Vánoce a Já.

V danou chvíli již nejsem schopen přesně snad ani vysvětlit či popsat jak se to vše stalo a přihodilo. Nakonec musím přijat fakt, že tohle byl a je můj osobní vývoj a jakási skutečná vnitřní transformace sebe sama.

Máte svobodnou vůli odmítnout či přijmout. Udělejte, co uznáte za vhodné. Vždy bychom však k věcem měli přistupovat z pohledu srdce a ne rozumu. Toho rozumu, který byl a je od nepaměti ochočován těmi, kteří nad námi chtějí mít moc, být tak našimi pány „bohy“ a řídit naše životy. Bez ohledu na to, co se kde píše a jak dlouhou to má tradici, bychom si měli stále uvědomovat, že věci jsou jinak, než nás učili a než nám předkládají.

Generaci od generace se v jistých směrech a podobách stále sami vědomě degenerujeme a jako ovce přijímáme to,  co je nám předkládáno.

 Když jsme malými dětmi, přijímáme věci od rodičů, kteří jak říkají to s námi myslí dobře a dělají vše, abychom se měli lépe. Otázkou k hlubokému zamyšlení by bylo, co to je lépe, protože nás již nevedou ke skutečným hodnotám a lásce, ale marnivosti a hamounictví a jiným věcem, které nemají nic společného s tím, abychom byli Jednou a žili v lásce.

 Rodiče na nás povětšinou uplatňují stejné vzorce, které jejich rodiče uplatňovali směrem k nim a tak se toho moc nemění. Nikdo si neudělá čas na to, aby se skutečně hluboce zamyslel a bloumal nad věcmi mezi nebem a zemí jak tomu opravdu je.

V době kdy začínáme navštěvovat školku, nebo školu jsme pak vystavováni jiným vzorcům a učí nás jiným zcela nepotřebným věcem, ovšem na to mnozí přijdou až v době, kdy se nám již nechce mnohé z toho co nám vtloukli do hlavy a co představovali jako pravdu měnit. Nemáme sílu nemáme chuť, protože každá změna přináší jen další a další trnitou cestu a tak zůstáváme ochočeni a v řetězech. Co na plat, že vývoj jde kupředu a vždy se v čase setkáme s tím, že co učili nás už neplatí a našim dětem jsou předkládány jiné hlouposti, které jsou však vždy postaveny na stejně chatrných základech jako bylo to, co učili nás. A tak se pravda jako taková kterou nás uč,í jen aby nás mohli ovládat stále mění a to přesně podle toho jak to mocným v dané době vyhovuje. Věci se v čase tak překrucují, že je již jen těžko se orientovat v tom jak to vlastně je. A pravdou jak se nakonec ukazuje je fakt, že právě tohle těm, kteří řídí a ovládají naše životy vyhovuje.

Aby toho nebylo málo tak po rodičích školách a jiných různých institucích. Kterými jsme prošli, přichází systém jako takový a jsme vystavováni tlaku médií a okolí vůbec. Zjednodušeně řečeno jsme skutečně od velmi útlého dětství, vlastně od prvního našeho nádechu vychování a vedeni zcela jinak, než bychom si pravděpodobně sami přáli a tohle vše jak nám ti okolo nás říkají je k nám děláno s láskou, úctou a pokorou.

Jednotlivcům, kteří se na základě vlastního poznání nakonec opravdu chtějí změnit a tato změna povětšinou nepřichází dobrovolně nakonec nezbývá nic jiného než přijmout to vše co se dělo a děje a transformovat sebe sama do jiné podoby, aby mohl jednoho dne dojít někam nebo spíše někde co je za hranicí dnešního vnímání a  pro mnohé pochopitelné.

Někdy si myslíme, že cestou změny prochází řada bytostí a jak je to dnes obvyklé prezentuje se to jako cesta ke světlu za světlem a podobně. Bohužel na skutečné této cestě jsou jen jednotlivci a ona masa, která si myslí, že někam jde povětšinou propadá jen ještě větší temnotě než doposud a vytváří si iluzi, která jim občas navodí pocit, že toto je to správné, že v tomto jim je dobře. Nikdo nic nenajde nikde jinde než v sobě sama a již to bylo mnohokráte zde sděleno, že cesta to jednoduchá vůbec není a narážíme na bezpočet překážek a neporozumění okolí a to v různých formách.

Jednoduchým příkladem zde mohou být vánoce jako takové. Oslavujeme něco, o čem v podstatě nic nevíme, jen si myslíme a říkáme, že toto je zde od nepaměti a že to je historie, tradice a podobně. Není a nebyla to náhoda že jsem zde zveřejnil tři články o vánocích, aby se každý alespoň na malou chvíli zamysle,l oč zde jde a co vlastně oslavujeme, co podporujeme, čemu věnujeme svou energií a co tím vším kolem dění vánoc podporujeme a posilujeme.

