Pravda o velikonocích
Ano, každý ať jde svou vlastní cestou, přesto nebo právě proto ti přeji člověče, aby ses probudil.
Pravda o Velikonocích a uctívání Anunnaki
Velikonoce se slaví každý rok napříč celým křesťanským světem. V bibli však nejsou vůbec žádné verše, které by povolovaly nebo souhlasily s udržováním této tradice. Bible se nezmiňuje ani o velikonočních vejcích, košících, zajíčcích nebo půstu. J. R. Terriera, autor knihy The Easter Celebration – History of Its Hidden Origins, uvádí přesvědčivé důkazy o tom, že tyto předměty byly součástmi pohanských rituálů tajemného náboženství starověkého Babylonu.
Easter (angličtina)
Eastre (anglosaština)
Ishtar (babylonština)
Ashtaroth (hebrejština)
Astarte (řečtina)
Astarte – fénická a řecká bohyně plodnosti
Ashtaroth – hebrejský název pro kanaánskou bohyni plodnosti
Ishtar – babylonská bohyně plodnosti
Eastre – anglosaská bohyně plodnosti
Odkud pochází tradice oslavování Velikonoc?
Autor knihy odhaluje skryté informace o původních oslavách Velikonoc, které započaly před několika tisíci lety – dávno před narozením, smrtí a vzkříšením Ježíše.
[Inanna je sumerské jméno bohyně Ištar a rozhodně to nejdůležitější. Inanna byla vnučkou Enlila, syna Ana. Anu byl nejvyšší Anunnaki a jeho jméno znamená v překladu „otec velkého nebe“. Anu byl uctíván jako bůh nebes a představoval ústřední postavu prvního náboženství lidstva. Podle sumerských tabulek navštívil Zemi pouze dvakrát.]
(Jan 8:44, 2 Korintským 11:14, 1 Petr 5:8) Ze jména Ištar – babylonské bohyně – vzešel název Easter. Ištar je pouze dalším jménem Semiramis – ženy Nimroda. Tato popotopní slavnost byla součástí falešného tajemného babylonského náboženství a byla zahájena Nimrodem a jeho manželkou Semiramis (známou také jako Ištar).
Nejen že zahájili stavbu babylonské věže, ale také se prohlásili za boha a bohyni, které museli Babyloňané uctívat. Jsou spoluzakladateli všech falešných náboženství, která kdy existovala.
Miliony lidí dnes nevědomě uctívají a modlí se k této pohanské bohyni. Jaké je její současné jméno?
[Ne náhodou kopíruje slavnostní oděv papeže ty, které nosili kněží Dagona. Podle sumerských desek při své první návštěvě Země přistál Enki, bůh Anunnaki, se svou vesmírnou lodí na vodě. Později se vynořil z vody oblečen do „oděvu z šupin ryb“ (skafandr?). O tisíce let později kněží Dagona stále slavili obřad boha ryb v Akkadské říši, Asýrii a Babylonu… a zjevně se slaví dodnes.]
Mezi další pohanské rituály, které jsou spojené s oslavou a které jsou součástí naší současné tradice, patří velikonoční dary královně nebes (čerstvě natrhané květiny, teplé pečivo ozdobené kříži a dorty ve tvaru hvězdy); nové oděvy k oslavě svátku (pohanští kněží nosili nové oděvy či hábity a vestálské panny nosily nové bílé šaty, nebo hábity a na hlavě čepce); a bohoslužby při východu slunce (aby symbolicky urychlili každoroční příchod vejce Ištar z nebes – reinkarnaci bohyně jara).
Spojitosti se satanismem
Velikonoce mají svůj původ ve světe okultismu. Okultní/satanistický kalendář se skládá ze 4 období po 13 týdnech. Okultisté věří, že čísla mají vrozenou sílu, a mnozí tak založili svůj život na numerologii. Numerologie je také klíčovou součástí astrologie – další obor, který okultisté pozorně sledují. Proto je okultní kalendář rozdělen na 4 části, z nichž každá má 13 týdnů. Všimněte si, že 13 x 4 = 52 týdnů – náš rok.
Svatý Beda (též Beda Ctihodný), učenec z 8. století, tvrdí, že název Easter je odvozen ze skandinávského „Ostra“ a germánského „Ostern“ nebo „Eastre“ – obě byly mytologické bohyně spojovány s jarem a plodností.
Slavnosti na poctu těchto bohyň probíhaly první den jarní rovnodennosti – 21. března. Důležitou součástí těchto pohanských oslav byl králík, červená vejce a dary – všechny tyto věci představovaly plodnost. Velikonoce jsou ponořeny do záhad starověkého Babylonu – zlého a modlářského systému.
Satanské rituály obětování dětí
Každý rok kněží Ištar oplodnili mladé panny na oltáři věnovaném jí a jejímu manželovi*. Děti se narodily na Vánoce (!!!) a další rok byly obětovány o Velikonoční neděli na bohoslužbě při východu slunce. Kněží pak vejce Ištar obarvili krví obětovaných dětí.
Pokud tomu nevěříte, zde je výňatek z Encyclopaedia Judaica, který identifikuje Ištar/Inannu a jejího manžela jako bohy, kterým byly děti obětovány.
„Asyrské dokumenty vrhají nové světlo na 2 Královská 17, kde Adadmelek (zde jako Adramelek) je bůh, kterému Sefarvajci spalují své syny v ohni (verš 31). V tomto verši se Adadmelek objevuje vedle Anameleka, kterého badatelé správně spojili s Anath, která nese titul královna nebes, běžný výraz pro Ištar v akadštině (šarrat šamê; bývá přirovnáváno k sumerskému nin.anna.ak = Inanna). Adadovi a Ištar či králi a královně jsou podle výše citovaných asyrsko-aramejských dokumentů děti obětovány.“ – Kult Molocha, Židovská knihovna
Většina světové „elity“ (současní i bývalí prezidenti, premiéři, politici, soudci atd., a dokonce i královské rodiny) se účastní tohoto každoročního rituálu. Všimněte si kněze rybího boha, který rituál vykonává. Zde je vyobrazena Ishtar/Inanna, obklopena párem sov, s křídly a nohama, které vypadají jako soví: Další nesrovnalosti
Autor zkoumal důvěryhodné a spolehlivé starověké zdroje, aby odhalil skutečné počátky naší velikonoční tradice. Byl Ježíš přibit ke kříži nebo ke stromu? Je pravý kostel skutečná budova – nebo je to něco daleko více?
V dětské knize Easter Parade: Welcome Sweet Spring Time (str. 4–5) Steve Englehart píše:
„Teprve po občanské válce začali Američané slavit tento svátek. Velikonoce se staly americkou tradicí až v 70. letech 19. století. Původních 13 kolonií v Americe začalo jako křesťanský národ, který prohlašoval, že jediný král je Ježíš. Ale celé století od svého založení tento národ nedodržoval velikonoční tradice.“
Věřte, že jsem stejně znechucený, jako jste (nebo byste měli být) vy, ale pravda musí vyjít na povrch.
odkazy: www.jewishvirtuallibrary.org
překlad: Siw