním významu „změnit smýšlení“.
Popeleční středa mě tedy vybízí,
abych začal jinak myslet,
abych se díval pod povrch věcí
a abych pod tímto povrchem objevoval skutečnou podstatu.

Nové smýšlení je předpokladem víry.
Ve víře nově promýšlím věci a hledím na svět novýma očima.
Prosím tě, uč mě dnes nově smýšlet,
dívat se na svět a na lidi jiným, novým pohledem a věřit,
že se v tom všem a v každém člověku setkáváš se mnou ty sám..

Co je náplní a účelem postní doby.

Co a proč v postní době dělat?!
Samotný název tohoto čtyřicetidenního období
není zcela jednoznačný.
Půst jako takový totiž není jeho jedinou náplní.

 Zdroj … https://www.vira.cz/

Mých pár vět

Pokud jsi došel až sem milý člověče pak si udělej ještě kousek času a nad celým tímto nesmyslným blábolem o popeleční středě se zamysli.

Opět je to jen další ukázka toho, že celé to dříve patřilo pohanům a mocipáni ze svatého stolce si to jen vzali k sobě- Důvody a účel stejný jako s vánoci, nesmazatelným křestem a celou řadou jiných věcí.

Na víra.cz je napsáno že toto myšleno popeleční středa je převzata z biblické tradice. A bible nám zase říká, že nikde není v bibli o žádné popeleční středě ani zmínka. A tak bychom mohli pokračovat.

Kdysi jsem nevěnoval podobným textům pozornost a když jsem četl že něco bylo přebráno odněkud z nějaké tradice neměl jsem důvod nevěřit a tak nás šidili a tahali za nos a mohli nám říkat co jen chtěli, protože my sami jsme byli duchovně líní, než abychom si cokoliv ověřili. A to platí se vším a pro všechno.

Ani zde jako při křtu, vlastně tedy nevím co vůbec podstupuji, když si dokonce na čelo nechám namazat křížek z popele. Jedno je snad jasné, že o šíření světla zde nejde. Takže ono to budou opět jen závazky k druhé straně.

Možná že se najdou fanatikové, kteří opravdu těmto pohádkám, které nám zde překládá papežský stolec věří a dokonce dodrží i nějaký půst, ale budou to jedinci.  A pak je zde tedy otázka jak to, že to není ze strany farářů a papeže postižitelné, že se nepostím oněch čtyřicet dní. A zase se dostaneme jen k tomu že jde jen o to pomazání a tedy závazek k někomu.

Když už nic člověče, tak se zamysli alespoň nad tou modlidbou, že jsi prach a v prach se obrátíš.

Opravdu si myslíš že jsi prach, že jsi NIC.

Já nejsem prach a nejsem to NIC ke kterému se mám hlásit a mám to vzývat. Já jsem lidská bytost, jejíž součástí je Duše a její zase Duch a jsem částí a součástí BOHA.

A Kdo jsi ty člověče.

S Láskou a v Lásce Kája