Je přece dnes již pochopitelné, že vše je jen energie a že žijeme ve světě energie, kde se vše čemu věnujeme pozornost ve formě byť jen jedné jediné myšlenky musí k nám navrátit zpět. Je přece jasné, že každou myšlenkou a každým našim činem posilujeme třeba to, co si nepřejeme. Jak málo toho stále víme a přesto bychom dnes v tomto tisíciletí vědět mohli a mohli bychom být alespoň o malý kousek vědomější, pokud bychom skutečně sami chtěli. To že nevíme, není v podstatě ničím jiným než naší vlastní duchovní leností. Leností už jen proto, že pokud bychom se seznámili s věcmi a přijali je v hloubi svého srdce, pak bychom se museli změnit a to je jedna z věcí, kterou vlastně nechceme. Nechceme se mnohdy vědomě měnit, protože a opět to zopakuji je to velmi, velmi bolestná cesta poznávání pravdy a vlastní víry. Pravdou dokonce ani nebude, že každý může, protože mohl být vychován tak, že jednoduše nemůže a pak je otázka kde že je ona svobodná vůle. Jak můžeme být svobodní, když nás začali ochočovat v podstatě ještě dříve, než jsme se poprvé nadechli.

Opět ukázka vánoc, svátků, které si přivlastnil Vatikán a překroutil vše co se jen dalo, protože nedokázali jiným způsobem potlačit, co potřebovali a tak je pro nás věřící a křesťany jednoduše vytvořili. Vatikán a všichni oni „svatí“ papežové napáchali za svou historií více zla než obě světové války dohromady. Koneckoncům byl to opět Vatikán kdo v podstatě podporoval druhou světovou válku. Byli jsme schopni postavit stovky tisíc pomníků po světě obětem druhé světové války. Jsme schopni točit filmy a ukazovat dětem „hrůzy“ války a provádět exkurze do terezína a jinde. Bohužel jsem se nikde nesetkal s tím, že by zde stál někde pomník obětem, které přinesla církev. Ona církev, která umučila, upálila a zotročila více bytostí než obě světové války dohromady. A tato církev stojí za vánočními svátky a my je oslavujeme a v kostelech zpíváme chvalozpěvy a vzýváme v něco o čem vlastně nevíme v co. 

Jak k tomu přijdou ony děti, které tímto mystifikujeme a předáváme jim něco, čemu sami nevěříme. Ano odpovědí nám bude, ony jsou ještě malé tak je v tom necháme, až budou větší tak jim to vysvětlíme. Jistě tohle je ten nejlepší postoj tohle s námi dělají všichni po celou naší historií. Prvně nám něco vysvětlují, říkají a vedou k tomu že tohle je pravdou a pak jednoho dne ti samí přijdou a řeknou to nebyla pravda ono je to jinak. A tohle s námi dělají všichni od mala. Rodiče, stejně jako příbuzní nebo učitelé či vláda a tak komu pak máme věřit. Nedivme se, že jsou dnešní děti v mnohém jaké jsou a bouří se. Jjsou mnohdy nezvladatelné. Jsou totiž obklopeni lží na každém kroku a tak čemu a v co mají věřit. Nakonec nevěří ani nám rodičům a ztrácíme autoritu, jenže si to děláme sami.

Ano cesta to není lehká, protože když už chceme něco pozměnit a třeba zrovna pohled na vánoce tak ony děti jsou vystavovány tlaku okolí a nejen to. Dokonce na ně začne tlačit a plést jim hlavu vlastní rodina v podobě babiček dědečků a podobně. Teď mne napadá jak může vlastně škola slavit a mluvit o vánocích když jde o křesťanství a tohle do škol jako takových nikdy nepatřilo. A přesto vždy a za každého režimu měl a má opět onen Vatikán to postavení sílu a moc měnit a zasahovat do jakékoliv politiky jakéhokoliv státu. Tak jak to vlastně s oním Vatikánem a papežstvím je. Proč navracíme majetky církvím, když je prokazatelné že tohle patřilo vše lidem a vše bylo doslova a do písmene vědomě  ze strany církví nakradeno.

Vánoce by v podstatě neměl slavit nikdo kde není křesťan tedy podle víry a přesto je slaví tisíce těch,  co kostel viděli jen na obrázku. A být křesťanem v sytému a pod nadvládou Vatikánu jako vládce, který tohle vše zastřešuje se mi vůbec nechce. S touto formou křesťanství jsem vyrovnán a skončil jsem dávno.

To vše neznamená, že si nemáme prožít tyhle svátky „Vánoc“  v klidu a pokoji pokud nám je zde již takto vytvořili. Jde spíše o to, co uznáváme a čemu věříme a co tím vším v podstatě podporujeme. Je velká pravděpodobnost, že pokud navštěvujete tyhle stránky a občas si zde něco přečetete, pak hledáte cestu pro vlastní změny. Mluvíme o energiích a opravdu to není tak složité pochopit a tak se skutečně pak zamyslete nad tím, co podporujete a komu sloužíte o vánocích.

