Velikonoce - návštěva moravy

Byl páteční den před velikonocemi a my jsme se s Radkou a dětmi vydali opět na moravu. Jednak jsem měl potřebu navštívit rodiče a vyřídit nějaké mé neodkladné záležitosti. Využili jsme také toho, že děti měly volno.

Neměli jsme však v úmyslu zdržovat se příliš dlouho a v plánu bylo, abychom se v neděli v poledne vraceli domů a tak se nakonec i stalo.

Než jsme odjeli, tak jsem ještě přistoupil k tomu, že jsem zveřejnil čištění, které bylo naplánováno na nedělní večer, kdy jsem nemusel dělat Shambhalu. Neměl jsem v úmyslu již takto hromadně pročišťovat, jen nakonec mne k tomu přivedly i osobní důvody.

Dny doma to byly docela náročné, plně jsme je věnovali neodkladné práci, přesto jsme jasně věděli a oba cítili, že jako vždy i tentokráte chceme navštívit napojený kostel v Opavě. Mimo jiné jsem chtěl na místě samém opět všechna místa pročistit.

Tentokráte jsme kostel navštívili bez dětí s vědomím, že budeme mít větší klid.

Tušil jsem, že návštěva kostela bude jiná a tak jsem se docela toho všeho neuměl dočkat. Když jsem otevřel boční dveře do kostela ihned jsem si povšimnul, že v kostele se nachází pár desítek lidí, kteří zde přišli jakýmsi způsobem pravděpodobně „slavit“ zmrtvýchvstání Ježíše a snad tedy svátky velikonoc. Všechno to byli starší a přestárlí lidé.

Neznepokojovalo mne to a v klidu jsme pokračovali uličkou před hlavní oltář. Už když jsem k němu přicházel, tak jsem si začal uvědomovat, že něco je zde tentokráte jinak. Nevěděl jsem co, ale celý kostel a pak pohled na samotný oltář působil na mne naprosto jinak. První myšlenka, která mi proletěla hlavou a následně jsem ji Radce pošeptal bylo, že zde jakoby něco chybí, že je to jiné, byť to na fyzickém pohledu tak nevypadalo, přesto to bylo cítit. Vnímala to i sama Radka.

Usedli jsme jako obvykle blízko u oltáře a já věděl, že se zde tentokráte nechci dlouho zdržovat a tak jsem začal čistit všechna napojená místa.

Poté jsem se zvedl a šel si znovu prohlédnout celý kostel. Pozastavil jsem se u bočního oltáře, který byl upraven pro jakési připomenutí právě ukřižování či zmrtvýchvstání Ježíše. Všude byly nataženy bílé plachty a v čele se pak nacházel jakýsi pomyslný hrob Ježíše, ve kterém ležel a lidé, kteří byli v té chvíli v kostele se k němu modlili a vhazovali mince do připravené pokladničky.

Bylo to zvláštní, velmi zvláštní a nepůsobilo to na mne ani na Radku vůbec dobře. Nebyla v tom všem žádná pozitivní energie.

Lidé, kteří tam byli a posedávali v lavičkách a dívali se směrem k onomu upravenému hrobu, měli všichni do jednoho ve tváři takový zvláštní nepopsatelný výraz. Jakoby odevzdanost, ale jiného druhu nemám na mysli onu odevzdanost ve smyslu pokory a přijetí. Byl to smutek, zklamání, ještě lepším výrazem by bylo že měli ve tváři zoufalství a očekávali jakoby zázrak a pro to byli schopni se modlit a odevzdávat peníze do pokladny.

Nebyl to hezký pohled a já si najednou uvědomil, vnímal a cítil co že je zde jinak. Co že to tu chybí. To co zde tentokráte v tomto kostele na tomto místě chybělo, bylo vlastně Světlo. Vnímal jsem jak mi přichází slova ve smyslu „ano Kájo je to tak nejsem zde a nebudu, nemám potřebu se tohoto tiátru účastnit“. "Pokud máte potřebu slavit, pak slavte, ale beze mne“. Tak nějak jsem to slyšel a vnímal. A vše mi najednou do sebe  začalo zapadat.

Nikdy jsem se nezajímal o to, jak to ve skutečnosti s oněmi velikonocemi je a myslel jsem si, že to jak nás to učili a jak se o tom všem vypráví, že tomu tak bylo. Bohužel nebylo a není a opět jen samotná církev zde zcela jasně a zjevně si upravila vše pro sebe sama.

Blíže k velikonocím text níže – nejde o má slova jsou převzatá z internetu, přesto se s nimi plně ztotožňuji a proto je zde uvádím, pro zamyšlení. Ať si každý svůj pohled udělá sám.

Velikonoce se prezentují v povědomí většiny lidí jako křesťanský svátek (připomenutí ukřižování Ježíše Krista a oslava Jeho vzkříšení z mrtvých) oslava příchodu jara. I Bible zmiňuje slovo „velikonoce“ (resp. toto slovo zmiňují některé překlady Bible)

O co se v biblickém podání jedná ?

Kořeny tohoto svátku můžeme najít ve druhé knize Mojžíšově (Exodus). Jedná se o svátek nekvašených chlebů (pesach, pascha) a hod beránka. Tento svátek byl ustanoven jako připomínka vyvedení Židovského národa z Egypta. Starší překlady Bible neuvádějí doslova výraz velikonoce, ale „velká noc“, což se vztahuje k noci, v níž na Egypt dopadla poslední rána (smrt všeho prvorozeného) a následně byli Izraelci faraonem propuštěni.

Židé pak tento svátek měli slavit (a slaví) každým rokem.

Exodus 12; 3, 8, 11, 14-15: 3Mluvte k celé izraelské obci: Desátého dne tohoto měsíce ať každý otec vezme beránka pro svou rodinu. Každá rodina ať má beránka. ………8Tu noc budou jíst maso pečené na ohni a nekvašené chleby; budou je jíst s trpkými bylinami. …11A takto ho budete jíst: budete mít přepásaná bedra, na nohou obuv a v ruce hůl. Jezte ho chvatně, je totiž Pesach – Minutí Hospodinovo……14Tento den pro vás bude památný. Budete jej slavit jako Hospodinovu slavnost, budete jej slavit ve všech svých pokoleních – to je věčné ustanovení. 15Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby; hned první den odstraníte ze svých domů kvas.

Z Bible tedy jasně vyplývá, že to, co se označuje jako „velikonoce“ nebo přesněji „velká noc“ není ani oslava jara, ani připomenutí smrti a vzkříšení Ježíše.

Porovnejme jednotlivé překlady Bible v pasáži z Lukášova evangelia, kapitola 22, verše 1 a 7: 1A blížil sa sviatok nekvasených chlebov, zvaný Pascha, to jest Veľká noc. ….7Potom prišiel deň nekvasených chlebov, v ktorý bolo treba zabiť baránka. (Roháček) 1Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc……..7Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. (Bible kralická) 1I približovali sa slávnosti nekvasených chlebov, ktoré sa nazývajú Veľkou nocou……7I prišiel deň nekvasených chlebov, keď mal byť zabitý veľkonočný baránok.(Slovenský evangelický překlad) 1Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce…..7Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek.(Bible 21)

Jasně tedy vidíme, že se i v novozákonní době jedná o svátek Pesach, nikoli o oslavování příchodu jara. Ježíš sám tento svátek se svými učedníky slavil, logicky tedy nemohlo jít o oslavu Jeho vzkříšení, ani o připomenutí Jeho smrti na kříži.

Požadoval Ježíš, aby Jeho následovníci slavili Jeho smrt a zmrtvýchvstání?

Ježíš nikde nestanovil požadavek, aby původní svátek Pesach byl nahrazen připomínkou Jeho ukřižování a oslavou vzkříšení jen proto, že k tomu došlo v době, kdy se svátek Pesach slavil. Následovníci Ježíše se tedy nemusejí zapojovat do oslav, které jsou vydávány za křesťanské. Ježíš ustanovil pouze památku Večeře Páně – tedy společné lámání chleba a pití vína. Lukáš 22, 17- 20 Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu. Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.

Co to tedy miliony lidí oslavují?

To, co se prezentuje jako Velikonoce, je v podstatě spojením římskokatolických tradic a modloslužby s pohanskými zvyky odkazujícími na příchod jara jako nového života (barvení kraslic, vysévání obilí nebo trávy do květináčů, polévání vodou, šlehání ratolestmi a proutky – jedná se o symboly přicházejícího života, které mají lidem „přičarovat“ vitalitu, sílu, zdraví apod.).

Zopakujme si, že Ježíš nikde nepožadoval připomínání Jeho smrti a oslavu vzkříšení nahrazením svátku nekvašených chlebů nebo dokonce zavlékáním pohanských (a tedy démonických) praktik mezi Jeho následovníky, a novozákonní církev také tyto věci nepraktikovala.

Velikonoce, jak jsou nám předkládány, nemají naprosto nic společného se skutečným křesťanstvím a jejich oslavováním se tedy stáváme účastníky klamného a zavádějícího divadla.

Pro výše uvedený text byly použity materiály odkryté lži.cz

Názor si na to vše udělej člověče sám. Přišel však čas, aby se pravda o tom všem, jak to bylo a je, pomalu přece jen odkrývala. Ne všichni jsou připraveni přijat jiný pohled na věc, protože jsme byli naučeni a v podstatě takto vychováváni a vedeni, že to co nám řekne učitel, farář nebo jiný „vzdělanec“ s diplomem či jakýkoliv státní zástupce, je pravda. Byli jsme a stále jsme vychováváni naší společností a to zcela záměrně ve strachu a ten nás svazuje. Byly a jsou nám stále předkládány takové věci, abychom nebyli jednotní a nebyli v jednotě, protože takto nás mohou lépe ovládat. 

A ještě něco k zamyšlení k naší církví kterou prezentuje papež.