Necháte se napojit na modrobílý plamen květu života, nebo jste zasvěceni do energie Shanbally a věříte tomu, že něco na vás ulpívá a ve výčtu bych mohl pokračovat. V podstatě jsou to vše jen energie. Co je Shanballa energie, která proudí, léčí, posiluje, uzdravuje. A z druhé strany oslavujeme vánoce, protože se to takto dělá a je to stejná otázka. Jen jste nikdy nezapátrali po tom, co jsou to vánoce, kdo je vytvořil jak je vytvořil a proč zde jsou. Co skutečně za nimi stojí komu tyhle svátky patřily a proč. A pokud tohle slavíme a podporujeme koho a co vlastně podporujeme. Jsou ta stejné energie jako vše.

Slýchávám stejné stížnosti a nářky dlouho „ nemám čas“ . A kdo nám jej vzal kde ho máme a proč jej nemáme. Proč pracujeme do úmoru a stále se za něčím honíme a vyděláváme a shromaždujeme jen, abychom to zase jednou za rok o vánocích utratili.

Kdysi se vše dělalo ručně na polích se sklízelo ručně a vše se stihlo a zvládlo a lidé k sobě měli blíže. Nebyly automatické pračky ani myšky a jiné věci a vše fungovalo a rodiny držely pohromadě. Dnes je to jaksi jinak a namísto toho, aby nám technika sloužila my sloužíme mnohdy ji. Máme doma toliko spotřebičů, že stále musíme něco dokupovat a nebo nechat opravovat a jen toto nás stále nutí pracovat. Vlastníme bazény mnohdy je obvyklé že jtojé před domem dvě auta a na dovolené musíme do zahraničí protože jinak nejsme in. Nezníme sousední vesnici nevíme jaké krásy jsou kolem a přesto hledáme utěšení na zahraničních rekreacích, které nám v podstatě nic nakonec nepřinášejí než jen další honbu za penězi, abychom se vyrovnali těm od vedle.

Již dnes se píše o tom, že tento rok bude zcela vyjímečný a předčí veškerá očekávání. Utrácíme a nakupujeme cokoliv co nám přijde pod ruku. Tržby rostou závratnou rychlostí a obchodní řetězce si to pochvalují. A i tyhle podobné články nás vedou k tomu, abychom utráceli také. Za jakékoliv blbosti jen abychom něco koupili, protože přece jsou vánoce a my bychom měli každého obdarovat. Zarážející je, že rostou i tržby za potraviny a většina na vánoce nakoupí tolik zboží, že to není možné zkonzumovat. Proč asi a k čemu to vede. Jakým jdeme příkladem dětem a sobě. Nakonec vždy dojdeme k názoru že příště to udělám jinak, ale žádné příště nemusí být, tak proč to neudělat jinak hned.

Ženy si v mnohém stěžují a to také na čas, ale jsou to především ony, kdo tento kolotoč spouští a namísto toho, aby svátky prožili v klidu míru, lásce a pokoji, tak se jen honí a točí stále v kuchyni kolem jídel úklidu a podobně. Svátky se tak staly obdobím nekontrolovatelného utrácení, obžerstvím a nakonec stresem. Tak jak jsme se na ně těšili se těšíme aby toto zase bylo za námi.

Pro mne osobně to budou obyčejně neobyčejné dny, bez obžerství, bez dárků komukoliv, protože pokud chci, někomu něco dát mohu tak učinit 365 dní v roce. Budou to pro mne svátky míru, lásky a harmonie, bez vzývání toho boha, kterého zde zastupuje Vatikán a jeho přívrženci.

K tomu abych uctíval Boha, nepotřebuji žádné chrámy, ani církve, protože jej nosím stále v sobě. Mám jej ve svém srdci. K tomu abych si vážil Ježíše a šel jeho  cestou a přijímal jeho učení nepotřebuji Vatikánské vánoce ani jiné jejich svátky, protože na něj myslím stále a to proto, že je stále se mnou. Je mou nedílnou součástí. Takže svůj vztah k Bohu mám vyjasněný a to se vším co k němu patří a co od něj pochází. Od toho nejmenšího stvoření až po dokonalost a Jednotu. Nemám však v úmyslu se jednotit s každým. Každého se však učím respektovat a přijímat takového jaký je.

Vím, že je ještě brzy, přesto je to chvíle kdy se nejlépe zde hodí popřát všem příjemné svátky. Každý ať si z výše uvedeného vezme jen co je mu blízké. Nemám v úmyslu přesvědčovat je to osobní volba každého z vás, jak půjde dále svým životem. Jen mnohému se můžeme vyhnout. To však znamená změnit a transformovat sebe sama.

S Láskou a v Lásce Kája

5.12.2015